Přežijeme!

14. května 2010, 14:33 - Alexandra Bartoňová
14. května 2010, 14:33

Pod zhaslou Akropolí si můžeme uvědomit, ...

Celý podtitul: Pod zhaslou Akropolí si můžeme uvědomit, jak velkým omylem by bylo podcenit řeckou hrdost

V aténských ulicích uslyšíte mnoho příběhů a názorů. „Jsme připraveni na revoluci!“ pokřikoval mladík ještě včera večer. Ale už na druhý den je procházka městem stejná jako před týdnem, před rokem, kdysi… Kavárny stále převážně plné, posedávající starci si hrají se svými korálky na šňůrce zvanými komboloi, pozorují kolemjdoucí a zdraví své známé. Turistů habaděj, jak je vidět hlavně na přeplněné Akropoli. Také počasí dokazuje, že letní sezona je v plné síle, a tak vzduchem poletuje otázka, co vlastně ti Řekové chtějí? Co si doopravdy myslí?
Dáte-li se s Atéňany do hovoru, nebo zaslechnete-li jejich debaty, ukáže se skutečnost daleko méně idylická. Ekonomická krize a politická situace se opravdu řeší všude kolem a zabývají se jí mladí, staří, státní zaměstnanci i podnikatelé, a neplýtvají slovy jako revoluce. Na náměstí Sydagma před parlamentem se zrovna demonstruje. „Vedení naší země nás dostalo do situace, ve které jsme! Politici spoustu let náš stát okrádali, proč máme teď snášet veškerá nezbytná opatření, když za to vlastně nemůžeme? Vláda musí naše názory začít brát v potaz!“ Co konkrétně demonstrující chtějí? Jednoduše dostat do vězení ty, kteří jsou podle nich za situaci zodpovědní. „Všichni věděli, co se děje, dokonce jsme znali i jména daných politiků. Ti se ohrazovali, že musejí živit své děti a dalšími nesmyslnými argumenty podobného typu. Nikdo s tím ale nic nedělal a to je jediná věc, za kterou bychom se mohli stydět,“ shodují se lidé na náměstí a nejen tam. „Chceme, aby řecká vláda skoncovala s těmi, kteří tuto zemi a celou Evropu okrádají již přes třicet let. Ať se podívají na jejich bankovní účty v Řecku i mimo něj a vrátí státu tyto ukradené peníze!“ Je z toho cítit odhodlání.
„To jsme prostě my. Stojíme tu a všichni bojujeme za stejnou věc. I tak se u toho ale zvládneme pohádat navzájem,“ poznamenává jeden z účastníků demonstrace Christos Fotakis. „Nedivil bych se, kdyby se tu Řekové mezi sebou pobili, ještě než začne samotný konflikt mezi demonstranty a policisty.“
Ani v těžké chvíli se temperamentní národ není schopen zcela sjednotit. Jednotlivé strany to dokazují názorovými potyčkami. Většinou jde o spory mezi komunisty, kteří mají v Řecku neuvěřitelných šestnáct politických stran. Jen dvě jsou však v řeckém parlamentu – K.K.E. s 21 křesly a SI.RYZ.A., která má třináct poslanců. „Jsem patriot,“ odpovídá Christos na otázku, do jaké politické skupiny se řadí. „Jsem tu, abych společně se všemi dalšími lidmi celému světu ukázal, co je špatně a o co nám jde. Nenecháme vládu, aby poškodila jméno naší země. Jsme bojovníci a vyhrajeme,“ říká s důrazem a přidává se k davu, který hlasitě volá po svobodě. Za chvíli se ke mně naklání s dalším názorem. „Země eurozóny teď budou jako domino, spadne jedna a další se zbortí hned za ní. Není to otázka pouze Řecka.“ Vlastně to všechno nezní tak sebezahleděně, jak by se dalo usuzovat ze zpravodajství evropských médií.
„Pokud záchranný balíček Řecku neodhlasujeme, stát zkrachuje“, oznámil poslancům předseda vlády Jorgos Papandreu. „Je úsměvné, že si konečně uvědomil, že nemáme peníze,“ komentují Řekové jeho slova. Zároveň však slibují, že budou v demonstracích pokračovat. Dle reakcí místních je schválená pomoc zemí EU normální půjčkou, mají však očividný strach z podpory od Mezinárodního měnového fondu (MMF). Jasný názor formuluje novinářka Eirini Tzanetakiová. „Každá země eurozóny si přijde na své v podobě vyšších úroků, které jí Řecko vyplatí. S MMF jde ale o něco úplně jiného. Vzpomeňme si, jak dopadla Argentina po tom, co jí fond pomáhal! Čím víc nám půjčí, tím větší bude mít vliv na celou politiku naší země. A to nechceme. Situace Řecka bude v nejbližší době jen horší a horší.“ Mnoho Řeků přikyvuje.

Měsíc nám nevezmou Jsem hrdý na to, že jsem Řek. Základní věta, kterou vám řekne každý obyvatel, a to navzdory situaci, v jaké se země právě nachází. Není se čemu divit. Řekové vědí, že dříve tvořili historii. Zažili spoustu porážek, mnohá vítězství. Nápady odkoupit některé z řeckých ostrovů, o nichž se již dlouho mluví v západní Evropě, jsou pro hrdost Řeků zcela nepřijatelné a svědčí o nepochopení řecké mentality okolním světem. „Německo nám nabídlo cenu za koupi Akropole,“ rozhořčeně konstatuje skupinka lidí na ulici. „Rozumíte tomu?!“ Kdo trochu zná tento národ, nemůže než sklopit zrak a pokrčit rameny. Německá ambasáda v Aténách toto tvrzení odmítá. Jenže v německém tisku se objevilo, že by o tomto kroku měli Řekové za dané situace uvažovat. „Bankrotér musí zpeněžit vše, co vlastní. Řecko má zajímavé stavby, firmy a neobydlené ostrovy, díky kterým by se mohlo dostat z dluhů,“ prohlásil Josef Schlarmann z CDU. S ním souhlasí například politik bavorské CSU Marco Wanderwitz: „Ostrovy by mohly sloužit přinejmenším jako určitá záruka, která by se dala v nejhorším prodat,“ uvedl Wanderwitz. Pro Řeky to zní jako zprávy z jiného vesmíru. „Je to nesmysl. Ať nás nechají být a my si pomůžeme sami!“
Jenže i na té Akropoli se mizérie podepisuje. Noční procházku v Aténách vždy zdobila rozsvícená, vyčnívající nad všechny budovy ve městě. „Kde je?“ ptají se nyní nevěřícně lidé v baru na střeše činžovního domu, odkud je na nejtypičtější památku Atén nádherný výhled. Jako by se najednou zastavil čas. Všichni nechají tance a zírají do tmy. Zhasla. Vskutku, bývalé politické, náboženské i kulturní centrum starověkého Řecka z úsporných důvodů v noci již nesvítí. „Nepamatuji se, že by se to stalo již někdy v minulosti. Ještě že máme měsíc, ten nám nevezmou,“ pronese mladík sedící u vedlejšího stolu.
V kavárně u dobrého frapé je příležitost vyslechnout si strukturovanější názory. „Víme, že teď musíme šetřit. Všem je jasné, že to bude těžké, samozřejmě, ale není jiná možnost! Absolutně také nevyužíváme potenciál naší země. Máme spoustu slunce, vítr, déšť a nic z toho nedokážeme zpeněžit. Něco se změnit musí a důležité je, že teď už si to lidé konečně uvědomují,“ shrnuje situaci Konstantina Pantiová, bankovní úřednice z Atén. „Zvykli jsme si žít s penězi, které nám vláda dopřávala,“ dodává. To je také jedním z důvodů, proč se Řekové již dávno přestali zajímat o svou budoucnost, brali výplaty, s nimiž byl život jednodušší, a nestarali se o věci závažnější, než byli oni sami, jejich rodina a práce. Teď ale jsou připraveni utáhnout si opasky.“
Už dnes jsou řecké ceny vyšší a platy nižší. Mnoho Řeků si uvědomuje proč. Právo zlobit se na ty, kteří jejich stát vedou, však mají, a tedy stávkují. „Pokud nahlas vyjádříme svůj názor, jedna z věcí, kterou si lidé uvědomí, bude, že se vše musí dělat jinak. Například že je třeba dívat se na věci s větší zodpovědností, počínaje výběrem vlády. A celý svět si uvědomí, že se nebojíme projevit svůj názor,“ zapojí se do konverzace asi třicetiletý muž od vedlejšího kavárenského stolku. „Co teď můžeme dělat? Budeme nadále prosazovat své názory a čekat,“ dodává.

Kdy přijde vendeta? Před bankou Marfin Egnatia, kde při násilnostech předminulý týden zahynuli tři lidé, lidé pláčou, křižují se, přináší květiny, dopisy a malé děti obrázky. A samozřejmě je to místo velkých diskusí. „Celé to zorganizovali členové parlamentu. Chtěli odvrátit pozornost veřejnosti od stávek a nepokojů v zemi a ukázat, že pokud v tom budeme pokračovat, budou umírat nevinní lidé, což samozřejmě nikdo nechce. Je to jen další ukázka naší vlády,“ křičí Angelika, temperamentní bruneta typického řeckého vzhledu, která vlastní trafiku kousek odtud.
„Je to nespravedlivé, vždyť oni za to nemohli. Klidně tam mohl být kdokoliv z nás,“ pronese muž, který jde okolo, a na chvíli se zastaví, aby uctil památku obětí. „Nemohl jsem udělat nic, nešlo to a vím, že si to budu vyčítat celý svůj život,“ omlouvá se padesátiletý Makis ostatním lidem na místě. Je jedním z těch, kteří se před bankou nacházeli v době požáru. „Nikdo z kolemjdoucích těm lidem vevnitř nepomohl! Nikdo z nich,“ šeptají si lidé mezi sebou.
Jenže ze zdí banky sálá i trochu jiný nálada. „To samé na vás!“ hlásají papíry přilepené izolepou na zdech. Mluví se o odvetě. Banku podpálila skupinka mladých anarchistů, sídlící v části Atén zvané Exarchia. Pomsta má být určena jim i členům parlamentu. Kdy a jak se to má stát, jasné není.

Čím dál od města, tím lépe Lidé z velkých měst se stěhují na venkov. Pokud tak ještě neučinili, alespoň o tom přemýšlejí. „Atény jsou jen pro bohaté a kdo nemá peníze, nepřežije,“ vysvětluje Manolis Kasapis, starší pán s květinou za uchem, kterému přesto zůstala kapka optimismu. Je z vesnice Platanaiki vzdálené zhruba sto kilometrů od Atén. „U nás na tom nejsme tak špatně. Pěstujeme kukuřici, brambory, rajčata a ty vyvážíme do Atén. Sice za zlomek ceny oproti minulosti, ale zatím nás to uživí,“ říká zamyšlený stařík. V Aténách má dva pracující syny, kteří se však již rozhodli vrátit se domů. „Samozřejmě že je to chyba vlády,“ rozčiluje se nad otázkou po původcích nynější hospodářské situace.
Podobně smýšlí i hospodář Steliu Pelia z vesnice vzdálené asi půl hodiny od Platanaiki: „Mám 350 zvířat a starám se o ně společně s rodinou a pár zaměstnanci.“ Na první pohled je zřejmé, že si nežije nad poměry. Obyčejný muž ve špinavém oblečení a vysokých holinkách. Není vzdělaný a o světě za hranicemi Řecka nemá tušení. I tak ale na otázku, kde hledat viníky, odpovídá bez jakéhokoliv zaváhání. „Vláda rozkradla všechny peníze a již není z čeho brát.“
„Čím dál od hlavního města, tím lépe,“ myslí si Dimitris Kitsos, který žije v oblasti Epirus vzdálené zhruba 500 kilometrů od Atén. Je zaměstnancem společnosti, která turistům nabízí sportovní aktivity na raftech, kajacích a projížďky na koních ve vesničce Glyki. „Je mi 28 let a na tom místě žiji celý svůj život. Nepozorujeme vůbec žádné změny. Samozřejmě víme, co se v Řecku děje, ale u nás problémy nemáme. Naopak, turistická sezóna začala o dva měsíce dříve, než je běžné, a jedná se zejména o řecké turisty.“
„Napište, ať se lidé nebojí přijet do Řecka na dovolenou. Naše země je pořád stejně krásná a zajímavá. Byla by to přece strašná škoda,“ pobízí mě spousta lidí. Z úbytku turistů mají logicky mimořádný strach, na cestovním ruchu jsou ekonomicky závislí. Skutečnost je taková, že momentálně řecké cestovní agentury vnímají úbytek rezervací zahraničních klientů a budoucnost je nejasná. Prodej zájezdů podle některých zdrojů klesl do minulého týdne o čtyři až osm procent oproti loňskému roku. Dudley der Parthog, ředitel společnosti Sunvil, která zprostředkovává dovolené v Řecku, uvedl, že i za předpokladu, že bude ekonomická krize pokračovat, se pro turisty nic nemění. Jelikož krize oslabuje euro, mohli by někteří klienti podle něj na letošní dovolené dokonce ušetřit.
U nás doma to možná už víme víc než dobře. „První týden, kdy se o řecké ekonomice začalo mluvit, byla situace opravdu špatná. Lidé vyčkávali, a nejspíš i přemýšleli o výběru jiné destinace pro svou dovolenou,“ říká Pavlína Jirsová z cestovní kanceláře Lefkada Tours, specialisty na Jónské ostrovy. „Dnes už je ale citelně znát, že se situace stabilizuje. Přijímáme mnohem více rezervací.“
Mezitím řecká hrdost chystá další stávky a demonstrace.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče