Přežije ocenění reálnou hodnotu?

28. října 2008, 12:50 - Martin Skácelík
28. října 2008, 12:50

Za současné problémy nemohou účetní standardy, ale splasknutí tržní bubliny

Finanční krize je v plném proudu. A také pokusy o její řešení a v neposlední řadě i prezidentské volby v USA. Není tedy načase nalézt a pojmenovat pravé viníky? Zdá se, že v tomto ohledu začíná být jasno minimálně v americkém Kongresu a Senátu. Za krizi mohou kromě jiného i účetní standardy vyžadující ocenění některých finančních aktiv reálnou hodnotou.
Kritika ocenění reálnou hodnotou v souvislosti s finanční krizí není úplně nová - ozývá se už od konce loňského roku. Některé finanční instituce požadují, aby bylo možné neprovádět ocenění finančních aktiv obchodovaných na trzích se sníženou likviditou reálnou hodnotou. Hlavním argumentem je obava, že oceňování reálnou hodnotou může vést k dalšímu tlaku na snižování ceny těchto aktiv a k obecným potížím spojeným se spolehlivým stanovením reálné hodnoty aktiv na nelikvidních trzích. Společnosti navrhovaly, aby se místo reálné hodnoty používaly historické účetní hodnoty či ocenění pomocí modelů.

Politické téma

S postupem finanční krize dostala otázka (ne)používání reálné hodnoty hmatatelnější podobu, když v pátek 3. října 2008 schválil americký Kongres zákon na stabilizaci ekonomiky. Zákon obsahuje kromě známého plánu na odkup rizikových aktiv i dvě ustanovení. Ta se týkají právě účetního zachycení finančních aktiv. První z nich umožňuje americké Komisi pro cenné papíry (SEC) dočasně pozastavit platnost účetních standardů požadujících ocenění reálnou hodnotou pro některé skupiny finančních aktiv. Druhé ustanovení požaduje po SEC přípravu studie o dopadu používání reálné hodnoty na finanční instituce v souvislosti s probíhající krizí a návrh možných změn účetních standardů.
Diskuse o používání reálné hodnoty se stává natolik politickou, že se k ní vyjádřil i republikánský prezidentský kandidát John McCain či předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Ten ve svém projevu 1. října 2008 přednesl představu EU o krocích nutných k řešení finanční krize. A po požadavku na zpřísnění regulace jmenoval na druhém místě potřebu „úpravy pravidel pro ohodnocení komplexních aktiv, včetně přizpůsobení účetních pravidel nové situaci“. Jako jeden z hlavních důvodů pro tyto změny zmínil možné znevýhodnění evropských bank oproti jiným trhům.

Oceňovací modely

Proč se tedy ozývají hlasy, které by chtěly omezit používání reálné hodnoty? Reálnou hodnotu současné mezinárodní standardy finančního výkaznictví (IFRS) a všeobecně uznávané účetní principy používané v USA (US GAAP) definují jako částku, kterou by podnik získal při prodeji aktiva, či musel zaplatit za převod závazku v běžné transakci mezi znalými a ochotnými stranami. V případě, že je aktivum obchodováno na aktivním trhu, musejí společnosti použít jako reálnou hodnotu právě cenu z něj. Pokud pro specifické aktivum aktivní trh neexistuje, společnosti by měly použít oceňovací modely s využitím co největšího počtu tržních vstupů (například úrokové sazby, směnné kurzy a tak dále) a minimem svých subjektivních předpokladů a očekávání - kupříkladu očekávané peněžní toky z aktiva, které není možné ověřit na trhu. To by mělo zajistit, že se výstupy těchto modelů budou blížit skutečně reálné hodnotě.
V současnosti jsou reálnou hodnotou oceňována především finanční aktiva z obchodního portfolia. Tedy ta, která byla pořízena se záměrem dosahovat zisků z krátkodobých pohybů trhu. Změny v ocenění, zisky i ztráty, jsou u aktiv určených k obchodování promítány přímo do výsledku hospodaření. Výsledky společnosti pak reálně zobrazují její schopnost uskutečnit svůj původní záměr - vydělat na obchodování s danými aktivy. U ostatních skupin finančních aktiv je do výsledku hospodaření promítána reálná hodnota aktiv prostřednictvím účtování o snížení hodnoty, tedy opravných položek. Cílem těchto postupů je zajistit, aby aktiva společnosti nebyla nadhodnocená.

Možné scénáře

Pokud by oceňování aktiv reálnou hodnotou nahradily například jejich historické pořizovací ceny bez odpovídajících opravných položek, nastalo by v současné situaci padajících trhů nadhodnocení aktiv společností - především bank. Z politického hlediska by byly splněny krátkodobé cíle - banky by přestaly vykazovat ztráty z pokračujících odpisů aktiv a opticky by se jejich finanční situace zlepšila. Bohužel skutečná situace společností se tímto krokem nezmění. A ani se neposílí vzájemná důvěra mezi bankami. Právě naopak.
Finanční výkazy slouží především pro rozhodování investorů. V okamžiku, kdy bude zřejmé, že finanční výkazy neposkytují reálný obraz situace společnosti, důvěra investorů dále poklesne a prohloubí se neochota bank k vzájemnému půjčování peněz. Je možné, že kdyby banky od počátku neoceňovaly svá aktiva reálnou hodnotou, mohl by být průběh krize pomalejší. Informace o skutečném stavu společností by se dostávaly na povrch pomaleji a investoři by na ně potenciálně i takto reagovali. Trh by však o to více ovlivňovaly různé spekulace a zvěsti, která banka má svou rozvahu více nadhodnocenou oproti reálnému stavu. A v důsledku by se trh mohl více rozkolísat a chovat ještě iracionálněji.

Transparentnost

Současná finanční krize se netýká účetních standardů. Způsobilo ji stejně jako v případě krizí v minulosti splasknutí tržní bubliny. Pády cen nemovitostí, finančních aktiv vázaných na hypotéky a akcií jsou zobrazeny v účetnictví snižující se hodnotou aktiv a odpovídajícími ztrátami – tyto poklesy tržních cen však nezpůsobilo oceňování reálnou hodnotou. Dnešní účetní standardy se snaží přinést transparentnost finančního výkaznictví. Zprávy mohou být špatné, ale to ještě není důvod k utopení jejich posla.

Souvislosti

Současné mezinárodní standardy finančního výkaznictví definují reálnou hodnotu jako částku, kterou by podnik získal při prodeji aktiva.
Či již by musel zaplatit za převod závazku v běžné transakci mezi znalými a ochotnými stranami.
V případě, že je aktivum obchodováno na aktivním trhu, musejí společnosti použít jako reálnou hodnotu právě cenu z něj.
Pokud pro specifické aktivum aktivní trh neexistuje, společnosti by měly použít oceňovací modely s využitím co největšího počtu tržních vstupů a minimem svých subjektivních předpokladů a očekávání.
To by mělo zajistit, že se výstupy těchto modelů budou blížit skutečně reálné hodnotě.

Situace

V pátek 3. října 2008 schválil americký Kongres zákon na stabilizaci ekonomiky.
Zákon obsahuje kromě známého plánu na odkup rizikových aktiv i dvě ustanovení.
Ta se týkají právě účetního zachycení finančních aktiv.
První z nich umožňuje americké Komisi pro cenné papíry (SEC) dočasně pozastavit platnost účetních standardů požadujících ocenění reálnou hodnotou pro některé skupiny finančních aktiv.
Druhé ustanovení požaduje po SEC přípravu studie o dopadu používání reálné hodnoty na finanční instituce v souvislosti s probíhající krizí a návrh možných změn účetních standardů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče