Přeskočme dospívání a staňme se dospělými

06. listopadu 2008, 19:08 - Newt Gingrich
06. listopadu 2008, 19:08

Oddalování chvíle, kdy adolescenti přijmou vlastní odpovědnost, škodí jejich životu

Je načase vyhlásit konec adolescence. Jako sociální instituce byl tento model chybný. Důkazy vidíme všude kolem nás. Z výzkumu Národního institutu pro zneužívání drog a Michiganské univerzity vyplývá, že devatenáct procent žáků osmých tříd, 36 procent studentů druhého ročníku středních škol a 47 procent posledního udává, že má zkušenost s drogami. Jedna ze čtyř dívek má pohlavně přenosnou nemoc, vyplývá ze studie Centra pro prevenci a kontrolu nemocí. Šíření metamfetaminových drog mezi mládeží ničí nejen její životy, ale i celé rodiny a komunity. Současně pozorujeme, že se američtí studenti učí mnohem pomaleji než čínští či indičtí.
Řešení není jednoduché, ale nevyhnutelné. Musíme zavrhnout adolescenci jako sociální model. Zkusili jsme to. Nevyšlo to. Je čas pro změnu. Celospolečensky přínosnější bude návrat k původnímu modelu, který byl úspěšnější a spočíval v tom, že děti záhy přebíraly nejen role dospělých, ale i odpovědnost.
Ještě na počátku 19. století koncept adolescence neexistoval. Namísto toho se puberta všeobecně chápala jako přechod z dětství do rané dospělosti. Odpovídají tomu Bar Micva či Bat Micva v židovské nebo biřmování v křesťanské náboženské tradici a další stovky přechodových rituálů v nejrůznějších společnostech po celém světě. Dle těchto konceptů existuje dítě, z něhož se stává mladý dospělý člověk.
Ve Spojených státech amerických tento princip přímého přechodu z prostředí dětských her do světa dospělé práce jednoznačně platil v době války za nezávislost. Příkladem takové rané dospělosti byl Benjamin Franklin. Když mu bylo třináct let, ukončil školu v Bostonu a šel do učení ke svému bratrovi, do tiskárny a nakladatelství, čímž bezprostředně přešel do dospělosti.
John Quincy Adams studoval na univerzitě v holandském Leidenu ve třinácti letech. Ve čtrnácti byl přijat jako tajemník a tlumočník amerického velvyslance v Rusku. V šestnácti se stal tajemníkem americké delegace při jednáních s Velkou Británií, která ukončila válku za nezávislost.
Daniel Boone dostal první rifle ve dvanácti letech, ve třinácti byl zkušeným lovcem a v patnácti uskutečnil roční cestu divočinou, čímž zahájil kariéru jednoho z nejznámějších amerických průzkumníků tehdy neznámých končin. Ve výčtu podobných osobností bychom mohli pokračovat.
Je samozřejmě nutné zmínit, že předpokládaná délka života byla tehdy kratší než dnes, čímž je možné vysvětlit rychlost, s jakou se z dětí stávali dospělí. Můžeme konstatovat, že raná dospělost, odpovědnost a dosažení prvních úspěchů byly normou před zavedením instituce adolescentů. Ta oddaluje dospělost a nutí mladé lidi zbytečně plýtvat drahocennými lety života. Abychom dokázali využít kladů, které přinášel dřívější model, musíme vytvořit intenzivní studijní systém, jenž bude přizpůsoben tempu studentů a jejich schopnostem absorbovat nové studijní materiály, což zároveň zefektivní vzdělávací proces.
Koncept adolescence vznikl v průběhu 19. století a původně měl rodinám ze středních vrstev zajistit, že jejich děti nastoupí do manufaktur o několik let později. Tento koncept však degeneroval do procesu vnucené nudy a věkové segregace. Takovým způsobem se vytvořilo jedno z nejvíce destruktivních sociálních uspořádání v lidské historii, kdy jsou třináctiletí muži odkázáni učit se od svých patnáctiletých druhů.

Rozleptané komunity

Cena, kterou platíme za tento sociální experiment, je nehorázná. Lidem z nemajetných vrstev, kteří potřebují především vydělávat peníze, tvrdě studovat a vytvářet si jistoty, zavedení modelu adolescence zničilo budoucnost. Tím, že systém drží nemajetné dospívající na špatných školách, neposkytuje jim pracovní příležitosti a všeobecně vládne naprostá absence kultury odpovědnosti, jsou tito lidé vrženi do víru chudoby, gangů, drog a nezodpovědného pohlavního života. Tímto způsobem se nám podařilo zničit několik generací nemajetných lidí, kteří mohli něco dokázat, kdybychom jim poskytli jiný model dospívání.
Pro mnoho mladých Američanů ze středních a vyšších vrstev se období adolescence stalo pouze výmluvou k odkládání práce, založení rodiny a jakéhokoli úsilí. Tím samozřejmě snižují vlastní přínos nejen pro svůj blahobyt, ale i celé komunity, k níž patří.
Dozrál čas pro změnu. Začít svědomitě pracovat, učit se a přijmout odpovědnost ve věku třinácti let, a nikoli ve třiceti. Jinými slovy by se dalo říct, že musíme nahradit adolescenci ranou dospělostí. Rychlé uskutečnění takové změny vyžaduje, aby byl proces učení začleněn do života a práce. Technologické inovace a finanční pobídky pro studenty nám naštěstí dávají jistou naději.
Věk informačních technologií umožňuje mladým lidem, aby se učili rychleji, než dovoluje současný pochybný byrokratický školský systém a zastaralé studijní plány. Nový systém Curriki, který vytvořil Sun Microsystems a jenž je v současné době nezávislým neziskovým projektem, umožňuje komunitě učitelů a žáků prostřednictvím internetu společně vytvářet kvalitní studijní materiály. Ty jsou k dispozici zdarma a 24 hodin denně všem Američanům, kteří se chtějí učit.
Takové experimenty, například ten mé dcery Jackie Cushmanové, v němž je v rámci projektu pro chudé děti v Atlantě za to, že se učí a dělají domácí úkoly, vyplácena stejná částka, jakou by dostaly za práci v síti rychlého občerstvení, jsou příslibem dynamičtější budoucnosti.
V matematice a exaktních vědách, jedněch z nejdůležitějších indikátorů budoucí prosperity a síly, Spojené státy americké významně zaostávají za expandujícími velmocemi Čínou a Indií. Soupeření s asijskými konkurenty na světovém trhu nutí americkou mládež studovat usilovněji než kdykoli dříve. Studium v průběhu celého roku, kdy konzultanti budou dostupní on-line, nevyhnutelně překoná zastaralý tradiční byrokratický systém vzdělávání. Musíme však jít mnohem dál a vypracovat detailní studijní plán, který odpovídá dnešní realitě.
Navštěvování školy by mělo být výdělečnou činností pro ty, kdo jsou dobří a tvrdě v ní pracují. Takovým způsobem můžeme docílit změny mezi těmi nejchudšími a zvýšit naši konkurenceschopnost.
Ve skutečnosti většina mladých lidí touží po výzvách a chce převzít vlastní odpovědnost. Mladí lidé chtějí, aby se s nimi zacházelo jako s mladými muži a ženami, a nikoli jako s přestárlými dětmi. Zvažte následující jednoduchý návrh. Středoškolákům, kteří ukončí studium o rok dříve, uhradíme náklady za poslední rok středoškolského studia ve formě stipendia na kterékoli umělecké či technické vysoké škole. Pokud úspěšně dokončí studium o dva roky dříve, zaplatíme jim stipendium za tuto dobu. Nepřijde to na žádné další výdaje z kapes daňových poplatníků a pobídneme studenty, aby studovali natolik usilovně a rychle, jak jim to jejich schopnosti dovolují.
Ve chvíli, kdy se rozhodneme začlenit mladé lidi do skutečného života a práce a do procesu vydělávání peněz, respektive když za sebe převezmou odpovědnost, můžeme transformovat model mladých v USA a náš stát se stane konkurenceschopnějším.

Bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich je zakladatelem Centra pro transformaci zdravotnictví (Center for Health Transformation).

Praporek s. 86: Návrh: Středoškolákům, kteří ukončí studium o rok dříve, uhradíme náklady za poslední rok středoškolského studia ve formě stipendia na jakékoli vysoké škole

Copyrighted 2008 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

Překlad: Edita Jiráková

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče