Menu Zavřít

Přeplněné sklady zlevňují obilí

7. 3. 2005
Autor: Euro.cz

Když všechno dobře dopadne, dostanou čeští zemědělci za tunu potravinářské pšenice 2500 korun. Evropská unie přitom v rámci takzvaného intervenčního nákupu garantuje pěstitelům minimálně 3200 korun.

ODBYT SKLIZNĚ

Čeští zemědělci nevlastní prakticky žádné skladovací prostory. Nedostatečné kapacity ale má i stát - konkrétně Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který by měl intervenční nákupy od pěstitelů provádět. Skladování tak mají pod kontrolou podniky zemědělského zásobování a nákupu. Ty jsou ovládány dvěma tuzemskými agropotravinářskými uskupeními - Agropol a Agrofert.

V čem je problém? Podniky zemědělského zásobování a nákupu (ZZN) nemají povinnost vykupovat obilí za intervenční cenu. Zemědělci se ale obilí zbavit musí, protože jinak by se jim ve stodolách zkazilo a napadli by jej paraziti (což se již děje). Nákupní organizace kvůli tomu mají pěstitele v hrsti a mohou toho zneužívat. Podle zemědělců už v současné době padají ze stran ZZN výrazy jako „vybartrovat obilí“. Tedy nedat za něj ani korunu, ale poskytnout místo toho „ maximálně“ nějakou protislužbu.

CHYBÍ SKLADY

Stát sice slibuje platby na úrovni alespoň minimální intervenční ceny, ale nemá obilí kde skladovat. Ačkoli Státní zemědělský intervenční fond vypsal již pět výběrových řízení na nabídku skladovacích kapacit, podniky zemědělského zásobování a nákupu mu téměř žádné nenabídly. Nervozitu zemědělců zvyšuje i skutečnost, že státní fond nereaguje na nabídky zemědělců, takže ti vůbec netuší, zda od nich obilí za intervenční cenu koupí.

Ve snaze vyřešit situaci požádal ministr zemědělství Jaroslav Palas Evropskou komisi, aby vypsala mimořádný tendr na nákup českého obilí. Unie by podle ministra měla ve svých intervenčních skladech uskladnit 400 tisíc tun obilovin a zaplatit také dopravu do těchto skladů. Brusel však zatím příliš vstřícnosti k Palasově aktivitě neprojevil.

PĚSTITELŮM CHYBÍ JISTOTA

„Současné nabídky obilí od zemědělců převyšují skladovací kapacity státu více než dvojnásobně,“ říká mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Jitka Sluková. Přesto tvrdí: zemědělci se nemusí obávat, že od nich fond obilí za intervenční cenu nevykoupí.

Regule státního fondu například uvádějí: „SZIF posoudí po formální stránce nabídku do intervenčního nákupu. Pokud ji akceptuje, zašle nabízejícímu smlouvu o dodání obilovin, takzvaný Závěrečný nákupní list. V něm SZIF uvede intervenční sklad, do kterého bude celá partie dodána, a měsíc dodání.“ Podívejme se však, jaká je realita.

Například soukromý zemědělec Leo Suchý ze Slavětína podal nabídku fondu již loni. Dodnes ale Závěrečný nákupní list nemá. Nejde o výjimku. Potvrzuje to ředitelka Okresní agrární komory Havlíčkův Brod Marie Brodinová. Ani na Vysočině totiž zemědělci nevědí, zdali má pro jejich obilí SZIF místo a kdy, kam a kolik obilí mají státu dodat. Upozorňuje i na další problém: „Do intervenčních skladů mohou prodávat nejen zemědělci, ale i podniky zemědělského zásobování a nákupu. Sklady jsou tak zaplněné zbožím právě od těchto podniků, které také shrábnou efekt dotace, tedy intervenční ceny,“ konstatuje Brodinová.

Obilí navíc může stát od zemědělců převzít až před sklizní. Unijní pravidla stanovují, že „dodávky smluvního množství musí proběhnout nejpozději do konce čtvrtého měsíce následujícího po měsíci podání nabídky, zároveň však ne později než 31. července. Jenže v té době už obilí nemusí mít potřebné kvalitativní parametry, které jsou předpokladem zaplacení intervenční ceny.

VAROVNÝ SIGNÁL PRO BUDOUCNOST

Současnou situaci považují zemědělci za krizi. Podle předsedy Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jana Veleby nyní v Česku přebývá zhruba 2,7 milionu tun obilí. Na zásobách je umrtveno přes 10 miliard korun. Od podniků zemědělského zásobování a nákupu dostanou zemědělci kolem 2500 korun za tunu. To v součtu přinese miliardové ztráty oproti intervenční ceně 3200 korun, slibované Evropskou unií.

BRAND24

Nejde ale jen o letošní rok. Nevhodná geografická poloha České republiky bude problémy s transportem obilí přinášet vždy - ležíme totiž ve vnitrozemí. Při vývozu do zemí mimo Unii se přitom využívá levné lodní přepravy. Export z Česka proto bude vždy dražší, minimálně o přepravu do výchozích přístavů. Česká republika je přitom v produkci obilí každoročně přebytková.

Má tedy produkce obilovin, zejména v méně příznivých oblastech republiky, pro pěstitele vůbec smysl? „Pěstitelé jsou konzervativní a je pochopitelné, že když něco umí, nechtějí to měnit. Přesto by měli více diverzifikovat své podnikání,“ říká k tomu Hugo Roldán z tiskového oddělení ministerstva zemědělství. Dodává, že ministerstvo jim ke změně plodin nabízí celou řadu podpor - například na zalesňování, zatravňování, pěstování energetických rostlin a podobně. „Tyto programy jsou pro tuzemské pěstitele obilí sice možná neznámé, ale ve svém zájmu se musí s nimi naučit zacházet,“ radí mluvčí.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).