Premiant mezi záškoláky

15. prosince 2011, 16:51 - Johanna Grohová
15. prosince 2011, 16:51

Recept na ekonomický zázrak? Švédové věří, že stačí svědomitě pracovat a nepodvádět

Ač to při pohledu na Evropu topící se v dluzích tak nevypadá, i na starém kontinentu najdeme místa, kde se ekonomice daří a kde umějí udržet na uzdě veřejné finance i rozpočtové schodky. Jedním takovým ostrovem klidu a prosperity je Švédsko. Pár čísel pro ilustraci: loni švédská ekonomika vzrostla o 5,7 procenta, letos má povyskočit o dalších 4,4 procenta. Nezaměstnanost je na sestupu, letošní rozpočet v přebytku a zadlužení klesá pod 40 procent.
Jak to Švédové, ale i další skandinávské země dělají, že se jim v době hluboké krize daří a nemusejí podstupovat úsporné škrty jako v České republice, o Řecku či Itálii nemluvě?
Sami Švédové nad touto otázkou obvykle chvíli skromně váhají a pak s úsměvem připustí, ano teď se nám vede dobře. A nabízejí jednoduchý recept: musíte modernizovat zastaralé a nepružné systémy, mít vysokou pracovní morálku a nízkou korupci. Ale jak říkají, jejich model není lehce přenosný jinam. Je podmíněný jejich hodnotovým řádem ve stylu: svědomitě pracuji, nepodvádím, věřím v rovnost a okatě se nechlubím svým bohatstvím.

Poučení z krizového vývoje

Aby na tom Švédsko mohlo být tak dobře, muselo si samo také sáhnout na dno. Byly to hluboké krize v 80. a 90. letech, přesněji poučení z nich, které připravily tento severský stát podobně jako další členy „nordické ligy“ na horší časy.
Většina švédského bankovního systému upadla v roce 1991 do hluboké krize. Jednu banku potkala likvidace a zbytek systému vyžadoval rozsáhlou vládní pomoc. O rok později měna devalvovala o 25 procent a lidé přišli o značnou část svých úspor.
„Na to datum nikdy nezapomenu. Bylo to 18. listopadu 1992. V autobuse cestou na univerzitu jsem poslouchal rádio, když oznámili, že švédská měna přišla o svůj ochranný val. Později ve škole jsme všichni viseli našemu profesorovi na rtech, když nám to vysvětloval. Nikdy jsem pak už nezažil takové studijní zanícení a ani tak pohnutou dobu ve své zemi,“ říká švédský konzultant v Bruselu Jesper Nilsen.
Švédskou krizi tehdy způsobily vysoké úrokové sazby, které měly za úkol chránit zafixovaný měnový kurz, navázaný na předchůdkyni eura, evropskou měnovou jednotku (ECU). Po krachu bankovního systému následoval propad HDP a růst nezaměstnanosti. Nová realita byla šokující: rozpočtový schodek činil dvanáct procent HDP a základní úroková sazba centrální banky se vyšvihla na o (?) 500 procent. Následovalo několik hubených let, které byly počátkem velkých změn v ekonomice, ale i společnosti.

Akce hubených let

Ve Švédsku trval pokles HDP tři roky a ekonomiku poté pozvedlo dramatické zvýšení exportu díky prudkému znehodnocení švédské koruny, přičemž roční průmyslová výroba dva roky rostla přibližně o deset procent.
Vládě se také podařilo úspěšně ozdravit bankovní sektor. Postižené banky převzala, soustředila špatná aktiva do zvláštního fondu a státními penězi doplnila jejich kapitál. Očištěné banky pak po nějakou dobu ponechala ve státním vlastnictví. Špatná aktiva byla rozprodána a banky se později se ziskem privatizovaly. Od té doby si Švédové na rozdíl od mnoha ostatních evropských států mimo jiné dobře uvědomují, že nemohou jen tak na dluh projídat budoucnost. „Předtím se žilo v iluzi, že se vyplatí půjčovat si do nekonečna peníze. To kolapsem bankovního systému skončilo. Krize změnila celou společnost i politiku. Vládní politici museli být především rozpočtově odpovědní,“ dodává Nilsen.
„Relativní nordická success story je založena na krizovém managementu z osmdesátých a devadesátých let, z kterých si severské státy vzaly ponaučení a řídí se jím dodnes,“ říká Klas Eklund, profesor ekonomie na Univerzitě v Lundu ve studii na téma „severské cesty“.
Souhlasí s ním i Anders Borg, který se pyšní čerstvým oceněním nejlepšího unijního ministra financí podle deníku Financial Times. „Švédsko se poučilo z kolapsu bank v devadesátých letech. Zpřísnila se rozpočtová pravidla a bankovní dohled, čímž se zabránilo případné další bublině,“ říká.
Třiačtyřicetiletý švédský konzervativní politik s dlouhými vlasy a náušnicí na první pohled nesplňuje obecnou image uhlazeného bankéře. Málokdo však dokáže jako on sloučit profesionální erudici a schopnost přitáhnout lidi. Kritikou více než štědrých bonusů pro bankéře si získal srdce švédských voličů, kteří mají hluboce zakořeněný smysl pro rovnostářství. Oddanost fiskální disciplíně zase nachází pozitivní odezvu u trhů.

Pomohla koruna

Švédsku podle Borga pomohla i skutečnost, že dosud nevstoupilo do eurozóny. Švédská koruna po vypuknutí globální krize na čas poklesla, což proexportně orientované a otevřené ekonomice pomohlo. I díky tomu se zemi podařilo otřepat poměrně rychle. „Jako outsider si musíte zajistit vlastní schopnost konkurovat a vedle toho mít veřejné finance v pořádku. Museli jsme si naordinovat takovou disciplínu, jakou sami členové eurozóny nevnímali jako nutnou. Víte-li, že zima bude studená, pak je třeba zajistit dům. Jinak umrznete,“ vysvětluje Borg.
Toto Borgovo přesvědčení se odráží i v jeho politice vůči Evropě. Švédsko poskytlo záchranné půjčky Irsku, Lotyšsku a Islandu, protože podle ministra důvěryhodně prokázaly snahu vytáhnout své ekonomiky z bahna. Podstatně méně chápavý je Borg vůči Řecku či Itálii, u kterých vnímá menší ochotu udělat nutné změny a škrty. Ale jak opět dokazuje švédská zkušenost, nelze jen šetřit, je třeba také provádět nutné reformy. A ty se nejlépe prosazují, když je zle a společnost je připravena je přijmout. Švédsko v reakci na svoji bankovní krizi zmodernizovalo ekonomiku a reformovalo ztuhlý a nákladný systém. Daně poklesly. Zatímco v 80. letech představovaly 56 procent příjmu, dnes je to „jen“ 47 procent.

Pružný zákoník práce

Neudržitelné se staly i některé aspekty sociální podpory. Jeden příklad za všechny: lidé na nemocenské měli nárok v podstatě neomezeně dlouho na plnou mzdu. Když byl tento systém změněn, v některých podnicích zjistili, že najednou mají příliš velký počet zaměstnanců. Zůstat doma na nemocenské se totiž už tolik nevyplatilo.

Vedle stále štědrého sociálního systému platí nyní ve Švédsku také liberálnější pracovní zákony, které umožňují podnikům poměrně snadno najímat, ale i propouštět zaměstnance. Díky tomu se na rozdíl od zemí jako například Belgie či Francie nebojí zaměstnavatelé nabírat nové pracovní síly. Lidé zase vědí, že pokud nebudou mít práci, neupadnou do výraznější chudoby.
Ne všechno ale funguje dokonale. Švédsko se stalo v osmdesátých letech atraktivní cílovou zemí pro imigranty. Během velkých válečných krizí na Balkáně či Iráku patřilo k největším příjemcům přistěhovalců a malá severská země nedokázala nové obyvatele vstřebat. „Vznikla obrovská skupina strukturálně nezaměstnaných imigrantů, které nyní rozkližují dříve homogenní zemi,“ říká ekonom Eklund.

Modelový kompromis

V očích řady lidí skandinávské země představují modelový kompromis mezi socialismem a kapitalismem. Vzhlížel k němu i český sociální demokrat, bývalý premiér a eurokomisař Vladimír Špidla. Podle historiků Henrika Berggrena a Larse Trägardha jde ale o chybnou interpretaci. Domnívají se, že úrodnou půdu pro fungující tržní ekonomiku vytvořila kombinace zakořeněného individualismu lidí a důvěry v silný stát.
Občané, kteří se cítí svobodní a silní, jsou ochotni přijímat požadavky moderní doby a jsou ochotni ke kompromisům výměnou za ekonomický výkon.
Sami Švédové tuto tezi potvrzují. Podle Elviry Eilartové, žijící v Bruselu, jsou její krajané výrazně rovnostářští, a pokud někdo vyčnívá, nepůsobí to dobře. „Říká se mu Janteho zákon, podle kterého si nesmíte myslet, že jste lepší než ti druzí. Bohatství se nedává na odiv, proto se to nedělá. Na druhou stranu vnímám postupnou změnu, díky prosperitě se lidé začali více fixovat na věci, spotřebu. To v luteránské společnosti nebývalo,“ říká Elvira.
Švédové důvěřují státu. I proto jsou připraveni platit vysoké daně – spolu s Dánskem je Švédsko zemí s největší daňovou zátěží. Korupce a přešlapy politiků se neodpouštějí. Například švédská ministryně Mona Sahlinová v roce 1995 použila služební kreditní kartu k nákupu čokolády. Ač si sama nechala částku vzápětí strhnout ze svého platu, přišla o místo i šanci stát se ministerskou předsedkyní. Ukázalo se totiž, že kreditku použila i k placení za půjčení auta a neměla zaplacené televizní poplatky.
„Švédové prostě věří, že politici nezneužívají své pozice,“ dodává Jesper Nilsen. Podle hodnocení Transparency International je jeho země na žebříčku vnímání míry korupce čtvrtá, spolu s Finskem.
Všechno, co Švédsko udělalo pro svoji nynější prosperitu, zní velmi jednoduše. K hlubokým změnám se ale odhodlalo až v důsledku velké krize. Zároveň dokázalo z nastavené cesty neuhnout a dnes může v rámci Evropy švédský stát působit jako premiant mezi záškoláky. Vůči potížím zbytku Evropy ale imunní není. Jako otevřená ekonomika založená na exportu, který činí polovinu HDP, je země citlivá na výkyvy poptávky odjinud. A tak i švédský ekonomický zázrak může výrazně zpomalit, pokud eurozóna nezvládne své potíže.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče