Překvapeni nejen ušákem

02. února 2012, 17:21 - Irena Blunt-Mastná
02. února 2012, 17:21

Na televizi se v zájmu zachování zdravého rozumu nedívám. A už vůbec nesleduji pořady s vařícími celebritami, kolem nichž se tvoří rádoby aureola výjimečnosti. Jeden celebritně (a o poznání méně cerebrálně) zdatný kuchař navíc prokládá moudra o vaření knedlíků a dochucování nádivek sprostými slovy, což je nešvar dnes oblíbený i u těch, kteří kuchtí politiku, nešlechtí však ani šlechtice. Do jedné z restaurací spojených se jménem pana Pohlreicha jsme se ovšem těšili.

Lístek jako chytrá horákyně

Divinis patří do kategorie restaurací výkladních, kdy již z tmavé ulice vidíte, kdo s kým je usazen. A jelikož jsme tentokrát ze staroměstského šera neviděli nikoho, kdo by nám kazil večer, směle jsme vkročili dovnitř. Rozhlédli jsme se zatím téměř prázdnou restaurací, chystali se otevřít ústa a projevit preferenci ohledně stolu. Leč než jsme tak mohli učinit, byl nám stůl přidělen. Tečka. Sice mile, nicméně tónem nepřipouštějícím žádnou diskusi.
Ale to už bylo třeba vybrat aperitiv, a když jsme v Divinis, tak tedy prosecco. Číšník správně znal rozdíl mezi proseccem a franciacortou a zakrátko před námi stála sklenička v bezvadné teplotě a hlavně v úžasné formě. Spolu s aperitivem nám obsluha nabídla jídelní lístek a denní speciality. I zde máme jeden z nešvarů pražských restaurací tohoto typu – při absenci tabule, na níž by byly denní speciality napsány včetně cen, by přece byl ten nejmenší problém sednout v podvečer k počítači a vytisknout denní nabídku v patřičné grafické úpravě a přidat k menu.
Lístek pohříchu není ani český, ani italský. Tedy psaný je spíše česky, ale místo vitello tonnato na lístku stojí, že jde o marinované telecí s omáčkou z tuňáka. To se mi líbí, protože proč psát něco složitě a tvářit se snobsky, když tomu třeba někdo nerozumí. Ovšem o pár řádků níže se nabízí zaječí hřbet v lardu. Přítel se logicky ptá, co že to ten lard je. A já trpělivě vysvětluji, že jde o lardo, zrající slaninu naloženou ve vodě s bylinkami. Trocha důslednosti při sestavování by věru nebyla ku škodě.

Nad Atlantikem

Coby první chod jsem zvolila rybu salmerino, můj doprovod se rozhodl ochutnat zmíněné vitello tonnato. Mezitím vybíráme víno, když tu se mi téměř zastaví srdce. Na stole přistála lahvička panenského olivového oleje od Mariny Cvetićové, dámy velkého talentu z oblasti kolem Abruzza. Mají-li Marinin olej, jistě mají i její vína, napadne mě a začnu listovat vinným lístkem v napjatém očekávání. Objevila jsem sice její chardonnay, nakonec jsme ale zvolili pinot grigio z oblasti Tridentska-Jižního Tyrolska (proč se musí všude psát Trentino-Alto Adige?) a je přesně takové, jaké jsme čekali, teplota bezvadná. Je třeba uvést, že poměr kvality a ceny vína v Divinisu více než odpovídá, zvláště v porovnání s většinou konkurenčních podniků.
Už ale přinášejí pokrmy. Dle obsluhy i českého vysvětlení je salmerino mořský pstruh, já si ovšem nebyla jistá ani ve chvíli objednávání, a už vůbec ne po ochutnání. Jde totiž o sladkovodního sivena, a to servírovaného s fenyklem a rajčatovým konfitem. Ryba není špatná, ale prezentací i chutí spíše připomíná jídlo v přední části letadla slušných aerolinek někde nad severním Atlantikem. Narůžovělé maso má na sobě místy našedlou vrstvu, kousky byly znatelně vytaženy z lednice teprve před chvílí a nestačily se dobře otevřít. Fenyklu je požehnaně a říkám si, zda se chod neměl jmenovat fenykl v nálevu za občasného doprovodu pstruha.
Proto závistivě pokukuji po přítelově telecím a nemůžu se dočkat, až ochutnám. První dojem z jeho telecího je ovšem naprosto skvělý! Takhle dobré vitello jsem v Praze ještě nejedla, na jazyku se přímo rozpadá, barva je někde na hranici zdravé růžové a světlého burgundského. Dokonalost sama, bravo! Škoda jen, že s omáčkou trochu šetřili a vytvořili z ní na mase jen jakési čáry, namísto aby v ní vitello téměř plavalo jako v Itálii. Vitello tonnato tudíž dostává plný počet bodů a já v tu chvíli netuším, že vyvrcholení večera (nejenom v restauraci) máme už za sebou.

Nečekaná tečka

Sotva odnesli předkrmy a my upili zlatavého rulandského šedého, objevuje se obsluha se dvěma talíři. To určitě nesou těm vedle, říkám si. Kdepak. K mému překvapení hlavní chody přicházejí s odstupem snad pouhých pěti minut. Jakmile ale pohlédnu na hlavní chod, prolétne mi hlavou – ono už to bude jedno, zda teď nebo později. Objednala jsem si totiž líčka s tím, že to bude taková večerní delikateska. Z talíře na mě ovšem koukají dva kusy lící, za něž by se nemusel stydět ani malý mamut. A stačilo jedno sousto. Maso bylo povleklé blánou a jeho mazlavost spojená s přílišným rozvařením mi opět připomněla jídlo z letadla. Doprovodný špenát se místy projevoval až nahořkle a vinná redukce nasládlostí celku na harmonii nepřidala. Příteli však prý chutná (jako vždy a všechno!).
Zajíc mého spolustolovníka je nicméně velice chutný, měkkoučký a lehký. Čeká-li však někdo klasický zaječí hřbet s ragú z předních běhů, tedy hustou omáčku plnou výborně ochucených kousků masa a k tomu do měkka tažený kus hřbetu s dlouhými vlákny s charakteristickou vůní pozdně odpolední procházky podzimním lesem, pak ať čeká dál. Autor se inspiroval snad maki sushi a chudáka zajíce napresoval do dlouhé ruličky, načež vzniklý váleček rozřezal. Navíc bych přitom naslepo přísahala, že uvnitř není ušák. Měl texturu dobrého srnčího na kraji dobře propečeného, slanina do něj ani nepustila chuť. Kde je ragú, táži se nahlas. Jsou mi přisunuty tři malé kousky velikosti kostičky cukru, redukce mi přitom podezřele připomíná tu od telecího. Celkový dojem jistě dobrý, jen to prostě nechutná jako zaječí hřbet a ragú.
Personál si už všiml, že na mém talíři zůstala líčka téměř nedotčena. Dostává se mi vysvětlení, že pan Pohlreich dneska nevaří, a za chvíli se na scéně objevuje mladý kuchař. Prý že líčka jsou prostě od přírody taková „rosolovitá“, na což kontruji slovy, že rosolovitost neznamená šlachovitost a mazlavost. Očividně se rozcházíme ve světonázoru. Měl by si zajít do Bellevue, kde dělají nejlepší líčka v Praze.
Obsluha nám (zdůrazňuji plurál) poté nabízí jako satisfakci něco sladkého. Takové nabídce se neodolává, dáváme si tudíž hruškový tatin s rozmarýnovou zmrzlinou a ricottu di spuma balsamico. Hruškový tatin jsem nikdy neměla a dávám mu za jedna. Ovoce má pevnou strukturu, těsto je výborně ochucené a propečené, jak má být. Zmrzlina úchvatná. Ricotta je zase lehká jako mlha, prostě ideální. Po kávě přichází účet na téměř čtyři tisíce korun a já se nesměle ptám, zda nechtěli odečíst i ten druhý dezert, když nám ho pan kuchař oběma nabídl (stojí přitom necelé dvě stovky). Nechtějí, opáčili, protože nám prý nechutnalo jen jedno jídlo. Dobrá, budu si pamatovat.
I když jeden hlavní chod vyloženě zklamal a druhý překvapil, prožili jsme příjemný večer ve velmi civilizovaném prostředí. Obsluha se jistě snažila, co to šlo, a kuchař byl nakonec samá omluva a vysvětlení. Byla to vpravdě televizní Itálie – střídaly se momenty nadšení i zklamání – a kdyby byl účet aspoň o tisícovku nižší, byla bych vlastně docela spokojená.

Plusy: + vynikající vitello tonnato
+ slušný výběr vín za rozumné ceny
+ i s kuřáckou částí čistý vzduch

Minusy: - nepatříte-li ke štamgastům, můžete mít smůlu
- buďte připraveni na překvapení na talíři

DIVINIS WINE BAR Týnská 21, Praha 1
tel.: +420 222 325 440
e-mail: info@divinis.cz
http: www.divinis.cz Otevírací doba: Po–So 18.00–01.00
Kuchyně: italská
Země původu nabízených vín: Itálie

Výběr z jídelního lístku: Marinované telecí s omáčkou z tuňáka 225 Kč
Carpaccio z červené řepy s piniemi a kozím sýrem Robiola 190 Kč
Grilovaná chobotnice s rucolovým salátem 285 Kč
Cosciotto (listový salát s vepřovou kýtou pečenou v hrubé soli) 220 Kč
Dýňové risotto s krevetami 220 Kč
Linguine pomodoro crudo se sýrem uzeným ve vlastní udírně a piniemi 220 Kč
Gnocchi s kozím sýrem, hráškovými lusky a rajčatovým concassé 250 Kč
Telecí líčka na Marsale, špenátovém listu s piniemi a rozinkami 395 Kč
Zaječí hřbet zabalený v lardu, ragú z předních běhů, šípková omáčka 450 Kč
Prsa z perličky s kapustovým ragú a krémovou omáčkou 395 Kč
Hřbet ze selátka s karamelizovaným zelím, lískovými oříšky, černý kořen 420 Kč
Fondant z tmavé čokolády 180 Kč
Parfait z pomerančů 170 Kč
Ricotta di spuma balsamico 180 Kč
Hruškový tatin s rozmarýnovou zmrzlinou 180 Kč

Výběr z vinného lístku: Pinot Grigio Unterebner (Cantina Tramin) 890 Kč
Graminé Pinot Grigio (Longariva) 720 Kč
Soave Classico Staforte Cru (Prá) 980 Kč
San Michele Soave Classico (CÁ Rugate) 650 Kč
Campanaro Fiano di Avellino (Feudi di S. Gregorio) 1050 Kč
Pin Nebbiolo, Barbera (’07 – Le Spinetta) 1650 Kč
Barolo Campé (’05 – La Spinetta) 3900 Kč
Barbera d'Alba Gallina (’05 – La Spinetta) 1750 Kč
Rosato (Castello di Ama) 690 Kč
Rossamara Chiaretto (Costaripa) 650 Kč
Costaripa Brut Rose (Costaripa) 820 Kč
Bellavista Brut (Bellavista) 1290 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče