Překážky mizí, ale ne všechny

08. ledna 2007, 00:00 - FILIP ČERNOCH
08. ledna 2007, 00:00

SMĚRNICE O SLUŽBÁCHBrusel připomíná opuštěné bojiště.Odboráři ruší poslední demonstrace a odvolávají své ovečky domů, podnikatelé balí materiály k informačním či lobbistickým kampaním a politikové zjišťují, co vlastně schválili. Tři roky leckdy až hysterických jednání končí, podstatně okleštěná směrnice o službách je schválena.

SMĚRNICE O SLUŽBÁCH Brusel připomíná opuštěné bojiště. Odboráři ruší poslední demonstrace a odvolávají své ovečky domů, podnikatelé balí materiály k informačním či lobbistickým kampaním a politikové zjišťují, co vlastně schválili. Tři roky leckdy až hysterických jednání končí, podstatně okleštěná směrnice o službách je schválena. Jenže: Umožní rozkvět zdaleka nejdůležitějšího hospodářského sektoru v Evropě, nebo vyšumí v prázdných prohlášeních? Vše bude záviset na jejím zavedení do praxe.

Toužebně očekávaná směrnice, která má živnostníkům a malým firmám umožnit snadnější a hlavně nediskriminační poskytování služeb za hranicemi, konečně leží na stole. Namísto bouchání zátek a šumění šampaňského je však od podnikatelů slyšet jen rozpačité ticho. Z původně velmi rozhodného a liberálního návrhu totiž schvalovacím procesem prošlo jen napůl bezzubé torzo. Výsledek nejlépe popisuje spokojený komentář Evropské odborové konfederace ETUC, která byla jedním z největších odpůrců textu a ironicky jej titulovala jako Frankensteinovu směrnici: „Evropské odbory považují tento výsledek za svůj úspěch a budou pokračovat v boji za zlepšení v některých dalších oblastech.“

Zklamání naopak čiší z krátkého komentáře generálního tajemníka Unie průmyslových a zaměstnavatelských svazů UNICE Philipe de Bucka: „Pro byznys je to pouze první krok.“ S ještě větším pesimismem hodnotí budoucí přínos směrnice prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek: „V podobě, v níž byla přijata, bohužel nepřináší žádnou výraznou liberalizaci trhu v rámci Evropské unie. Můžeme tak hovořit pouze o malém krůčku vpřed, nikoli o výrazném pokroku.“

Směrnice přitom měla zásadním způsobem ulehčit podnikatelům, kteří v zahraničí bojují se zbytečnou administrativou a leckdy i skrytou diskriminací. „Není problém odvést stejně kvalitní práci za podstatně nižší cenu než místní. Problémem je dělat zakázky legálně, tedy splnit všechny požadavky francouzských úřadů,“ shrnuje své zkušenosti plzeňský elektrikář Jan Kubát, který usazení v této zemi zvažoval a nakonec před přehnanými požadavky tamních úředníků rezignoval.

Potřebu jasným a razantním způsobem zjednodušit pravidla pro poskytování služeb potvrzuje i aktuální žaloba Evropského soudního dvora proti Rakousku. To totiž speciální kontrolní procedurou zbytečně ztěžovalo založení cizí firmy s více vlastníky na svém území.

KDYŽ SI ODBORÁŘ DUPNE

Zdaleka nejcitelnější zásah dostala směrnice vyškrtnutím takzvaného „principu země původu“, který měl být srdcem celé legislativy. Podnikatel se podle tohoto principu měl v zahraničí řídit právem domovského státu – pro poskytování služeb v zahraničí by mu tím plně postačovalo plnit formální a právní požadavky na podnikání doma. „Vypuštění principu země původu znamená, že firma či živnostník podnikající ve více členských zemích se v každé zemi bude muset i nadále řídit jejich vlastními pravidly. To je pro podnikatele často velmi náročné, neboť seznámit se se všemi národními specifiky vyžaduje zvláštní náklady,“ zklamaně shrnuje generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky Eva Svobodová.

Zmíněný princip nepřežil tlak některých starých členských států a hlavně jejich odborů, které opakovaně zdůrazňovaly obavu ze snížení kvality poskytovaných služeb a z hrozby „stlačování standardů“. Jinými slovy, zvítězila obava z levné konkurence „polského instalatéra“.

A tam, kde ani tento argument nestačil, vytáhli odpůrci směrnice další nepříliš reálnou hrozbu. Tedy že živnostníci a firmy papírově přesunou své podnikání do méně náročných států a za zemi původu jim potom budou sloužit státy s nižšími sociálními, ekologickými a profesními standardy. Zmíněný scénář je možné si představit ještě tak u velkých firem a nadnárodních koncernů, nicméně exodus například německých řezníků do Polska nezní příliš pravděpodobně.

Směrnice se navíc nedotkne řady profesí, které byly kvůli politické citlivosti z liberalizace vyjmuty. Zatímco původní návrh nepočítal pouze s finančními, telekomunikačními a dopravními službami, schválená verze už postihuje daleko větší okruh činností. „Směrnice je výsledkem politického kompromisu a je pravdou, že vynětí některých sektorů nemá ekonomické opodstatnění. Řada členských států a především Evropský parlament trvaly na vyloučení citlivých sektorů služeb nad rámec těch vyloučení, která byla již předpokládána Evropskou komisí v původním návrhu a která byla racionálně odůvodněna především již existující úpravou těchto služeb na evropské úrovni,“ shrnuje pozadí a průběh bruselských jednání náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Vyjmuté služby tak budou i nadále fungovat na základě stávajících pravidel. To tedy znamená, že jejich přeshraniční poskytování bude i nadále omezeno.

Přesto zbytečné sektorové omezení rozsahu směrnice podnikatele značně roztrpčuje. „Eliminace některých služeb, například agentur práce nebo bezpečnostních služeb, je z pohledu podnikatelů považována za neopodstatněnou a naprosto v rozporu s cílem zvýšit zaměstnanost a mobilitu v Evropě,“ odsuzuje oslabení směrnice Eva Svobodová.

KONKURENCE SE NEBOJÍME

Druhou stranou mince a logickým důsledkem liberalizace však samozřejmě bude také otevření českých hranic. I v Česku by se mohli postupně začít v hojnější míře objevovat živnostníci a firmy hlavně z chudších zemí – typicky se to týká například unijních nováčků Bulharska a Rumunska. Na rozdíl od starých členských zemí pětadvacítky se však Česko už dnes může pochlubit poměrně vstřícným přístupem k zahraničním poskytovatelům služeb, takže vážní zájemci už u nás působí. A navíc, tváří v tvář potenciální konkurenci, podnikatelé ukazují zdravé sebevědomí. „České stavebnictví vytrvale roste a bez zahraničních pracovníků vlastně ani nemůže fungovat,“ nevidí v tomto ohledu zásadnější problém Jiří Skála, tajemník pro zahraniční vztahy Svazu podnikatelů ve stavebnictví. „Na druhou stranu ale ani neočekáváme větší expanzi našich firem a lidí do zahraničí,“ dodává.

Důvodů je podle něj celá řada, zmíněným velmi silným růstem českého stavebnictví a souvisejícím dostatkem domácích zakázek počínaje a stále ještě slabší jazykovou vybaveností případných zájemců konče. „Dnes se v zahraničí realizuje asi 1,5 procenta našeho celkového objemu stavebních prací. Zásadnější nárůst tohoto čísla neočekáváme,“ upřesňuje Skála.

Podle studie, jejíž vypracování si zadalo ministerstvo průmyslu a obchodu, by směrnice mohla českému stavebnictví zvýšit zisk o zhruba 600 milionů korun.

NENÍ TO IDEÁL, ALE JE ZA CO BOJOVAT

Přes všechny své vady však směrnice stále představuje posun kupředu. Přestože poskytování služeb neliberalizuje na sto procent, nabízí řadu podstatných zjednodušení. „Jednotná kontaktní místa, elektronický systém pro komunikaci s těmito místy, lhůty na reagovaní pro úředníky, výrazné zjednodušení administrativy a také odstranění řady překážek pro podnikání v zahraničí,“ vypočítává jednoznačně kladné body směrnice Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy ČR, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá. Státy už tedy například nebudou moci po podnikateli požadovat, aby se na jejich území usadil nebo si před začátkem podnikání pracně získával povolení k činnosti od tamních úředníků či profesních komor.

Navíc, díky zoufalé snaze podnikatelů z prakticky všech zemí Unie, se podařilo zabránit nejhorším excesům, které do textu protlačili někteří levicoví europoslanci. Absolutní katastrofu by pro fungování legislativy znamenalo například schválení doložky, podle které by státy mohly chránit své trhy s odkazem na nezbytnou „ochranu spotřebitele“, nebo na „sociální ohrožení“. V takovém případě by počet výjimek, bariér a právních překážek pro zahraniční podnikatele spíše narostl, než aby se snižoval.

JASNÉ DOSUD NENÍ NIC

Celkový přínos nové normy bude nicméně záležet i na její interpretaci jednotlivými státy a na tom, zda půjdou spíše cestou otevření hranic, nebo zvolí více protekcionistický přístup. Vlivem řady výjimek a hlavně kvůli vynětí principu země původu a jeho nahrazení vágněji formulovaným principem „svobodného poskytování služeb“ totiž ani sami bruselští úředníci a politici přesně neví, jak bude vypadat uplatnění legislativy v praxi.

Určitou možnou pružnost při zavádění směrnice demonstruje náměstek Tlapa na příkladu České republiky: „Vzhledem k tomu, že se jedná o horizontální nástroj, který zasahuje do mnoha oblastí, dá se předpokládat, že i jeho implementace povede k diskuzím – jestli zvolit spíše liberální, nebo konzervativní přístup, co vše například svěřit jednotným kontaktním místům, zda některé instituty, které směrnice přináší, vztáhnout i na domácí podnikatele a podobně. Ve všech těchto případech se dá očekávat velká debata, jejíž výsledek lze jen stěží odhadnout.“

POTÍŽE PŘI POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB V ZAHRANIČÍ• dlouhé a složité procedury pro získání různých povolení, licencí a dokumentů nutných pro podnikání• nedostatek informací o povinnostech a právech, které vyplývají ze zákonU v cizí zemi• nutnost založit si v dané zemi stálé firemní zastoupení• diskriminace na národní bázi

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče