Přehlušení velkých značek

30. července 2008, 16:18 - Jon Fine
30. července 2008, 16:18

Některá nezávislá hudební vydavatelství...

Celý podtitul: Některá nezávislá hudební vydavatelství prodávají víc desek než dřív, kdežto velkým firmám se daří nevalně

Takhle bláznivě vypadá hudební podnikání právě teď. Některé zkušené nezávislé labely strávily 90. léta tak, že střídavě drtily velká vydavatelství, anebo je prosily o nouzové financování. Teď to začíná vypadat, že vědí, co dělají. Žalostný stav prodeje hudby je dobře známý, vždyť v první polovině letošního roku celkový odbyt hudebních alb poklesl o jedenáct procent. Velké značky se snaží udržet si platinové desky (s prodeji v počtu milionu kusů), aby nesklouzly ke zlatu (500 000 kusů) nebo ještě níž. Ovšem některá menší vydavatelství – mezi nimi Sub Pop, Merge a Matador – zastihla relativní prosperita, protože mnohé z jejich hlavních hvězd prodávají víc desek než kdy dřív. Vydavatelství Sub Pop ze Seattlu je pověstné tím, že koncem 80. let podepsalo smlouvu s tehdy neznámým triem jménem Nirvana a dlouho si vedlo zdatně ve vydávání hitových kousků, než jeho světla pohasla. Nedávno opět zaznamenalo tři zlaté rekordy. Jeden z nich, album Give Up skupiny Postal Service, se blíží platině. Další, album Wincing the Night Away skupiny The Shins, debutovalo v anketě Billboard na druhém místě. To se této značce stalo v prostředí, kde se 50 000 prodaných desek dříve považovalo za ďábelský úspěch.
Vydavatelství Sub Pop zaznamenalo v roce 2007 podle vlastních zpráv rekordní tržby, které se zvedly o 79 procent přibližně na dvacet milionů dolarů – z toho čtrnáct procent z udělování licencí na hudbu skupin této značky inzerentům a zábavním podnikům. V roce 2007 také prodalo víc desek než v kterémkoli jiném roce. (Sub Pop je soukromá firma, takže tato čísla nelze nezávisle ověřit. Někteří řídící pracovníci obeznámení s podobnými značkami upozorňují, že úroveň tržeb vypadá jako vysoká. A já – přiznávám se – hraji na kytaru na jedné nahrávce Sub Popu.)
Co vysvětluje výdrž nezávislých hudebních vydavatelství? Předně snížení distribuce na webu a rostoucí chuť licencovat méně mainstreamové hudby. Skupina The Shins poskytla hudbu pro reklamy společností McDonald’s, Microsoft a Gap. „Inzerenti si uvědomují: ,Nemusím získat Beatles, abych měl úspěšnou reklamu,‘“ uvádí Ira Antelis, bývalý hudební ředitel reklamní agentury Leo Burnett – a nezávislé kapely jsou navíc lacinější. Další stránky světa nezávislých hudebních vydavatelství – malé počty pracovníků, jednoduché struktury výdajů a silné vazby na obecenstvo a jeho muzikanty – jsou vytvořeny pro hudební prostředí, jež se zmenšuje, i když roste význam mezer na trhu. Vydavatelství Sub Pop, které v roce 1994 prodalo devětačtyřicetiprocentní podíl firmě Warner Bros. za něco přes 20 milionů dolarů, není nutně z nezávislých značek tou nejziskovější. A zatímco koncem 80. let a v 90. letech byly tyto labely typicky na pokraji propasti platební neschopnosti, společnost Sub Pop byla zvláště náchylná k tomu, že přes něj přepadne. V posledním desetiletí „společnost ztratila miliony dolarů“, uvádí vrchní ředitel Jonathan Poneman, který je u firmy už dvacet let. (Není žádným nóbl typem z hudebního byznysu. Posaďte mu na hlavu baseballovou čepici a zabalte ho do větrovky a tenhle osmačtyřicátník může vypadat jako unavený předměstský tatík, který trénuje neúspěšné mužstvo místních Medvědů.) Poneman začal podle svých slov od roku 1995 investovat své vlastní peníze, aby udržel label nad vodou, a z těchto částek „se nakonec staly miliony dolarů“. Věřitelům začala firma platit až v roce 2003; teď podle Ponemana dostávají plné splátky.
Obchod s firmou Warner „mně umožnil, abych měl polštář. Normálně, když labely udělají takové chyby, jaké jsem udělal já, neexistuje žádný polštář, o který by se mohly opřít,“ říká Poneman. Příliš velký rozsah vydavatelství přinutil jednou jeho a zakladatele Bruce Pavitta, aby propustili téměř všechny pracovníky. Pozdější neúspěšná vzpoura skončila tak, že Poneman dal výpověď několika klíčovým zaměstnancům. Další polštář: Sub Pop pořád ještě dostává malý podíl ze dvou desek skupiny Nirvana vydaných velkým labelem Geffen. Jejich souhrnné prodeje převyšují dvanáct milionů. Ponechává si také práva na Bleach, platinový debut této skupiny. Přesto, že vydavatelství Sub Pop a spol. klopýtají do období, jež vypadá jako zajištěný střední věk, takový komfort je stále chabý. Řídící pracovníci labelu připouštějí, že pokračující mizení tradičních maloobchodních hudebních prodejen bude bolet. Poneman říká, že v reakci na to vydavatelství Sub Pop uvažuje o prodeji manažerských služeb kapelám na svém i na jiných labelech. To by mohlo – třeba – dovolit firmě Sub Pop a jí podobným, aby se potácely kupředu déle než velké značky, které do nich kdysi vložily peníze.

Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče