Předseda Strany zelených: Jsme jednotní a bez hádek

09. září 2009, 09:14 - Libuše Frantová
09. září 2009, 09:14

Strana zelených je nynínejohroženější parlamentní stranou. Zopakuje svůj minulý úspěch a vstoupí na podzim znovu do sněmovny?

Autor: Jakub Stadler

Úřadující předseda Ondřej Liška se snaží přesvědčit voliče, že se zeleným vyplatí dát hlas. „Strana je jednotná a hádky jsou minulostí,“ tvrdí. Pevně věří, že pětiprocentní bariéru pro vstup do sněmovny pokoří.

Vedení strany jste převzal v době, kdy vaše volební preference spadly pod pět procent. Jak se s tím teď před volbami poperete?

Moje role je trochu zvláštní. Nestal jsem se předsedou z vlastní vůle, kandidaturou, ale odstoupením Martina Bursíka, přesto je moje mise totožná jako u klasického předsedy. Nikdo nemůže realisticky očekávat, že se mi podaří odvrátit úplně všechno, co je za námi za uplynulá tři léta od minulých voleb. Vytkl jsem si dva úkoly – za prvé konsolidovat, sjednotit stranu a za druhé pokusit se obnovit důvěru veřejnosti a našich voličů. První úkol už mám za sebou, pokusil jsem se přesvědčit všechna křídla a proudy, že nejdůležitější je to, co nás spojuje. A to se podařilo. Vnitrostranická opozice je dneska na palubě, všechny osobnosti se připravují na volby. Já mohu konstatovat, že Strana zelených je jednotná a hádky jsou minulostí.

Druhý úkol bude asi těžší?

Ano. Ale jsem přesvědčen, že se nám podařilo odrazit se ode dna a svědčí o tom i volební preference. Zatímco v evropských volbách jsme získali dvě procenta, nyní nám některé průzkumy dávají 4,3 procenta. Věřím, že to jsou fakta, která znamenají blýskání se na lepší časy pro zelené.

Průzkum Palackého univerzity, který vám dával přes čtyři procenta hlasů, se ale trochu vymyká z ostatních průzkumů.

V české politice a českých médiích hrají průzkumy veřejného mínění posvátnou roli. Já myslím, že nás to spoutává. Přece nejde o to volit strany, které přelezou pět procent, ale ty, jimž věříme, protože chtějí dělat něco smysluplného.

Cítím tady snahu velkých stran přesvědčit lidi, že nemá smysl volit menší strany, které se pohybují kolem pěti procent preferencí. Ale to je nesmysl. Hlasy voličů nepropadnou, i když se do sněmovny nedostaneme, ale díky těmto hlasům můžeme dosáhnout na prostředky, které nám umožní pokračovat v komunální práci, můžeme je vložit do přípravy kampaně pro komunální volby na příští rok. Pevně ale věřím, že pětiprocentní bariéru překonáme. Myslím, že témata spojená s mým působením v politice, ať už je to vzdělávání, evropská politika, ale i zelená vize budoucnosti České republiky, mají dnes podporu rozhodně více než pěti procent voličů. Teď jde o to, dát lidem jasný důvod, proč volit zelené.

A jaký je to důvod? Ukazuje se, že volby mohou skončit opět patem, proto není rozumné volit velké strany, jejichž arogance a podivné netransparentní jednání se dnes vyjevují už v tak bizarních otázkách jako to, jak tráví politici společnou dovolenou s lobbisty a průmyslníky. Naše role je role středové, liberální strany, která má jako hlavní téma životní prostředí. A je stále více lidí, kteří chápou, že pokud se stát chce chovat skutečně ekonomicky, tak se zároveň chová ekologicky. Podíváte-li se na země, jako jsou USA nebo rozvinuté evropské státy, veškeré balíčky pro boj s krizí se orientují právě na témata, která jsou zeleným nejbližší – úspory energií, investice do vzdělání, výzkumu a vývoje, protože na tom je potřeba stavět naši budoucí konkurenceschopnost. Před sněmovními volbami se vám podařilo stranu sjednotit, ale nemůže to být klid před bouří, která se po volbách opět rozpoutá? To se může stát, to všechno patří k politickému životu. Stranická kultura se u velkých stran formovala víc než dvě desetiletí, zatímco u nás je to teprve několik let. Má smysl rozvíjet stranickou pluralitu dovnitř strany, ale navenek je třeba hovořit jedním hlasem. Ale uvnitř strany přibývá lidí s politickou zkušeností. V minulosti i v nejžhavější části kampaní proti sobě stála znepřátelená křídla, já mohu už dnes garantovat to, že se nám nic takového v těchto volbách nestane. Se šesti poslanci jste měli tři ministry ve vládě a poměrně velký vliv na prosazení svých priorit. Pak jste vlastními rozmíškami přispěli k pádu vlády a znechutili část vlastních voličů. Analyzovali jste si chyby, abyste je už neopakovali?

Řadu chyb jsme udělali. Byli jsme historický úkaz, první stranou, která od roku 1993 na samostatné kandidátce prolomila hranici pěti procent. Do té doby se to povedlo buď stranám, které vznikly rozštěpením parlamentních stran, nebo těm, které se dostaly do parlamentu jako součást větší koalice. Byť jsme byli v počtu šesti poslanců, dokázali jsme prosadit nejzelenější vládní program od listopadu 1989, podařilo se nám obsadit klíčové posty ve vládě, které reprezentovaly naši politiku. Ale tlak a prostředí české politiky ovládané ekonomickými skupinami, podivnými praktikami na hranici špionážního filmu, nás v počtu šesti poslanců proti 194 musely nějakým způsobem poznamenat.

Takže za vaše hádky ve straně mohou političtí soupeři?

Ten nevybíravý tlak ze strany ODS i ČSSD se zaměřil na naši slabinu, totiž na to, že jsme stranou mladou, která neměla vybudovány tak silné a odolné mechanizmy a struktury. A když jsme se dostali do názorových střetů, vnitřní struktura to neunesla a vedlo to k ochodu dvou poslankyň z našeho poslaneckého klubu. Dostali jsme obrovskou lekci pro jakékoli naše případné vládní angažmá. V budoucnosti by zelení také měli pečlivě zvažovat, zda není lepší zaměřit se na omezený okruh prosaditelných priorit a malými krůčky přispívat ke zkvalitnění české politiky. To lze činit jak z pozice konstruktivní opozice, tak koaličního partnera.

Ale do vládního programu se vám přece podařilo prosadit řadu svých témat.

Moje zkušenost je taková, že co je psáno v programovém prohlášení vlády, ještě zdaleka neznamená, že to vláda bude dělat. I když jsme naše věci do prohlášení prosadili, tak jsme se i pak setkávali s blokádou od koaličních partnerů. Ať už se jedná o omezení jízd kamionů nebo další věci z oblasti životního prostředí nebo vzdělávání, které jsme nemohli dokončit, protože vláda předčasně skončila.

Martin Bursík před minulými sněmovními volbami prohlásil, že zelení nepodpoří koalici, která bude závislá na komunistech. Platí to stále?

Nepřipadá v úvahu, abychom v tuto chvíli měnili stanovisko, nemáme k tomu důvod. KSČM je politickou stranou, která má nereflektovanou zátěž z minulosti, a zároveň i její současná pozice v otázkách lidských práv a autoritativních režimů se zásadně rozchází s našimi postoji. Je řada témat, ve kterých prostě nemůžeme najít společnou řeč.

A máte jako středová strana blíž k ODS, nebo k ČSSD? Sociální demokraté a komunisté vám dodnes vyčítají, že jste se po minulých volbách připojili k pravicové ODS, a tvrdí, že všude v Evropě mají zelení blíž k levici.

ČSSD a ODS jsou strany, k nimž máme naprosto totožný koaliční potenciál. Otázka, zda s některou z nich vyjednávat o povolební spolupráci, je čistě programová. Mně jsou obě strany naprosto stejně milé či nemilé. V některých programových bodech máme blíž k ČSSD, jinde k ODS. Když se podíváte do zahraničí, jediné vlády, kde jsou zelení členy, jsou vlády středopravé, a to ve Finsku a Irsku. Takže nemají pravdu Jiří Paroubek a spol., že zelení jsou schopni koaliční spolupráce pouze s levicovými bloky.

Neoslabí Stranu zelených ve volbách, že nekandidují tak výrazné osobnosti, jako třeba Martin Bursík a Kateřina Jacques?

Může a nemusí. Oba patří k nejvýraznějším osobnostem zelené politiky, ale pokud by strana stála a padala s jednou či dvěma tvářemi, tak by nestála za řeč. Myslím, že naopak velmi velkorysé, mimořádné gesto Martina Bursíka – jeho rezignace – vytvořilo prostor pro konsolidaci zelených a pro to, aby se mohly vyprofilovat nové politické tváře.

Po rezignaci Martina Bursíka projevili někteří „rebelové“, jako třeba Dana Kuchtová, zájem o návrat do strany. Demokratická strana zelených Olgy Zubové vám dokonce nabízela spolupráci. Jak se k těmto snahám stavíte?

Demokratická strana zelených nebyla nikdy ničím jiným než volebním projektem ČSSD. Snaha poškodit nás a ukázat, že jsme nejednotní, se ČSSD v evropských volbách rozhodně vyplatila. Jiná věc je otázka vnitrostranické opozice, oné Demokratické výzvy, s níž se nám podařilo dohodnout na základních principech společného fungování. Ukázalo se, že spory byly mnohem více osobní než programové. Návrat Dany Kuchtové je otázkou budoucnosti, teď není aktuální. Tyto věci se budou řešit na stranickém sjezdu v prosinci tohoto roku.

Uvažujete o kandidatuře do čela strany? Já nad tím nepřemýšlím, protože to pro mě není důležité. Veškerou svou energii věnuji tomu, jakým způsobem oslovit voliče, abychom mohli pokračovat v naší práci v parlamentu po předčasných volbách. Na všechno ostatní bude dost času potom. Dokud bude mít má práce smysl, budu dělat jakoukoli funkci, rozhodně moje angažmá neskončí předčasnými volbami. Ale moje životní priority leží i mimo politiku, mám dvě děti. Bude se toto rozhodnutí odvíjet od výsledku zelených ve volbách?**

Pro mě bude úspěchem cokoli, co bude znamenat vzestupný trend od těch hořkých dvou procent v evropských volbách. Cokoli nad ně budu považovat za pozitivní. Ale cíl je jasný, překonat pětiprocentní hranici. Ale zelená politika v České republice neskončí, i když se nám tuto laťku přeskočit nepodaří.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče