Před hvězdou si musíte i kleknout

25. listopadu 2009, 17:19 - Pavel Hanslíček
25. listopadu 2009, 17:19

Pořádat koncerty je adrenalinový sport, míní ředitelka Nachtigall Artists Management

Světovou vážnou hudbu ovládl systém uměleckých hvězd a mladí talentovaní interpreti se uplatňují stále hůře, tvrdí Alena Nachtigalová, ředitelka společnosti Nachtigall Artists Management, která zastupuje významné české i zahraniční umělce po celém světě. „Vznikl star systém a oblast produkce ve vážné hudbě postupně ovládly velké britské, německé a americké agentury, které si hlídají své domácí trhy. Řada zemí dokonce omezuje udělování pracovních povolení.“ Její agentura v Česku uvedla pěvecké hvězdy, jako jsou Elina Garančaová, Bryn Terfel, Ferruccio Furlanetto či Nicole Cabellová. Další hudební lahůdku – koncert americké mezzosopranistky Denyce Gravesové – uvede počátkem prosince ve Státní opeře Praha.

Které státy vyžadují pracovní povolení pro umělce?
Jmenovitě to je Kanada, USA, Mexiko i celá Jižní Amerika. Stačí podepsat smlouvu na dva koncerty a v případě USA musíte projít půlroční lustrací. Brazílie chce zase před vydáním pracovního povolení vidět výši honorářů umělce za poslední tři roky. Upnutí na omezený počet hvězd vidíme i v Asii. V Evropě se zase uzavírají národní trhy, zejména se omezuje výměna umělců mezi velkými zeměmi, jako jsou Německo, Itálie, Francie, Velká Británie či Rusko. Při návštěvě řady festivalů v Rakousku i Německu zjistíte, že téměř každoročně se tam objevují titíž umělci s velice podobným programem. Neochota angažovat nové tváře má i další důvody. U zavedených umělců odpadá část investic do marketingu, riziko slabé návštěvnosti je nižší.

Zastupujete dokonce i několik orchestrů, je těžké pro ně dohodnout působení v zahraničí?
Je to stejné jako u nás. Musíte pořadatele přesvědčit, že vámi nabízený interpret či soubor je pro daný projekt ten nejlepší. Hodně mi pomáhá, že již řadu programových ředitelů a intendantů významných zahraničních koncertních síní znám osobně. Přímý kontakt je zásadní – poslat nabídku mailem nebo faxem nefunguje. Prostě to musíte opakovaně zkoušet, jezdit po světě, chodit na koncerty, potkávat se s managementem orchestrů, festivalů a koncertních sálů. Když vás vyhodí dveřmi, vlezete prostě oknem. Důležitá je také schopnost pružně a rychle reagovat, například najít rychle záskok za nemocného umělce. Dokážete-li obratem pomoci, přijdou zaručeně další nabídky na spolupráci.

Kolik interpretů umístíte každoročně do zahraničí?
Každý týden máme v průměru jednoho českého umělce v zahraničí a také agenturou zastupovaného zahraničního interpreta v Česku. Například na závěrečném koncertu festivalu Dvořákova Praha vystupovala skvělá německá houslistka Arabella Steinbacherová. Klavírista Pavel Kašpar se každým rokem vrací do Číny, letos navíc jako první český umělec vystoupí na prestižním International Antalya Piano Festivalu v Turecku. Snažíme se také o velké orchestrální projekty, loni jsme pořádali galakoncert pro Českou a Slovenskou republiku v rámci 40. výročí Pražského jara v Berlíně, Miroslav Dvorský se účastnil BBC PROMS v Londýně a letos námi zastupovaný Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK odjel na několik významných evropských festivalů.

Jak obtížné je přesvědčit operní hvězdy, jako jsou Bryn Terfel či Denyce Gravesová, aby přijeli do Prahy?
Koncerty se plánují až s dvouletým předstihem. Vzhledem k cestování, zkouškám a ochraně hlasu může zpěvák vystoupit nanejvýš na zhruba padesáti koncertech ročně. Dalším úskalím bývá výše honorářů – u velkých operních hvězd neustále rostou, někdy odměna a spojené náklady tvoří více než polovinu rozpočtu. Velmi důležité jsou i osobní kontakty a následná péče o umělce. Starost podpisem smlouvy nekončí, naopak začíná. Spoustou maličkostí se jim snažíme pobyt a účinkování zpříjemnit. Příkladem je Renée Flemingová, německá šansoniérka Ute Lemperová, Joseph Calleja, Paata Burchuladze či klavírista Fazil Say. Mnozí jsou natolik spokojeni, že se i vracejí. Například v lednu 2011 znova přijede Bryn Terfel a vím, že v Praze by chtěli znova zpívat i další hvězdy – Elina Garančaová, Barbara Frittoliová či Nicole Cabellová.

Musela jste někdy koncert odvolat?
Naštěstí ne, ale už jsem jednou musela téměř klečet před indisponovanou zahraniční hvězdou. V případě zrušení koncertu se sice pokusíte získat co nejrychleji náhradní termín a možná i nějaké úlevy, ale přijdete o veškeré prostředky investované do zkoušek orchestru, pronájmu a do reklamy. Pořádat koncerty je adrenalinový sport.

Koho chcete vbrzku do Prahy dostat?
Dlouho byl mým snem Bryn Terfel, což se mi letos v lednu podařilo. Již dlouho chci do Prahy přivézt také skvělou mezzosopranistku Ceciliu Bartoliovou.

Mají nadále o podporu vážné hudby zájem sponzoři?
Zájem trvá, přesto není lehké významného partnera získat a udržet. U mezinárodních společností navíc musí sponzoring koncertů zapadnout do jejich konceptu prezentace na trhu. K nejaktivnějším podporovatelům klasické hudby patří finanční instituce. Sponzoři jsou v Česku pro pořadatele naprosto zásadní, vzhledem k nízkým cenám vstupenek v poměru k honorářům pokrývají kolem osmdesáti procent rozpočtů velkých koncertů.

Je možné uspořádat galakoncert i mimo Prahu?
Jak potvrzují naše projekty, možné to je. Počátkem října jsem pořádala velmi úspěšný galakoncert Paaty Burchuladzeho v Ostravě. Loni stejné publikum nadchli Joseph Calleja a Tatiana Lisnicová. Projekt Chvění viděla nejen Praha, ale i Brno, Plzeň, Liberec. A nyní jsem zvědavá na novou koncertní síň ve Zlíně.

Problémem vážné hudby v Česku je stáří publika. Tušíte příčiny tohoto stavu?
Za prvé to není problém pouze český. A za druhé odpovím otázkou: Nebude má odpověď dlouhý filozofický rozbor? Dynamika života, preference trávení volného času se změnily. Řešení vidím v nových koncertních konceptech, ve větší toleranci k méně zkušenému publiku. Nedávno mne třeba rozladila recenze kárající obecenstvo za to, že tleskalo mezi větami skladby. Je to u nás nezvyklé, ale vnímala jsem to v podstatě jako spontánní a zasloužené. Podobné je to i v oblasti oblékání. Nemusíme dorazit do koncertní síně vždy v obleku či ve večerních šatech. Nedávno jsem navštívila koncert v Pekingu, věkový průměr v sále se pohyboval kolem dvaceti let, většina diváků byla oblečena v džínech a tričkách. Přesto to bylo velmi vzdělané a spontánní publikum.

Mohou něco pro přilákání mladšího publika udělat i pořadatelé?
Z mého pohledu mohou být pružnější při nabídce skladby předplatného a v doprodeji vstupenek. Rovněž se musíme zamyslet nad délkou nabízených programů, v budoucnu se budeme více přiklánět k hodinovým koncertům bez přestávky. Posunula se pracovní doba, z práce domů nechodíte ve čtyři hodiny. Když koncert začíná v půl osmé, někdy jej ani nestíháte. Navíc obvyklá délka trvání přesahující dvě hodiny bývá po dlouhém pracovním dnu méně přijatelná. Trend ke zkracování hudebních programů již nyní vidím ve světě. Lákavé jsou i open air koncerty a festivaly. Ráda vzpomínám na koncert na Staroměstském náměstí těsně po povodních. Na zahajovací koncert Pražských symfoniků pod širým nebem přišlo na symfonický repertoár více než deset tisíc lidí.

Praporek:
Nemusíme vždy dorazit do koncertní síně v obleku či ve večerních šatech. A mezi větami můžete klidně tleskat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče