Přeczechovaná republika

12. listopadu 2010, 16:53 - Blahoslav Hruška
12. listopadu 2010, 16:53

Konec chaosu po česku. Státní úředníci přijdou o výhodné trafiky v cizině.

Vymetat večírky, nezávazně konverzovat s byznysmeny nad sklenkou sektu a v pravou chvíli přihrát nějaké peníze nebo kontrakt, z něhož by Česko těžilo. Tak v kostce vypadal plán ekonomické diplomacie, který před čtyřmi lety vehementně prosazoval tehdejší šéf české diplomacie Alexandr Vondra.
„Je třeba posílit princip ekonomického uvažování od prvního dne, od první minuty jakéhokoli vyjednávání. Prostě všechno v lidské společnosti stojí v prvé řadě na principu má dáti – dal,“ prohlásil Vondra v roce 2006 na Svazu průmyslu a dopravy. S podporou českého podnikání v zahraničí a lákání cizího kapitálu do země je na tom ale státní aparát bídně. Ne že by nás v cizině zastupovali špatní diplomaté nebo neschopní manažeři. Jenže jejich posty často postrádají logiku a organizační struktura je tak složitá, že jí žádný cizinec nemůže porozumět.
Leda že by mu někdo dal do ruky manuál. Kromě klasických ambasád, které mají svá obchodní oddělení, jsou reprezentanty Česka v zahraničí také agentury Czech Trade, CzechInvest a Czech Tourism. „Byznysovou“ agendu ale často suplují také Česká centra a České domy – třeba tím, že ve svých prostorách pořádají kontraktační výstavy nebo módní přehlídky. Zahraniční prezentaci mají navíc pod taktovkou hned tři ministerstva – zahraničí, průmyslu a místního rozvoje, pod nějž spadá turistika. Výčet přívlastků „czech“ tím nekončí. Černínský palác spravuje oficiální web ČR na adrese czech.cz, kulinářský web Czech Specials běží z peněz eráru v pěti jazycích a třeba Německo-česká průmyslová a hospodářská komora provozuje v Dortmundu kancelář Czech Desk. Na dveřích ambasád jsou pak modré nálepky Czech Point. I když kontaktní místa na velvyslanectvích jsou určena převážně Čechům.
S tím, že je v zahraničí poněkud „přeczechováno“, souhlasí i ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák. „Určitě by bylo na místě ty věci koordinovat a začít šetřit. Současný stav je těžko obhajitelný,“ říká.

Luxus za miliardu

Mít Czech Trade i CzechInvest, tedy dvě na sobě nezávislé agentury obstarávající ekonomickou problematiku, je totiž luxus, který si v sousedních zemích nikdo nedovolí. Příkladem může být třeba byrokraticky zbytnělé Rakousko, které si v cizině vystačí se třemi úřady, spadajícími jen pod dvě ministerstva. Veškeré záležitosti kolem investic a obchodu v Praze řídí zástupce hospodářské komory, který je zároveň obchodním radou ambasády. Ke zdvojení funkcí se přidává také sestěhování úřadů. Na stejné adrese v Krakovské ulici sídlí vedle obchodního oddělení rakouského velvyslanectví také turistická centrála Österreich Werbung. Stejně tak Německo provozuje v Praze kromě ambasády klasickou trojici úřadů: pro kulturu, byznys a turistiku. Není to jen v zájmu cizinců samotných, ale i eráru. Mít v zahraničí ekonomické manažery s diplomatickým pasem v kapse není levné. Odmyslíme-li si ambasády a Česká centra, která nemají obchod a investice v agendě na prvních místech, vyjde daňové poplatníky ročně zahraniční zastoupení Česka na miliardu korun. Tolik spolykají dohromady všechny tři „Czechy“: Trade, Invest a Tourism.
Dopátrat se však informací, zda se peníze investované do předsunutých hlídek českého byznysu v zahraničí vyplatí, je téměř nemožné. Na první pohled se čísla zdají být ohromující – třeba devizové příjmy z cestovního ruchu loni v Česku vynesly 130 miliard korun a o turisty se staralo čtvrt milionu zaměstnanců. Kolik z toho jde ale na vrub kvalitní práce celkem 26 poboček Czech Tourismu v zahraničí, příspěvková organizace ministerstva pro místní rozvoj neodhaduje.
Ohromující číslo nabízí také Czech Trade – české firmy, kterým v zahraničí agentura pomohla, loni vyvezly zboží za 3,2 miliardy korun. Do statistiky se ale počítají i společnosti, které se uchytí třeba jen tím, že si přečtou do češtiny přeložený tendr na webových stránkách a dál už se starají samy.
CzechInvest podle výroční zprávy „dohodil“ v zahraničí před dvěma roky investice ve výši dvaceti miliard korun, a to se čtyřsetmilionovým ročním rozpočtem. Také toto číslo je ovšem zavádějící. Jde totiž o víceleté projekty a navíc v tabulkách figuruje jen nasmlouvaný kapitál, nikoli skutečně investované peníze.

Přípravy na revoluci

S modelem tří agentur se příští rok ve státním rozpočtu nadále počítá. V roce 2012 by nicméně ekonomická diplomacie měla projít malým zemětřesením, které zasáhne nejen zástupce agentur, ale i samotné diplomaty.
O slučování státních agentur CzechInvest a Czech Trade se v kuloárech mluví již několik let, přiznal to však teprve současný šéf CzechInvestu Miroslav Křížek. „Agentury by se měly spojit k 1. lednu 2012,“ řekl v rozhovoru pro týdeník EURO (45/2010). Ambiciózní manažer se nijak netají tím, že velkou rybou, která požere „czechtradeový“ plankton, bude právě jím řízená agentura. „Nosím v hlavě model, ve kterém hraje CzechInvest významnou roli,“ tvrdí Miroslav Křížek.
Než jeho model spatří světlo světa, měly by být alespoň zrušeny některé pobočky Czech Trade, aby se ušetřilo. Týká se to zemí, kde působí českých firem jako šafránu. „Některé lokality úplně opustíme. Není potřeba nějakých velkých důvodů působit v rámci EU a budeme se snažit vykrývat destinace, které jsou z našeho obchodního hlediska perspektivní,“ potvrdil ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek.
Letos již padl například Dublin a Vilnius. Podle informací týdeníku EURO jsou „na odpis“ také dvě ze čtyř poboček Czech Tradu na Balkáně. Výhledově by mělo zůstat jen Chorvatsko a Bulharsko. Ministerstvo průmyslu by zároveň chtělo více tlačit na sestěhování agentur pod jednu střechu, aby se snížily provozní náklady.
„S Czech Tourismem a s ostatními agenturami sdílíme společné prostory či objekty všude tam, kde to místní podmínky umožňují,“ dušuje se tiskový mluvčí Českých center Jiří Rozenkranz. A navlas stejně se hájí ředitel marketingu Czech Trade Aleš Řiháček: „Tam, kde je to možné, využíváme výhod společného zázemí.“
Realita ale vypadá často jinak. Například v New Yorku má český stát k dispozici Bohemian National Hall, honosně opravenou historickou budovu na Manhattanu, jejíž moderní facelift přišel na 800 milionů korun. Je tu umístěno České centrum a konzulát, ale ne už Czech Tourism, který sídlí o několik bloků dál na Madison Avenue.

Byl jednou jeden dům

Marně bychom v newyorském Českém centru hledali i Czech Trade, který již deset let sídlí v Chicagu. A to přesto, že ministerstvo průmyslu na svém webu jako nejperspektivnější obory, kde by se čeští exportéři mohli uchytit, zmiňuje software a služby. Místo New Yorku dostává přednost ocelové srdce Ameriky. „V New Yorku máme externí spolupracovníky. Z ekonomických důvodů by přesun kanceláře nebyl racionální,“ argumentuje Aleš Řiháček z Czech Tradu.
Důvod je překvapivý – přestože luxusně zrekonstruovaný Český dům na Manhattanu má 4180 metrů čtverečních užitné plochy a nabízí ke komerčnímu pronájmu sedm různých sálů, volné kanceláře tu nejsou. Ministerstvo zahraničí na ně v projektu zapomnělo. Práci Czech Tradu tak v New Yorku supluje obchodně-ekonomický úsek konzulátu. Letos v květnu například pořádal seminář o podnikání v Česku, vydává také čtvrtletník Czech Trade Focus.
Model „vše v jednom domě“ nefunguje ani v Berlíně. V betonovém paláci na Wilhelmstrasse má sice ambasáda celé prázdné a nevyužívané patro, České centrum přesto sídlí o pár ulic dál. Za těžká kovová vrata, která ovládá vrátný na zazvonění, by se sotva nějaký návštěvník dostal. Ambasáda vyrostla v roce 1978 ve východním Berlíně jako uzavřená pevnost a s tím, že by jednou měla být otevřena lidem z ulice, nikdo nepočítal. Prozatím jediný Český dům, kde sídlí všechny „partaje“ spravované třemi českými ministerstvy, funguje necelý měsíc v Düsseldorfu. V porúrském centru byznysu, kde sídlí například koncern Metro, majitel sítě prodejen Makro, nebo energetický gigant E.ON, se zdá být ekonomická propagace Česka logická.
Horší už je to se samotným Českým centrem. To totiž vzniklo jako náhrada za Drážďany, kde bylo kulturní středisko zrušeno loni. Mezi někdejším zastoupením v saské metropoli a novým úřadem v Porúří je i personální kontinuita – düsseldorfskou pobočku vede Hana Klabanová, která sem přešla právě ze zrušeného postu v Drážďanech. Na rozdíl od čilých kontaktů v Sasku je ale Porúří pro českou kulturu ztracenou vartou.
Petr Drulák z Ústavu mezinárodních vztahů má za to, že je to daň zaplacená za reorganizaci. „Sestěhování vede k potlačení specifik, to je nevyhnutelné. Resortní zájmy jsou různé a není snadné je koordinovat,“ říká. Navíc otevření Českého domu v Düsseldorfu neznamená, že by o vůbec nejdůležitějšího obchodního partnera české ekonomiky projevoval Černínský palác zvýšený zájem. Spíše jde o diplomatickou variaci na hru „škatulata, hejbejte se“.
Czech Trade se musel přestěhovat z nedalekého Kolína nad Rýnem, kde provozoval svou druhou nejvytíženější zahraniční pobočku. Düsseldorfský konzulát pak povede Ondřej Karas, který sem byl převelen z Berlína. Tam ho ale už nikdo nenahradí. Naopak – podle informací týdeníku EURO německá metropole přijde začátkem příštího roku o dalšího diplomata. Stejně tak se budou škrtat tabulková místa ve Vídni.

Obchoďáci, domů!

Ministerstvo zahraničí již ohlásilo, že kvůli úsporám zruší celkem 196 diplomatických míst v zahraničí. Je mezi nimi také 23 postů „obchoďáků“ – většina z nich se nedobrovolně vrací domů ze zemí Evropské unie.
Proč jim ale brát práci v zemích, které jsou pro Česko ekonomicky nejvýznamnější? Česká diplomacie argumentuje tím, že jejich dovednosti už nejsou potřeba. „Firmy si v rámci společného evropského trhu již poměrně rutinně zajišťují obchodní kontakty a role specializovaného diplomata není pro to nezbytně nutná,“ vysvětluje mluvčí Černínského paláce Vít Kolář. Sám ostatně zažil, jaké to je, když ústředí zavelí k odchodu. Na staronový post šéfa tiskového odboru se před dvěma měsíci vrátil z australského Sydney poté, co mu zaměstnavatel oznámil, že tamější konzulát ruší.
Firmy by se do budoucna místo na ambasády měly obracet rovnou na Czech Trade nebo CzechInvest. „Očekáváme jejich asistenci, protože jde o agentury, které poskytují bezprostřední služby podnikatelskému sektoru,“ dodává Kolář.
Fakt, že k ústupu z evropských pozic zavelelo zároveň ministerstvo průmyslu i zahraničí, rozlítil nejen opozici z ČSSD, ale trochu překvapivě rovněž některé politiky z řad ODS. „Je to nesystémové a nekoncepční,“ zlobí se místopředseda sněmovního zahraničního výboru David Šeich. Varovný prst zvedl také prezident Václav Klaus, který ovšem kritizuje jen rušení našich zastoupení mimo Evropu. Na starém kontinentu je naopak podle Klause ambasád až dost. „Evropská unie již není zahraničí ve standardním slova smyslu,“ vzkázal z Hradu s tím, že si dovede představit konec některých velvyslanectví v menších zemích unie.
Není to ostatně nápad z dílny předního eurofoba, jak by se mohlo zdát. V rámci úspor i prezentace společného podnikatelského a kulturního prostoru mají Dánsko, Finsko, Island, Norsko a Švédsko od roku 1999 v Berlíně jedinou společnou budovu. Ušetří za nájmy a energie, navíc se Severské ambasády staly architektonickou dominantou německé metropole.

Každý raději za sebe

Když zvládly spolupráci v jednom domě severské země, nemohla by se o to pokusit také Visegrádská čtyřka? Petr Drulák by byl pro. „Je to cesta, kterou je třeba prosazovat mnohem intenzivněji než dosud. Zvlášťv době, kdy se všude šetří, by to mohlo být o něco snazší,“ myslí si šéf Ústavu mezinárodních vztahů. Bratrská výpomoc Čechů, Slováků, Poláků a Maďarů pod jednou střechou je však nereálná. Skupina V4 nikdy žádné společné politické cíle v rámci EU neměla – o obchodu nemluvě. Na rozdíl od Seveřanů se nedokáže domluvit ani na společné propagaci turistiky. „Každá země má jiné priority, různou výši rozpočtů, rozdílnou organizační strukturu a jiný způsob řízení práce,“ vypočítává mluvčí Czech Tourismu Filip Remenec, proč je nereálné lákat na dovolenou do Prahy i k Balatonu zároveň. Je tu ale ještě jiný důvod, proč by měl nadále každý kopat za své zájmy. „Ono by se pak mohlo ukázat, že třeba Poláci toho pro byznys i kulturu dělají mnohem více. A kdo by se chtěl porovnávat se schopnějšími?“ svěřil se EURU nejmenovaný diplomat.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče