Přechody opuštěných hor

18. srpna 2003, 00:00 - Jakub Turek, www.horydoly.cz
18. srpna 2003, 00:00

Už týden šlapeme s těžkými batohy po horách. Přespáváme mezi stády polodivokých koní, vaříme si čaj na ohni z jalovcových větviček a bloudíme v nepřehledné změti údolíček, skalních hřbetů a lesíků.

Vypravit se do hor na Balkáně není těžké, horší je to v pohodě přežít

Už týden šlapeme s těžkými batohy po horách. Přespáváme mezi stády polodivokých koní, vaříme si čaj na ohni z jalovcových větviček a bloudíme v nepřehledné změti údolíček, skalních hřbetů a lesíků.

Snažíme se celý den najít vodu. Až k večeru nás ovčí stezka dovede na okraj jeskyně, kudy protéká potůček. Druhý den ráno sem přiženou stádečko vyhublých krav dva desetiletí kluci. Vyprávějí nám o jediných dvou lidech, které kdy viděli a nebyli z jejich vesnice. Před rokem tu prý prošli dva angličtí jeskyňáři. „Nebo to byli Francouzi?“ Nakonec není jasné ani to, kdy je tady vysoko v opuštěných horách vlastně potkali. Další tři dny prší. Probíjíme se blátivými stezkami do údolí, spíme v salaších mezi ovčími bobky a také na malém nádražíčku. Jeden z železničářů se přijde pochlubit: „Můj otec za druhé světové války vojančil v Praze.“ Raději se neptáme, na jaké straně bojoval. Jsme totiž v Rumunsku. Právě jsme přešli liduprázdné hory Bihor, které jsou vysoké jako Krkonoše, ale mnohem větší. Čeká nás ještě tvrdý boj o jízdenky domů, při kterém přijdou ke cti lokty i hlasivky, a hraniční kontrola. „Celník sáhl do mého batohu plného zapařeného a zpoceného oblečení jen pro formu,“ komentuje později úřední akt jedna z účastnic výpravy.

Zážitky na celý život

Podobné příhody si v paměti pečlivě opatruje každý, kdo se odhodlal k týdennímu nebo 14tidennímu přechodu neznámých hor. Vypravit se Balkán nebo na Ukrajinu není nic těžkého. Horší je celou akci přežít a ještě z ní mít dobrý pocit. Nejdůležitější je při každodenním dlouhém a monotónním pochodu dobrá parta. Puchýře se dají zalepit, mokrý spacák usušit, roztržená bunda zalepit, ale rozhádané lidi nedá dohromady nikdo. Nejvýhodnější počet turistů na takovou výpravu je pět až deset. V menším množství je obtížné udržet dobré vztahy, protože jsou chvíle, kdy si jeden musí od druhého odpočinout a hledá oporu u třetího. Navíc je pětičlenná skupina soběstačná, dojde-li ke zranění. Jeden běží pro pomoc, dva nesou zraněného a třetí se o něj stará. Více než deset turistů se neshodne na tempu, často se čeká na rozcestích a překonávání skal, bažin nebo řek trvá příliš dlouho. Ve velkých skupinách se také zákonitě tvoří koalice a může docházet i k intrikaření.

Hlavní osoba: vedoucí výpravy

Důležitý je respektovaný vedoucí výpravy, který musí v případě nějaké nehody, sporů nebo zabloudění vydat jasné příkazy. Často je totiž lepší špatné rozhodnutí než žádné. Vedoucí by se měl starat především o trasu, orientaci a také například rozhodnout o tom, kde se bude spát, kdy bude čas na odpočinek, jestli se prodlouží nebo zkrátí, co dělat ve špatném počasí a podobně. Méně podstatné věci by měl nechat na jiných. Osvědčuje se základní rozdělení rolí na šéfkuchaře (šéfkuchařku), hlavního opraváře výzbroje, skladníka vedoucího evidenci zásob, zdravotníka (zdravotnici), silného muže pro řešení krizových úkolů a vrbu naslouchající nářkům, především ženské části výpravy. V e zkušené partě se role rozdělí automaticky, nováčkům je musí přidělit vedoucí výpravy.

Nemáš? Nepotřebuješ!

Manažeři by řekli, že kromě lidských zdrojů je potřeba zajistit i materiální a finanční toky. Horské přechody v nezávislé skupince nebývají finančně příliš náročné. Spí se ve stanech mimo placené kempy, jednoduché jídlo se nese v batohu a voda se pije z potoků. Je třeba tedy počítat s velkým nákupem v domácím supermarketu, koupí zpátečních jízdenek a penězi na dopravu po vybrané zemi i s nějakou rezervou - například na lékaře, úplatky na hranicích či úřadech a podobně. Vybavení a oblečení nemusí nést světové značky ani být výkřikem techniky, ale vše by mělo být odzkoušené a spolehlivé. 2 kg těstovin jsou s rozbitým vařičem k ničemu, zrovna tak jako pohorky se žralokem. Zároveň tu ovšem platí známá rčení: „Co nemáš, to nepotřebuješ,“ a „Čím větší batoh, tím více zbytečností“. Dvacetikilogramový batoh na začátku týdenního putování je ideální, pětadvacet kilo se dá unést, třicet už je k neunesení a těžší nosí snad jen masochisté. Trend co nejnižší váhy platí i u jídla. Základní poučka zní: „Co nejméně vody!“ Ideální jsou vysušené potraviny, jako například těstoviny, vločky, instantní polévky, vhodný je i špek.

Tipy Profitu na opuštěné hory v Evropě

* Rumunsko - téměř celé Karpaty s výjimkou přelidněného Padiše, Fagaráše a Piatra Craiului

* Chorvatsko - Durmitor

* Bulharsko - Rodopy, Rila, Pirin

* Řecko - hory poblíž makedonských hranic

* Ukrajina - Karpaty na bývalých československých hranicích s Polskem

* Albánie - hornatá je celá země

* Španělsko - Pyreneje

* Slovensko - Bukovské vrchy, Vihorlat, Rudohorie

* Slovinsko - Kanin

* Rusko - Ural

Co domluvit předem

* Co budeme dělat, když se někdo ze skupiny ztratí. (Budeme ho hledat? Má čekat nebo se vrátit na poslední známé místo? Jak o sobě dá vědět?)

* Jak budeme postupovat při zranění nebo nemoci. (Sestoupíme z hor? Na jaké úrovni můžeme poskytovat první pomoc? Umíme připravit přistání pro vrtulník?)

* Zvolit jednotný varovný signál. (Například zvednutá ruka zaťatá v pěst nebo překřížené paže nad hlavou mohou velmi pomoci při setkání s medvědem, divokými psi nebo za bouřky na hřebeni.)

* Udržujme spojení. (Máme v mobilech uložena čísla všech účastníků výpravy? Má vedoucí seznam všech jmen s čísly pasů a osobními údaji? Jsou všichni pojištěni - pokud ne, domluvili jsme postup v případě nehody?)

* Kdo se bude starat o orientaci. (Bude hlídat turistické značky, buzolu, mapu a slovní popis túry? Co udělá, když nebude vědět kudy kam?)

* Rozdělme si úkoly. (Je někdo zodpovědný za kuchyni, lékárničku, komunikaci s domorodci?)

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče