Pražští hasiči bojují proti ohni už 150 let

31. března 2003, 00:00 - Připravil Pavel Verner
31. března 2003, 00:00

Historické ohlédnutí za zákroky Hasičského sboru hl. m. Prahy v letech 1853 - 2003Letos je to již půl druhého století, co v Praze vznikl první hasičský sbor. O jeho boji s požáry by se dala napsat kronika.

Historické ohlédnutí za zákroky Hasičského sboru hl. m. Prahy v letech 1853 - 2003

Letos je to již půl druhého století, co v Praze vznikl první hasičský sbor. O jeho boji s požáry by se dala napsat kronika.

Ještě než vznikl organizovaný hasičský sbor, byl v roce 1678 vydán pozoruhodný požární řád královského Nového Města Pražského, v jehož preambuli je věta: „Kdo chcež škody zaniknouti, nedej jiskře ohněm býti!“ Úřední odměna čekala na „formana nebo kohokoliv, kdo první voznici nebo štoudev vody k ohni přiveze“. A co ukládal řád samotným hasičům: „Po ohni mají zase stříkačky i jiné věci na své místo pěkně vypucované svěřené a pokudž se na kterých jaká škoda stala, ihned spravené být tak, aby se v čas potřeby spravené vynacházely a zase potřebovati mohly.“ Počátkem šedesátých let devatenáctého století se začaly v Čechách zakládat dobrovolné hasičské sbory. První z nich byl ustaven ve Velvarech. Následovala Roudnice, Kolín a Tábor. V Praze bylo povinností všech měšťanů podílet se na hasebních pracech a již kolem revolučního roku 1848 sílily hlasy, aby v Praze byl ustanoven profesionální hasičský sbor.

Z metařů se stali hasiči

Začal psát svou historii v březnu roku 1853, kdy magistrát rozhodl o tom, aby z 30 městských metařů bylo vyčleněno osm, které městský dozorce Alois Pasta vycvičí k obsluze stříkačky. Od metařů se nadále lišili červenou páskou a měli své první sídlo v malostranském obecním dvoře v Letenské ulici. Mezi legendární první hasební mistry pražského sboru hasičů patřil Josef Lammer. Zavedl hasičské uniformy, dosáhl vojenské organizace sboru, přestěhoval svých sto mužů na Kozí plácek, zasadil se o zakoupení parní stříkačky z Anglie, ale co to bylo všechno platné, když jeho muži nezvládli požár Národního divadla 12. srpna 1881. V nadcházejícím měsíci po národní tragédii požádal o penzionování.

Požár Národního divadla

Požár Zlaté kapličky, který otřásl celým českým národem, byl patrně souhrou mnoha nešťastných náhod. Příčinou byl žhavý uhlík zapadlý při klempířských pracích na střeše již dostavěného divadla do okapu. Klempíř špatně uhasil dřevěné uhlí v malých přenosných kamínkách a odpad vysypal do okapu. V něm se uhlíky znovu nažhavily a propálily se k dřevěnému obložení okapu, které zapálily. Divadelní hasič pan Kořínek zaznamenal požár včas. V půl sedmé večer dal požárním telegrafem zprávu hasičské centrále. Čekal půl hodiny, potom výzvu opakoval. Teprve ta vyvolala reakci požárního sboru, předchozí byla „vykrácena“ stejným oznámením strážníka - z jiného telegrafu. Hasiči přijeli k požáru střechy, který se již řádně rozhořel, bohužel voda ve střešních hydrantech nebyla. Den předtím prasklo přívodní potrubí z vodárny na Karlově. Přes dvě hodiny hasiči hledali právě testovanou novou parní stříkačku firmy Stone k Národnímu divadlu. Zatím vtrhlo několik desítek dobrovolných hasičů do divadla a při amatérském pokusu o záchranu zničili, co se dalo. Železnou oponu se podařilo spustit jen zčásti. Nové Národní divadlo vyhořelo do základů. Naštěstí se neštěstí obešlo bez lidských obětí. Všude to štěstí neměli. Při desetileté vlně požárů známých evropských divadel byla daleko nejhorší bilance ve Vídni, kde uhořelo v Ringhteatru přes 400 osob. Rok po stoleté pražské povodni v roce 1890 přišla další ohňová katastrofa století - v září 1891 vyhořely strojní dílny státní dráhy v Holešovicích. Požár bylo vidět široko daleko. Pět let nato, 29. ledna 1896, stačila malá jiskra o půlnoci a začal požár Odkolkových mlýnů na Malé Straně. Přestože byl požár nahlášen přes požární telegraf v Mostecké ulici hasičům, moc se toho zachránit už nepodařilo. Velitel zásahu však stačil ochránit sousední objekty.

Jak hořelo před sto lety

Dvacáté století se ohlásilo dramatickým požárem skladiště drogisty Kussiho v Hybernské ulici. Zásah provázely četné detonace uskladněných hořlavin včetně benzinu. O rok později opět hořely mlýny - Helmův a okolní. Při hašení rozsáhlého požáru s profesionálním sborem vzorně spolupracovaly sbory dobrovolných hasičů. Prohlášení císaře Františka Josefa I. nazvané Mým národům oslovilo i pražské hasiče, kterých tehdy byly dvě stovky. V prvních dnech odešlo na frontu sedmdesát. Sbor musel být neustále doplňován, mezi nimi i o syna náčelníka, známého herce a režiséra Oldřicha Nového. Po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa bylo zákonem č. 114 z února 1920 vytvořeno sloučením několika měst a obcí hlavní město Praha a v nové správě vznikl 14. odbor - požární. Do výbavy přišly první automobily. V roce 1926 byl vyřazen poslední koňský potah. Téhož roku hasičům připadl novoměstský obecní dvůr v Sokolské ulici, kde sídlí podnes. V období první republiky přišly velké požáry: 1. září 1925 požár věže chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, 10. ledna 1927 požár citadely na Vyšehradě, 21. prosince 1925 požár Masarykovy koleje v Bubenči, 5. března 1926 vybuchla munice v Truhlářské ulici. Na vývoji sboru ve dvacátém století se také několikrát podepsala politika: nacističtí mocipáni hnali hasiče proti parašutistům, kteří provedli atentát na Heydricha, komunističtí potentáti je přinutili obrátit hadice proti demonstrantům. Za okupace nacisty vyjížděli hasiči k několika vážným válečným požárům: při bombardování Prahy spojeneckými letadly 14. února 1945 k vybombardovanému klášteru Na Slovanech, v Pražském povstání 8. května 1945 k hořící Staroměstské radnici. Mezi největší poválečné požáry patřil ten, který se odehrál ve skladu papíren na Novotného lávce v roce 1946. O rok později lehly popelem hostivařské ateliéry. V období do roku 1960 je třeba připomenout zejména požár ve skladu modelů v ČKD Vysočany, požár lešení při stavbě Stalinova pomníku v roce 1953, vyhoření tribuny stadionu Sparty v dubnu 1957 a požár střechy montážní haly v libeňské Rustonce v lednu 1958.

Obzvlášť horké dny reálného socializmu

Za socialistické republiky se požáry Praze také nevyhýbaly. Zejména požár 84 metrů vysokého plynojemu postrašil obyvatele hlavního města 6. ledna 1961. Příchod vojsk Varšavské smlouvy, který ukončil nadějné období Pražského jara 1968, rozpoutal mnoho požárů. Největší, který zavinili vojáci, vznikl na Vinohradech u budovy Čs. rozhlasu, vyhořelo pět domů. Legendárním požárem mnohapatrové budovy druhé poloviny minulého století byl požár Veletržního paláce v Praze 14. srpna 1974. Vznikl kolem dvacáté hodiny večerní. Tehdy alespoň strážná při obchůzce ucítila ve 4. patře dým. Opakovaně volala na ohlašovnu požárů staré, nefungující číslo 333. Změnu čísla tísňové linky na 150 po letech vůbec nezaznamenala! Požár se zatím volně otevřenými dveřmi místností rychle šířil. V železobetonovém skeletu objektu byly v pěti podlažích zbudovány četné příčky z obzvlášť hořlavé dřevotřísky a hobry, které vytvořily malé kanceláře hned několika podniků zahraničního obchodu. Ty byly zaplněné papírovými dokumenty takřka od podlah po stropy. Požární zatížení podle tehdejší platné normy mělo hodnotu 40 kg papírových dokumentů na metr čtvereční, skutečný stav byl však kolem 175 kg. Vzniklé teplo bylo takové, že se pronášely i železobetonové konstrukce a i skla zpevněná drátěným pletivem tekla jako rampouchy zjara. Hořící objekt byl vidět široko daleko a zářil ve městě nad Vltavou celou noc. Po dvě desítky let nebyla vyhořelá budova Veletržního paláce využívána. Ztráty na životech naštěstí nebyly žádné.

Staveniště v plamenech

V osmdesátých letech hořela často v Praze staveniště. Jenom nynější Kongresový palác byl cílem pražských hasičů pětačtyřicetkrát! Při požáru v Tesle Strašnice 18. února 1980 zahynuli při ohni vzniklém bezprostředně po protipožárním cvičení tři pracovníci. O pět měsíců později vznikl v odpoledních hodinách rozsáhlý požár v ČKD Naftové motory na Smíchově. Příčinou bylo úmyslné založení - rukou pyromana, příslušníka závodního protipožárního útvaru. Oheň pustošil fabriku 24 hodin a přímá škoda byla vyčíslena částkou téměř 150 milionů korun. Byl obviněn ze sabotáže a odsouzen na 25 let.

Požáry od nedopalků cigarety

Častou příčinou požárů bývá nedopalek cigarety. Tak tomu bylo 29. dubna 1982 při vyhoření 36 buněk ubytovny Zemědělských staveb Praha na Smíchově. Technická závada byla příčinou požáru čokoládovny Orion v Modřanech se škodou větší než 1,25 milionu korun. Týden nato hořelo v podniku Ergon v Praze 6 se škodou za 12 milionů. Požár úmyslně založil den předtím přijatý zaměstnanec.

Při krádeži benzinu způsobil požár celého objektu

Za další měsíc vyhořely rozsáhlé garáže na Floře. Ostrahu objektu měl na starosti mladík, který skončil službu a do svého auta pro svou potřebu odsával z nádrže zákazníkova žigulíka benzin. Kradl a ještě si při tom zapálil cigaretu. Škoda na 77 zničených autech a budovách činila 7 milionů korun.

Tři mrtvoly na Tři krále

Další požár, tentokrát za 24 miliony korun, vypukl 14. března 1985 v podniku Mitas v Praze 10, příčinou bylo nedodržení technologie výroby. Černým dnem byl po výbuchu plynu následný rozsáhlý požár Státní plánovací komise na Tři krále 1987. Na jeho konci byli tři mrtví. Devadesátá léta začala splněním snu všech školáků: 3. května 1990 odpoledne, naštěstí po skončení výuky, vyhořela škola v Suchdole. Nejhorší požár devadesátých let však měl teprve přijít.

Hotel Olympik čadil a zabíjel

Jako dědictví socializmu se jeví dnes ještě před desítkou let praktikované spoléhání na šťastnou náhodu, díky níž nesmí ve výškových budovách zahořet. Bezpečnostní opatření byla na patřičné úrovni jen u mezinárodních hotelů. Povinné vybavení (EPS, spinklery, samouzavírače, panikové kování dveří, dálkové ovládání klapek vzduchotechniky, nehořlavé textilie, reflexní značky, piktogramy v hotelích nižších kategorií chyběly. V jedenáctém patře pražského hotelu Olympic, v místnosti pro pokojskou, se v podvečer 26. května 1995 ocitla na rozpáleném vnějším chladicím zařízení chladničky jakási hořlavá látka. Zapadly tam noviny, toaletní papír, hadr, který se natolik nahřál, že zahořel a zažehl požár. Když chytne záclona a závěs a nastane průvan, málokdy zůstane u vyhoření jedné místnosti. Po otevření dveří pokoje se oheň šířil nesmírně rychle. Ještě rychleji kouř. Chodbami se začal valit hustý štiplavý dým. Elektrická signalizace fungovala. Okamžitě byli vyrozuměni hasiči. Vyjeli dokonce dřív, než bylo ohnisko požáru lokalizováno.Výtahy přestaly fungovat. V dusném podvečeru přispěchali hasiči dokonce během pouhých pěti minut. Trochu delší dobu jim trvalo, než vystoupali do jedenáctého patra výškového domu. Zadýchaní nasadili dýchací přístroje nevyhovujícího typu. Boj s požárem hotelu započal. Evakuace několika ohrožených hostů začala tím, že jim hasiči své dýchací přístroje zapůjčili. (Dýchacími přípojkami jejich dýchací přístroje vybaveny nebyly.) Za cenu toho, že se sami přiotrávili a nebyli schopni v boji s ohněm pokračovat. I přes jejich snahu byla smrt několika intoxikovaných lidí neodvratitelná. Při požáru hotelu Olympik sedm lidí zemřelo, jeden skonal při transportu do nemocnice. Před desátou večer byl požár v hotelu zlikvidován. Budova hotelu Olympik má kapacitu 511 lůžek. V pokojích v době požáru bylo asi šedesát osob. Bylo nesmírným štěstím, že nezačalo hořet uprostřed noci. Bilance požáru v nočních hodinách by byla daleko otřesnější.

verner@profit.cz

Za deset minut jsme u vás!

Pražský hasičský sbor má v současnosti přes tisíc zaměstnanců, kteří slouží na sedmnácti místech ve městě, z toho na jedenácti stanicích. K zásahu kdekoliv v hl. městě jsou schopni přijet do deseti minut.

Kdy mohou hasiči překročit práh vašeho domova

Za jakých okolností mohou hasiči vstoupit do vašeho bytu či domu? Vstup do nemovitosti upravuje § 127 Občanského zákoníku a zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně ve znění pozdějších předpisů. Úplné znění je obsaženo v zák. č. 91/1995 a bylo novelizováno zák. č. 163/1998 Sb. Prováděcím předpisem je vyhláška MV č. 21/1996 Sb.

Nezodpovědné vypalování trávy

Nastalo jaro a s ním čas požárů vzniklých v souvislosti s vypalováním staré trávy. Zahrádkáři v průměru každý den pětkrát zapříčiní výjezd hasičů k požáru zaviněnému jejich nekázní. Je zbytečné opakovat, že vypalování trávy je necitlivým zásahem do životního prostředí a může být dokonce pokutováno až do výše 25 000 korun.

Požár diskotéky ve francouzské ulici v Praze 2 (10. ledna 2003). Hasiči v dýchací technice likvidovali tlakovou vodou požár mixážní a zesilovací elektroniky v prostoru tanečního klubu. Škoda dosáhla 2 milionů korun.

FOTO: HZS PRAHA

Jednotky HZS Praha hasí požár dřevěného trámu pod podlahou bytu v půdní vestavbě činžovního domu po rekonstrukci (13. února 2003).

FOTO: HZS PRAHA

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče