Prázdné regály naplnili cizinci

26. května 2008, 00:00 - Libuše Frantová
26. května 2008, 00:00

V dobách socialismu zely regály prodejen ovoce a zeleniny většinou prázdnotou. Hospodyňky nestály jen fronty na banány nebo mandarinky, ale třeba i na hlávkový salát nebo fazolové lusky. Zdálo se, že zelinářství se v tržním prostředí stane perspektivním podnikáním. Než se však čeští producenti probudili, pulty prodejen zaplavila levná zelenina z dovozu.

Spotřeba zeleniny O perspektivách českých pěstitelů psal v Profitu před patnácti lety tajemník Zelinářské unie Čech a Moravy Jaroslav Bartoš v článku Jaká je naděje zelinářství. Ve třináctém čísle Profitu v roce 1993 si položil jednoduchou otázku: Využijí podnikatelé možností, které se jim otvírají? „Spotřeba zeleniny je nízká a navíc v nepříliš vhodné struktuře a rozložení během roku. Pro šikovné a přemýšlivé pěstitele a obchodníky jsou následující čísla důvodem k zamyšlení a případné korekci podnikatelského záměru. Je přece důležité vědět, že v průměru se na osobu spotřebuje ročně 69 kg zeleniny (údaje z let 1987 – 1991), z toho v čerstvém stavu 53,3 kg. Samozásobení přitom představovalo 23,5 procenta, obchodní sítí prošlo jen 25,3 kg zeleniny na osobu ročně. Dovoz zeleniny dosáhl 150 tisíc tun, vlastní domácí produkce 599 tisíc tun. Když odečteme všechny ztráty, tak jsme průměrně za rok zkonzumovali jen 46,5 kg zeleniny. Loni se tato bilance dále zhoršila,“ psal Bartoš. Radši kus masa na talíři Čerstvá zelenina se stala problémovou skupinou potravin. Čeští zákazníci dávali tradičně přednost kusu masa na talíři před zdravějším květákem nebo brokolicí. Konzumace zeleniny tak klesla na polovinu lékařsky doporučené spotřeby, která je 68,8 kg čerstvé zeleniny a 30,7 kg zeleniny po zpracování. „Tak nízkou spotřebu nemá žádná vyspělejší evropská země,“ komentoval statistiku tajemník zelinářské unie. Spotřeba zeleniny v zemích Evropského společenství byla v té době nesrovnatelně vyšší než v Česku. „Při pohledu do zemí Evropského společenství vidíme, že zdejší spotřeba je v rozmezí od 77,1 do 195,4 kg podle závislosti na pěstitelských podmínkách a hlavně jídelních zvyklostech. Stupeň soběstačnosti je přitom značně rozdílný – od 37,8 procent (SRN) do 190,8 procent (Nizozemí). Zelenina se prakticky dováží jen do Německa, Velké Británie, Irska a Dánska,“ dodává. Vzhledem k vyšší výrobě a tehdejším nejrůznějším dovozním omezením byl v té době pro české pěstitele evropský trh prakticky uzavřen. Ani na počátku devadesátých let se chování pěstitelů příliš nezměnilo, i když zájem zákazníků o zdravou stravu se začal zvyšovat. „V České republice je výrazně nerovnoměrná nabídka čerstvé zeleniny během roku. Na první pololetí připadá jen 15,2 procenta odbytu, na čtvrté čtvrtletí 44,5 procenta odbytu čerstvé zeleniny. Pěstitelé i obchodníci by si měli uvědomit, kdy mají největší možnosti odbytu a kdy je zároveň nejtvrdší konkurence,“ upozornil před patnácti lety Bartoš. A doporučuje, aby se zelináři zamysleli nad spotřebou jemných, zejména salátových zelenin. V Česku v té době nepřesahovala spotřeba salátu půl kilogramu na osobu ročně, v zemích Evropy však snědli nejméně tři kilogramy a v USA dokonce dvanáct kilogramů salátu za rok. Ale podobné rozdíly byly i v konzumaci dalších druhů zeleniny. „Ze zdravotního i nutričního hlediska je významná zejména spotřeba čerstvých rajčat. V zemích Evropského společenství se blíží k hranici 10 kg, obdobně i v USA. Ale v ČR je to pouhých 2,8 kg, z toho 1,1 kg z dovozu,“ uváděl v Profitu tajemník zelinářské unie. Bylo zajímavé, že v České republice byla oblíbena takzvaná velká zelenina, jako je zelí, mrkev, cibule, celer nebo kapusta. Češi jí zkonzumovali 59,3 procenta, což ve vyspělých zemích Evropského společenství nebylo obvyklé. „Postupně se dá očekávat odklon od velké zeleniny, i když musíme počítat se stravovacími zvyklostmi, které nedovolují – i s ohledem k cenám – brzkou a výraznou změnu v přesunu poptávky,“ byl opatrný ve svých prognózách Bartoš. Otevřela se šance pro pěstitele Představitel zelinářské unie dospěl před patnácti lety k závěru, že existuje dostatečně rozsáhlý prostor pro zaplnění mezer na trhu pro výrobce i obchodníky. Ale už tehdy předvídal, že v nejbližších letech bude celé odvětví procházet značně komplikovaným procesem přizpůsobení se trhu v rámci sjednocující se Evropy. „Bylo by trestuhodným ignorantstvím – v období formování nových výrobních a odbytových struktur – neanalyzovat příčiny pomalého zlepšování zásobování čerstvou zeleninou. Direktivní plánování se značnou subvenční podporou rozvoji výrobní základny, garantovanými cenami a zápornou obratovou daní, a v poslední době i uvolněním podmínek pro drobné pěstitele, v podstatě základní problém nevyřešilo. Druhová skladba se zhoršovala, odrůdová zužovala, sezonnost nabídky prohlubovala, kvalita v obchodní síti byla a je problémová. Pěstování zeleniny se může stát výnosným artiklem při předem sjednaném odběru například hotelů. Musí ovšem být garantován obsah cizorodých látek, čerstvost i vzhled. Dá se očekávat větší úloha nejrůznějších tržišť, prodeje při silnicích i »ze dvora«.“ České zelinářství mělo podle Bartoše lépe využít výrobní základnu a neztratit domácí trh, který byl v té době otevřen expanzi dodavatelů ze zahraničí. Bartoš měl tehdy následující recept: „Po transformaci výrobní základny se může české zelinářství stát prosperujícím odvětvím, pokud se v krátké době zvládne rozšíření druhové a odrůdové skladby v souladu s potřebami spotřebitelů.“ Podle něj je nutné také zlepšení kvality a vzhledových vlastností zeleniny, prosazení pěstebních technologií s co nejvyšší výtěžností a kuchyňské předzpracovávání podstatné části produkce pro potřeby společného stravování, případně pro malospotřebitele ve formě chlazených zeleninových salátů. Něco z toho se zvládnout podařilo, s něčím se ale tuzemští producenti perou dodnes. Zeleninu neprodám, tak ji zaorám Ještě dlouho po roce 1989 se pěstitelům zeleniny příliš nedařilo. Domácí zelinářství bylo po mnoho let na ústupu. Zmenšily se pěstební plochy, sklizeň plodin klesala a snižoval se i počet pěstitelů dodávajících zeleninu na trh. Spotřebitelé, jejichž zájem o nákup zeleniny stoupal, ale z obchodů neodcházeli jako v minulosti s prázdnou. Rostl totiž dovoz zeleniny, který postupně přesáhl domácí sklizeň. V roce 2003 byla celková bilance našeho zahraničního obchodu s čerstvou zeleninou vysoce pasivní a dosáhla 4,5 miliardy korun. V tomto roce bylo do Česka dovezeno 386,6 tisíce tun čerstvé zeleniny. Nejvíce se dovážely melouny, rajčata, salátové okurky a paprika. Mnoho let kvůli levným dovozům klesaly ceny zeleniny, často až pod výrobní náklady českých pěstitelů. Nejvíce zeleniny na český trh dodnes putuje ze Španělska, Polska, Maďarska, Nizozemska a Slovenska. Kvůli levným dovozům se mnozí domácí producenti dostali pod hranici rentability a v řadě případů byli nuceni zeleninu zaorat. Například v roce 2004 bylo evidováno 500 hektarů zaorané zeleniny, pod zemí skončilo zejména hlávkové zelí, cibule, květák, mrkev a kapusta.  Problémem se totiž stalo i zpracování a konzervování zeleniny. Po krachu státních podniků Fruta zbylo jen velmi málo zpracovatelů. Třeba Znojmia, tradiční výrobce nakládaných okurek na jihu Moravy, skončila. Oblíbená jihomoravská pochutina se nyní vyrábí ve firmě Hamé na Zlínsku. Chybějí lidi na práci**

Domácích pěstitelů tak pochopitelně bylo čím dál méně. V současné době profesionálně pěstuje zeleninu 600 producentů, ještě před vstupem do Evropské unie byl jejich počet téměř dvojnásobný. Po začlenění Česka do Unie také výrazně klesla pěstební plocha zeleniny.

Trend snižování pěstební plochy se však naštěstí předloni zastavil, vloni dokonce mírně vzrostl, stejně jako produkce zeleniny. Podle odhadů Zelinářské unie Čech a Moravy dosáhla vloni produkce 249 tisíc tun, což bylo asi o 12 500 tun více než v roce 2006. Pěstební plocha zeleniny se rozšířila v roce 2007 na 11 289 hektarů. Předseda unie Jaroslav Zeman považuje situaci tuzemských pěstitelů za stabilizovanou. „Loňský rok lze hodnotit jako standardní, nedocházelo k zaorávkám, neobjevily se nějaké enormní přetlaky v dovozu, ceny se stabilizovaly a byly na solidní úrovni,“ uvádí. Sice podle něj nikdo vloni na zelenině nikterak nezbohatl, ale ani výrazně neprodělal.

České zelinářství však ani zdaleka nemá vyhráno. „Liberalizace trhu bude pokračovat, o tom není pochyb. Nastane konkurenční tlak nejen z Evropy, ale i z dalších zemí. Tomu se musíme umět velmi pružně přizpůsobit,“ říká poslanec občanské demokratické strany Jiří Papež. Navíc české zelinářství, které je náročné na ruční práci, se dnes potýká s dalším problémem – nedostatkem pracovních sil. I to brání dalšímu nárůstu produkce zeleniny.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče