Pravičák Valls se stal levicovým premiérem Francie

07. dubna 2014, 07:26 - David Klimeš
07. dubna 2014, 07:26

Požadoval odstranit slovo socialistický z názvu francouzské Socialistické strany. Chtěl zrušit 35hodinový pracovní týden. Neuráží ho srovnání s pravicovým exprezidentem Nicolasem Sarkozym. Není divu, že ho skalní levičáci ve francouzské vládní straně nemohou vystát. Přesto se stal premiérem.

Po drtivé porážce v komunálních volbách bylo nepopulárnímu francouzskému prezidentovi Françoisi Hollandovi jasné, že musí změnit vládu. Ale jistě nechtěl tu vládu, která minulý týden vznikla. Do čela kabinetu chtěl Hollande ministra zahraničí Laurenta Fabiuse či bývalého pařížského starostu Bertranda Delanoëho. Ti však nástup do čela vlády, kterou čeká tvrdé škrtání v eráru, odmítli. Hollande se tak musel chtě nechtě obrátit na populárního ministra vnitra Manuela Vallse. A ten rád přijal.

Výsledkem je ale odchod Zelených a radikální levice z kabinetu. Levé křídlo Socialistické strany (PS) se kouká na nového předsedu vlády hodně podezřívavě. A tak Valls především nyní dbá, aby se ukázal jako levicový politik. „Vím, jak lidé trpí. Když potkáte muže nebo ženu a dozvíte se, že nemají na kus masa, dovolenou nebo aby si večer vyšli, tak vás to opravdu zasáhne. Jsem hluboce oddán levici.“

Raději premiér než Sarkozyho ministr

Málo se ví, že Valls už mohl být dávno ministrem. Ale ne v levicové vládě. V roce 2007 mu tehdy nově zvolený pravicový prezident Nicolas Sarkozy navrhl vstup do vlády. Chtěl tak Francouzům ukázat, že dokáže sestavit vládu i se socialisty, a logicky sáhl po politikovi, který v PS platil za největšího pravičáka. Valls měl ale tolik rozumu, že od politika, ke kterému ho mnozí připodobňují, nabídku odmítl.

Manuel Carlos Valls Galfetti
» narodil se 13. srpna 1962 v Barceloně, po otci je Katalánec, jeho dědeček bojoval proti Frankově diktatuře
» ve 20 letech získal francouzské občanství, už od 17 byl ale členem tamní Socialistické strany. Vystudoval historii na Sorbonně
» v roce 2001 se stal starostou pařížského předměstí Évry, podporoval v prezidentských primárkách Françoise Hollanda. I proto se mohl v roce 2012 stát ministrem vnitra
» je podruhé ženatý s houslovou virtuoskou Annou Gravoinovou, z předchozího manželství má čtyři děti

Svou levicovou orientaci vysvětluje především původem. Pochází z Katalánska a dvacet let měl španělské občanství. Jeho dědeček bojoval proti Frankovi a jeho syn, Vallsův otec, odešel raději do Paříže, kde se uchytil jako umělec. Jeho syn už v 17 letech vstoupil do PS, angažoval se v radikální levici, nesnášel mitterandovskou byrokratickou a etatistickou verzi socialistického snu o lepší společnosti.

Nejen nefrancouzský původ ho ale pojí se Sarkozym. Podobně jako exprezident nevystudoval elitní školu pro státní úředníky ENA, ale „jen“ historii na Sorbonně. Postupně stoupal stranickou hierarchií, vždy podporoval politika Michela Rocharda. Když ten se stal premiérem, dostoupal na post šéfa premiérského úřadu.

Pravá úchylka mezi socialisty

Podobně jako Sarkozy i on do vlády naskočil z šéfování města. Évry je vzdálenější předměstí Paříže a od roku 2001 do roku 2012 zde vládl právě Valls. Dlouho platil ve straně tak trochu za exota. V roce 2009 navrhl vzdát se v názvu Socialistické strany prvního i druhého slova. Socialistické bylo pro Vallse moc nalevo, místo strany by raději tvořil moderní hnutí. Šéfové ho ale rychle okřikli.

Navrhoval zrušení 35hodinového pracovního týdne, což byl pro mnohé socialisty vrchol toho, co prosadili. Není divu, že když se v roce 2011 ucházel v socialistických primárkách o nominaci na prezidenta, nedostal ani šest procent hlasů. Rychle ale podpořil Hollanda a stal šéfem jeho kampaně. A to se mu bohatě vyplatilo. Když se sestavovala vláda, z Vallse se stal v roce 2012 ministr vnitra.

Premiérství jako trest

Kdo ze skalních socialistů ho podezíral z pravicové úchylky, ten brzy dostal za pravdu. Valls převzal Sarkozyho tvrdou antiimigrační politiku, kočujícím Romům z východu vzkázal, že „jejich osudem je návrat do Rumunska a Bulharska“. Jako „vrchní policajt“ se pravidelně objevoval u všech konfliktů a tragédií. Jeho popularita rostla, i když především u pravicově smýšlejících Francouzů.

Když nyní Hollande musel měnit kabinet, nemohl se Vallsovi vyhnout. Podle francouzských politologů si prezident slibuje, že obtížná funkce Vallse zkrotí a popularita konkurenta klesne. Hollande totiž Vallsovi předává Francii v těžké situaci. Hospodářství stagnuje, minulý rok země přestřelila schodek na 4,3 procenta HDP. Navíc musí Valls někde najít peníze na Hollandův slib snížení daní firem o 10 miliard eur. „Musíme znovu obnovit důvěru,“ slibuje nový premiér a sám ví, jak těžké to bude.


Čtěte také:

Francie mění po volebním debaklu vládu. Novým premiérem bude Manuel Valls

Všechny prezidentovy ženy aneb Vše, co by jeden raději nevěděl o Françoisi Hollandovi

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče