Pragmatický muž z radnice?

09. května 2005, 00:00 - JAKUB KNĚZŮ
09. května 2005, 00:00

NOVÝ PREMIÉR Jiří Paroubek je prý ostříleným a pragmatickým ekonomem. Jenže jeho působení v bývalé funkci finančního náměstka pražského primátora tomu příliš nenasvědčuje. Minimálně neodhadl dobrou investiční příležitost. Česká spořitelna v roce 1999 zvyšovala základní jmění.

Paroubek chce mimo jiné privatizovat také Aero Vodochody. Bude prozíravější než před šesti lety?  ilustrační foto: Profit - Martin Siebert

NOVÝ PREMIÉR Jiří Paroubek je prý ostříleným a pragmatickým ekonomem. Jenže jeho působení v bývalé funkci finančního náměstka pražského primátora tomu příliš nenasvědčuje. Minimálně neodhadl dobrou investiční příležitost. Česká spořitelna v roce 1999 zvyšovala základní jmění. Možnost úpisu nových akcií za nominální cenu sta korun měla řada měst a obcí, které byly držitely původních, takzvaných prioritních akcií. Ty regiony, které nakoupily, vydělaly násobky vložených peněz. A ty, které právo nakoupit přenechaly jiným, vydělaly jen zlomek. Do druhé skupiny patří i hlavní město Praha. Nákup akcií spořitelny tehdy jako jeden z mála koaličních členů Rady a Zastupitelstva hlavního města nepodpořil Jiří Paroubek - současný předseda vlády, který měl na starosti městskou pokladnu. Tato ekonomická nepředvídavost může naznačovat, jak se Paroubek postará o kvalitní privatizaci státních Severočeských dolů a Aera Vodochody. To jsou jména dvou firem, o nichž se zmínil, že by je rád převedl do soukromých rukou. SPOŘITELNA ZVYŠUJE KAPITÁL Česká spořitelna byla v roce 1999 podle objemu aktiv druhou největší bankou v České republice. Chystala se její privatizace do rukou rakouské Erste. V předešlém roce však její hospodaření utrpělo několik ran. Jejich důvody byly různorodé, ať už pokles úrokových sazeb, a tím pádem nižší úrokové příjmy, negativní dopad rizikových investic v Rusku či potřeba vytváření velkých rezerv kvůli ztrátovým úvěrům. Právě tvorba rezerv nutila spořitelnu navyšovat kapitál. Jinak by mohla spadnout pod základní ukazatel kapitálové přiměřenosti. Proto se na mimořádné valné hromadě České spořitelny 10. března 1999 rozhodlo o zvýšení základního jmění. Města a obce, které v té době držely 7,38 procenta prioritních akcií, tedy bez hlasovacích práv, měly přednostní možnost upsat akcie. Nakoupit za nominální cenu 100 korun jednu. Tyto nové akcie už neměly omezenou obchodovatelnost, takže téměř ihned po upsání -respektive po zápisu zvýšení základního jmění v obchodním rejstříku - je mohly municipality prodávat, komu chtěly. Cena volně obchodovatelných akcií se přitom na konci roku 1999 pohybovala kolem 180 korun. Upisování probíhalo podle podmínek zveřejněných v Obchodním věstníku 20/99 ve třech kolech: od 22. června do 7. července 1999 kolo první, kde byly výhradně upisovány akcie s využitím přednostního práva. Následně na konci července a v srpnu kolo druhé (to bylo určeno pro ty, kteří plně využili svých přednostních práv v kole prvním) a nakonec třetí (tomu předcházela veřejná výzva k upisování nových akcií). CO NA TO PRAHA? NIC! Dokument Z-868 vypracovaný pražskými radními k návrhu investiční strategie při správě obchodního portfolia cenných papírů hlavního města Prahy obsahuje tuto pasáž: „Zastupitelstvo schvaluje úpis 1 442 300 kusů akcií společnosti Česká spořitelna, a. s., v celkové emisní hodnotě akcií 144 230 000 korun v 1. kole úpisu akcií.“ Radou připravený dokument však zastupitelstvo neschválilo. Pro návrh bylo ze čtyřiceti tří přítomných zastupitelů jen 23. Deset hlasovalo proti, deset se zdrželo a pět nehlasovalo. Aby byl návrh schválen, musela by tehdy zvednout ruku pro souhlas nadpoloviční většina z celkového počtu padesáti pěti zastupitelů. S návrhem upsat akcie tehdy nesouhlasili všichni přítomní zastupitelé za Unii svobody, komunisté se zdrželi. Radní za ODS Blažek a Švec a tehdejší náměstek Paroubek nehlasovali. Na tom by nebylo nic zase tak zajímavého, kdyby Paroubek nebyl náměstek pro finance, u něhož se očekává dostatečná odbornost. A kdyby poradce města, firma EPIC, nedoporučil nakoupit akcie České spořitelny. Kdyby téměř všichni analytici velkých bank nedoporučovali městům akcie nakoupit. Kdyby řada dalších měst a obcí, daleko méně významných než hlavní město, s daleko menšími možnostmi získání kvalitních informací o případném riziku upsání akcií, této možnosti nevyužilo a doslova na tom nezbohatlo. A kdyby Paroubek nevysvětlil to, že nehlasoval, tvrzením: „Tohle je jedna z věcí, které jsem se, myslím si, s určitou předvídavostí vyhnul.“ Co to bylo za předvídavost a proč se hlasování chtěl Paroubek vyhnout, to zatím není jasné. Každopádně tím dostává jeho jednání v tomto případě nádech čehosi zvláštního a tajemného. „Já myslím, že to s největší pravděpodobností chyba byla (neupsání akcií - pozn. autora), ale teď to říkám tady, kdy jste mě lapil na chodbě, a pamatovat si, něco po šesti letech, je velmi složité, ale pokud se podíváte na záznam hlasování, tak jsem na devadesát procent přesvědčen, že jsem nebyl přítomen hlasování, ani jsem nebyl předkladatelem,“ říká nyní. PORADCE RADIL DOBŘE**

Praha měla v té době uzavřenou smlouvu o spolupráci při správě portfolia cenných papírů a o poskytování poradenských služeb souvisejících s cennými papíry s firmou EPIC. Ta nakoupit akcie České spořitelny doporučila. Doslova se v důvodové zprávě firmy EPIC uvádí: „Doporučujeme nákup nových akcií v plném rozsahu předkupního práva hl. m. Prahy v prvním kole upisování od 22. 6. do 7. 7. 1999. Nákup nových akcií České spořitelny považujeme za strategickou investici pro střednědobý až dlouhodobý horizont. Hlavní důvody pro naše doporučení jsou následující: Kupní cena nových akcií ve výši 100 korun je hluboko pod současnou cenou na Burze cenných papírů, dává dobrý prostor pro zhodnocení investice v dlouhodobém horizontu a hlavní město Praha využije růstový potenciál ceny akcií České spořitelny daný posílením důvěry v ČS.“

Praha tak nakonec přenechala práva k úpisu akcií třem makléřským společnostem - CAIB Securities, Raiffeisen Capital and Investment a Atlantik finanční trhy. Cena za postoupení přednostního práva spojeného s jedním kusem akcie byla 10,50 až 10,75 koruny. Celkem tak Praha získala zhruba patnáct milionů korun. Jenže při upsání akcií, na které měla dostatek peněz, mohla vydělat i více než sto milionů. 

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče