Pracuj déle, nebo poletíš

26. července 2004, 00:00 - JAN ŠMÍD autor je politolog
26. července 2004, 00:00

Není to tak dávno, co se ve Francii zákonem zaváděl 35hodinový pracovní týden. Slibovalo se tehdy více volného času a především snížení nezaměstnanosti. A například v Německu nemají sice na zkrácenou pracovní dobu zákon, ale vymohli si ji odboráři některých podniků za příslib, že nebudou požadovat tak rychlý růst platů nebo za to, že zůstanou zachována pracovní místa.

Praxe bývala například taková, že se pracovalo stejně dlouho jako před zkrácením, ale zaměstnanci dostali v každém týdnu den volna navíc. Takové nabídce nemohli zaměstnanci odolat. Vždyť kdo by nechtěl brát třeba plat dělníka ve Volkswagenu a k tomu mít v každém týdnu tři dny volna, aby si mohl vydělané peníze pořádně užít? Idyla bohužel začala nabírat rychlý konec. Ráj na zemi měl krátké nohy a ekonomické realitě neutekl. Zaměstnavatelům se nevyplácí dávat stejný plat lidem, kteří pracují o hodinu méně, nebo dokonce zastavit o hodinu dříve drahou výrobní linku. Kupříkladu Mercedes proto hodlá přesouvat výrobu do Jižní Afriky a do bývalé NDR, kam ještě nedorazila móda vysokých platů za málo práce. Francouzský Bosch zase plánoval přesunout výrobu naftových čerpadel do České republiky. A se vším začal Siemens, když odboráře postavil před jasnou volbu - buď budou pracovat 40 hodin týdně, nebo se výroba přesune do Maďarska a dvě tisícovky Němců se ocitnou v sociální síti. Z požadavků, aby se pracovní doba vrátila zase k normálu, se pomalu stává všeobecný trend. Jednoduchá matematika totiž nezabrala. Aritmeticky ubylo odpracovaných hodin, na odvedení stejné práce by proto mělo být potřeba více lidí. Odebrání jedné hodiny, tedy jedné osminy denní pracovní doby, by přivedlo do práce právě jednu osminu, tedy 12,5 procenta práceschopného obyvatelstva. To by teoreticky úplně zlikvidovalo problémy s nezaměstnaností. Život bohužel chodí jinými cestičkami než krásné představy, a tak nezaměstnaných přibývá. Proč? N ové pracovní místo nelze vytvořit matematickou operací. Zaměstnavatel, který pustí své pečlivě vybrané dělníky o hodinu dříve domů, nemůže místo nich nabrat nespolehlivé lidi z ulice, které před tím odmítal zaměstnat. A protože se mu prodraží náklady na jednu odpracovanou hodinu, musí šetřit. Pracovní místa tedy nepřibývají, ba ubývají. Výrobní linky se stěhují pryč, mimo jiné i k nám. Měli bychom vlastně být za tuhle novinku Z ápadu vděčni. A ne jen proto, že nám přináší nové tovární haly. Nejcennějším přínosem je, že už nemusíme objevovat slepou uličku zkracování pracovní doby.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče