Pozor na stínovou regulaci

09. května 2006, 00:00 - PAVEL ŠTĚPÁNEK
09. května 2006, 00:00

Jakápak dohoda, pokud každá strana tahá za jinak dlouhý konec provazu. Regulace finančních trhů a subjektů, které na něm působí, vstoupila spojením regulátorů pod hlavičkou České národní banky do nové etapy. Přináší nejen naději, ale ve vedlejší linii i určité obavy. Důvodů pro sloučení dozorů bylo více.

Regulace finančních trhů a subjektů, které na něm působí, vstoupila spojením regulátorů pod hlavičkou České národní banky do nové etapy. Přináší nejen naději, ale ve vedlejší linii i určité obavy.

Důvodů pro sloučení dozorů bylo více. Bylo nutné pod jednou střechou regulovat finanční skupiny poskytující různé finanční služby a dále zvýšit efektivitu dozoru a regulace při snížení jejich nákladů.

Sjednocení dozorů také vytváří lepší předpoklad pro odstraňování rozdílů v regulaci různých částí trhu. Příkladem jsou pravidla pro investování svěřených prostředků.

Sjednocování dozorů je i mezinárodní trend, podporovaný doporučeními respektovaných mezinárodních institucí.

Přestože se vše zdá být na dobré cestě, musíme si ještě počkat, jak bude nový systém skutečně fungovat. Centrální banka bude na jedné straně usilovat o využití výhod sjednocení dohledových aktivit pro jejich efektivnější fungování, ministerstvo financí na straně druhé naplní konkrétními kroky svou novou roli exkluzivního garanta primární legislativy.

Vedle toho, že si nová struktura bude muset „sednout“ a bude muset dojít k vytvoření nových rutinních komunikačních a kooperačních vazeb, se ale může stát, že se brzy objeví ještě strana třetí. Záhy totiž začnou fungovat nové struktury, jako je zákonem vytvořený Výbor pro finanční trhy, ale třeba i „mikulášskou“ dohodou bank a ministerstva financí ustavená expertní skupina pro postavení spotřebitele na finančním trhu. A právě proto, že tyto struktury jsou na institucionální mapě novými prvky, je třeba hned ze začátku zřetelně pojmenovat, jakou roli budou hrát. Obavy z toho, že by jejich místo na slunci mohlo přinést určitý zmatek, nejsou od věci.

Jde o obavy, aby pod zástěrkou líbivých deklarací o jejich poradenském k vytvoření velmi specifického a hodně netransparentního nástroje vlivu exekutivy na trh. Nástroje fungujícího mimo dosud zákonem předurčené regulatorní kompetence a mimo stanovené zákonné mantinely pro zasahování do trhu. Nástroje s nepříliš demokratickým profilem, zdůrazněným v případě zmíněné expertní skupiny i podílem nevládních spotřebitelských struktur. Jeho mechanismus je paradoxně líbivý a vlastně sám o sobě chvályhodný: „Když se na něčem dohodneme, je to pro všechny závazné“. Otázkou je ovšem nejen to, o čem se vlastně má regulující s regulovaným domlouvat, ale také, zda je vůbec systémově správné a žádoucí, aby se regulující o těchto otázkách domlouvali mimo standardní připomínkovací mechanismy. Ostatně jakápak dohoda, pokud každá strana tahá za jinak dlouhý konec provazu.

Je sice pravdou, že na finančních trzích existuje také samoregulace. Ta je ovšem důsledně postavena na principu skutečné dohody a možnosti k dohodě nepřistoupit. Navíc vychází z iniciativy zdola. Subjekty poskytující finanční služby se sdružují do určitých „klubů“, asociací, unií a profesních organizací, anebo kolem nich. Tyto subjekty přijímají především etická pravidla hry a dobrovolně se zavazují se jimi řídit. Kdo se jimi neřídí, hazarduje s důvěrou spotřebitele. Musí tedy čekat, že tržní prostředí jej bude tak či jinak penalizovat, třeba dílčí ztrátou podílu na trhu.

Pokud ovšem vzniknou nové struktury částečně shora i zdola a oscilující mezi regulací, kvaziregulací a samoregulací, může z nich být nakonec nepříjemný kočkopes. A ten se může chovat dost podivně. Netoliko ze zkušeností poslední doby pak vyplývá obava, že výsledkem působení nových nástrojů bude stínová regulace trhu a plíživé posilování vlivu státu na rozhodovací procesy podnikatelských subjektů. Jeho důsledkem může být nižší transparentnost, větší riziko kolize zájmů a vznik nejasných mechanismů jejich řešení. Na začátku možná byla dobrá vůle, na konci může být balvan, který bude všechny tížit. Může, ale nemusí. A právě proto je třeba hned na začátku před tím varovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče