Pozor na pomsty za pirátský software ve firmě

24. června 2009, 00:00 - Lukáš Jansa
24. června 2009, 00:00

Firmu, v níž se objevínelegální software, mohou čekat nepříjemnosti. Mezi ně patří zabavení počítačů či trestní stíhání šéfa. Mnohdy trpí nevinní. Pro zaměstnance, který si chce vyřídit účty se svým zaměstnavatelem, totiž není nic jednoduš-šího než instalovat do firemního počítače nelegální software.

Autor: Artklee

Nelegální užití softwaru je stále nešvarem českých firem. Ty se tímto způsobem buď úmyslně snaží snížit své náklady, anebo jen z nedbalosti nemají pod kontrolou své softwarové vybavení. Zaměstnavatelé by si ale měli uvědomit možná rizika a být opatrní.

Poslední dobou se v souvislosti s krizí a propouštěním zaměstnanců objevila hrozba udání zaměstnavatele pro užívání nelegálního softwaru. Někteří zaměstnanci se takto mohou snažit vyhnout výpovědi, případně získat lepší podmínky pro odchod z firmy.

Neoprávněné užívání programů je běžné

Podle Sdružení výrobců komerčního softwaru BSA je u nás 39 procent softwaru užíváno nelegálně. Podnikatelská sféra bude proti té nekomerční zřejmě čistší. Výskyt nelegálního softwaru lze předpokládat zejména v oborech, v nichž se pracuje s dražším softwarem – k nim patří například projektování. V ostatních případech se lze nejčastěji setkat s nelegálním kopírováním licencovaného softwaru na více firemních počítačů nebo s neoprávněným stahováním a šířením jiných chráněných děl – nejčastěji filmových či hudebních.

Obecně lze říci, že nelegální užití softwaru se rovná užití počítačového programu bez souhlasu oprávněné osoby. Nejčastěji k němu dochází zkopírováním na nosič CD nebo přímo do počítače, a to bez řádné licenční smlouvy nebo v rozporu s ní. Příkladem může být instalace legálně pořízeného softwaru na více počítačích, než kolik je licencí. K protiprávnosti stačí existence nelegálního softwaru v počítači nebo na CD, nemusí být vůbec užíván.

Kdo se musí obávat postihů za výskyt nelegálního softwaru ve firmě? Trestní odpovědnost může nést pouze fyzická osoba, a to ta, které bude prokázán úmysl užít software nelegálním způsobem. Takovou osobou může být ten, kdo odpovídá za software ve firmě, to znamená statutární orgán, správce sítě či jiná pověřená osoba. Rozhodující odpovědnost bude vždy na tom, kdo má v kompetenci počítačovou vybavenost nebo kdo o ni rozhoduje. Samozřejmě, že pokud se podaří prokázat, že nelegální software byl instalován zaměstnancem, odpovídá za to on sám.

Kdo je tedy odpovědný?

Po řadových zaměstnancích ale nemůžeme chtít, aby si ověřovali, zda je software v počítačích, které jim byly svěřeny k práci, legální či ne. Pokud by tedy zaměstnanec neměl o nelegálnosti softwaru ponětí, jeho odpovědnost by nebylo možné dovodit. Pokud ale zaměstnanec ví, že jemu svěřený počítač obsahuje nelegální software, měl by o tom písemně informovat svého zaměstnavatele – tím se zprostí odpovědnosti. Zaměstnavatel by měl naopak při předání počítače písemně deklarovat jeho softwarovou čistotu.

Odpovědnost vůči výrobcům softwaru ale jednoznačně dopadá na firmu. Ta se však může následně hojit na tom, kdo jí svým jednáním způsobil škodu. Argumentují-li však šéfové firem tím, že o nelegálním softwaru nevěděli nebo že takový software neužili, nepomohou si.

Firma, u níž je nalezen neoprávněně užitý software, je ohrožena sankcemi jak v rovině trestněprávní, tak občanskoprávní. U trestněprávního postihu soud vychází z toho, zda byl software využit komerčně a jaký prospěch tím pachatel získal, jakou hodnotu má zneužitý software a jaká je míra pachatelova zavinění.

Za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi hrozí peněžitý trest, propadnutí věci a odnětí svobody až na pět let. Nepříjemná je i účast na policejních výsleších či u soudu. Další nepříjemností je negativní dopad na dobré jméno firmy. Policie může navíc v rámci vyšetřování firmě počítače dočasně odebrat.

Orgány činné v trestním řízení by neměly na každý anonym reagovat radikálním postupem. Zabavování počítačů je opodstatněné pouze v případě, že okolnosti dostatečně nasvědčují spáchání trestného činu. Tedy tehdy, když konkrétní důkazy (například svědectví více osob) jednoznačně svědčí o nelegálnosti softwaru ve firmě. Pokud je ovšem takovým svědkem zaměstnanec, který tajně instaloval nelegální software do počítačů svého zaměstnavatele, měl by si být vědom nebezpečí trestního stíhání proti němu samému. To by mu hrozilo v okamžiku, kdy by se firmě podařilo prokázat, že si stav softwarové legálnosti chrání a jedinou osobou, která nese odpovědnost za počítač, je sám zaměstnanec.

Výrobce softwaru může uplatňovat nárok na náhradu způsobené škody. Podle zákona to může být až dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá. Tato škoda je vždy vymáhána po firmě, u níž se nelegální software objevil. Pokud takový software nainstaloval zaměstnanec firmy, bude následně povinen kompenzovat tuto náhradu škody svému zaměstnavateli.

Ochrana před softwarovými piráty

A jak se chránit? V prvé řadě je nutné mít jistotu, že počítače či jiné nosiče dat (flash disky, CD) neobsahují nelegální software. Nicméně ani firmy, které dbají na softwarovou čistotu, nejsou bez rizika. Většina udání policii je anonymních. Udavači se přitom často rekrutují z řad konkurence nebo zaměstnanců.

Instalaci nelegálního softwaru do počítače svěřeného zaměstnanci se lze ubránit jen těžko. Každý odpovědný manažer firmy by měl nicméně dodržovat určitá pravidla, díky nimž se vyhne problémům on sám i jeho firma. Za prvé je nutné mít veškeré doklady prokazující legálnost softwaru, zejména licenční smlouvy a faktury. Za druhé je vhodné přijmout určitá pravidla užívání počítačů a deklarovat stav softwarové legálnosti ať již v pracovní smlouvě nebo pracovním řádu či IT směrnici. Za třetí je vhodné pravidelně provádět softwarový audit.

Tyto tři kroky by měly minimalizovat nebezpečí, že zaměstnanci firmu „dovybaví“ nelegálním softwarem.

Zaměstnanci by si měli být rovněž vědomi své eventuální trestněprávní i pracovněprávní odpovědnosti. Vedle toho, že od nich může zaměstnavatel požadovat náhradu úmyslně způsobené škody (a to v plné výši), může s nimi v takovém případě také okamžitě zrušit pracovní poměr.

Lukáš Jansa je advokát v kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče