Pozor! I dobytek škodí!

05. března 2008, 15:14 - Milan Zelený
05. března 2008, 15:14

Přístup k problému klimatických změn by měl být komplexní

Globální oteplování je fakt, který představuje potenciální krizi historických proporcí. Řada zemí, které podepsaly „pochybný“ Kjótský protokol, zvýšily (od podpisu dohody 1997) své emise oxidu uhličitého (CO2). Stejně jako v případě Lisabonské strategie i v této věci existuje velký rozdíl mezi tím, co se říká a dělá. Mluví se mnoho, ale dělá málo.

Hrozba od přežvýkavců

Významnou složku škodlivých emisí však produkují nejen auta a továrny, ale především krávy. Přežvýkavci totiž produkují metan „zepředu i zezadu“. Dnes dobytek nese odpovědnost za osmnáct procent emisí v ekvivalentu oxidu uhličitého. Metan je však škodlivější než oxid uhličitý. Molekula metanu má třiadvacetkrát větší GWP (global warming potential, globální oteplovací potenciál) než molekula oxidu uhličitého. Navíc krávy produkují smogové oxidy dusíku (296krát větší GWP). Jen USA a Kanada mají celkem sto milionů kusů dobytka, stovky milionů prasat a přes dvě miliardy kuřat, které produkují miliardy tun ekvivalentu CO2 ročně.
V letech 1970 až 2002 se spotřeba masa v rozvojových zemích zvýšila z jedenácti na 29 kilogramů ročně na osobu (ve vyspělých zemích z 65 na 80 kilogramů). Roční globální produkce masa dnes činí kolem 230 a v roce 2050 to má být 465 miliard tun. „Metanové“ dobytkářství je tedy nejrychleji rostoucí sektor globálního zemědělství. Proč se „zelení“ soustřeďují pouze na automobily a továrny, a nikoli na dobytek, zůstává záhadou. Přístup k problému globálního oteplování přece musí být komplexní, a ne dílčí, nebo dokonce politicky motivovaný.

Neefektivní přístupy

Globální oteplování dnes z velké části urychluje lidská činnost - ať už přímo či nepřímo. Řešení nebude snadné. Snižování emisí oxidu uhličitého je nákladné a zatím málo úspěšné, snižování chovů dobytka nepopulární a zatím se o něm nediskutuje. Existuje několik strategických postojů. Za prvé neefektivní „zelený“ aktivismus pokut a sankcí; za druhé nákladné vládní programy dotací ekologických produktů a procesů; za třetí nicnedělání „à la Česko“; za čtvrté změna chování spotřebitelů a za páté evropská cesta nekonečných proklamací a deklarací. Nejlepší je však až to za šesté: americká cesta volného trhu. Udělat z ekologie „good business“.
Jakmile se podaří sladit ekologické zájmy se ziskem, je vyhráno. Pak už není o čem debatovat. Lidská honba za ziskem a svobodné trhy se postarají o záchranu prostředí se stejnou vervou, s níž se „starají“ o jeho ničení. Co svobodný trh zašpinil, to si zase vyčistí.
Klíčem je kritická cena ropy sto dolarů za barel. Alternativní technologie, inovace a podnikatelské modely se proto stávají konkurenceschopné a přitahují potřebné investice do výzkumu a vývoje.
Samozřejmě že záleží nejen na podnikatelích (nabídce), ale i na zákaznících (poptávce). Jakmile se ekologické technologie a produkty stanou běžné, pak se celý ekonomický systém pohne jejich směrem. Vedoucí úlohu v tom sehrají Indie a Čína a těsně za nimi USA, Japonsko a Jižní Korea. Největší překážkou jsou zatím tradiční automobilky společně s ropným průmyslem, které utlumují inovace, likvidují nové koncepce a snaží se udržet profitabilní status quo.

Překážka podpůrné sítě infrastruktury

Každá technologie ke své funkci potřebuje podpůrnou síť či strukturu a infrastrukturu podpůrných zařízení, institucí, energetických a informačních toků a podobně. Bez rozvinuté podpůrné sítě nemůže žádná technologie fungovat efektivně.
U automobilu jde například o silniční infrastrukturu, rozložení čerpacích stanic, síť opraven, prodejen a motelů, logistiku pohonných hmot, pravidla a instituce silničního provozu a tak dále. Tato rozsáhlá podpůrná síť je založená na principu spalovacího motoru. Na jedné straně umožňuje efektivní funkci benzinových automobilů, na druhé utlumuje a brzdí inovační proces, výzkum a vývoj automobilů, které by vyžadovaly radikální kvalitativní změny podpůrné sítě - například přechod od benzinových k elektrickým automobilům.
Alternativní, ekologicky „čisté“ technologie samozřejmě již dávno existují, fungují a jejich výroba není náročná. Nemohou však plně využít existující podpůrné sítě (proto jsou alternativní) a kvůli tomu je jejich držitelé omezují a sabotují (olejářské zájmy, investice operátorů, politické zájmy a další). Teprve rostoucí ceny ropy, a tudíž relativně klesající ceny alternativních energií dokážou narušit hegemonii existující podpůrné sítě spalovacích motorů.
I kdyby globální oteplování nebylo natolik kritické, jak se vědcům jeví, není takové „spásné pomýlení“ dobré k tomu, abychom začali vytvářet důstojnější prostředí bez smogu, zápachu, jedů, špíny, hluku a nemocí - bez ohledu na olejářské zájmy? Čisté a důstojné prostředí je přece „good business“. Moderní podnikání a nové investice do inovačních projektů to jen potvrzují.

Dobytčí emise:
- metan - CH4 (asi dvacetkrát škodlivější než CO2)
- oxid dusný - N2O (téměř 300krát škodlivější než CO2)

PŘÍSTUPY ke globálnímu oteplování:
- pokuty a sankce
- vládní dotace
- nicnedělání
- změna chování spotřebitelů
- proklamace a deklarace
- volný trh

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče