Požehnán buď Temelín

09. prosince 2011, 18:29 - Blahoslav Hruška
09. prosince 2011, 18:29

Rusové lanaří české jaderné lobbisty. Kreml jim na to dává peníze a zajišťuje politické krytí

Pravoslavná bohoslužba má jednu zvláštnost – hned na začátku liturgie se kněz modlí postupně za politiky, za město i za příznivé počasí. Vladyka Kryštof, hlava ortodoxní církve v Česku, musel být minulý čtvrtek spokojen. Vydařilo se mu všechno troje. Hned po bohoslužbě spěchal ještě za hezkého počasí ze Staroměstského náměstí na vánočně vyzdobený Hrad, aby stihl oběd s prominentním hostem, který nakonec do kostela sv. Mikuláše nedorazil – ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem. Ten přijal pravoslavnou víru shodou okolností ve stejné době, kdy poblíž jihočeského Temelína vyrostla chladicí věž nově vznikající jaderné elektrárny, tehdy ještě v sovětské režii.
O Temelín šlo i tentokrát. Časy se ale mění a místo éry aparátčiků připomínala Medveděvova návštěva Prahy spíše přesun carského dvora. Do Prahy dorazily hned tři letecké speciály a Pražský hrad se ocitl na čtyřiadvacet hodin v klauzuře, kam se dostali jen pozvaní hosté a novináři. Sám prezident se po městě pohyboval v prodloužené verzi černého mercedesu s kouřovými skly. Zatímco zastírací manévry kolem Medveděva patří mezi ochranářskou praxi, o nějakém utajení záměrů ekipy z Kremlu nemohla být řeč. Rusové totiž nejenže přivezli potvrzení kontraktů pro české firmy v hodnotě 54 miliard korun, ale celkem otevřeně lobbovali za to, aby v současnosti jediný běžící tendr na dostavbu jaderné elektrárny v zemích EU dostali právě oni. Sergej Kirijenko, ředitel mocné atomové agentury Rosatom, jejíž dceřiné společnosti se o Temelín ucházejí, je v Praze jako doma – naposledy tu byl před šesti týdny. A přijel s prezidentem i minulý týden.

Atomový Sergej

Byl to právě on, kdo Rosatom vytáhl z postsovětského molochu mezi dravé světové firmy. „Produktivita práce zaměstnanců Rosatomu byla pětkrát až šestkrát menší než u konkurence – podniků Westinghouse a Areva,“ vzpomíná analytik Institutu energetiky a financí Sergej Kondraťjev na přelomový okamžik, kdy v roce 2005 přišel do státní jaderné agentury nový ředitel Sergej Kirijenko. Bývalý jepičí premiér za prezidentování Borise Jelcina (v úřadu strávil přesně sedm měsíců) dostal přebudování Rosatomu jako státní úkol. A zadařilo se. Kirijenko nasadil systém odměn a benefitů a ospalou agenturu přetvořil v obra, který si klade za cíl stát se do roku 2020 světovou jedničkou v kompletním jaderném cyklu. Rosatom by tak měl stavět a provozovat elektrárny, dodávat do nich palivo, vyhořelé obohacovat, starat se o odpady i energii distribuovat.
Loni se mimo jiné i Kirijenkovou zásluhou podařilo opět rozběhnout práce na třetím bloku atomové elektrárny v Rostově na Donu. Tak trochu i natruc konkurenci – francouzská Areva se totiž stále potýká s dostavbou elektrárny na finském ostrově Olkiluoto. Kirijenko tak mohl slavnostně slíbit, že se Rostov 3 rozběhne v roce 2013 – o rok dříve než finský projekt Arevy. A nejen to. Rosatom chce každý rok jednu elektrárnu. „V roce 2011 to bude indický Kudankulam a blok č. 4 Kalininské elektrárny a každý další rok nějaká přibude,“ chlubil se loni Kirijenko, jehož měsíční plat dosahuje 1,5 milionu rublů (cca 900 tisíc Kč).

Česká spojka

Expanze mimo Rusko se podepsala i na struktuře státního podniku. Mimo jiné kvůli Temelínu vznikla v srpnu firma Rusatom Overseas (Rusatom Oversiz) a šéf zahraničního oddělení Rosatomu Alexej Kalinin povýšil na jejího ředitele. Ne náhodou se jeho pravou rukou stal Leoš Tomíček, český podnikatel, který pracoval jako vedoucí projektu hydroelektrárny v Tádžikistánu, jež byla součástí hliníkárenského impéria Rusal miliardáře Olega Děripasky. Pro Rusy je to především dobře vybraná česká spojka – Tomíček měl v 90. letech ve Škodě Praha na starost dostavbu „starého“ Temelína a loni se jako náměstek ředitele oddělení inženýringu ruské firmy Inter Rao UES podílel na projektu jaderné elektrárny v Kaliningradské oblasti, kterou posvětil Medveděvův předchůdce (a nástupce v jedné osobě) Vladimir Putin.
Matador česko-ruského podnikání Tomíček není jediným Čechem, který dělá v Rosatomu kariéru. Dalším výkonným ředitelem firmy Rusatom Overseas je od října někdejší ředitel sekce přípravy jaderných zdrojů ČEZ Ivo Kouklík. Muž, který v jaderném byznysu začínal koncem 80. let jako operátor v dukovanském velíně, měl ještě letos v květnu jako technický ředitel na starost celou dostavbu temelínské elektrárny. Tedy v době, kdy se o detaily projektu zajímal jeho současný ruský zaměstnavatel. Přesto Kouklík vylučuje, že by šlo o konflikt zájmů. „Rodina jaderných expertů je poměrně malá, neustále se potkáváme, někdy jako partneři, jindy jako konkurenti, ale vždy jako kolegové. Navíc moje náplň práce není spojena s výběrovým řízením na dostavbu Temelína,“ argumentuje česká dvojka v Rusatomo Overseas. Tomíček s Kouklíkem dotáhli do konce dosavadní ruské eso v rukávu – memorandum, které z temelínského koláče nechá ochutnat také patnácti českým firmám. Rosatom předpokládá, že už příští rok na jaře by mohl s českými oceláři, betonáři a kabeláři podepsat smlouvy o smlouvách budoucích a zajistit jim další kontrakty i po roce 2016, kdy by měly být jejich dodávky pro třetí a čtvrtý temelínský blok dokončeny. České strojírenské jedničky si nicméně kontrakty na dostavbu Temelína pojišťují na vícero frontách. Například Vítkovice podepsaly podobnou dohodu také s americkým Westinghousem a jednají o spolupráci s francouzskou Arevou. Ani ve světě to není nic neobvyklého – francouzský výrobce turbín Alstom má společný podnik s ruským Atomeněrgomašem, a to přesto, že na domácím trhu patří mezi výhradní dodavatele Arevy. Všichni konkurenti o třetí a čtvrtý blok jihočeské elektrárny se nicméně dušují, že pokud nevyhrají, na české firmy nezapomenou. „Temelín 3 + 4 není se spoluprací v jiných zemích bezprostředně spojen,“ slibuje Kouklík, který má v popisu práce jednání s českými firmami.

Chlebodárci z Francie

Problém je ovšem v tom, že bez Temelína v ruské režii se od Rosatomu Češi možná žádných zakázek nedočkají. Příkladem může být Škoda JS, kterou v roce 2004 koupila ruská firma OMZ. Přestože Škodovka tradičně vyráběla komponenty do ruských reaktorů typu VVER, nový vlastník ji na svůj trh nepustil a nadále upřednostňuje domácího výrobce – Ižorské závody. Škoda JS nyní paradoxně vydělává na Francouzích, kteří fakticky firmu živí. Čeští experti se tak podílejí na stavbě reaktorů typu EPR ve finském Olkiluoto, ve Flamanville zase Škoda JS získala kontrakt pro zařízení na vyvážení vyhořelého paliva. Česká jednička v jaderném strojírenství se uchytila i v Číně. Ovšem opět bez ruské pomoci, Plzeňáci na atomové elektrárně v Tchaj-šanu pracují jako subdodavatelé čínsko-francouzského konsorcia. Nabídkou spolupráce si Rusové nekupují jen přízeň firem, ale otevírají si tak i zadní vrátka do české politiky. Generálním ředitelem podniku Vítkovice NP, který má na starost právě jaderný byznys, je bývalý ministr vnitra a šéf antimonopolního úřadu Martin Pecina. Ve Fischerově kabinetu se ostatně potkával s tehdejším šéfem české diplomacie Janem Kohoutem, který je dnes členem dozorčí rady ČEZ. Zatímco přízeň politiků je nutné dojednat na nejvyšší úrovni, na reklamní akce jsou potřeba především peníze. A těch má Rosatom dost – nejen na lanaření českých expertů. Především pro účely zahraniční expanze převedl Kreml před třemi týdny na účet Rosatomu 22 miliard rublů (13 miliard korun). Státní atomový gigant za to pořádá například nákladné reklamní akce, které se tváří jako odborné konference. Třeba koncem října proběhlo v Praze jaderné fórum Atomex. Jenže ani otevřený penězotok řízený vládou ani ostré lokty a sliby stavět s podporou českých subdodavatelů atomové elektrárny jak na běžícím páse ještě nezajistí prestižní projekt, kterým by se Rosatom mohl v Evropě pochlubit. Ani jeden z devatenácti v zahraničí nasmlouvaných nebo rozestavěných bloků vzorový není. Íránská elektrárna Bušéhr dostavěná v říjnu, Indie, Vietnam, Čína nebo Turecko nejsou stále ještě dobrou vstupenkou na evropský trh. A na ten Rosatom marně čeká. Před pěti lety sice jeho dceřiná firma Atomstrojexport uzavřela kontrakt na stavbu elektrárny v bulharském Belene. Jenže projekt je u ledu a Moskva se může pochlubit leda dvanácti dodatky ke smlouvě a loňským nezávazným memorandem o porozumění, které vlažně připouští, že by se atomová elektrárna jednou postavit mohla.

Vstupenka do EU

Temelín by byl dobrou vizitkou pro další expanzi v Evropě a sehrál by podobnou roli jako ukázkový katalogový domek. Zájemci by byli. Třeba sousední Polsko před dvěma týdny vybralo místo, kde by jednou mohla stát první jaderná elektrárna v zemi. Atomeněrgoprojekt, další dcera Rosatomu, zase ve své výroční zprávě plánuje do roku 2020 postavit další bloky na Slovensku a v Maďarsku. Bez české vstupenky v kapse se to ale Rosatomu sotva povede. Medveděvova mise byla ale podle všeho úspěšná. Vzhledem k tomu, že prezident Václav Klaus minulý týden na Hradě nabídku ruské strany na Temelín pochválil, má Rosatom na svůj evropský koncert dobře naladěno.

Nenápadný půvab Kremlu Nejde jen o byznys, ale také o kulturu, zdůrazňoval na Pražském hradě prezident Dmitrij Medveděv. Zatímco však při podpisu obchodních dohod létaly miliardy, kulturní klenot návštěvy – výstava Carský dvůr pod žezlem Romanovců, kterou zapůjčil Kreml – je překvapivě skromná. Avizovaný carský luxus se nekoná. Ve srovnání s panovnickými sbírkami Londýna, Vídně nebo třeba Istanbulu působí poklady prvních Romanovců jako sbírky chudých příbuzných. Carské žezlo je nenápadné, dětskou postýlku by si návštěvník mohl lehce splést s koňským postrojem a třeba čepec carevny Marie Dolgoruké působí až asketickým dojmem. Třpytivé zlato a polodrahokamy nakonec překvapivě reprezentuje jen hodovní nádobí. Třeba tzv. čerpák, z něhož car upíjel medovinu. Svým způsobem to dobře vystihuje strategii, jak o sobě v 17. století moskevská výspa Evropy dávala vědět. Popíjení kvasu ze zlatých misek muselo udělat dojem na nejednoho vyslance. A dnes svědčí o tom, že Rusko se mezi světové mocnosti vypracovalo ze skromných poměrů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče