Povodně stále hrozí

17. března 2003, 00:00 - Petr Havel, nezávislý publicista, petr44@centrum.cz
17. března 2003, 00:00

Když zaprší, všechna voda steče do řek. Půda ji nezadrží, protože jí chybí humus. Může za to zejména chemické hnojení.

Krajina ztrácí schopnost zadržovat vodu, odborníci se obávají jarních dešťů

Oproti obvyklé situaci z posledních let je vyšší vrstva sněhu na českých horách, oproti předchozím zimám je více podmáčená půda a tedy další omezení klesající schopnosti naší krajiny zadržovat vodu a každoročně se zrychlující globální oteplování mohou v blížícím se jaru znamenat riziko dalších záplav. Velká voda však nemusí hrozit jen na jaře a jen letos. Pravděpodobnost dvacetiletých, padesátiletých či stoletých vod je v ČR permanentní hrozbou vždy, kdykoli spadne na území naší země větší množství vody. Systémová prevence rizik povodní je podle námi oslovených odborníků v zájmu všech občanů ČR. Povodně ohrožují nejen zemědělce či zahrádkáře, ale i obyvatele měst. K tomu, aby se něco změnilo, je ovšem třeba změnit dosavadní přístupy především k hospodaření v krajině. A pochopitelně - peníze. Zdaleka přitom nejde jen o odbahnění rybníků nebo regulaci toků řek. Situace před letošním jarem přitom na první pohled nevypadá nijak dramaticky. Podle měsíční předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu by mělo být období od 10. března do 10. dubna teplotně i srážkově průměrné. Podle technického ředitele státního podniku Povodí Vltavy Václava Kulhánka lze podle odhadnutých zásob vody ve sněhu v povodí Vltavy říci, že přímé nebezpečí velké vody z jarního tání nehrozí. „Komplikovanější a možná i nebezpečná situace z hlediska zvýšených průtoků by nastala při trvalejším vydatném dešti, neboť nasycenost půdy v povodí je stále velmi vysoká,“ domnívá se Kulhánek. Ostatně oteplení a krátké deště minulý týden zahrozily na některých říčkách až nejvyšším 3. stupněm povodňové aktivity. K zachycení velkých průtoků má nicméně v současné době Povodí Vltavy připraveny poměrně velké volné objemy v nádržích Vltavské kaskády. Jenže: Dlouhodobé zkušenosti se dnes nedají automaticky přejímat a vycházet z nich. Česká krajina totiž natolik ztratila schopnost zadržovat vodu, že se podle šéfa Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáše Douchy „každý centimetr vody, který naprší, okamžitě objeví v řekách“. Prostě se, na rozdíl od dob minulých, nevsákne do půdy. Ta je navíc po letošní zimě vodou natolik přeplněná, že se její schopnost přijmout další objem vody ještě snížila. Podle Františka Vrkoče z Výzkumného ústavu rostlinné výroby je schopnost nasávat vodu nejnižší u hnědých půd - a těch je u nás přes 50 procent. „Především v jižních Čechách, středních Čechách a na Vysočině,“ konstatuje Vrkoč. Většinu z těchto oblastí také výrazně postihly loňské srpnové povodně. Nedosti na tom. Globální oteplování, kde se ještě nedávno uvažovalo o postupném zvýšení průměrné teploty v ČR a dva až tři stupně Celsia, se zrychluje. „Nyní se už uvažuje o oteplení o čtyři až pět stupňů,“ konstatuje Vrkoč. Reálným projevem může být přitom například rychlejší odtávání sněhu, a tedy vyšší nároky na zachycení tohoto pravidelného vodního nárazu v jarních měsících. Počasí přitom člověk těžko dokáže ovlivnit, celou řadu dalších faktorů však ano. „Pokud k nám přijedou na návštěvu cizinci, téměř pokaždé nám říkají, že velikost našich pozemků neodpovídá členitosti krajiny,“ říká František Vrkoč. Laicky řečeno - pozemky v ČR jsou příliš velké a neobsahují přirozené překážky (meze, remízky) zadržující vodu. Půda v ČR kromě toho ztratila nasávací schopnost díky necitlivému intenzivnímu zemědělskému hospodaření. Klasické pojetí zemědělství obsahující postupy jako hluboká orba, umělá hnojiva a postřiky, meliorace a podobně vytěsnilo z půdy humus. Jeho vrstva je přitom velmi důležitá právě pro schopnost zadržovat vodu. Návrat humusu do půdy předpokládá tedy mimo jiné výraznou redukci chemizace zemědělství, například pěstováním takových plodin, které není třeba chemicky ošetřovat, protože již v sobě obsahují odolnost proti škůdcům. Takové plodiny lze vyšlechtit prostřednictvím biotechnologií (veřejnosti jsou známy pod pojmem GMO organizmy). Využití těchto technologií ovšem placenou kampaní degradují různé „zelené organizace“ v čele s Greenpeace. Jinými slovy - takzvaní ochránci přírody hájí principy, které mimo jiné zvyšují rizika povodní, aniž by do současné doby existoval jediný důkaz pro jejich tvrzení, že GMO organizmy jsou škodlivé pro přírodu i pro člověka. Přesto není podle technického ředitele s. p. Povodí Vltavy Václava Kulhánka možné rizika povodní úplně vyloučit, je pouze možné snížit jejich škodlivé účinky. Například v případě Povodí Vltavy by bylo podle něj žádoucí vybudovat nádrž na Berounce či využít vybraných území na dolním toku Berounky k tzv. rozlivům. Množství vynaložených prostředků je přitom úměrné stupni ochrany území, tedy čím vyšší ochrana před padesátiletou nebo stoletou vodou, tím vyšší nároky na finance. „Celkový odhad takových nákladů není k dispozici, ale rozhodně by se pohyboval v řádu desítek až stovek miliard korun,“ uvedl Kulhánek.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče