Povinné úrazové pojištění nově do rukou státu

03. prosince 2008, 00:00 - Martina Martinovičová
03. prosince 2008, 00:00

Dlouholeté dilema, zda povinné úrazové pojištění, které český stát zavedl po roce 1989, má spravovat stát či komerční pojišťovny, se má vyřešit příští rok.

Namísto České pojišťovny a Kooperativy by je měla začít vybírat Česká správa sociálního zabezpečení. Do budoucna tedy nový státní úřad JIM.

Výběr zákonného úrazového pojištění, které zaměstnavatelé platí povinně u dvou státem vybraných pojišťoven, a to Kooperativy a České pojišťovny, se má změnit. Příští rok by mělo zřejmě padnout rozhodnutí, že je bude namísto nich vybírat stát. Toto pojištění v podstatě kryje odpovědnost za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem a povinnost placení ukládá zaměstnavatelům zákoník práce.

„Pokud máme správné informace, tak se u tohoto pojištění chystá změna a mělo by být od roku 2010 vybíráno prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení,“ potvrdil Jakub Haas z tiskového odboru ministerstva financí. To znamená, že by se toto pojištění stalo v podstatě jakousi další daní, jako je například sociální pojištění. Pak by bylo poměrně logické, že by výběr povinného úrazového pojištění spadl pod připravovaný nový státní úřad – JIM. Tedy že by byl začleněn pod jedno inkasní místo, v jehož rámci stát bude vybírat daně a povinné pojištění. „Žádné rozhodnutí tohoto druhu ještě nepadlo, projekt JIM je teprve ve fázi mapování procesů, pak se teprve bude rozhodovat o jeho kompetencích,“ upozorňuje Haas. Nicméně připouští, že začlenění úrazového pojištění do JIM by bylo logické.

Plán zřízení jednoho inkasního místa předložilo vládě nedávno ministerstvo financí a ta jeho záměr schválila. Pokud se naplní, tak nejdéle v roce 2014 zmizí z bankovních účtů daňových poplatníků finanční úřady, pracoviště České správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny včetně VZP a místo nich nastoupí JIM. Jeden výběrčí s jedním ředitelstvím, místními pracovišti a jedním speciálním úřadem pro velké firmy.

Pokud by pod JIM spadl i výběr povinného úrazového pojištění, měl by stát v ruce jeden obrovský a celistvý balík peněz, který firmy a lidé zaplatí v podobě daní a povinného pojištění.

Uzavírá každý sám

Český stát zavedl povinné úrazové pojištění zaměstnavatelů po roce 1989, nejdříve je svěřil České pojišťovně a posléze přibral i Kooperativu. Tento postup není v Evropě obvyklý, ale celý systém zatím funguje podobně jako dříve povinné ručení u automobilů. Po celou dobu se ale řeší otázka, jaká má být definitivní podoba celého systému. Zda má být čistě komerční – v tom případě by bylo nutné pustit do něj všechny pojišťovny působící na trhu. Pak by ovšem velmi pravděpodobně přišlo zvýšení pojistných sazeb, protože pojišťovny by na něj musely začít tvořit pojistné rezervy. Nebo jestli má pojistné vybírat stát prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení, tedy převzít je od obou pojišťoven „pod svá křídla“.

Na jakém principu toto pojištění funguje dnes? „Jde o zákonné pojištění, což znamená, že se neuzavírá na základě smlouvy, ale vzniká splněním podmínek, které stanovuje zákoník práce,“ říká mluvčí České pojišťovny Václav Bálek. „Jak z názvu pojištění vyplývá, je založeno na principu pojištění odpovědnosti za škodu – zaměstnavatel objektivně odpovídá za škodu, kterou utrpí zaměstnanec při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Kromě organizačních složek státu podléhá systému pojištění každý zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance,“ říká mluvčí Kooperativy Marek Vích.

Pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, za kterou zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Podmínkou plnění z pojištění je, že nárok na náhradu škody uplatní zaměstnanec poprvé v době trvání zákonného pojištění.

Pro koho je úrazové pojištění povinné? „Vztahuje se na všechny zaměstnavatele s výjimkou těch, kteří mají podle zákona postavení státního orgánu, což jsou například ministerstva,“ vysvětluje Bálek.

Pojištění v současné době provozují jen dvě pojišťovny, a to již zmíněná Česká pojišťovna a Kooperativa. Příslušnost zaměstnavatelů k té které pojišťovně podle Bálka určují právní předpisy, tedy především zákoník práce a vyhláška č. 125/1993 Sb. Zjednodušeně lze říci, že k České pojišťovně spadají ti zaměstnavatelé a jejich právní nástupci, kteří u ní byli k 31. prosinci 1992 pojištěni pro případ odpovědnosti za pracovní úrazy. Ke Kooperativě pak spadají všichni ostatní, tedy k uvedenému datu nepojištěné nebo nově vzniklé firmy.

Garantem závazků vzniklých z pojištění je stát, pojišťovnám náleží podle zákona správní náklady z přijatého pojistného.

Sazba půl až pět procent

Pojistné si zaměstnavatel vypočítává sám. „Jakmile začne zaměstnávat byť jen jednoho zaměstnance, je na něm, aby splnil povinnost stanovenou mu právním předpisem a k pojištění se přihlásil a zaplatil je,“ upozorňuje Vích.

Základ pro výpočet pojistného je stejný jako základ pro výpočet pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti. Sazby pojistného jsou stanoveny vyhláškou číslo 125/1993 Sb. a jsou odstupňovány podle rizikovosti vykonávané činnosti. Pohybují se od půl do pěti procentních bodů vypočítaných ze základu. Nejvyšší sazba je určena pro dobývání uhlí a rud, nejnižší sazba se týká například knihoven, vydavatelství, výzkumné či reklamní činnosti.

Podle Bálka pojištění není pro pojišťovny ziskové, vše je v režii státu. „Přijaté pojistné se pohybuje v řádu jednotek miliard korun, závazky vzniklé z tohoto pojištění za celou dobu jeho trvání jsou již v řádu desítek miliard korun,“ říká Bálek. Pro představu – za loňský rok vybrala Česká pojišťovna na tomto typu pojistného 5,7 miliardy korun. Z pojistného přijatého v kalendářním roce se vyplácejí nároky uplatněné v daném kalendářním roce.

Každý rok k 31. březnu předkládají obě pojišťovny ministerstvu financí přehled o svém hospodaření. Případný vzniklý přebytek je příjmem státního rozpočtu a obě pojišťovny jej odvádějí vždy po skončení kalendářního roku, nejpozději do 30. června roku následujícího. Pokud by vyplacená plnění převýšila přijaté pojistné, stát naopak pojišťovnám vzniklý nedoplatek ze státního rozpočtu uhradí. „Garantem celého systému je stát, který zároveň stanovuje podmínky a sazby pojistného. Obě pojišťovny, které pojištění zabezpečují, pouze plní státní zakázku zakotvenou v zákoně,“ upozorňuje Vích.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče