Pověry v kapce vody

05. února 2007, 00:00 - PETR HAVEL
05. února 2007, 00:00

MÝTY O NÁPOJÍCH Nezdravá „dobrá voda“, příliš mnoho minerálů, zdraví prospívající alkohol... Vytváření mýtů kolem tekutin se stalo oblíbeným nástrojem konkurenčního boje.Voda tvoří podstatnou část veškerých organismů na Zemi, člověka nevyjímaje.

MÝTY O NÁPOJÍCH

Nezdravá „dobrá voda“, příliš mnoho minerálů, zdraví prospívající alkohol… Vytváření mýtů kolem tekutin se stalo oblíbeným nástrojem konkurenčního boje.

Voda tvoří podstatnou část veškerých organismů na Zemi, člověka nevyjímaje. Pravidelný přísun tekutin je proto nezbytnou podmínkou naší existence a také velmi oblíbeným nástrojem marketingu.

Patrně nejvíc se podařilo spotřebitele vychovat k pravidelnému nakupování stolních vod (podle dikce zákona balených pitných vod) všeho druhu, které mají deklarovanou vyšší kvalitou nahradit vodu z kohoutku. Málokdo si však uvědomuje, že voda v lahvích je oproti té vodovodní 200 až 300krát dražší.

Podle průzkumu společnosti Pražské vodovody a kanalizace stojí například obyvatele hlavního města veškeré využití vody za den průměrně necelých šest korun. Plně napuštěná vana pro koupání má hodnotu zhruba osmi korun, sprchování dvě koruny, použití WC padesát haléřů.

Vyšší ceny stolních vod by se přitom daly pochopit v případě, že takové výrobky budou opravdu kvalitnější. Jenže to není ve většině případů pravda. Ty tam jsou totiž doby výrazně chlorované, a tedy poněkud zapáchající vody z kohoutku nebo vody permanentně zakalené. Ne že bychom se občas, většinou po různých opravách vodovodních řádů, s kalnou vodou nesetkávali - nejde ale v žádném případě o setrvalý stav.

Skutečností je, že se oproti minulosti obsah chloru ve vodě z kohoutku radikálně snížil - moderní filtrační postupy užívané při úpravě vody totiž umožňují snížit dávkování chloru na minimum. Pro zachování bakteriologické nezávadnosti vody je ho tak v současné době do vody průměrně přidáváno 0,1 až 0,2 miligramů na litr. To v praxi znamená jednu kapku chloru na tisíc litrů vody, což je zhruba objem pěti koupelnových van.

V některých případech se zase chlor nahrazuje jinými látkami. Z laboratorních rozborů vyplývá, že voda z kohoutku prakticky neobsahuje žádné koliformní bakterie, což u stolních vod rozhodně říci nelze.

OBŽIVLÁ VODA V PLASTU Podle vedoucího oddělení metodického řízení provozů vodovodů a kanalizací ministerstva zemědělství Vladimíra Chaloupky to v praxi znamená, že „se sice nedá zcela jednoznačně prohlásit, že je voda z kohoutku vždy lepší než voda v lahvích, nicméně voda z lahví může ztrácet na biologické hodnotě“. Stačí, aby na vodu v lahvi svítilo chvíli sluníčko nebo byla prostě nesprávně skladována (podle vyhlášky má mít voda teplotu 11 až 12 stupňů), a bakterie se v lahvi pomnoží. To u vody z kohoutku nehrozí, neboť je okamžitě po odtočení spotřebována. Kvalitu vody z kohoutku navíc jednoznačně ilustrují statistiky: Například v roce 2005 podle Chaloupky nevyhovovalo z 846 tisíc rozborů vody z kohoutku jen 0,28 procenta. Navíc se přitom jednalo o překročení některého z mezních limitů pro obsah příslušných látek, což ještě neznamená žádné zdravotní ohrožení. TAKÉ MNOŽÍTE BAKTERIE? Mýtem týkajícím se vody z kohoutku je i teze, podle které mohou její kvalitu zvýšit různé filtry a domácí úpravny. Ve skutečnosti mohou přinést více škody než užitku, pokud se příslušné filtry či membrány v nich včas nevymění. Filtry jsou optimálním prostředím na množení různých mikroorganismů, které pak tekoucí vodu mohou kontaminovat. Výrobci filtrů sice na tuto skutečnost upozorňují, otázkou ale je, za jak dlouho je takovou výměnu nutné udělat. Navíc příslušný komponent nebývá úplně levný. Chaloupka tvrdí, že znehodnocení filtru trvá přibližně měsíc. „Výměnu jednou ročně tedy rozhodně nedoporučuji,“ varuje odborník. Na rozdíl od balených pitných vod je konzumace minerálních vod pro lidský organismus skutečně prospěšná. Podle Ivany Ježkové ze Svazu minerálních vod přitom přírodní minerálky doplňují úbytek životně důležitých látek v těle včetně stopových prvků. Slabě a středně mineralizované vody jsou vhodné ke každodenní konzumaci a v žádném případě nejsou na místě obavy ze „zasolení organismu“. Důkazem pro toto tvrzení je například to, že v regionech, v nichž určitou minerální vodu pije již několik generací usedlíků, nebyl zaznamenán zvýšený výskyt onemocnění ledvin. Na zbytečné obavy z koncentrace minerálních látek v těchto nápojích poukazuje i dietetický technik České zemědělské univerzity v Praze Vladimír Doležal. Podle něj se za vysokou míru koncentrace hořčíku považuje jeden gram na litr vody, což může způsobit usazování solí v organismu. Je pak ale úplně jedno, zdali jde o hořčík, vápník nebo jinou sůl. Aby se ale hořčík v organismu usadil, je podle Doležala podmínkou také přítomnost vápníku, s nímž se váže v poměru 1:2. MINERÁLKA PRO ALKOHOLIKY Hořčík je nicméně nezbytný pro veškeré procesy přeměny energie, aktivizuje enzymy, odbourává kyselinu šťavelovou, a tak předchází tvorbě ledvinových kamenů, má vliv na nervovou koordinaci, trávení, je důležitý pro činnost srdce. Využití v těle je závislé na stavu štítné žlázy a slinivky. Vyšší potřebu vyvolává alkohol a nasycené tuky. Obavy z nadměrné konzumace hořčíku se v minulosti týkaly hlavně minerálky Magnesia, která obsahuje podle etikety 200 miligramů hořčíku na litr, nicméně horní hranice doporučené denní dávky je asi 350 miligramů. „Vypití 1,5 litru kryje tak denní potřebu hořčíku, ale konzumujeli se určité množství živočišných tuků nebo alkoholu, rozhodně nehrozí předávkování. Bylo by třeba vypít alespoň pět litrů, aby došlo k vysoké koncentraci hořčíku,“ konstatuje Doležal. Doporučení dietologa je následující: Magnesia je pro vysoký obsah minerálů vhodná pro sportovní činnost, ale nehodí se k pravidelné konzumaci, čili spotřebě třeba tří litrů denně - ostatně jako žádná minerálka. Opačným paradoxem je podle Doležala zdůrazňování co nejnižšího podílu minerálů v minerálkách: Například, že obsahují méně než 500 miligramů minerálních látek na litr, což má být podle různých sloganů „ideální pro stravu“. Jenže takový miniobsah je pak prakticky totožný s jejich podílem ve vodě z vodovodu. „To už si klidně můžeme natočit vodu z kohoutku,“ konstatuje Doležal. Základní obecně platnou informací přitom je, že spotřebitel by neměl dlouhodobě konzumovat pouze jeden druh minerálních vod - neškodí to sice, ale „nepřidá to“. O výsledcích výzkumů, prokazujících na jednu stranu škodlivý a na druhou stranu příznivý vliv konzumace alkoholu na lidský organismus, by se dalo psát donekonečna. Podle všeho je ale prakticky prokazatelné, že umírněná konzumace alkoholů všech typů je pro lidský organismus prospěšná. Kvašením či destilací, obecně technologiemi výroby alkoholických nápojů, se totiž vytváří řada pro tělo prospěšných látek, jejichž vlastnosti „přebíjejí“ často příliš zdůrazňovaná negativa alkoholických nápojů. Jediným problémem je určit hranici zmíněné „umírněnosti“. Zde je nutné konstatovat, že tato hranice je zcela individuální a odolnost vůči alkoholu a jeho odbourávání v těle je dána celou řadou souvislostí, včetně genetických dispozic. CIZINCI Z NÁS UDĚLALI NÁROD OPILCŮ**

Ačkoli se většina mýtů o alkoholu týká zejména jeho vlivu na zdraví, koncem minulého roku se objevil mýtus poněkud z jiného soudku: Z Čechů se postupným navyšováním spotřeby alkoholu stává národ opilců. Není to ale pravda. Spotřeba alkoholu stejně jako tuzemská konzumace piva dlouhodobě stagnuje, mění se ale počet zahraničních návštěvníků, kteří v Česku alkohol a speciálně pak pivo stále více konzumují.

Statistiky nicméně nerozlišují podíl cizinců na konzumaci alkoholu, což vede k nesprávným interpretacím celkových čísel. Jak přitom ve svém prohlášení uvádí Český svaz pivovarů a sladoven, jen v roce 2005 do Česka přijelo více než sto milionů osob, přičemž narostl počet těch, kteří zde pobývali více než čtyři dny. Dále v České republice krátkodobě nebo dlouhodobě pracuje 310 tisíc lidí z ciziny. „Kdybychom jen velmi přibližně počítali průměrnou spotřebu piva u zahraničních turistů, dostaneme se na dva miliony hektolitrů piva, což se rovná 12,5 procenta celkové spotřeby. Na hlavu tak nepřipadá 160, ale 140 litrů piva,“ píše se v prohlášení svazu pivovarů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče