Potřetí v Praze

27. října 2011, 13:41 - Blahoslav Hruška
27. října 2011, 13:41

Svoji značku si dobře hlídám, říká španělský architekt Ricardo Bofill, který na Josefově staví luxusní byty

O postmoderně se někdy říká, že je to mix všeho možného. Výčet realizací katalánského architekta Ricarda Bofilla by takový názor na první pohled potvrzoval. Ve svém studiu Taller de Arquitectura (Architektonická dílna) navrhl se svým týmem hotel, letiště, nemocnici, obytné domy, městskou kolonádu, mrakodrap, módní butik, plavecký bazén, rekonstruoval zámek, divadlo i starou továrnu. Každý svůj projekt se přitom snaží brát nejen jako stavbu, ale také jako součást prostoru, kde lidé žijí a pracují a který má svůj osobitý příběh.
S týmem, v němž působí fotografové, historici, avšak i designéři nebo třeba sociologové, se teď chystá na svou v pořadí třetí pražskou realizaci. Po dvou budovách v Karlíně a ohlášené Havlově knihovně v Loretánské ulici na Hradčanech se Ricardo Bofill ujal developerského projektu v samém srdci pražského Josefova, v Obecním dvoře. „Havlova knihovna i Obecní dvůr mají stejný historický kontext, jejich funkce je ale rozdílná. Na Starém Městě jsou funkce i design soustředěny do mikrosvěta soukromých dvorů-zahrad. Chceme rekonstruovat a zachovat rozličné historické slohy, abychom vytvořili romantickou, eklektickou atmosféru se silným historickým akcentem,“ vylíčil Bofill týdeníku EURO.
Historické centrum Prahy přitom nemá v bytových a kancelářských projektech zrovna štěstí. Zatímco třeba v okolí Václavského náměstí jsou chystané stavby pod drobnohledem, na zapadlá zákoutí Anenského kláštera se zapomíná. V ulici U Milosrdných se v tichosti chystá nový osmipatrový dům, který může zcela vymýtit poslední zbytky tajemství čtvrti, kterou se při psaní Rychlých šípů inspiroval Jaroslav Foglar. Bofill, jehož si najala pražská developerská firma Around Inside, ovšem slibuje, že bude postupovat s pokorou. „Měl jsem příležitost pracovat s historickými budovami na různých místech v Evropě a vždy jsem prokázal velkou citlivost. Celý svůj život se snažím o zachovávání genia loci,“ říká architekt, jehož španělské studio sídlí v bývalé cementárně.

Setkání s Kafkou

Praha byla Bofillovou inspirací – i když velmi vzdálenou – již v jeho počátcích. V roce 1968 navrhl Kafkův zámek (El Castell) a umístil ho do katalánského městečka Sitges, na jehož vyprahlé periferii vyskládal obytný dům z ponuře působících prefabrikovaných kostek. Extravagantní sídliště Bofill uvedl právě citátem z románu pražského rodáka Franze Kafky.
Bofillovy stavby často matou disproporcí mezi vzhledem a účelem. Dobře je to patrné na jeho nejbombastičtějším projektu – čtvrti Antigone ve francouzském Montpellier. Za mohutnými klasicistními pilastry, dórskými sloupy a balustrádami se skrývají malometrážní byty, účinné maskování mají i použité materiály: honosné prvky jsou vyskládány z betonových prefabrikátů. „Rozdílné architektonické styly nikdy nebyly překážkou mých projektů, ale naopak výzvou. Bylo tomu tak v Karlíně, a Obecní dvůr nebude výjimkou,“ slibuje Bofill. Zatímco karlínské Corso získalo v Praze uznání jako zdařilé oživení průmyslového dědictví, plánovaná přestavba domu u Drahomířina sloupu, kde by měla vzniknout Havlova knihovna, budí u památkářů rozpaky. Zřejmě nejkontroverznější je zastřešení nádvoří a přístavba nového schodiště v severním křídle. Bofill, který na projektu pro bývalého prezidenta spolupracuje s Markem Tichým z ateliéru TaK Architects uznává, že se leckomu může zdát nová podoba nájemního domu příliš odvážná. „Mnoho našich projektů se časem stalo symbolem místa. I když je pravda, že v době svého vzniku mohly působit nově a radikálně,“ namítá španělský architekt. „Nechci vytvářet žádnou módní architekturu,“ dodává Ricardo Bofill.
S Havlovou knihovnou má Obecní dvůr mnohé společné. V obou případech jde o soukromého investora, v obou komplexech se počítá s luxusním bydlením, které zůstane odstíněno od okolí. Za oběma rozpracovanými projekty stojí také nejen Bofill, ale jako český partner architektonické studio TaK. Na rozdíl od anonymní budovy ČKD, z níž vzešlo Corso, je hradčanský dům i josefovský Obecní dvůr opředen historií. Zatímco poblíž Haštalského náměstí bydlel malíř Josef Mánes i německý fyzik Christian Doppler, U Drahomířina sloupu žila Hana Benešová, vdova po exprezidentovi.

Pocta metropoli

Sám Bofill přiznává, že Obecní dvůr je místem, kde se po staletí střídali lidé i architektonické slohy, a projekt by tak neměl být jen moderním bydlením na dobré adrese, ale i poctou Praze. I když jeho nejvýznamnější realizace vznikly „na zelené louce“, má Bofill s prolínáním modernity a zachováváním historické tváře zkušenosti. Pro pojišťovnu AXA v Paříži přebudoval klasicistní palác na avenue Matignon v těšné blízkosti Elysejského paláce. V Petrohradě zase studio Taller de Arquitectura vyhrálo soutěž na vybudování kongresového centra v parku založeném Petrem Velikým.
Není se tak třeba obávat, že by si Bofill chtěl na Havlově knihovně nebo v malebném josefovském zákoutí vyzkoušet nějaké novoty. Na druhé straně zůstává věrný svému jménu. „Samozřejmě že všechny mé stavby mají něco jako rukopis. Jsme mezinárodně uznávanou značkou,“ namítá katalánský architekt, který výčtem svých staveb tak trochu připomíná rozlétaného manažera. A jestli má nějaký univerzální recept na dobrou architekturu? „Ano, myslete globálně a jednejte lokálně. To platí i pro byznys a ekonomiku,“ dodává známý architekt.

Ricardo Bofill (71) - Rodák z Barcelony, vystudoval architekturu v Ženevě.
- V roce 1963 založil studio Taller de Arquitectura, které dnes zaměstnává na šedesát lidí.
- Uznáván jako přední zástupce architektonické postmoderny.
- Mezi jeho nejvýznamnější realizace patří letiště v Barceloně, sídlo United Airlines v Chicagu nebo městská kolonáda v Montpellier.
- V Praze stojí za dvěma stavbami v Karlíně (Corso a Corso II), rozpracovaný je projekt Havlovy knihovny a obytného bytového komplexu v Obecním dvoře.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče