Potřeboval jsem si udělat radost

01. října 2008, 14:44 - David Kasl
01. října 2008, 14:44

Ředitele Národní galerie v Praze přitahuje estetika vojenských aut a strojů

Letos v létě si Milan Knížák pořídil nový automobil. Na šířku měří 2,2 metru, váží téměř čtyři tuny a jeho více než šestilitrový motor spolyká kolem dvaceti litrů nafty na 100 kilometrů. Značka: Hummer H1.

Proč jste se rozhodl zrovna pro hummer? Líbí se mi estetika vojenských aut a strojů vůbec. Tím, jak jsou funkční, jsou pro mě esteticky dokonalé. To auto se mi prostě líbí, podobně jako holka, krajina, obraz. Nepitvám to na detaily, má v sobě určitou magii, kterou mě přitahuje. Hummer se mi líbil vždycky, ale dokud jsem už jedno terénní auto měl (Nissan Patrol), tak na co kupovat další. Tamto vyhodit? Nejsem ten typ, co by měnil auta jako ponožky; když nám zemřel pes, tak jsme dva roky jiného neměli. Když pak byl ale nissan pryč…

Co se stalo? Ukradli nám ho. Měli jsme ho dlouho a vytvořili si k němu vztah. Krádež jsme brali jako odporný zásah do soukromí. Nedávno ho policie našla.

Nechtěl jste ho zpátky? Ne. Pojišťovna už mi dala peníze, a co bych s ním dělal? Udělali z něj gangsterské auto! Vyrvali zadní sedadla a zevnitř vystříkali okna černě. Za přední sedadla připevnili ocelové pláty, kdyby po nich někdo střílel. A dozadu přivařili hák, asi aby s tím trhali automaty. Navíc odmontovali vestavěnou zahrádku. Bylo to děsivé. Pocit, že se v něm děly takové věci, by mi asi vadil.

S hummerem jezdíte jen na chalupě? Mám ho tady, je to taková hračka. Klidně bych s ním ale jel kolem světa nebo po Evropě. Báječně se v něm cítím a velmi příjemně se mi v něm jezdí.

Máte s vozem nějaké další záměry? Pomalovat ho, jako to udělal například John Lennon se svým rolls-roycem? Pomalovat určitě ne. Záměr mám jezdit, jezdit, jezdit. Je to pro mě veliká radost. Když jsem ho koupil, tak jsem v něm první den jezdil od šesti ráno do nějakých čtyř odpoledne. Chtěl jsem se s tím autem sžít. Jezdil jsem po všech možných površích, v ulicích Prahy, za Prahou, v lese, po normální silnici, zkrátka jsem si ho osahal.

Byl jste s ním i na nějakém terénním okruhu? Vyzkoušet co umí v extrému? Nejezdím do žádných center. Nemám rád hromadné akce a zatím jsem na to ani neměl čas. Jezdím s ním ale všude. Někomu se třeba líbí sedět na pláži a rožnit se; mně se líbí mít tohle auto a koukat na něj. A když můžu tady na chalupě, tak do terénu vyjedu. Hummer jsem si koupil, protože pracuju jak blbec a potřeboval jsem si udělat nějakou radost.

Vysoká spotřeba vám nevadí? Je to za normálních okolností kolem dvaceti litrů nafty na sto kilometrů. V super terénu si vezme třeba dvojnásobek. Na dálnici se zase dostanete i na patnáct. Když má motor výkon, tak si prostě bere hodně. Jsem skromný, nekupuju žádné kraviny, nejezdím na lukrativní dovolené, tak proč bych neutrácel za naftu? Akorát znečišťuji životní prostředí. A to dělám s chutí, protože mě rozčiluje, jak z toho zelení udělali politikum.

Co říkáte současnému trendu, kdy se původně terénní vozidla přizpůsobují jízdě po dálnicích… Je to strašně nebezpečné. Dokážou jet klidně dvě stě, ale nejsou na takovou rychlost dělaná. Ta auta neumějí pořádně terén, a protože jsou vysoká, nesedí pevně na silnici, takže zároveň neumějí ani dálnici. Je to módní trend, který by neměli výrobci akceptovat.

(box)
Mé automobily Řidičský průkaz si Milan Knížák udělal na vojně. „Nepouštěli mě na vycházky, takže jsem moc neutrácel a ušetřil si na něj,“ vzpomíná současný ředitel Národní galerie v Praze. Po návratu z vojny si koupil první automobil. Aero 500 za tři a půl tisíce. „Byl to čtyřsedadlový jednoválec, fascinující,“ vzpomíná Knížak, „startoval se ,trhačem´, pákou s lankem vedle šaltpáky.“
V Americe jezdil Milan Knížák Volkswagenem Squarebackem, poté si pořídil italský Fiat 500. „Na víc jsem neměl, bylo to tehdy nejmenší a nejlevnější auto vůbec,“ popisuje. Následovaly škodovky, passaty, Toyota Celica: „Ta se mi líbila, bylo to první kulaté auto.“
V současnosti jezdí Milan Knížák kromě Hummeru H1, který koupil ojetý v Německu, ještě soukromým mercedesem řady E. Jako služební automobil má k dispozici limuzínu Chrysler 300 M.

(popisek hlavní)
Nic pro mastňáky. Skalní „hummeráci“ nepovažují civilní verze původně vojenských automobilů, které nesou typové označení H2 a H3, za hummery. „To už jsou normální auta. Jsou menší, lehčí, pohodlná, jezdí rychle… Zkrátka už to není tenhle tank,“ nedá Milan Knížák dopustit na svou „há jedničku“, kvůli které si musel udělat řidičský průkaz na náklaďák.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče