Potomci pirátů v moderních firmách

07. listopadu 2008, 19:22 - Luděk Bednář
07. listopadu 2008, 19:22

Politolog Peter Hayes tvrdí, že současná úvěrová krize má původ u korzárů

Britské impérium nevzniklo na základě plánů sebevědomých imperialistů, usilujících o nadvládu nad cizími zeměmi, ani kolonistů, kteří chtěli za mořem začít nový život. Bylo dílem Henryho Morgana a jeho bukanýrů, zlodějů, kteří se v 17. století chtěli zmocnit výnosů z říší cizích mocností. Bukanýři vytvořili složitý systém dělby zisků, v němž pamatovali i na pojištění pro případ zranění. V podstatě však provozovali organizovaný zločin. Anglická vláda v té době nejen řádění Morganových bukanýrů nebránila, ale dokonce jejich činnost podporovala. Z jejího hlediska představovalo námořní pirátství laciný způsob vedení války se Španělskem, které bylo v 17. století hlavním evropským nepřítelem Anglie. Vláda poskytovala pirátům oprávnění „přepadat lodě“, čímž za podíl na kořisti legalizovala jejich činnost. Morganův život je pak názorným příkladem toho, jak britské impérium ve svých počátcích využívalo kromě pravidelné armády i služeb podnikavých soukromníků.
A jak souvisí pirátství se současnou úvěrovou krizí?

Zavádějící tvrzení Peter Hayes, přednášející politické vědy na Sunderlandské univerzitě, v článku Piráti, korzáři a Hobbesova a Lockova smluvní teorie tvrdí, že finanční problémy dnešních demokratických států možná mají počátek v prvních korporacích pirátů. Říká se, že západní piráti byli v 16. až 18. století „primitivní vzbouřenci“. Toto tvrzení je však zavádějící, protože přehlíží nebo omlouvá ziskuchtivost pirátů. A také proto, že chybně líčí pirátství jako jistý druh vzpoury proti kapitalismu. Ve skutečnosti však pirátství vzniklo z velké části z korzárství. To velmi často podporovaly státy a financovali rizikoví kapitalisté. Rizikový kapitalismus byl založen na demokratickém principu partnerství. A tento princip byl přenesen do každodenního života korzárů. Psaná dohoda korzárů vytvářela jistou formu společenství a bylo v ní také uvedeno, jak se rozdělí zisk z plavby mezi obchodníky, vlastníky a námořníky. Tento druh dohody se pak začal v Evropě používat.

Podobné demokratické principy Rozlišování na špatné piráty, kteří útočili na lodě a kolonie vlastních zemí, a chrabré korzáry, již přepadali plavidla a kolonie jiných států, se evidentně řídilo dvojím metrem, jehož hlavní výhodou bylo používání dle okolností. Bukanýři mohli být zavrhováni jako piráti, nebo oslavováni jako korzáři – dle toho, jak to vyhovovalo diplomacii či okamžitým zájmům. Trvalá podpora korzárství státy a jejich koloniemi vytvořila příznivé podmínky pro pirátství. Tento přístup totiž pirátům umožňoval vydávat se za korzáry v přístavech, do nichž přiváželi zásoby a ve kterých prodávali kořist. Na širém moři však šlo odlišit piráty do korzárů jen obtížně. V případě zajetí se piráti i korzáři mohli prezentovat nějakým druhem „pověření“, které bylo buď pravé, nebo smyšlené, což však nikdo nedokázal posoudit.
Korzárství tedy bylo zaměnitelné za pirátství, z logiky věci však vyplývá, že z korzárů se častěji stávali piráti, než naopak. Korzárství bylo v mnoha domovských přístavech lodí považované za legální činnost. To výpravám umožňovalo, aby byly veřejně organizované a financované jako zcela či částečně korzárské a byly součástí rizikového obchodního podniku. Pirátství však bylo ve všech státech nelegální. Z výpravy se tedy mohl stát pirátský podnik až poté, co loď opustila domovský přístav.
S výjimkou kapitánů zastupujících investory – „spekulanty“, kteří sice financovali predátorské výpravy, ale plavby se neúčastnili a místo sebe posílali zástupce. Byli však hlavními organizátory smluvních dohod korzárských výprav. Dohody obsahovaly i způsob dělby zisků a vyjadřovaly demokratické prvky bukanýrství. Byl v nich ponechán i prostor pro rozšíření demokratického uspořádání na širém moři, kde se mocenská rovnováha vychýlila v neprospěch nepřítomných majitelů lodí. Z demokratického uspořádání dohod sepsaných, ještě když byla loď v přístavu, však vyplývá, že bukanýrství mělo mnoho společného s rizikovým kapitálem, nejen co se týká financování výstavby lodí, ale i pokud jde o způsob organizace. Demokracie na palubě lodi uplatňovaná mezi posádkou, která se na výpravě podílela, byla rozšířenou verzí demokratického principu partnerství sdíleného rizikovými kapitalisty.

Práva jen pro někoho Hayes v článku píše, že novověká demokracie nemá původ ve Velké Británii ani v USA, ale v „korporacích“, které vznikly na pirátských lodích během zlatého věku korzárství. Dle něho si piráti zvolili kapitána, o zásadních rozhodnutích hlasovali a kořist si rozdělovali v podstatě rovným dílem. Proto lze pravidla týkající se uspořádání na pirátské lodi srovnávat s vedením moderní korporátní společnosti. V 17. a 18. století finančníci podporovali korzáry podobným způsobem, jakým to dnes činí v případě nadnárodních společností. Korzárství ve zlatém věku bukanýrů fungovalo tak, že se sešla skupina lidí a dohodla se na vybudování lodi, jež se vydá na plavbu do vzdálených moří za účelem získání zlata. Šlo o globální hru, z níž vyplývala možnost obrovských zisků. Moderní rizikový kapitalismus, jehož součástí jsou nadnárodní společnosti, které se snaží nabýt zisku za každou cenu, má původ v těchto predátorských plavbách. A právě tento druh korzárství vedl dle Hayese k úvěrové krizi.
V této souvislosti si Hayes klade znepokojivou otázku, zda lze práva v moderních demokratických státech považovat za skutečně lidská, protože je má pouze několik vybraných korporací. Dle něho měli piráti demokratické uspořádání a byli si v podstatě rovní. Tyto prvky však využívali k porušování práv ostatních lidí. Základní myšlenkou společenské smlouvy je však ochrana lidských práv. A Hayes se ptá: Co nastane, vytvoříte-li společenskou smlouvu, která sice bude chránit práva uvnitř skupiny lidí, nikoli však těch, kteří do ní nepatří?

Madagaskar a offshorová konta Vlády evropských zemí včetně anglické korzárství podporovaly. Anglické vládě korzárství v případě dobytí španělské lodě naprosto vyhovovalo, pokud část kořisti získal král či královna. Piráti dokonce vytvořili vlastní státy, například na Madagaskaru. Na těchto místech mohli skrývat své jmění před vládami a také si předávat informace – byla to jakási obdoba offshorových bankovních účtů v moderním byznysu.
A Hayes tvrdí: „Nakonec státy začaly úspěšné piráty odměňovat. Přejmenovaly je na ,korzáry‘, udělily jim rytířské tituly a učinily je součástí společnosti. Je tedy značně pravděpodobné, že přímí potomci pirátů, například Henryho Morgana, se dnes procházejí po ,palubách‘ současných korporátních společností.“ Bukanýři Původní bukanýři byli ztroskotaní námořníci nebo uprchlí otroci, kteří si udili pruhy masa na jednoduchém rožni zvaném boucan.
Slova bukanýr a pirát jsou dnes obecně považována za synonyma.
Bukanýři byli piráti, kteří v 17. století v Karibiku útočili na španělské a francouzské lodě.

Korzáři Korzárství se často popisuje jako státem podporované pirátství.
Ve válečné době stát uděloval korzárovi právo zaútočit na nepřátelské lodě a vyloupit je.
Státy však často podporovaly i útoky na lodě konkurenčních mocností v době míru, nebo na plavidla neutrálních států během války.
Tím byl odstraněn rozdíl mezi korzárstvím a pirátstvím.

Henry Morgan (1635–1688)
Korzár velšského původu, který se proslavil nejprve jako jeden z nejvýznamnějších vůdců karibských pirátů a posléze jako jejich nepřítel, když vstoupil do anglických služeb a přijal úkol pirátství potlačit. V letech 1674 až 1675, 1678 a 1680 až 1682 byl výkonným guvernérem Jamajky.
Podrobné popisy Morganových slavných útoků na španělské državy (Gran Grenadu v Mexiku v roce 1663, Puberto del Principe na Kubě, Portobello v Panamě, ostrov Curaçao a Maracaibo ve Venezuele v roce 1668, ostrov Old Providence v roce 1670) se opírají o písemné zprávy Nizozemce Johna Exquemlina, který se některých zúčastnil. Kvůli jeho knize Dějiny bukanýrů zažaloval Morgan anglické vydavatele. Nikoli však kvůli tomu, že ho Exquemlin obvinil z tolerování ukrutností, které páchali jeho muži, ale protože v knize naznačoval, že Morgan přijel do karibské oblasti jako smluvní služebník.

Thomas Hobbes (1588–1679)
Anglický filozof a politolog, teoretik společnosti a práva.
Pro Hobbese je demokracie problematickým způsobem vládnutí, protože sledování vlastního zájmu v demokratickém shromáždění se často děje na úkor veřejného. Hobbes ve svém stěžejním díle Leviathan dává přednost monarchii, protože se v ní vlastní a veřejný zájem doplňují. Tvrdí však, že sdružení rizikových kapitalistů musejí být založena na demokratických principech, protože jen tímto způsobem lze zajistit zájmy jejich jednotlivých členů.

John Locke (1632–1704)
Anglický filozof, představitel novověkého britského empirismu a jeden ze zakladatelů liberalismu.
Lockovo pojetí demokracie je formováno kapitalistickým partnerstvím. Jeho pojetí státu se nejvíce podobá akciové společnosti obchodníků, kteří podnikají ve vzdálených zemích a jednají s nimi. Toto tvrzení nachází podporu v odstavcích v jeho díle První pojednání o vládě, které vedou k první zmínce o republice.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče