Pošpiněná oranžová

05. května 2009, 18:00 - Táňa Králová
05. května 2009, 18:00

Reportérka týdeníku EURO se vypravila na bleší trhy. Potom se ale vše zvrtlo...

Padesátiletá Henny si letos vydělala na bleším trhu v Baarnu jen polovinu toho, co před rokem. „A to jsem vstávala ve čtyři ráno, abych měla dobré místo. Přišlo ale méně lidí a víc okukovali, než kupovali. Asi se vážně všude šetří,“ zklamaně říká žena, která si skromný výdělek vysvětluje hospodářskou krizí, jak jinak. Celodenní postávání za stolem jí vyneslo chabých třicet eur a zbavila se jen mála z nepotřebných věcí z domácnosti, včetně obnošených šatů. „Příští rok asi půjdu raději nakupovat,“ uvažuje Henny.
I její dvě přítelkyně, které za pultem nebyly o moc úspěšnější, chtějí roli trhovkyň napřesrok 30. dubna vzdát. Populární bleší trhy, které při oslavách Koninginnedag (Dne královny) obsadí centra měst po celé zemi, si ale Holanďané rozhodně vzít nenechají. Jarní státní svátek se bude nadále slavit ve stejném duchu, i když bezprostředně po tragédii, která se poslední dubnový den odehrála v Apeldoornu, asi devadesát kilometrů vzdáleném od Amsterodamu, to bylo s oblíbenou tradicí nahnuté. Holanďané, kteří si celonárodní mejdan opravdu užívají, najednou neměli slov. Řidič hodně jetého černého Suzuki Swift chtěl zaútočit na královnu, kterou mají přece tak rádi.

Slušný, ale zoufalec
Osmatřicetiletý Karst Richard Tates se někdy před měsícem trochu víc zkouřil. Jinak uzavřený samotář se díky tomu v hospodě rozpovídal. „Nehodím se do tohoto světa, kde se všechno musí,“ naznačoval bývalému sousedovi zoufalý čin, který uskutečnil v královnin den. „Když nebudu mít žádné bydlení, nemá to dál pro mě cenu. Možná pak udělám bláznivé skutky,“ citovaly místní noviny sousedovu výpověď, v níž se rozpomněl na narážky jindy nemluvného muže.
Asi před čtvrt rokem přišel Tates o práci v zásilkovém obchodě. Firma zřejmě neměla tolik zakázek a propouštěla. Neměl pak peníze na nájem a první květnové pondělí se do „jeho“ bytu měli nastěhovat noví nájemníci. Těžko říct, zda byl muž z městečka Huissen, vzdáleného asi čtyřicet kilometrů od Apeldoornu, přímou obětí krize. Holandská média ho představovala jako uzavřeného, osamoceného člověka s čistým trestním rejstříkem. Vztek namířený proti společnosti si chtěl vylít na královské rodině, která se nikdy nestranila veřejnosti, a měl to o to jednodušší. K útoku se Tates sám přiznal bezprostředně poté, co s neovladatelným autem s proraženým čelním sklem narazil do kamenného jehlanu, památníku druhé světové války. Pak navždy ztratil vědomí. Apeldoorn si hodně považoval, že v den stého výročí narozenin královny Juliany se rozvětvená panovnická rodina pozdraví právě s místními obyvateli. Davy lidí v ono čtvrteční dopoledne obsypaly ulice, kterými projížděl speciálně upravený vyhlídkový autobus s královnou Beatrix a rodinami jejích tří synů. A zatímco na jedné straně je lidé srdečně zdravili a mávali, na druhé straně ve stejný okamžik oněměli. To když deset minut před polednem, jen pár metrů od královského povozu se kolem nich prohnalo zdemolované černé auto. Smrtící stroj odhazoval diváky, jejich těla létala vzduchem místo oranžových balonků. Někteří přihlížející, trénovaní akčními filmy, si v prvních okamžicích mysleli, že jde o součást programu – snad vystoupení kaskadérů. Jízdě šíleného řidiče, který za sebou nechal čtyři mrtvé (další zemřel v nemocnici) a třináct zraněných, přihlížela královská rodina z otevřené plošiny autobusu. Místo jásání zavládlo mrtvolné ticho. Beze slov přinášely záběry z apeldoornské ulice i televizní obrazovky. Kamery snímající cestu královského vozu mířícího k zámku Het Loo, zachytily neštěstí, které v prvních minutách neuměl nikdo okomentovat.

Ztišený program
„Mohl to být krásný slunečný den, který se změnil v děsivé drama. Nemám slov k tomu, co se stalo,“ pronesla otřesená královna Beatrix v televizním vystoupení, natočeném brzy po tragédii už v bezpečí královského paláce. I kdyby zoufalého Tatese nezastavil náraz do památníku, autobus s panovnickou rodinou nemohl se svým vozítkem bez výbušniny ohrozit. Maximálně mu mohl poškrábat plech. Sám řidič se přizabil před davy diváků, jak to asi chtěl. Druhý den zemřel v nemocnici a vyhnul se tím až třicetiletému trestu, který v Nizozemsku hrozí za atentát na královnu. Krevní testy u něj neprokázaly žádný alkohol, jen stopy v zemi legálního hašiše vykouřeného před několika týdny.
S tím, jak se zpráva o incidentu šířila královstvím, tišili pořadatelé oranžového dne plánovaný program. Předčasně ukončovali koncerty, odvolávali večerní lampionové průvody, rušili ohňostroje. Moderátoři večerního televizního zpravodajství na komerčním kanálu se oděli do černé místo do oranžové.
Na jiné události se ten večer ve zprávách nedostalo – s výjimkou jediné. V Nizozemsku byl potvrzen první případ prasečí chřipky. Pošramocenou oslavu Holanďané zalévali alkoholem stejně vydatně jako jindy. Nakonec ani Henny se nenechala na dlouho rozladit slabým obchodem v Baarnu. S utrženými třiceti eury zůstala trhovkyně na jeden den v roce hluboko pod 104 eury, který si měl na bleším trhu vydělat v průměru každý prodávající Holanďan, jak odhadl analytik ING Bank Marten van Garderen. Souhrnnou tržbu za celou zemi vyčíslil na tři sta milionů eur, tedy více než osm miliard korun. A to Holanďané pověstní svou spořivostí obraceli v časech světové krize každé euro ještě vícekrát než obvykle. Mnohdy se snadněji smlouvaly ceny, protože lepší aspoň pár drobných, než vyhodit nepotřebné „verky“ do kontejneru, nebo je dokonce odvézt zpátky domů.
Obchody letos trochu zachraňovali penguins, jak místní říkají zahaleným Turkyním. „Mnohem víc než jindy šlo na odbyt oblečení,“ porovnává Henny. V Baarnsu, kde v paláci Soestdijk žila královna Juliana, která svým patentem zavedla tradici pouličních bleších trhů, byl k mání obvyklý sortiment: použité hračky, obnošené boty, demódované šaty, ušpiněné květináče, osamocené skleničky, staré vidle a další všemožné vybavení domácností a zahrad. Pro někoho harampádí, pro jiného poklady. Nabízet a hledat je budou Holanďané znovu za rok.

BOX:
Den královny
Slaví se jako státní svátek 30. dubna v den narozenin královny Juliany (1909 až 2004), matky panující královny Beatrix. Tradice začala v roce 1948, kdy Juliana usedla na trůn. Oranje vereinigin (oranžové spolky) organizují po celé zemi oslavy, jejichž proslulou součástí jsou bleší trhy a všudypřítomná oranžová barva, kterou Holanďané vzdávají hold královně Beatrix pocházející z oranžského rodu. Spolu s národní vlajkou lidé vyvěšují na domy oranžový pruh látky, do stejného tónu často vyšňoří i dokonale upravené minizahrádky. Děti i dospělí si nastříkají na hlavu zářivý oranžový přeliv, dobrovolně se obléknou do barvy, kterou si v Česku přivlastnila sociální demokracie, oranžovou stuhou opentlí také své psy. Kromě množství piva popíjejí likér oranje bitter nebo třeba jen obyčejný pomerančový džus.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče