Poslední žranice

29. května 2012, 12:05 - Pavla Kreuzigerová
29. května 2012, 12:05

V Praze a dalších městech České republiky se schyluje k definitivnímu výprodeji nájemních bytů

Města se znovu zbavují obecních bytů. Ať už je nájemníkům nabízejí za tržní nebo dumpingovou cenu, současná politická garnitura je bezpochyby tou poslední, která svým rozpočtům může takto bezbolestně přilepšit. Jen v metropoli rozprodají radnice desetitisíce bytů za miliardy. Nepřekvapí, že starostové si privatizaci naplánovali tak, aby ji stihli dokončit ve svém volebním období. Zlikvidují tím sice fond, ze kterého se rekrutují byty pro potřebné, voličům ale pořídí zbrusu nové startovací byty, nějaký ten stadion, kamerový systém nebo nový, přátelský úřad. Zbude i na oblíbená hřiště a parčíky, jejichž počet se bude zvyšovat úměrně blížícím se volbám.

Depresivní tečka

„Bydlíme tady třicet let. Za tu dobu jsme zaplatili na nájmu 1,5 milionu korun, byt na vlastní náklady upravili a teď bychom si měli 1+1 o velkosti 64 metrů v domě z roku 1924 koupit za další miliony? Kde bych na to vzal? Kdo mi v mém věku půjčí?“ ptá se akademický malíř Boris Jirků, který je po operaci srdce. Už v roce 1993 se domluvil se sousedy a začali radnici bombardovat žádostmi o prodej domu. Několikrát – naposledy loni v prosinci – mu úředníci odpověděli: Je nám líto, ale váš dům si městská část hodlá ponechat jako rezervu fondu pro potřebné. Nevadí, řekl si, dožiji v nájmu. V dubnu ale našel ve schránce letáček s upozorněním, že Praha 6 připravuje masivní vlnu privatizace, která se ho bude týkat. Konečně se dočkal. Když ale zjistil, za jakých podmínek mu radnice hodlá byt prodat, začal se propadat do deprese. Na každý byt nechá městská část vyhotovit znalecký posudek, z této ceny potom dostanou nájemníci slevu 35 procent za to, že kupují byt obydlený sami sebou. Ti, co zaplatí ještě před podpisem kupní smlouvy, budou mít nárok na pětiprocentní bonus. Jelikož Dejvice a jejich okolí jsou zavedené jako příjemná rezidenční lokalita, částky nebudou nijak malé. Několik vzorových posudků si už vedení městské části nechalo vyhotovit. Pohybují se v rozmezí 30 až 51 tisíc korun za metr čtvereční. „Kdyby nám radnice pořád dokola netvrdila, že nás se privatizace nedotkne, zařídili bychom se jinak. Třeba vyměnili náš byt za větší vedle v ulici, který se privatizoval za rozumnou cenu,“ dodává nešťastně malířova žena a ukazuje tlustý šanon s dokumenty a výstřižky týkající se privatizace obecních bytů nejen na šestce. Masivní vlna, při které se městské části a obce zbaví svých posledních bytů, zdaleka nevyvolává paniku jen v Rooseveltově ulici. Zdena Jirků je v kontaktu s některými nájemníky v třetí městské části, kteří se také odmítají smířit s cenami určenými na základě posudků. Ty sice díky slevám nedosahují tržní hodnoty, už ale nejsou za hubičku, jak bývalo dříve zvykem.

Už to není za lidovku

I z neúplných údajů, které radnice poskytly, je jasné, že se v Praze schyluje k velkým obchodům. Pravděpodobně půjde nejméně o dvacet tisíc bytů, jejichž celková kupní cena přesáhne deset miliard korun. Například Praha 2 plánuje získat z prodeje 1745 bytů až tři miliardy korun, Praha 8 očekává z dvou tisícovek bytů výnos dvě miliardy. Praha 6 počítá, že za 900 jednotek utrží dvě miliardy, na Jižním Městě kalkulují s miliardou a půl. K podobným částkám se nepochybně přiblíží i pražský magistrát, který během dvou let plánuje rozprodat 3855 bytů. Žižkovská radnice se chystá nabídnout 3500 bytů, ta vršovická dvě tisícovky. Že v poslední fázi nejde o žádné zanedbatelné zbytky bytového fondu, prozrazuje pohled do nedávné historie. V předchozích privatizačních vlnách bylo v Praze prodáno přibližně sto tisíc bytů se ziskem blížícím se 25 miliardám korun.

Radnice ale v posledním kole často mění taktiku a po letech levných výprodejů se snaží vytřískat maximum. Za kolik budou městské části byty prodávat, je jen na nich samých. Na pomoc si nyní berou znalecké posudky, kterými se formálně zaštiťují, byť pak přicházejí se širokým spektrem slev v rozpětí od deseti do čtyřiceti procent. Dumpingovými cenami z minulých let se ostatně už od roku 2009 zabývá Evropská komise. Ta dosud šetří, zda Praha 2 neposkytla účelově založeným bytovým družstvům nedovolenou veřejnou podporou, konkrétně zda cenové zvýhodnění právnické osoby nepřesáhlo 200 tisíc eur.

Zdeněk Pácal, člen Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a majitel stovek nájemních bytů, se domnívá, že obce postupovaly od začátku špatně. Byty měly nabízet nejlépe v dražbách. Prodávat je za nižší než tržní ceny považuje za velice neodpovědné. „Zvýhodnění bývalých nájemníků, tedy skupiny, která v předchozím období bydlela vždy nejlevněji, nemá žádný racionální ani sociální důvod. Je škoda, že těch 90 procent ostatních, kterých se privatizace netýká, nebouchne do stolu s tím, že obce ruší školky, neopravují silnice, neudržují zeleň,“ nabízí jeden z pohledů na věc.

Spravedlnost neexistuje

„V zastupitelstvu sedí minimálně desítka lidí, kteří kupovali metr čtvereční hodně pod deset tisíc korun. A teď schvalují, že my máme platit několikrát více. Proč,“ oponuje Boris Jirků. Nelze se divit, že se nespokojení nájemníci nevešli do tělocvičny ve Vokovicích, kde se konalo zasedání zastupitelstva Prahy 6. I ve druhé městské části se nájemníci bouří. „Je jiná doba. A kde je spravedlnost? Nikde. Já bydlím na Vinohradech v bytě soukromníka a koupit si jej nemohu, i když bych chtěla. Jedinou spravedlnost vidím v tom, že výnosy z privatizace použijeme pro blaho všech, třeba na zeleň nebo školky,“ odpovídá místostarostka Prahy 2 Kateřina Jechová.
Politici dnes argumentují i tím, že obyvatele bytů přece nikdo nenutí, aby kupovali. Jenomže rodina Borise Jirků to cítí jinak. „Jak si máme vysvětlit, že rada odhlasovala, že zvedne nájem na maximální možnou hranici – což je v některých případech o padesát korun na metr čtvereční více než současných průměrných 95 korun za metr měsíčně – s tím, že do konce letošního roku platí současná výše,“ ptá se Jirků. V zásadách privatizace jej navíc zarazila formulka, že městská část nebude po dobu jednoho roku s bytem nijak majetkově nakládat, pokud jej nájemce nebude chtít. Obává se, že potom by jeho byt i s ním mohla radnice prodat nějakému ostřílenému investorovi, což v něm přirozeně budí nejistotu. „Městská část rozhodně nemá v úmyslu prodávat bytové jednotky třetím osobám a nikdy v minulosti takto nepostupovala,“ reaguje šéfka kanceláře starostky Adéla Veverková. Tak nemožné to ale zase není. Nelze nevzpomenout legendárního starostu Prahy 5 Milana Jančíka, který dokázal firmě z Ostravy prodat dům v ulici Zubatého plný na privatizaci natěšených nájemníků. Netřeba ale zacházet hluboko do historie. Starosta Prahy 10 Milan Richter ustoupil od záměru prodat čtyřicet vil i s nájemníky v elektronické aukci až po hlasitých protestech jejich obyvatel, kterým se podařilo oslovit média. Ostatně i brněnský Ústav pro územní rozvoj z rozhovorů se zástupci samospráv usoudil, že se radnice po ukončení privatizace chystají prodávat zbylé jednotky třetím osobám.

Prodávat dnes zavání populismem

Stát se majitelem nemovitosti představuje pro obyčejného smrtelníka metu, ke které se dopracovává řadu let. Privatizace obecního fondu umožnila vlastnit i lidem, kterým by se to jinak těžko povedlo. „Nájemníci dostali důkaz, že jim státní správa a samospráva nějakým významným způsobem pomohla. Navíc se o domy starají lépe než obce,“ soudí Petr Ort, vedoucí katedry oceňování Bankovního institutu Vysoké školy. Obce se zároveň zbavily fondu, do kterého nemusely kvůli uměle podhodnoceným činžím investovat vlastní prostředky. Zbavovat se ale bytů dnes, když už i regulované nájemné generuje dostatek prostředků na údržbu a opravy, navíc začíná vytvářet i malý zisk, zavání čirým populismem. V případě řady pražských městských částí doprovázeným absencí promyšlené bytové politiky. „Je otázkou, zda si obce vůbec dělají kalkulaci potenciálního ekonomického přínosu z pronájmu bytů, který po deregulaci nájemného nemusí být zanedbatelný, a porovnávají jej s výnosem z privatizace. Obávám se, že privatizace se stala v převážné míře politickým rozhodnutím, kde jde racionální ekonomická kalkulace poněkud stranou,“ říká Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Radnice najednou zjišťují, že si za ceny na hony vzdálené trhu rozprodaly tisíce bytů, které v minulosti sloužily jako zásobárna pro obyvatele v nouzi. Politici si ale uvědomují, že přece jen nevypadá úplně dobře, když se nejsou schopni postarat o seniory, hendikepované nebo matky samoživitelky. Kupříkladu Praha 5, Praha 12 a Praha 13, ve kterých žije dohromady na dvě stě tisíc obyvatel, nemá ani jeden volný byt pro potřebné. > Zvolení zástupci lidu proto začínají připravovat projekty výstavby malometrážních jednotek. Získají jich málo, ale za hodně.

Levně prodat, draze koupit

Městská část Praha 13 disponovala ještě v roce 2007 skoro pěti tisíci byty, letos z nich zbude 75. Jen žádostí o přidělení obecního bytu registruje 162. Brzy ale bude moci alespoň některé uspokojit. Vedení radnice se chystá vyhlásit soutěž na nákup stovky, možná 125 tzv. startovacích bytů. Spočítala si, že ji to vyjde na přibližně 285 milionů korun, metr čtvereční bytu by neměl být dražší než 43 tisíc korun. Zastupitelé jsou velkorysí – pod tento strop se dostane valná část komerčních bytů v širším centru Prahy – jazykem developera řečeno – kam spadají i pražské Stodůlky. Opoziční zastupitelka Prahy 13 Olga Sedláčková s postupem koalice nesouhlasí. Nelíbí se jí, že chce objekt koupit přímo od developera. „Radnice zcela rezignovala na možnost uspořádat architektonickou soutěž a vyzvat tak například mladé architekty, aby přinesli zajímavé návrhy na to, jak má vypadat startovací byt. Radnice naopak už dneska ví, jaká by měla být v domě podlaha, jaká dlažba, že byt musí mít koberce a podobně, což se jeví jako značně podivné,“ říká. I Brno chtělo koupit 84 bytů – metr za zhruba 36 tisíc korun bez DPH – od dvou firem, kterým se nedařilo prodávat už postavené jednotky. Realitní kanceláře přitom za byty v lokalitě požadují i jenom 35 tisíc korun za metr čtvereční s DPH. Zakázku přejmenovanou na šrotovné pro developery šetří antimonopolní úřad. Zajímavý projekt chystá také radnice Prahy 10. Za čtvrt miliardy plánuje opravit malešický penzion na malometrážní byty, cena za jeden sociální byt v již stojící budově se vyšplhá na 1,6 milionu korun. Stavět se chystá i Praha 11, která bude v budoucnu zřejmě směle konkurovat největším developerům. Počítá, že vybuduje 600 až 700 nových obecních bytů. Jenže jimi chystá zastavět osm parkovišť. Nedostatek parkovacích míst je přitom zřejmě největším problémem, který obyvatele Jižního Města trápí.

Veřejné blaho

Některé pražské radnice řeší posledním velkým prodejem obecních bytů nedostatek prostředků, které by mohly vrhnout do investic a připsat si za ně u voličů kladné body. Tam, kde si ukládaly stamiliony z privatizace na zvláštní účty a jejich předchůdci je nestačili projíst, zjišťují, že není důvod, aby dále zahálely. Kupříkladu Praha 8, která privatizovala poměrně pozdě, má na účtech tři miliardy. Rozhodla se proto postavit si nové sídlo, což ani opozice příliš nerozporovala. To, jakým způsobem předchozí koalice na poslední chvíli prohlasovala, že Metrostav Development postaví pro radnici objekt i s komerčními kancelářemi a obchody za 1,12 miliardy korun, už ovšem ano. Rozdělení více než miliardových výnosů z privatizace bytů v třináctém obvodu se nezdá opoziční zastupitelce Olze Sedláčkové. „Za sporné považuji především nikdy nekončící investice do zimního stadionu nebo projekt na instalaci masivního množství bezpečnostních kamer za sto milionů korun,“ říká. Opozice se ozývá i v Praze 10. „V zastupitelstvu je přímo strana, která má v programu prosadit privatizaci bytů, ale hlavním důvodem chystané velké vlny je to, že pan starosta potřebuje peníze na velké akce, které rozjel. Investovat peníze z prodeje obecních bytů třeba do koupě a opravy stadionu Ďolíčku není podle mého to pravé,“ nesouhlasí zastupitel Michal Narovec. Na nedávno otevřeném domě pro seniory jej zase překvapilo, že se v něm nachází šest plně vybavených operačních sálů.

**Raději startovat než ustupovat**

Pražským městským částem zůstane po chystané privatizační tsunami jen několik desítek, maximálně stovek bytů. Jen výjimečně – například Praze 1 a Praze 10 – tisíce jednotek. Čestnou výjimkou zůstává magistrát, který bude i nadále držet sedm tisíc nájemních bytů. Pro sociální účely mají radnice většinou vyčleněnu maximálně stovku bytů, i když poptávka po obecním bydlení by byla. Například Praha 5 eviduje 400 žádostí o byt, pro občany v nouzi má přitom 15 bytů, které jsou ale neobyvatelné, jelikož potřebují opravy. Z vyjádření jednotlivých radnic se zdá, že pro ně sociální bydlení není téma, které by je nějak zvlášť trápilo, a to ani v souvislosti s blížícím se koncem regulace nájmů. I kdyby se ale potvrdily předpovědi expertů a nájemné po deregulaci už neporoste, minimálně senioři mají problém s bydlením již nyní. Ze studie, kterou si loni zadal pražský magistrát, vyplývá, že nejohroženější skupinu představují samostatně žijící senioři ve velkých bytech. I když by sedm tisícovek seniorů bylo ochotno se přestěhovat do menšího, nemají kam. Podle studie je v Praze aktuálně volných 265 bytů. Přesto pražské radnice povětšinou plánují výstavbu startovacích bytů pro mladé rodiny s dětmi místo ústupových pro důchodce.

**Když se kácí les, létají miliony**

Na nucený politický odpočinek se před deseti lety odporoučel kvůli kšeftování s privatizovanými byty vlivný radní Filip Dvořák. S budoucí majitelkou šestipokojového bytu v Pařížské ulici se domluvil, že jí zaplatí čtyřmilionové odstupné formou půjčky, aby nemusela platit daň. Ona sama měla byt koupit v privatizaci za 547 tisíc korun. A obchody s novou vlnou privatizace zase nabírají na obrátkách. Realitní servery jsou plné nabídek na výměny obecních bytů, které jdou do prodeje, za ty, které zůstanou nájemní. Příslib privatizace si nájemníci většinou cení na 300 až 700 tisíc korun. K výměně bytů stačí souhlas městské části. „O směnách bytů vím. Budeme si dávat pozor, aby se privatizované byty nevyměňovaly. Respektive nebudeme povolovat výměny mimo městskou část a za byty s privátním majitelem. V rámci obecních bytů v Praze 2 nám je to jedno,“ říká místostarostka Prahy 2 Kateřina Jechová. Nájemníci dostanou slevu 30 procent za to, že se zavážou, že byty následujících deset let neprodají. Sama tuší, že kšeftování s obecními byty zřejmě zabránit nedokáže. Jiné městské části se o to ani nepokoušejí. Objevují se i jiní vykukové. Některé radnice už předem avizovaly, že byty nehodlají prodávat na splátky těm lidem, kteří mají problémy s dluhy. „Je jasné, že tito lidé by rozhodně nespláceli, a my nejsme charitativní organizace,“ vysvětluje Josef Belaník, místostarosta Prahy 11. Na své si tak přijdou všelijaké splátkové společnosti i soukromníci, kteří nájemníkům nabídnou půjčku na vysoký úrok. Právě na Praze 11 se už několik takových společností snažilo nájemníky kontaktovat. Nedávno se na internetu objevil inzerát, ve kterém Tomáš Kosina, ředitel společnosti Consilium Aurum, který mimochodem kandidoval v minulých obecních volbách za ODS, hledal brigádníky, kteří budou kontaktovat nájemníky privatizovaných bytů a nabízet jim půjčky. Další splátkové společnosti často obcházejí především starší nájemníky, kterým za „pouhý podpis smlouvy“ nabízejí údajně výhodnou půjčku. Předpokládají, že po smrti nájemníka jim levně privatizovaný byt připadne. Jak zjistil Pražský deník, operují také v Praze 3 a 8.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče