Poslední zhasne

18. března 2011, 11:50 - Vadim Fojtík
18. března 2011, 11:50

Bez prolomení limitů zkrachujeme, tvrdí teplárny

Od ledna příštího roku jsme nuceni z technických důvodů zastavit dodávky tepla a teplé vody. Za způsobené potíže se velmi omlouváme, vaše teplárna. Ze zatím fiktivního oznámení se může stát po roce 2020 tvrdá realita. Podobný vzkaz může ve svých poštovních schránkách najít až půl druhého milionu českých domácností, které jsou závislé na centrálních dodávkách tepla a horké vody.

Prolomte limity

Někdejší chlouba socialistického hospodářství – systém centrálního zásobování teplem – se chystá na krizi, která v oboru nemá obdoby. Teplárny se kvůli očekávanému útlumu těžby hnědého uhlí obávají, že již za dva roky začnou problémy s tím, že nebudou mít ve svých kotelnách co pálit. A přechod na náhradní varianty, jako je biomasa, zemní plyn či domovní odpad, je v tak krátkém časovém horizontu nereálný, případně velmi drahý. Teplárenské firmy přitom tvrdí, že zásob hnědého uhlí je dostatek, stačí prolomit územní limity, především na dole ČSA patřícím společnosti Czech Coal finančníka Pavla Tykače. „Bez prolomení územních limitů nemá české teplárenství šanci na přežití. Tedy alespoň v té podobě, jak jej známe,“ tvrdí generální ředitel Plzeňské teplárenské Tomáš Drápela. Je přesvědčen, že pokud nepadnou limity, padne naopak řada velkých teplárenských společností. „Buď zcela zastaví svůj provoz, nebo se diverzifikují na několik menších lokálních výtopen, spalujících především zemní plyn,“ předpovídá šéf Plzeňské teplárenské. Obdobně reagují i zástupci dalších teplárenských firem. A všichni opakují stále dokola: „Prolomte územní limity, jinak bude zle, nebudeme mít co pálit a náhradní varianty jsou moc drahé a nereálné.“ V Česku se přes šedesát procent tepla vyrobí z hnědého uhlí, jehož dostupné zásoby postupně docházejí. V letech 2012 až 2020 navíc většině teplárenských firem končí dlouhodobé smlouvy s těžařskými firmami na dodávky této, pro ně klíčové, suroviny. Ukončení dlouhodobých kontraktů postihne 37 velkých teplárenských subjektů. Přímá hrozba, že po roce 2020 budou bez dodávek tepla, hrozí zhruba 1,5 milionu českých domácností. Na blížící se nedostatek hnědého uhlí v teplárenství již před zhruba dvěma lety upozornila komise vedená akademikem Václavem Pačesem. Ta pro tehdejší vládu Mirka Topolánka zpracovávala materiál, který měl sloužit jako podklad pro vytvoření nové energetické koncepce státu.

Kocourek zasahuje

Za vážnou považuje situaci i ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek. Ten na přelomu roku sestavil komisi, která má stav v teplárenství zmapovat a najít reálná řešení. Ministerská komise pracuje se dvěma scénáři. Ten první, označený jako pasivní přístup vlády, počítá s tím, že stát nebude do dění v sektoru zasahovat a nechá vše běžet přirozeným vývojem. „Přeneseme zodpovědnost na vlastníky teplárenských zdrojů,“ tvrdí ministr Kocourek. Takový scénář by ale dle ministerstva vedl k pravděpodobnému rozpadu teplárenského systému a skokovému zdražení tepla o padesát až sto procent. Těžko lze navíc předpokládat, že by s výpadkem tepla postižené domácnosti nakoupily teplé oblečení a snažily se zimu bez dalšího kroku nějak přežít. Patrně by ve velkém přešly na zemní plyn. To by ale neslo některá rizika. Kromě jiného by se dodavatelé zemního plynu museli před topnou sezonou předzásobit, aby byli schopni pokrýt očekávanou poptávku. A to by bez výstavby velkých zásobníků nebylo možné. Jenže jejich budování není levná záležitost a ve finále ji musí někdo zaplatit. V tomto případě v konečných cenách odběratelé, což neznamená nic jiného než zdražení dodávek zemního plynu.

Renta na uhlí

Další scénář ministerstva počítá s aktivním přístupem vlády v teplárenství. Tedy krom jiného i se snahou o prolomení územních limitů. Komise navíc navrhuje, aby stát problematice těžby hnědého uhlí věnoval mnohem více pozornosti než doposud. „Měl by se začít chovat jako vlastník nevytěženého uhlí,“ je přesvědčen ministr Kocourek. Co to znamená? Krom jiného by vláda chtěla razantněji hovořit do způsobu využití vytěženého uhlí, aby bylo využíváno pro teplárenství, a nikoli na export. Ministerstvo dokonce hledá možnosti jak vývoz kvalitního hnědého uhlí těžařům znepříjemnit, třeba formou zavedení speciální renty. Ta je ale patrně nereálná. Stát může jen stěží kontrolovat, zda jde uhlí za hranice, nebo se spálí v tuzemských teplárnách. Připustil to ostatně i náměstek ministra průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. „Bude velmi záležet na aktuálních obchodních podmínkách. Například aby cena za dopravu uhlí do zahraničí byla tak vysoká, že se jej nevyplatí exportovat,“ říká Hüner. Ministerstvo doufá, že aktivní přístup k teplárenství pomůže zachovat významnou část sektoru a zajistí dostatek času pro hledání nového mixu pro alternativní budoucnost. Stejně tak by se měl snížit i tlak na investice. Cena tepla poroste podstatně pomaleji a plynuleji.

Příliš drahé

Možností, čím nahradit v teplárnách hnědé uhlí, je několik. Relativně nejjednodušší variantou je pálit spolu s hnědým i černé uhlí. Teplárenské zařízení by bylo sice nutné upravit, ale tyto investice by nebyly tak vysoké jako v jiných případech, třeba u zemního plynu. Přestavět zařízení spalující uhlí na zemní plyn vyjde v případě velkých tepláren na několik miliard korun: kromě jiného je třeba pořídit kotel, turbínu a další zařízení. Pokud by se tyto náklady započítaly do cen tepla pro odběratele, bylo by v porovnání s dalšími energiemi nekonkurenceschopné. Dle předběžných odhadů by jeden gigajoule vyrobeného tepla přišel zhruba na 1100 až 1200 korun, což je v porovnání s dnešními průměrnými cenami zhruba trojnásobek. Obdobné by to bylo i s biomasou, jíž se navíc v Česku vyprodukuje jen zlomek v porovnání s očekávanou poptávkou. Částečně lze počítat i s jadernou energetikou, která se v tuzemsku jako teplárenský zdroj příliš nevyužívá, což se má brzo změnit. Majitel jaderných elektráren Dukovany a Temelín, společnost ČEZ, chce dodávat teplo z těchto zdrojů do Brna a Českých Budějovic. „Jednáme s vedením obou měst a máme předběžně potvrzeno, že mají o dodávky tepla zájem,“ sdělil týdeníku EURO generální ředitel ČEZ Martin Roman (EURO 11/2011).

Šponují ceny

Ale zpět k územním limitům. Je tu totiž takový malý zádrhel. Respektive pochybnosti, zda je skutečně nutné je prolomit. ČEZ již dříve prohlásil, že sníží své odběry z lomu Vršany po roce 2012 o několik milionů tun. Ve vedení elektrárenské firmy se navíc diskutuje o tom, že by dodávky ze zmíněného lomu zcela zrušila. Pro české teplárny by pak najednou zbylo zhruba sedm milionů tun hnědého uhlí ročně. A to by mělo stačit pro většinu z nich. Odborníci znalí poměrů navíc tvrdí, že by bylo možné zvýšit těžbu ve Vršanech zhruba na deset milionů tun. Za zmínku stojí i informace, které již několik měsíců kolují po trhu. Dle nich se těžařské firmy snaží uměle vyvolat dojem, že je uhlí nedostatek, jen kvůli tomu, aby svým odběratelům mohly účtovat za jeho dodávky několikanásobně vyšší ceny než doposud.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče