Poslední doutník

21. února 2008, 15:11 - Lukáš Novotný
21. února 2008, 15:11

Odstoupení Fidela Castra vzbuzuje naděje na změnu režimu

Kubánský vůdce Fidel Castro minulý týden oznámil, že se už nebude ucházet o nejvyšší úřad v zemi. Pro svět nebyla tato informace žádným velkým překvapením, protože jednaosmdesátiletý revolucionář předal již před rokem a půl své pravomoci dočasně bratrovi Raúlovi kvůli těžké nemoci. Sám se od té doby na veřejnosti neobjevil. Mnozí politici považují Castrovu rezignaci za začátek konce komunistického režimu na Kubě a vzhlížejí s mírnými nadějemi do budoucna. Najdou se však i pesimisté. „Pokud Castro bude předávat moc tímto tempem, bude mu to trvat 200 let,“ řekl v rozhovoru s AFP bývalý polský prezident Lech Walesa. Opatrný je i kubánský disent, který nicméně předpokládá, že změny na ostrově nastanou. Otázkou je, jakým směrem se budou ubírat, jak rychlé a hluboké budou. Represivní režim je totiž v zemi po dlouhé Castrově diktatuře pevně zakořeněn.
Castro rozhodoval o všech aspektech života na Kubě téměř půl století. Po britské královně Alžbětě II. a thajském králi Pchúmipchonu Adundétovi byl třetím služebně nejstarším světovým vládcem. Na vrcholu moci stanul v únoru 1959, kdy se stal předsedou revoluční vlády. Provedl pozemkovou reformu, znárodnil majetek zahraničních i domácích podnikatelů a zrušil politické strany. Hospodářské embargo Spojených států amerických vůči Kubě na sebe nenechalo dlouhou čekat, a země tak hned po několika letech budování socialismu ekonomicky zkolabovala. Castro musel rezignovat na nezávislou politiku a přiklonil se k Sovětskému svazu, kde našel materiální i politickou podporu. Ta se však rozplynula s rozpadem komunistického impéria v devadesátých letech.
Současná Kuba se nejvíce spoléhá na pomoc Venezuely, odkud na ostrov svobody plyne zejména levná ropa a plyn. Dalším vydatným mecenášem je Čína, která je zdrojem spotřebního zboží, mnohdy z padělatelských dílen. Pomoc nabízí také Rusko, které postavily na nohy vysoké příjmy z prodeje surovin. Nezanedbatelné jsou i investice do cestovního ruchu z Evropské unie. Neoblomné zatím zůstávají Spojené státy americké. Jak minulý týden uvedl náměstek americké ministryně zahraničí John Negroponte, v dohledné době se nechystají zrušit hospodářské sankce vůči Kubě. Změnu v postoji USA proto lze nejspíše čekat až po amerických prezidentských volbách v příštím roce.
Jako svého nástupce doporučil Fidel Castro mladšího bratra Raúla, který již devatenáct měsíců zemi fakticky řídí. Jeho pragmatismus a pozvolna zaváděné změny vyvolávají naději. Raúl si totiž dělá větší hlavu s tím, jak zajistit lidem obživu než jak šířit revoluci po světě. U Kubánců vzbudil očekávání, že budou moci brzy volně nakupovat a prodávat domy, cestovat do ciziny a užívat si v hotelech a na plážích, kam nyní mohou pouze cizinci.
Nejde však jen o zdevastovanou ekonomiku a odstranění chudoby. Předseda Iberoamerické obchodní komory a poradce Stanfordského výzkumného ústavu Armando Lago pátral po počtu obětí Castrovy diktatury. Dospěl k děsivému číslu 115 tisíc, z čehož více než 77 tisíc lidí zemřelo nebo se ztratilo při pokusu o útěk z ostrova. Ostatní byli zastřeleni, umučeni, případně našli smrt při zahraničních misích. Ani v oblasti lidských práv, kde se angažovala i česká diplomacie, však nelze po odstoupení Castra předpokládat překotné změny. „Výzvy, které jsou před námi, jsou ohromné, ale nikdo nemůže pochybovat o přesvědčení našeho lidu, že jen díky socialismu můžeme potíže překonat a zachovat si socialistické výdobytky za půl století revoluce,“ naznačil loni Raúl Castro. Na rychlém zavedení úplné svobody určitě nebudou mít zájem ani Spojené státy americké, které by v takovém případě zřejmě čelily dalšímu masovému přílivu kubánských emigrantů.
Ať už bude příští hlavou státu na Kubě kdokoli, bez pomoci ze zahraničí se při obnově ekonomicky i morálně zdevastované země neobejde. Klíčový bude bezesporu postoj USA. Jejich dosavadní politika úplného bojkotu země byla terčem kritiky, neboť Castrův režim spíše posilovala a ubližovala řadovým obyvatelům. Budoucí americký prezident, od něhož lze čekat změnu politického kurzu vůči Kubě, by však měl být zpočátku opatrný a spíše se držet zpátky. Prvním zásadním krokem by mělo být uvolnění ekonomického embarga.
Zatím to vypadá, že se situace na ostrově příliš nezmění a represivní režim zůstane zachován. Svědčí o tom pokojné předání moci mezi bratry Castrovými ještě za Fidelova života, což je jistě prozřetelný tah ve snaze zabránit nepokojům a boji o moc. Pokud v čele země zůstane Raúl Castro, lze počítat alespoň s dílčím ekonomickým uvolněním. Pak nezbývá než doufat, že změny ekonomické přinesou i změnu politického režimu. Snad to nebude trvat 200 let.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Víte, kdo vlastní vaši banky? Ital, Rus, Rakušan, nebo Čech?
Jak napsat správně CV, aby vás pozvali na pohovor
Jak přijímat a posílat balíky do zahraničí aneb kdy se platí DPH a clo?
Která 3 slova zachránila před pěti lety euro?
Zdraží v roce 2018 energie? A je dobré si cenu elektřiny nebo plynu fixovat?
Auta
Volvo, Peugeot, Fiat a další vynechají autosalon ve…
Měření rychlosti na D1 v úseku Psáře – Soutice bezpečnost nezlepšilo a policie i MDČR to ví
Sháníte dvanáctiválcové kombi? Aston Martin vám ho prodá, praktické ale moc není
Galerie na středu: Nejlevnější rychlá kombi s výkonem od 200 koní na českém trhu
Honda Civic dostane naftový motor 1.6 i-DTEC. Koupíte ho ale až na jaře 2018
Technologie
Nejprodávanějším smartphonem světa je iPhone 7, nezměnil to ani Galaxy S8
Nokia 8 je tady. Znovuzrozená značka konečně představila špičkový telefon
GeForce na bázi Volty letos nebudou. Masová výroba na 12nm procesu začne koncem roku
Elektromobilů a hybridů u nás přibývá. Je jich přes jedno procento
Synology uvádí základní čtyřdiskový NAS. Je rychlejší a úspornější
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít