Posilme výzkum a přijde Nobelova cena

20. června 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
20. června 2005, 00:00

MINISTR PRŮMYSLU A OBCHODU MILAN URBAN: Tuzemským průmyslovým podnikům se podle ministra průmyslu a obchodu daří jako už dlouho ne. Týká se to sice hlavně těch velkých, ale v budoucnu se možná do lepšího postavení dostanou i ty malé a střední. Zejména pokud se na jejich podporu podaří získat peníze z Evropské unie.

„Je třeba najít nová odbytiště,“ říká ministr Urban. Čeští exportéři je podle něj mohou hledat například na trzích, kde si české výrobky dobře pamatují z minulých let.

MINISTR PRŮMYSLU A OBCHODU MILAN URBAN: Tuzemským průmyslovým podnikům se podle ministra průmyslu a obchodu daří jako už dlouho ne. Týká se to sice hlavně těch velkých, ale v budoucnu se možná do lepšího postavení dostanou i ty malé a střední. Zejména pokud se na jejich podporu podaří získat peníze z Evropské unie. * Březnové výsledky průmyslu byly nejhorší od povodní v roce 2002, dubnové zase hovoří o návratu k růstu. Jak si tedy průmyslové firmy stojí?

Připadá mi to, že se chcete pokusit o nějakou legraci, protože českým podnikům se podle mého názoru daří velmi dobře. Jsou ve vynikající kondici. Myslím, že v nejlepší za posledních patnáct let. Není to jen pocit, ale je to podložené statistickými údaji. Hrubý domácí produkt vloni vzrostl o čtyři procenta a letos, předpokládám, překročí tři procenta. Export vloni vzrostl o 25 procent, a když se podívám na jeho skladbu, jsou to produkty s vysokou přidanou hodnotou. Součástí tvorby hrubého domácího produktu jsou investice, jednoznačně jasný dobrý základní kámen pro budoucnost.

* Investuje se dobře hlavně zahraničním firmám podpořeným pobídkami. České podniky nemají ani tolik prostředků, ani takovou podporu. Myslím, že to je mýtus. Samozřejmě, že velký příliv zahraničních investic i na základě systému pobídek znamenal pro české hospodářství dobrý příspěvek. Váží se na ně subdodavatelé, kteří dodávají nejen do velkých firem v České republice, ale dnes nacházejí zákazníky i v zahraničí. Dokumentovat se to dá na automobilovém průmyslu. Kolegové mi říkali, že není automobilky na světě, aby v jejích vozech nebyla nějaká součást vyrobená v Česku. Tito subdodavatelé samozřejmě musí investovat do moderních technologií, do vývoje, do výzkumu, protože jinak by neobstáli. Investice se týkají všech firem - českých i zahraničních. * Ovšem s tím rozdílem, že české firmy investují většinou bez investičních pobídek.

To není pravda. Pobídky nejsou jen pro zahraniční firmy, jsou pro všechny. Když seřadíme firmy, které využily pobídkového režimu, podle zemí, je Česká republika na čtvrtém místě. Je to trochu mýtus, že podporujeme jen zahraniční kapitál.

* Vývoz, kterému se daří, stojí hlavně na zahraničních firmách a především na automobilovém průmyslu. Zkrátka, nemá zdravý základ, protože nestojí na exportu masy menších firem. Souhlasíte?

Nesouhlasím. Jednak malé a střední firmy dodávají velkým do automobilového průmyslu. Pravda ovšem je, že podíl malých a středních podniků na exportu je 34 procent, což je, zdá se, málo. Vývoz velkých společností se pohybuje na jiné, dynamičtější cestě. U malých a středních firem je evidentní, že vyvážejí prostřednictvím jiných. Vývoz finálních výrobků u menších podniků není optimální. Na nás je, abychom také přispěli k tomu, aby se situace zlepšila.

* Připravujete koncepci proexportní politiky na roky 2006 až 2010. Co je v ní nového a jak se od té současné liší? Naší nové strategii říkáme Vítězný tým. Chceme koordinovat všechny české exportní zájmy v zahraničí prostřednictvím institucí, které máme k dispozici - zastupitelských úřadů, CzechTradu, CzechInvestu, Českých kulturních center a podobně. Pro každou významnou zemi mimo Evropu zpracováváme speciální strategii. Vláda už schválila takové strategie pro Čínu a Rusko. Nesmírně inspirativní jsou i země Latinské Ameriky. Vstupem do Evropské unie se zvýšil náš rating. Můžeme být branou do Unie a jsme samozřejmě zajímavějšími partnery, než tomu bylo dříve. Využíváme také smluv o volném obchodu se třetími zeměmi. To všechno se ve strategii objeví, včetně nového systému řízení zastupitelských úřadů, jejich obchodně-ekonomických úseků. * Ten bude vypadat jak? Jednáme s ministerstvem zahraničních věcí o změně systému. Chceme posílit pravomoci ministerstva průmyslu a obchodu v metodickém řízení a případně vyplácení hmotných požitků příslušným pracovníkům podle měřitelných výsledků jejich práce. Pro obchodního radu to znamená, že za rok jeho působení se musí výrazně změnit obchodní bilance s danou zemí. * Co se stane, když se nezmění? To je docela jednoduché. Takoví lidé budou vyměněni a půjdou tam lepší. * Se vstupem do Unie byla a jsou spojena i očekávání, že budeme mít jednodušší přístup na mimoevropské trhy. Kdy se ten efekt začne projevovat? Efekt se projevuje i v rámci Evropské unie. Náš export po vstupu vzrostl o sedmnáct procent. Samozřejmě diverzifikace obchodu je důležitá. V tuto chvíli jde 86 procent našeho vývozu do Evropské unie, a my musíme hledat nové příležitosti. Ty jsou tam, kde existuje nějaká tradice, kam jsme dodávali výrobky, investiční celky, kde si nás dobře pamatují a česká značka tam pořád ještě něco znamená. A samozřejmě i jiné trhy. Příkladem jsou země středomoří nebo severní Afriky, kde existuje smlouva o volném obchodu s EU. Stejně je to v Argentině, Brazílii, Chile. Možnosti dodávat například důlní techniku existují a takové projekty už jsou dnes na stole, zrovna tak lze budovat elektrárny. V těchto teritoriích je možné i vytváření společných podniků, a to je perspektivní cesta do budoucna. * Do jak vzdáleného budoucna? V Číně stavíme společný podnik na výrobu zalomených klikových hřídelí pro lodní motory. V Tunisku stavíme podnik na výrobu skla. Je to vždy český podnik s tamním. Budou využívat trhy celé Unie a v případě Tuniska celé severní Afriky. Období prosté výměny zboží, zvláště pokud jde o Čínu, Afriku, Rusko, skončilo. V moderní době je třeba hledat nové formy a nejlepší se jeví společný podnik v daném teritoriu. Třeba Škoda Auto staví v Číně montážní závod. Takový trh, kde je 1,3 miliardy lidí, musí zajímat každého. * Řekl jste, že letošní bilance zahraničního obchodu bude vyrovnaná. Zařídí to zřejmě kolínská automobilka. Co ale ostatní firmy? Jakou šanci mají zvednout export?

Vyrobíme a vyvezeme zboží za zhruba 6700 eur na obyvatele. To je víc, než umějí Portugalci nebo Řekové a je to srovnatelné sVelkou Británií. Což neznamená, že máme být spokojeni. Zvýšení vývozu nedosáhneme perspektivně snižováním mzdových nákladů nebo sociálním či ekologickým dumpingem. Můžeme toho dosáhnout jen tím, že budeme vytvářet produkty s vyšší přidanou hodnotou, do kterých vložíme výzkum, vývoj - tedy chytrost a samozřejmě příslušnou kvalitu. Znalostní ekonomika je cesta, kterou se musíme vydat. Neznamená to jen vzdělávání mladých, ale vyžaduje to zvyšování si kvalifikace u všech.

* Podnikatelé si často stěžují na nevyhovující strukturu i náplň státního vzdělávacího systému. Možná tu nemá znalostní ekonomika zrovna zdravý základ? Myslím, že jde o motivaci různých skupin. Když někdo půjde na řemeslo, tak to musí být společensky více uznáváno než teď. Podnikatelé mají určitou rezervu, pokud jde o hmotné ocenění těchto profesí. Změnilo se také nazírání rodičů a společnosti na řemesla. Učňovské školství se skoro rozpadlo a je potřeba s tím skutečně něco začít dělat. Musí tam být i motivace pro firmy. Dovedu si představit, že například částky, kterými přispějí na vzdělávání, se jim odečtou z daní. Jsem si jist, že by potom mnoho firem rádo na učňovské školství přispělo. Samozřejmě, že preference technického školství na úrovni střední i vysoké je nesmírně důležitá. Rodí se vazby posilování aplikovaného výzkumu z veřejných prostředků. To bude vyžadovat větší úsilí výzkumných a vývojových pracovišť, větší kapacity a samozřejmě stoupne poptávka po technicky vzdělaných lidech. * Jakou konkrétní podobu bude mít podpora výzkumu? Snažíme se posílit aplikovaný, nebo chcete-li firemní výzkum, aby byl efektivně využit. Zvyšujeme prostředky ze státního rozpočtu na tyto účely na úroveň jednoho procenta hrubého domácího produktu. Teď je to 0,65 procenta. Tempo se musí velmi urychlit, aby to jedno procento bylo co nejdříve. * To znamená ještě letos? To by bylo příliš optimistické. Ne, že bych si to nepřál, ale přece jen by to narušilo jiné priority státu a výdajů státního rozpočtu. Myslím, že by bylo dobré, aby se při schvalování rozpočtu na příští rok udělal střednědobý výhled na tři roky, který by potvrdil tento směr i pro příští vlády. Dovedu si představit, že součástí nějakého doprovodného usnesení k rozpočtu by mohl být závazek, že v příštím roce půjde na podporu vědy a výzkumu 0,75 procenta, v dalším 0,9 procenta a v roce 2007 jedno procento hrubého domácího produktu. Takový postup bych považoval za realistický. * Co když u schvalování těch příštích rozpočtů nebudete? To se všechno může stát, ale myslím, že ekonomika se, zaplať pánbůh, dost často řídí rozumem. A bez ohledu na to, jestli tady bude sedět jiný ministr za stejnou stranu, nebo jiný ministr za jinou stranu, věřím tomu, že se bude chovat přibližně stejně. * Jak chcete peníze na výzkum přidělovat? Peníze přidělíme na základě programu, nerozdělí se na instituce, aby si s nimi nakládaly, jak je napadne. Preferujeme systém firemního spolufinancování. Uprostřed leží státní peníze a kdo má lepší projekt, tomu pokryjí 90 procent nákladů. Na zbývajících deset procent si zajistí firmu. * Aplikovaný výzkum nemůže dlouhodobě fungovat bez výzkumu základního, z něhož se inovované výrobky vylíhnou. Jak se budete starat o základní výzkum? Ten musí existovat. Není mým cílem potlačit nebo zašlápnout základní výzkum. Na druhou stranu nemůžeme chtít, a v České republice na to nemáme, abychom zkoumali všechno. Musíme se zaměřit jenom na některé obory a posilovat špičkové výzkumné týmy, které mohou docílit toho, že přijde Nobelova cena. * Které obory to budou?

To určitě nebudeme diktovat z vládní úrovně. Akademie věd musí vybrat týmy, které mají tradici, výzkumné kapacity a schopnosti, že mohou vymyslet něco takového, co ještě nikdo nevymyslel.

* Není nejlepší podporou podnikání snížení daní, odvodů z pracovní síly a zprůhlednění legislativy?

Myslíte, že snížením daní bank a finančních institucí by bylo možné docílit nějaké podpory výrobních kapacit? Já myslím, že ne. My se spíš snažíme vytvořit systém, kde zdroje, které zůstanou ve firmách, budou použity pro rozvoj, modernizaci, technologie, zvýšení konkurenceschopnosti. Někdy ve vzdálenější budoucnosti si dovedu představit i postupné snižování daní korporací nebo podnikatelských subjektů. 

* ING. MILAN URBAN Narodil se roku 1958 v Čáslavi. Vystudoval Gymnázium v Kutné Hoře a fakultu hutnickou Vysoké školy báňské v Ostravě. Pracoval v kutnohorském ČKD, čáslavském ČSAO a na Městském úřadu v Čáslavi. V letech 1995 až 1998 se pohyboval v soukromé sféře jako společník firmy, kterou si nepřeje uvádět. Roku 1998 zasedl do Poslanecké sněmovny a od března 2003 je ministrem průmyslu a obchodu. V letech 1985 až 1989 byl členem KSČ, od roku 1995 je v ČSSD. Je ženatý, má dceru a dva syny.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče