Poručíme slunci?

22. července 2009, 15:53 - Luděk Bednář
22. července 2009, 15:53

Cesta do nebe je možná dlážděna neuskutečněnými dobrými záměry geoinženýrství

Na začátku července se v italské Aquile uskutečnil summit G8. Představitelé ekonomicky nejvyspělejších států světa a Ruska se na něm dohodli, že se pokusí nepřipustit zvýšení teploty na Zemi do roku 2050 o více než dva stupně ve srovnání se začátkem průmyslového věku. Jsou dvě možnosti, jak zabránit globálnímu oteplování. Jednak snížením emisí skleníkových plynů, jednak novou metodou známou jako geoinženýrství – tedy změnou prostředí, v němž se Země nachází. V tomto případě snížením množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. Popřípadě kombinací obou. První možnost je dostatečně známá. Druhá je však natolik nová a radikální, že veškeré dřívější pokusy inženýrů lidských duší vypadají vedle těch současných geoinženýrů téměř neškodně.

Jako v Blade Runner

Počet významných vědců a ekonomů zabývajících se životním prostředím, kteří berou myšlenku geoinženýrství vážně, se zvyšuje. A geoinženýrské metody, jimiž by se mohlo snížit globální oteplování, jsou překvapivě jednoduše proveditelné i laciné. Vědci si například všimli, že v důsledku erupce sopky Pinatubo na Filipínách v roce 1991 se Země na dva až tři roky ochladila o půl stupně Celsia. Jsou různé způsoby, jimiž by bylo možné tohoto účinku dosáhnout. Například tím, že by se do horních vrstev atmosféry (zhruba 21 kilometrů) napumpovalo takové množství oxidu siřičitého, že by to zabránilo přístupu přibližně jednomu až dvěma procentům z celkového množství slunečního záření, jež na Zemi dopadá.
Oxid siřičitý by se mohl dopravovat do horních vrstev atmosféry s pomocí hadic podobných hasičským, jež by vynášely vzhůru vzducholodě. Továrny na zemi by pak do těchto hadic vháněly každou vteřinu deset kilo oxidu siřičitého, který by byl na jejich konci vypouštěn. Při západu slunce by pak tato aerosolová emise na některých místech Země výrazně zrudla – jako obloha ve filmu Blade Runner. Technologie potřebné ke zrudnutí oblohy a ochlazení Země jsou již dostupné. Během několika let by tedy naše planeta mohla být ochlazena na teplotu nevídanou od začátku průmyslové revoluce na konci 18. století. Tento geoinženýrský projekt, kterým by se Země ochladila, by nebyl ani drahý. Přišel by maximálně na sto miliard dolarů. Přitom výdaje na snížení skleníkových plynů se odhadují na bilion dolarů ročně.
Tento futuristický projekt vypadá neuskutečnitelně, ale John Holdren, vědecký poradce amerického prezidenta Baracka Obamy, v dubnu prohlásil, že administrativa má jeho provedení v plánu, „pokud by to bylo nezbytně nutné“. Film Blade Runner je situován do roku 2019, tedy nedlouho poté, co by Obamovi skončilo druhé funkční období.

Lodě a metače

Další projekt na ochlazení Země snížením množství dopadajícího slunečního záření navrhuje skotský inženýr Stephen Salter. Dle něho by měla obloha nad oceány víc zbělet. Jeho projekt je založen na nápadu Johna Lathama z Národního centra pro výzkum atmosféry. Spočívá ve vyslání flotily 1,5 tisíce lodí s vrtulemi, které by čeřily mořskou vodu a její jemné mrholení vynášely natolik vysoko, aby je vítr mohl odnést do mraků. Tím by se mrakům dodalo vláhy, byly by bělejší a načechranější a lépe by odrážely sluneční záření zpět do vesmíru. Salter projekt připravil do posledního technického detailu. Odhaduje, že náklady na výstavbu prvních tři sta lodí by byly šest set milionů dolarů a dalších sto milionů by každoročně padlo na pokračování projektu.
Roger Angel, profesor astronomie a optiky na Arizonské univerzitě, by zase chtěl zabránit dopadu slunečního záření na Zemi výstavbou obrovské sluneční clony ve vesmíru. Navrhuje sestrojit dvacet elektromagnetických metačů přibližně 1,5 kilometru dlouhých, které by vystřelovaly keramické disky o velikosti kotouče frisbee. Každý metač by bez přestávky deset let vypouštěl osm set tisíc disků každých pět minut. Metače by byly namířeny na gravitační střed mezi Zemí a Sluncem, aby disky mohly viset ve vesmíru, čímž by vytvořily sluneční clonu. Ta by bránila buď úplnému nebo částečnému dopadu slunečního záření a způsobovala by na Zemi neustálé prstencové zatmění. Angelův návrh spočívá v technologii, která dosud neexistuje a dle něho by měla přijít na několik bilionů dolarů. Angel prohlásil: „Zní to jako nápad šíleného vědce, ale bohužel naše planeta je šílená.“

Svět na bílo

Zatím nejméně šílený se zdá nápad na omezení globálního oteplování současného ministra energetiky v Obamově vládě Stevena Chu, jenž v roce 1997 obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Promluvil o něm na konci května v Londýně na konferenci nositelů Nobelovy ceny. Střechy, cesty a chodníky ve sto městech by se měly natřít na bílo, aby více odrážely sluneční záření. Chu je ovlivněn nápadem Arta Rosenfelda, člena Kalifornského výboru pro energetiku, který prosadil nová pravidla pro výstavbu budov v tomto státu. Od roku 2005 Kalifornie vyžaduje, aby všechny ploché střechy komerčních budov byly bílé. A zvažuje, zda toto opatření nerozšířit i na všechny rezidenční budovy a na šikmé střechy.
Rosenfeld pracuje jako fyzik v Lawrencově národní laboratoři v Berkeley v Kalifornii, jejímž byl Chu ředitelem. Loni na podzim vydal se dvěma kolegy z laboratoře Hashemem Akbarim a Surabim Menonem studii, jak zabránit globálnímu oteplování. Uvádějí v ní, že přetřením barvy střech, cest a chodníků na bílo ve městech v tropech a v oblastech s mírným podnebím by se uspořilo 44 miliard tun oxidu uhličitého – tedy množství, o něž se v příštích deseti letech jeho emise globálně zvýší. Hodnota této úspory dle nich činí při 25 dolarech za tunu 1,1 bilionu dolarů. Pro představu: jedno auto vypustí průměrně čtyři tuny oxidu uhličitého za rok. Úspora 44 miliard tun oxidu uhličitého v důsledku natření střech v některých městech na bílo je tedy stejná jako jeho množství vypuštěné jedenácti miliardami aut ročně. Vedlejším účinkem tohoto projektu by pak mohla být další státní finanční injekce ve formě podpory lakýrnického průmyslu a výrobců slunečních brýlí.

Nová myšlenka

Lidé agresivně mění Zemi víc než dvě stě let. Za tu dobu přetvořili zhruba polovinu zemského povrchu. Určovali, kde budou růst jaké rostliny. Poseli a znetvořili zemskou kůru doly a vrty a použili většinu její pitné vody ke svému prospěchu. Novou myšlenkou je, že chtějí změnit Zemi zcela svévolně. Snaží se ji inženýrským způsobem buď vrátit do stavu před průmyslovým věkem, nebo ji nějak vylepšit. Projekty velkého rozsahu, jejichž cílem je toho dosáhnout, se provádějí ve jménu geoinženýrství. A myšlenky, z nichž geoinženýrství vychází a používá k dnešnímu boji s klimatickými změnami, lze sice považovat za inovační, ale současně i za značně nebezpečné.
Někteří vědci spatřují v geoinženýrství poslední zoufalou možnost, jak zachránit Zemi před usmažením. Jiní se obávají jeho nepředvídatelných důsledků. Většina lidí se pak shoduje, že technologie potřebné ke změně klimatu jsou natolik mocné a snadno uskutečnitelné, že se lidstvo musí rozhodnout, jak je použije. Jinak je jisté, že nějaký zlovolný stát, popřípadě miliardář, začnou klima měnit dle svého, protože provedení projektů není drahé.
Především je však třeba mít na paměti, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. A že cesta do nebe je možná dlážděna dobrými záměry, které se nikdy neuskuteční.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče