Poptávka roste, nejsou však výrobci

14. listopadu 2005, 00:00 - PETR HAVEL
14. listopadu 2005, 00:00

BIOPRODUKCE Jaké plodiny pěstovat? To je věčné dilema zemědělců. Vyřešit by ho mohla zvýšená poptávka spotřebitelů po produktech ekologického zemědělství. Biopotraviny se totiž zatím musejí do Česka dovážet.

BIOPRODUKCE Jaké plodiny pěstovat? To je věčné dilema zemědělců. Vyřešit by ho mohla zvýšená poptávka spotřebitelů po produktech ekologického zemědělství. Biopotraviny se totiž zatím musejí do Česka dovážet. Obchody specializované na prodej bioprodukce se stále více potýkají s nedostatečnou nabídkou biopotravin ze strany tuzemských zemědělců. „Dalším problémem je i skutečnost, že biozemědělci podnikají spíše stranou velkých měst, ale o jejich produkci je zájem právě ve městech,“ říká Hana Zemanová, která donedávna vedla síť prodejen Albio. Jde tedy o to, jak dopravit biopotravinu k finálním zákazníkům. Hlavní překážkou je ale nedostatek zemědělců, kteří se výrobou biopotravin skutečně zabývají. „Současní biozemědělci jsou již na stropu svých objemových možností,“ říká Karel Merhaut z Ligy ekologických alternativ. Důsledkem je pak situace, kdy nejen specializované bioprodejny, ale i obecně prodejny zdravé výživy nemohou svým zákazníkům nabídnout dostatečný výběr zboží v kvalitě bio. V obchodech jsou pak vedle bioprodukce klasické konveční potraviny, což ale bioprodukci znevýhodňuje. Biopotraviny jsou totiž obvykle o 30 až více procent dražší. ZÁJEM MAJÍ I VELKÉ OBCHODY Vyšší nabídku biopotravin by přivítaly mimo jiné i obchodní řetězce. Například síť Globus má podle mluvčího Petra Vyhnálka část prodejních prostor vyčleněných pro biopotraviny a chce ji dále rozšiřovat. V současné době například o nabídku masných výrobků z vlastní produkce, které jsou určeny pro zákazníky s bezlepkovou dietou. „Pro spotřebitele je to signál, že takové masné výrobky neobsahují mouky a další obilné suroviny,“ vysvětluje Vyhnálek. Globus by chtěl rozšiřovat prodej bioproduktů ještě více, ale také naráží na malou nabídku tuzemských výrobců. „V porovnání se stavem na západ od našich hranic je zdejší nabídka bioprodukce nesrovnatelně nižší. A to je škoda, hlavně pro české zemědělce,“ zdůrazňuje Vyhnálek. MÍSTO JÍDLA JENOM SENO Bohužel, konzervativnost tuzemských zemědělců v kombinaci s přísnými podmínkami k získání certifikátu „Biopotravina“ vedou české zemědělce k tomu, že nejčastějším ekoproduktem je seno. Tedy produkt dotace za údržbu krajiny. Je to totiž nejjednodušší, ale tuzemský spotřebitel obvykle seno nejí. Každý přitom nemusí hned vyrábět biouherák jako loňský držitel ocenění biopotravina roku Josef Sklenář. Na trhu chybí i jednodušší produkty - biozelenina, bioovoce a také bylinky či koření. Ceny za bioprodukci jsou přitom podle Tomáše Mitáčka z ekofarmy Sluneční brána až o 100 procent vyšší než za klasické zemědělské komodity a také vykazují vyšší stabilitu. ZEMĚDĚLCŮM CHYBÍ FINANČNÍ STIMUL Podle Merhauta z Ligy ekologických alternativ by proto bylo velmi žádoucí, aby se část stávajících konvenčních zemědělců věnovala ekologické produkci. Stimulovat by je k tomu přitom mohlo v rámci nějakého svého programu ministerstvo zemědělství. To sice při kumulaci několika dotačních titulů může nabídnout dotaci více než 12 tisíc korun na hektar ekologicky obhospodařované půdy, zřejmě to ale nestačí. „Stávající programy neobsahují stimulaci zemědělců k produkci konkrétních výrobků,“ tvrdí Merhaut. TRH S BIOPOTRAVINAMI POSILUJE**

Podle Toma Václavíka z agentury Green marketing přitom tuzemský trh s biopotravinami vykázal již druhý rok po sobě razantní růst. Maloobchodní obrat s bioprodukcí loni podle Václavíka činil 270 milionů korun, což představuje 0,12 procenta z celkové spotřeby potravin. Znamená to, že každý Čech utratil v roce 2004 za biopotraviny průměrně přibližně 27 korun.

Nejvíce lidé za zdravou výživu utráceli v obchodních řetězcích - celkem 65 procent, ve specializovaných bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy to bylo 25 procent, v ostatních prodejnách potravin 2,5 procenta. Přímo z ekofarem nebo jiným přímým marketingem se prodalo 7,5 procenta z celkového obratu. „Ve starých zemích Evropské unie se ovšem loni průměrně utratilo za biopotraviny přibližně 800 korun na obyvatele,“ uvádí Václavík.

Od vstupu do Unie se podle něj výrazně zvýšil dovoz biopotravin, především omáček, pomazánek, nápojů, sladidel, olejů a tuků, ale také luštěnin, různých semen a ořechů. Počet biopotravin z dovozu se od května 2004 více než ztrojnásobil - dnes je na trhu přibližně 2000 produktů, z toho je 1400 zahraničních. Téma ekologického zemědělství a biopotravin se také stále častěji objevuje v médiích. To vše by mělo být signálem pro domácí producenty, že i přes komplikace (zejména legislativní) má smysl se produkcí biopotravin zabývat.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče