Poplatky: Jen jezte, páni bankéři, jezte

06. června 2005, 00:00 - JAN STOLÁR
06. června 2005, 00:00

Poslouchej, můžeš mi něco vysvětlit?, zeptal se v polovině devadesátých let jednoho z předních českých bankéřů jeho přítel. „Když si u vás půjčím peníze, vy na tom vyděláváte. Když si u vás uložím peníze, také. A kdy vydělávám já?“ Dnes si bankéři stěžují, že je v Česku nemá nikdo rád.

Poslouchej, můžeš mi něco vysvětlit?, zeptal se v polovině devadesátých let jednoho z předních českých bankéřů jeho přítel. „Když si u vás půjčím peníze, vy na tom vyděláváte. Když si u vás uložím peníze, také. A kdy vydělávám já?“

Dnes si bankéři stěžují, že je v Česku nemá nikdo rád. Teď naposledy antimonopolní úřad, který je kvůli vysokým poplatkům obvinil z kartelových dohod.

České bankovnictví prošlo složitým obdobím. Do panenských vod finančních služeb byla počátkem devadesátých let nasazena nesourodá směsice potěru od malých bank, přes kampeličky po vyslovené spekulanty, kteří na nějakou tu etiku nehleděli. Velké banky se tehdy zachovaly jako „líní kapři“. Své rybníky bránily především před „dravými štikami“ z řad bankovní konkurence. Za jejich tehdejší politiku pak zaplatil stát (přesněji všichni občané).

Noví vlastníci oddlužených bank jako by změnili strategii: přestali se věnovat výhradně velkým klientům. Zcela logicky, protože privatizace pokročila i v jiných sektorech a do největších firem přišli zahraniční investoři se zázemím bank z mateřských zemí.

Pro „české“ banky bylo příznivé, že mezitím vzrostla ekonomická síla obyvatelstva, vzmáhaly se malé a střední podniky. K tomu, aby se „velká trojka“ začala věnovat tomuto segmentu, nebylo třeba žádných dohod ani zákulisních ujednání.

K drobné klientele mají bankéři pozitivní vztah. Pokud je dlužníkem fyzická osoba s konkrétní adresou a zázemím, je tak trochu jako hrozen, a bankéř vinařem. Banka o hrozen pečuje, zalévá ho, prořezává, vyživuje. Každý by měl ale vědět, že ho chce především prohnat lisem.

Je naivní se domnívat, že v hloubi sejfů či počítačů leží jakési dohody o společném postupu při stanovení poplatků. Představa tří bankéřů, kteří v zapadlé hospůdce dohodnou, že jedni pojmenují svůj balíček Komfort, druzí Luxus a třetí Pohoda, přičemž výsledná marže bude stejná, je scestná. Pokud tři největší hráči ovládající zhruba tři čtvrtiny bankovního trhu mají společnou strategii, je spíš o maximálním výdělku pro akcionáře.

Akce antimonopolního úřadu rozvířila veliké debaty, v nichž figurují slova jako kartel, monopol, oligopol. Nemyslím však, že by bylo možno velkou trojku reálně a prokazatelně obvinit z vytvoření prvního, druhého či třetího. Pouze v mezích zákona využívají možností, které jim historickým vývojem vznikly.

Přesto si na závěr neodpustím ještě jednu historku ze života. Dobrá katolická rodina pozvala v neděli po mši svého kněze na oběd. Během stolování se na něj paní domu obrátila se slovy: „Jezte, pane faráři, jezte“. „Ale já přece jím, milostivá paní,“ říká on. Za chvíli se dialog téměř doslova opakoval. Když byl potřetí vyzván, aby jedl a potřetí odpověděl, že opravdu jí, což každý vidí, uslyšel páter tato slova: „Vy ale nejíte, pane faráři, vy prostě žerete“.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče