Pomozte si sami

06. srpna 2007, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
06. srpna 2007, 00:00

PENZIJNÍ REFORMA Česká republika kandiduje na to stát se v oblasti penzijní reformy raritou. Podle všeho ji totiž uskuteční sami lidé tím, že si budou dlouhodobě spořit na vlastní penzi, zatímco poslanci se budou ještě hádat, jak ji provést. Zatím politici rozházeli všechny peníze, které na reformu měli věnovat.

PENZIJNÍ REFORMA Česká republika kandiduje na to stát se v oblasti penzijní reformy raritou. Podle všeho ji totiž uskuteční sami lidé tím, že si budou dlouhodobě spořit na vlastní penzi, zatímco poslanci se budou ještě hádat, jak ji provést. Zatím politici rozházeli všechny peníze, které na reformu měli věnovat. Za pár let zkrachuje penzijní systém. Ale vypadá to, jako by to nikomu z politiků nevadilo. A když už se na něj dostane, tak se prostě jen prodlouží bolestné umírání stávajícího průběžného systému, což je i první fáze vládou navržené reformy. „Zajímavé je, že opravdová reforma je vždy až ta další fáze. Nebo si opravdu myslíte, že před volbami reforma přijde? Rázná a nutně bolestivá?“ ptá se řečnicky hlavní ekonom České spořitelny Viktor Kotlán. Důchody v současné době spolykají 273 miliard korun ročně. Tedy třetinu všech výdajů státního rozpočtu. Ve světě jsme přitom světovou výjimkou tím, že penze jsou u nás z 95 procent financovány z průběžného systému. V evropských zemích je to kolem osmdesáti a méně procent. Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí penze dvěma milionům důchodců. Ročně se jejich počet zvyšuje o 60 až 70 tisíc. Za posledních patnáct let se prodloužila střední délka života o čtyři roky a předpokládá se, že za každých dalších šest let se bude prodlužovat o rok. Nyní činí podíl osob starších 60 let pětinu celkové české populace. V roce 2050 bude ovšem podíl Čechů starších 65 let k těm ve věku 15 až 64 let činit 55 procent. Český důchodový systém začne velmi rychle padat do vysokých schodků. Skrytý deficit systému již před pár lety odborníci spočítali na biliony korun. Přesto se na jednoznačnou reformu stále čeká už více než deset let. Za tu dobu političtí mistři kormidel nezvládli našetřit na přechod do nového penzijního systému ani korunu. Reforma tak pro Čechy bude znamenat to, že si ji udělají sami, za chabé či nulové podpory státu. Stěžejní roli v ní budou hrát stávající penzijní fondy, do nichž si lidé budou nepovinně povinně šetřit na to, aby si v důchodu udrželi alespoň ucházející životní standard. Sousloví penzijní fond by se už dnes mělo pro každého stát mementem mori. ŽALOSTNĚ MÁLO V roce 2006 dosáhla aktiva penzijních fondů podle údajů Asociace penzijních fondů celkem 146 miliard korun, to jsou čtyři procenta hrubého domácího produktu. V zemích OECD tento ukazatel přitom činí 90 procent. Objem předepsaného pojistného za rok 2006 představoval podle údajů České asociace pojišťoven zhruba 120 miliard korun, z toho ovšem na životní pojištění připadalo necelých 50 miliard korun. Téměř 200 miliard korun úspor budoucích důchodců je celkem úctyhodný výkon. Zvláště vezmeme-li v úvahu, že je to výsledek zodpovědného přístupů lidí a nulové práce politiků. To, co mají Češi naspořeno alespoň teoreticky na důchod, by ale zatím nestačilo na výplatu penzí stávajícím důchodcům ani na jeden rok. Co z výše uvedených údajů vyplývá? Za prvé, že trend soukromého spoření na penzi nastavený je, za druhé, že úspory jsou zatím žalostně malé. Průměrný příspěvek do penzijních fondů nyní činí 460 korun měsíčně. Jak moc si po třiceti letech spoření tímto tempem přilepšíte? Podle výpočtu Viktora Kotlána nijak zvlášť. Po započítání státního příspěvku a poplatku fondu po dobu patnácti let v důchodu zhruba 1500 korunami měsíčně. VZPOURA DŮCHODCŮ NA OBZORU?

Parametrické změny stávajícího důchodového systému na reformu nestačí. Jsou nezbytné a návrhy na ně jdou správným směrem, protože jiným ani jít nemohou. S ohledem na zvyšování průměrné délky života je prostě zapotřebí prodloužit věk odchodu do důchodu i dobu povinného placení příspěvků do průběžného systému. Na tom jediném se čeští politici napříč politickým spektrem shodli, ostatně na tyto změny stačí dvě novely příslušných zákonů. „Parametrické změny průběžného pilíře a posílení soukromého připojištění na penzi představují zřejmě jedinou možnost jak připravit společnost na demografické změny, které si vynutí posílení osobní odpovědnosti každého jednotlivce za svoji finanční budoucnost,“ upozorňuje prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok. Díky rapidnímu poklesu výše důchodu, který bude vyplácet stát, je možné podle něj očekávat i vznik generačního konfliktu na základě hlubokého poklesu kupní síly důchodců. NEČASOVY SLIBY**

Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas zašel ve svých plánech zatím nejdál ze všech šéfů tohoto rezortu. Slíbil nejen parametrické změny, ale po roce 2010 i umožnění takzvaného opt-outu, částečného vyvázání se ze státního systému ve prospěch individuálního spoření. Jde o systém, kdy lidé mohou odvádět státu do průběžného systému méně za podmínky, že to, co ušetří, přesměrují do soukromého spoření. To je výhoda, kterou by stát lidem měl nabídnout. Zda ji využijí, bude záležet na jejich rozhodnutí.

Samozřejmě se částečné vyvázání z povinných plateb promítne do určitého snížení příjmu ze státního důchodu, ale soukromé úspory by to měly bohatě vynahradit. Protože platby do průběžného systému jsou okamžitě spotřebovány na výplatu důchodů, kdežto soukromé úspory se mohou ve fondech roky zhodnocovat.

Součástí slibů nové vlády v oblasti penzijní reformy bylo vytvoření rezerv pro důchodový účet. S tím souhlasili politici napříč spektrem už loni, a to u všech budoucích privatizačních příjmů. Nicméně nedávné rozhodnutí o privatizaci sedmi procent akcií ČEZ může vzbuzovat obavy, nakolik to kdo s důchody myslí vážně. Zhruba třicet miliard za zmíněné akcie má totiž směřovat do dopravní infrastruktury. „Vytvoříme rezervní důchodový fond, kam půjdou výnosy z privatizace zbývajícího státního majetku. Osobně se o to zasadím, aby tyto finance nešly do státního rozpočtu,“ prohlásil letos v únoru ministr Nečas v rozhovoru pro týdeník Profit. Zatím je odložení tvorby rezerv spíš povelem k otázce: Jakou dá stát lidem garanci, že s penzemi skutečně začne něco dělat?

„Chci prosadit, aby od roku 2009 šly veškeré příjmy z privatizace do rezervního fondu,“ říká Nečas nyní. Jde o slib politika. Lze mu věřit? Odsouvání tohoto termínu by příjmy z těch pár ještě nezprivatizovaných státních podniků, jako je Česká pošta či Budvar, přesouvalo mimo rezervní fond, takže sílu lobby tímto směrem lze jen čekat. Do fondu by podle Nečase měly směřovat i příjmy státu z dividend ČEZ a dalších firem, kde má stát majetkový podíl.

To, v jaké míře bude moci každý vystoupit z povinného průběžného systému do soukromého, závisí podle Nečase na tom, kolik peněz se podaří do rezervního fondu nastřádat. Rozhodně však podle něho půjde o několik procent, ne víc. „Mluvíme o řádu procent, nedělejme si iluze,“ prohlašuje Nečas.

Další neznámou je využití ekologických daní. Tyto odvody budeme muset každopádně zavést, to je závazek v rámci Evropské unie. Bylo by jen správné převést peníze z ekologických daní do důchodového systému. Rozhodnuto zatím není.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče