Pomalé reformy s rychlými vyhazovy

15. května 2009, 15:11 - Martin Shabu
15. května 2009, 15:11

Nastupující ministr zahraničí Jan Kohout zastavil reorganizaci české diplomacie

Úřednický kabinet Jana Fischera se ujal vlády minulý týden. Mezi jeho nejdůležitější úkoly patří snížení deficitu státního rozpočtu. Ministr zahraničí a vicepremiér Jan Kohout, dosazený do vlády ČSSD, je připraven hledat úspory ve svém resortu. Domnívá se však, že snížení zhruba pětimiliardového rozpočtu ministerstva zahraničí na příští rok o půl miliardy ten státní s předpokládaným deficitem 150 miliard korun nezachrání. Přesto je připraven pomoci. Kohout chce pozastavit některé investice a omezit servisní služby. Pro nadcházející rok 2010 musí ministerstvo zahraničních věcí (MZV) zeštíhlit o deset procent. Reforma české diplomacie, která měla optimalizovat a zefektivnit fungování resortu, se však pod jeho vedením zastavila.

První oběť

Vnější pozorovatele překvapilo rozhodnutí nového ministra zahraničí Kohouta z minulého úterý. Dle informací týdeníku EURO přestal spolupracovat s dosavadním náměstkem Martinem Čermákem. Ten přitom pracoval na reformě české diplomacii již od roku 2006 a usiloval o to, aby se z MZV stala efektivní a pružná služba připravená na úkoly 21. století. Jeho stěžejním posláním byla optimalizace provozu a zefektivnění řízení resortu zahraničí. To bylo jednak v souladu s prohlášením ministra Kohouta starého několik dnů a jednak odpovídalo obecnému mandátu úřednické vlády – snižovat státní rozpočtový deficit. Co za tím bylo?
Mluvčí ministerstva zahraničí Zuzana Opletalová odkázala na tiskový odbor, neboť ve funkci skončila a z resortu odchází. Tiskový odbor se k důvodům odchodu náměstka Čermáka nevyjádřil. Pravděpodobnou příčinou jeho odchodu byly odlišné představy o reformě diplomacie a osobní vztahy. Čermák nechtěl svůj odchod nijak komentovat. Připustil však, že mohlo jít o kombinaci obou uvedených faktorů. Nabízí se proto otázka, zda s novou vládou nekončí dobrý úmysl šetřit státní peníze. Jiné vysvětlení nabízejí předčasné volby. Ty poskytnou nové vládě politickou sílu ve sněmovně. Až na podzim proto bude jasné, jak a zda vůbec se uskuteční zásadní proměna Černínského paláce. Do té doby se příliš reformních opatření neprovede. Spíše půjde o vyčkávací taktiku.

Hrátky s náměstky

Ministerstvo zahraničních věcí má nyní na svých webových stránkách dle organizačního schématu tři náměstky, v sekci vedení resortu však pouze dva. Jan Kohout si ponechal ve správě humanitární a rozvojové otázky, které řídil z pozice náměstka. Prvním náměstkem nadále zůstává Tomáš Pojar, jenž má na starost evropské záležitosti a bezpečnost. Již dříve se přitom objevily informace, že Pojar po ukončení českého předsednictví EU odjede jako velvyslanec do Izraele. Další náměstkyní je Helena Bambasová, která se věnuje ekonomické diplomacii a vztahům s mimoevropskými státy. Dosavadní Čermákovu agendu přebírá Milan Sedláček, vrchní ředitel sekce ekonomické spolupráce a zahraniční prezentace. Ministr Kohout ho pověřil funkcí generálního sekretáře. Z organizačního schématu MZV, které bylo minulý týden přístupné na webových stránkách, však vyplývá, že Sedláček zastává také post náměstka.
Reforma diplomacie, s jejímž dokončením se počítalo do roku 2010, měla také očistit poškozené renomé MZV kvůli kauze bývalého generálního sekretáře Karla Srby, který byl ve funkci za ministra Jana Kavana (ČSSD).

Manažerské manýry

V médiích nebylo o reformě ministerstva zahraničí příliš slyšet. Odpovědní lidé na ministerstvu říkají, že se nechtěli chlubit vejcem, které slepice ještě nesnesla. Faktem však zůstává, že za vlády ministra zahraničí Cyrila Svobody provedla poradenská firma Deloitte audit s názvem SOFIA – strategický, organizační, funkční a informační audit ministerstva zahraničí. Jedním z jeho autorů byl Martin Čermák, který zpracoval doporučení pro MZV, jak zrychlit interní procesy a zlepšit fungování úřadu. Rok se pohyboval po budově úřadu, aby se seznámil s chodem instituce. Právě kvůli tomu si ho v lednu 2007 vybral exministr Karel Schwarzenberg za náměstka pro transformaci a management.
S řízením projektů měl tehdy jednatřicetiletý Čermák bohaté zkušenosti z dřívějšího působení v privátní sféře. Jeho ambicí bylo rozšířit ve státní správě elektronickou komunikaci a proměnit diplomatickou agendu v projektové řízení. Důležitou součástí jeho práce bylo nalézt úspory v provozu ministerstva. Využil k tomu komerční metody řízení založené na outsourcingu a metodě ABC (activity-based costing), která umožňuje reálnější rozpočítání režijních nákladů za vykonané služby. Šlo o to zavést do praxe prvky projektového řízení, aby se úřady naučily větší rozpočtové kázni.

Skype a taxi

První výsledky se dostavily poměrně brzy. Ministerstvo v minulosti zaměstnávalo několik stálých řidičů. Jejich vytíženost se v porovnání s outsourcingem ve formě najaté taxislužby ukázala jako neefektivní. V prvním výběrovém řízení vyhrála společnost Sedop, kterou později nahradila výhodnější taxislužba. Po vyčíslení nákladů úředníci zjistili, že se prostředky na autoprovoz snížily o dvacet procent. Dopravní obslužnost se přitom zvýšila o deset procent.
Druhým příkladem je komunikace se zahraničím. Ta představuje nezbytnou součást práce ústředí se zastupitelskými úřady po celém světě. V této oblasti se reformní opatření zaměřila na náhradu klasických telefonních linek stanicemi, které umožňují volat prostřednictvím internetu téměř zdarma. Doposud je možné takto volat s 45 místy v Evropě a ve světě, například s diplomatickými misemi v Paříži, New Yorku, Berlíně nebo Mexiku. Zavede-li se internetové volání na všech úřadech, lze počítat s ročními úsporami zhruba 40 milionů korun.

Problémy reorganizace

Každou reorganizaci provázejí na počátku skepse a odpor. Dílčích reorganizací zažilo MZV za posledních dvacet let několik. Poslední reforma české diplomacie měla ambici změnit organizační řízení a strukturu vedení ministerstva. Tato revoluční myšlenka vzbudila v zaběhaném aparátu obrannou reakci. Čermák se v doporučeních snažil snížit počet organizačních jednotek a úrovní řízení. V praxi to znamenalo, že se snížil počet řídících úrovní ze šesti na tři. Výsledkem byla struktura odbory-vrchní ředitelé-ministr. Náměstci měli odpovídat za naplňování strategických cílů. Pro letošní rok byla připravena strategická mapa s tématy bezpečnost v ČR a ve světě, zájmy ČR v EU, demokracie, lidská práva a rozvojová spolupráce, obchodní a veřejná diplomacie. Poslední část tvořilo efektivní řízení ministerstva a personální politika. Zahraniční politika měla být v těchto oblastech prováděna prostřednictvím projektových týmů, které by byly odpovědné přímo náměstkovi. Celkově se tím snížil počet organizačních jednotek ze 187 na 51. Dle dobře informovaných zdrojů se mělo o strategické mapě s jednotlivými tématy a o jejich provedení rozhodnout již před dvěma týdny. To však už bylo jasné, že se na MZV změní vedení. Proto se rozhodnutí o zahájení projektového řízení na ministerstvu odložilo na politicky stabilnější časy.
Současný ministr Kohout ukončením spolupráce s Čermákem obnovil klasickou vazbu vrchních ředitelů na náměstky. Kohout dříve patřil k tvrdým kritikům postupu svého bývalého kolegy Čermáka ve funkci náměstka. Na jedné z porad měl údajně říct, že se takovou blbostí –tedy Čermákovou reformou – zabývat nebude. Nové organizační schéma prý rozvolňuje odpovědnost za jednotlivé úkoly.
Poučení z chodu institucí je poměrně jasné. Chce-li někdo uspět s reformními opatřeními v obřím kolosu, v němž se každý rok obmění třetina osazenstva ústředí, musí si v Černínském paláci najít spojence. To ostatně platí v diplomacii obecně. Na oficiálních setkáních bývá souhlas partnerů pouhou formalitou, jádrem je zákulisní vyjednávání. V tom nebyl Čermák dostatečně silný. Nedokázal si najít spojence a vytvořit širší tým, který by uvedl jeho dobré nápady do praxe.

Diplomatický zákon

Plán projektového řízení pravděpodobně končí. Stejně jako změna organizační struktury. Možným průsečíkem reformních opatření a kurzu nového ministra zahraničí Jana Kohouta může být návrh zákona o zahraniční službě. Ten Čermák dokončil krátce před svým odstoupením. Ministerstvo zahraničí má zpracované podklady pro věcný záměr tohoto zákona. Předpokládá se, že jej Kohout předloží vládě k projednání. Zákon by měl upravovat specifika služby českých diplomatů v zahraničí. Ta neupravuje – ani v obecné rovině – platný, ale dosud neúčinný zákon o státní službě. Pro práci na MZV se totiž vyžaduje znalost dvou světových jazyků, IQ testy, psychotesty a prověrka Národního bezpečnostního úřadu. To jsou mnohem vyšší nároky, než je tomu u většině ostatních úřednických míst státní správy.
Jinou otázkou je připojištění zdravotních výdajů zaměstnanců a jejich rodinných příslušníků nebo zaměstnávání rodinných příslušníků a partnerů na ambasádách. To dnes není nijak právně ošetřeno. Ministerstvo zahraničí také není připravené zajistit bezpečnost vyslaných zaměstnanců v případě mimořádných situací, zejména teroristických akcí. Z tragického úmrtí českého velvyslance v Pákistánu Ivo Žďárka mohla česká veřejnost usoudit, že toto povolání s sebou nese značná rizika a ministerstvo na ně musí umět odpovědět. To by měl nový zákon umožnit.

Box 1:

Hlavní body Čermákovy reformy diplomacie

Změna organizační struktury

Zavedení principů projektového řízení

Reforma autoprovozu

Zavedení povinných výběrových řízení na vedoucí funkce

Změna způsobu najímání bytů v zahraničí

Zajištění účasti MZV na programech EU

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče