Politiky zasáhla keynesiánská choroba

20. července 2010, 13:46 - David Karsboel
20. července 2010, 13:46

Současná krize má jen dvě řešení, restrukturalizaci dluhu nebo nižší rozpočtové deficity

Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko a Španělsko i některé východoevropské státy – například Rumunsko nebo Maďarsku – mají problém s veřejnými financemi. V těchto zemích se asi nepodaří prosadit skutečné a „bolestné“ reformy, a proto se lze obávat jejich úvěrového selhání. Příliš by nevadilo, kdyby jedna nebo více těchto zemí zbankrotovalo a musel se restrukturalizovat jejich státní dluh, pokud by veřejné finance většiny států skupiny G10 (viz Skupina G10) byly udržitelné. Bohužel tomu tak není. Většina politiků se totiž nakazila „keynesiánskou rozhazovačnou chorobou opilého námořníka“. V důsledku toho budou rozpočtové deficity přetrvávat nejméně v příštích třech až pěti letech. Pravděpodobně však mnohem déle.

Přetvářka a odkládání Úvěrové trhy na tom nyní nejsou nejlépe. To by mělo politiky znepokojovat, protože trh se začíná vyhýbat španělským bankám, které se na světovém trhu stávají neprodejným zbožím. Přetvářka a odkládání zašly příliš daleko a celkové zadlužení západních ekonomik během krize vzrostlo. Nic však nebylo vyřešeno. Spotřebitelé snížili své výdaje jen mírně. Podíl spotřeby a HDP činí v americké ekonomice okolo 70 procent. Na zajištění dlouhodobého růstu je však příliš vysoký. Banky stále lžou o svých rozvahách a většinu z nich lze podezřívat z insolvence. Americké banky kvůli masivnímu objemu nesplacených hypoték a evropské částečně ze stejného důvodu a dílem v důsledku nezodpovědné angažovanosti v jižní Evropě. Státní výdaje se prakticky nezměnily a je jen malá snaha je omezit.

Japonská cesta Ve studii Banky pro mezinárodní platby (BIS) se Stephen Cecchetti, Madhusudan Mohanty a Fabrizio Zampolli snaží na základě tří různých scénářů předpovědět pro několik rozvinutých ekonomik vývoj podílu veřejného dluhu a HDP. Tyto podíly jsou odhadovány ve 30letém výhledu a většinou jde o nesmyslné scénáře. Dle prvního scénáře – žádná změna v programech vládní podpory a ve výdajích na penzijní systém – se očekává, že do roku 2040 ve Velké Británii naroste podíl státního dluhu k HDP na 540 procent. V případě USA a Japonska to bude 450, respektive 600 procent. V praxi nic takového samozřejmě nenastane. Vlády se buď vydají cestou malých a postupných změn – druhý scénář. Nebo provedou dílčí změny a výdaje na penzijní systém nezmění – což je třetí scénář. Pokud vyjdeme z druhého scénáře a budeme předpokládat, že podíl dluhů domácností a firem vůči HDP zůstane na úrovni roku 2010, podíl celkového zadlužení k HDP překoná hranici pět set procent v osmi z uvažovaných zemí včetně USA, Velké Británie, Japonska, Španělska a Francie (viz Trvalý růst). V období 1997 až 2040 tyto podíly průměrně narostou o 66 procent. Stručně řečeno: za 30 let by to mohlo všude vypadat jako v Japonsku. Proto bychom se měli naučit, jak vařit rýži a přimět 75leté, aby se v domovech důchodců starali o stoleté. Taková situace však nenastane. Jediným důvodem, proč se Japonsku dosud dařilo zůstávat nad hladinou, byly vysoké úspory domácností. Co však nastalo? Úspory došly a Japonsko nyní vstupuje do extrémně nebezpečného období, v němž je bláhové předpokládat, že domácí investoři budou neustále rostoucí dluh donekonečna a se stále nižšími výnosy financovat.

Nová Margaret Thatcherová Žádná z ostatních uvažovaných zemí nemá dodatečné domácí úspory, ze kterých by mohla financovat rozhazovačnost veřejné sféry. Předpoklad, že vlády přistoupí k malým a postupným změnám, je odvážný. Historie poskytuje málo příkladů, kdy se umíněným a tvrdě postupujícím vládám podařilo státní výdaje omezit. Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová je asi jediným politikem, kterému se během funkčního období podařilo významně změnit poměr vládních výdajů a HDP. Na politické mapě Evropy nic nenasvědčuje tomu, že by v blízké budoucnosti nastoupila skupina thatcheristů. Vše se však může změnit, až se všeobecně zvýší úrokové sazby. Hnutí Čajový dýchánek (Tea Party), jež kritizuje zadlužování současné americké vlády a přehlížení problémů střední a vyšší střídy, slaví v USA velké úspěchy.

Stačí málo Politici všech zemích snižují deficity pomalu. K uklidnění trhů však není třeba udělat mnoho. K vyrovnaným rozpočtům by v mnoha zemích stačilo zvýšit hranici odchodu do důchodu o dva až tři roky, snížit mzdy státních zaměstnanců o pět až deset a sociálních výdajů o pět procent. Údaje o HDP za jedno nebo dvě čtvrtletí by sice vypadaly hrozivě a reálný disponibilní příjem mnoha skupin obyvatel by poklesl přibližně na úroveň roku 2001, ale nepůsobilo by to jako žádný masový sociální hrob. Jak by vypadal trh, kdyby se taková opatření provedla? Akciové, dluhopisové i mezibankovní trhy by se okamžitě stabilizovaly a zmizely by pochybnosti o zárukách za závazky bank. Tato krize má jen dvě řešení. Buď restrukturalizovat dluh, což bude muset udělat Řecko, nebo okamžitě snížit rozpočtové deficity. V této souvislosti je povzbudivé, že Německo sníží výdaje o 3,5 procenta HDP. To je sice dobrý začátek, ale stále to nestačí. Volby do Kongresu v polovině funkčního období amerického prezidenta přinesou pravděpodobně další úsporná opatření a méně záchranných balíčků. Doufejme, že se Německo stane pro ostatní evropské země příkladem. Navzdory tomu, že žádný jeho politický vůdce dosud nenabídl vizi ani neprojevil odvahu ji – natož něco dalšího – prosazovat.

Box: Skupina G10

Jedenáct průmyslově vyspělých zemí – Francie, Německo, Belgie, Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie, USA a Kanada, jedenáctým členem je Švýcarsko, které však nehraje zásadní roli. Představitelé jejich centrálních bank se pravidelně scházejí, aby spolupracovali a koordinovali své aktivity v oblasti mezinárodních financí. Jednání se také účastní členové Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise, Banky pro mezinárodní platby a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Graf: Trvalý růst Vývoj podílu celkového dluhu na HDP některých států v letech 1997, 2010 a 2040* (v %) Norsko Švýcarsko Německo Itálie Rakousko Řecko Nizozemsko Španělsko Francie USA Portugalsko Irsko Velká Británie Japonsko

0 100 200 300 400 500 600 700 800 900 1000 procent

* roky 2010 a 2040 jsou odhad. Pramen: Banka pro mezinárodní platby, Eurostat, Bloomberg, vlastní odhady Saxo Bank Research

Situace

Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová je asi jediným politikem, kterému se během funkčního období podařilo významně změnit podíl vládních výdajů na HDP. Na politické mapě Evropy nic nenasvědčuje tomu, že by v blízké budoucnosti nastoupila skupina thatcheristů. Vše se však může změnit, až se všeobecně zvýší úrokové sazby.

Souvislosti

Politici všech zemích snižují deficity pomalu. K uklidnění trhů však není třeba udělat mnoho. K vyrovnaným rozpočtům by v mnoha zemích stačilo zvýšit hranici odchodu do důchodu o dva až tři roky, snížit mzdy státních zaměstnanců o pět až deset a sociálních výdajů o pět procent. Údaje o HDP za jedno nebo dvě čtvrtletí by sice vypadaly hrozivě a reálný disponibilní příjem mnoha skupin obyvatel by poklesl přibližně na úroveň roku 2001, ale nepůsobilo by to jako žádný masový sociální hrob.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče