Politikům nikdo nevěří

Měla by vzniknout strana, která voličům nabídne opravdovou možnost volby

Výrazným fenoménem příštích voleb je marnost hledání a rozhodování, komu dát hlas. Tuto bezradnost zažívá většina české společnosti, protože mnoha lidem se žádná volba nejeví dobrá. Politici si dnes dovolují dělat a říkat věci, které si dříve nedovolili. Nemají žádné zábrany a etiku. Nevznikla žádná nová strana, jejíž vůdcové by dokázali nadchnout voliče pro svůj program. Žádná politická strana nenabízí důvěryhodnou cestu z politického a mravního marasmu, do něhož česká politika zabředla.

Chybí pozitivní hrdina

Politikům nikdo nevěří. Zkušenost z minulosti nás poučila, že politik řadí své zájmy nad zájmy voliče. Bez skrupulí jde za svým prospěchem na úkor voličů. Co je dobré pro něho, musí být dobré i pro voliče. Není proto divu, že mu lidé nechtějí dát hlas. To, kde se dnes Česká republika nachází, je obrovsky pozitivně rozdílné oproti tomu, kde byla před dvaceti lety. Má to však problémy. Bankovnictví a proexportní hospodářství sice zaměstnává naši pracovní sílu, ale podíl českých firem a majitelů na této úspěšné části ekonomiky je poměrně nízký. Lidé mají pocit, že hlavní cestou k ekonomickému a společenskému úspěchu není práce či podnikání, ale korupce a provize v politice, státní správě a podnicích se státním podílem. Úspěch a bohatství často nedávají následováníhodný příklad.
Nevytvořili jsme mnoho nových hodnot ani majetku. Ten, co zde už byl, si z velké části rozdali politici, státní správa a lidé s nimi spjatí. Často jde vlastně o organizovaný zločin, ke kterému je jako základna využívána ta či ona politická strana, funkce nebo státní úřad. Politika se stala světem padouchů, v němž zatím marně hledáme „limonádového Joea“, pozitivního hrdinu.

Podvedení lidé

V politice chybějí vzory, kterých bychom si mohli vážit. Jako jsou třeba ve sportu – například Jaromír Jágr či Martina Sáblíková – nebo v kultuře – Karel Gott, Jiří Suchý, Olympik a další. Mezi pozitivní vzory patří úspěšní podnikatelé, jako je Zbyněk Frolík nebo Stanislav Bernard, jejichž cesta k úspěchu si zaslouží obdiv. Není jich však mnoho. V politice dnes nemáme nikoho, komu by lidé věřili a jehož by byli ochotní následovat – možná s výjimkou premiéra Jana Fischera.
Nadšení devadesátých let vyprchalo a zanechalo za sebou navzdory mnohému pozitivnímu i trpkou příchuť a pocity zklamání a bezvýchodnosti. Mnoho lidí se cítí podvedeno. Politická garnitura nejenže nedokázala naplnit očekávání občanů ohledně spravedlivé a demokratické společnosti, ale právě naopak. Uzurpovala si nad nimi moc a co mohla, „zprivatizovala“. Naivní či prospěchářské občany si snaží kupovat populistickými opatřeními, jako jsou nízké, či naopak vysoké daně pro lidi s vysokými příjmy a podobně.

Zásadní obroda je nutná

Je dobré nezapomínat, že svět je založen na nespravedlnosti, a nečinit si iluze, že je to jinak. Neměli bychom však také zapomínat, že demokratický systém by měl zabezpečovat, aby toto zlo nebylo absolutní. Právo politicky vlivných či bohatých je jiné než chudých či starých. A je často něčím zcela jiným, než by mělo být. Zločinem u nás není samotný zločin, pokud se jej dopustí mocný či bohatý. Je jím však o tom informovat občany – sdělit to voličům. Policie a prokuratura vyšetřují, kdo informaci vynesl, a nikoli to, kdo zločin spáchal nebo si koupil volby. Zdá se, že naše justice a policie dosud nikdy nedopadly žádného opravdového zločince. Chytají jen malé ryby. Politici a jejich kliky ukradli voličům spravedlnost. Nikdo z vysoké politiky nechce o korupci mluvit, natož ji řešit. Možná proto, že jsou do ní „namočení“. Spíše se snaží upoutat pozornost na zástupné problémy.
Kyvadlo dějin se však časem vychýlí nazpět k vyšší civilizovanosti, demokracii a ideálu spravedlnosti. Budoucnost určitě zavrhne ty, kteří se na dnešním stavu podíleli. Je však na nás, občanech, aby to netrvalo moc dlouho. Byla by třeba zásadní obroda politické scény a stran. Nebo kdyby vznikla z občanské iniciativy nová politická strana reprezentující politiku, která by si dala za cíl prosperitu země. Strana, která by nebyla spjatá s dnešními či včerejšími politiky, ale se skutečnými dlouhodobými potřebami občanů. Strana, která by voličům nabídla opravdovou možnost volby.