Politické porno

01. června 2012, 12:26 - Tomáš Pergler
01. června 2012, 12:26

Soudní proces s faktickým šéfem VV Vítem Bártou odhalil impotenci kabinetu Petra Nečase

Zatímco se Vít Bárta u obvodního soudu pro Prahu 5 už druhý den obhajoval, že peníze, které poskytl Jaroslavu Škárkovi s Kristýnou Kočí, nebyly úplatky, měly zbylé špičky Věcí veřejných v úterý dopoledne i jiné starosti. Na jednání svého grémia probíraly, který z jejich zástupců by mohl zamířit do kterého státního podniku. Na pořadu měl být kromě jiného ČEZ, z jehož dozorčí rady véčkaři nedávno donutili rezignovat Lukáše Hampla. Zdálo se jim, že nedostatečně plní stranické pokyny, což Hampla brzy může stát i místo náměstka ministra dopravy.
Původně „vystřelené“ jméno možného nástupce Michala Moroze se během několika dní ukázalo u koaličních partnerů jako neprůchozí. Už kvůli tomu, že bývalého spolumajitele bezpečnostní agentury a později náměstka exministra vnitra Radka Johna označil premiér Petr Nečas za „bezpečnostní riziko pro stát“ a šéf resortu financí Miroslav Kalousek vypouštěl informace, že proto coby hlavní akcionář Moroze do ČEZ nepustí. Lídři Věcí veřejných tak debatovali o jiném kandidátovi, kterého by chtěli do dozorčí rady tuzemského energetického gigantu prosadit. Podle informací týdeníku Euro by jím měl být zastupitel Věcí veřejných z Litomyšle Jaromír Odstrčil. Jaderný fyzik, o kterém po zadání jména a příjmení do vyhledávače Google vyskočí jediné: v březnu loňského roku ho policejní hlídka chytila opilého v autě. Odstrčil policistům vyhrožoval, že je svlékne z uniforem a v říjnu byl soudem zproštěn viny s tím, že dechová zkouška, při které nadýchal 1,49 promile alkoholu, byla neprůkazná.
Sám Odstrčil se o své nominaci do dozorčí rady ČEZ odmítl s týdeníkem Euro bavit. „Co vám je po tom? Vy jste kdo? Já vám na to odpovídat nebudu, protože vy, novináři, jste všichni stejní. Nashle,“ řekl a zavěsil telefon. Kalousek věc nechtěl komentovat s tím, že „žádný oficiální návrh od Věcí veřejných nepřišel“, podle informací týdeníku Euro však s Odstrčilovým jmenováním nebude mít žádný větší problém.
V době, kdy byla pozornost médií i veřejnosti upřena na obskurní soudní proces s véčkařským superguruem Vítem Bártou se straničtí lídři bavili i o dalších státních podnicích. Šéfa jihočeských VV Jiřího Lexu už před pár týdny ministr zemědělství Petr Bendl do dozorčí rady Budvaru jmenoval. Do stejného kontrolního orgánu Lesů ČR by měl podle plánů VV brzy usednout tvrdý kritik tohoto státního podniku, poslanec Josef Novotný. A poté, co místopředseda véčkařů Tomáš Jarolím u šéfa státní kasy Kalouska, na kterého podává jedno trestní oznámení za druhým, narazil se zájmem zasednout v dozorčí radě Severočeských dolů, dělá si podle vlastních slov ambice na stejný post v Českých drahách.
To vše za raději tichého souhlasu koaličních partnerů z řad ODS a TOP 09, které ani bezprecedentní soudní propírání dosud jen stěží představitelných nechutností z útrob Věcí veřejných nepřesvědčuje, aby začaly mluvit o konci vládnutí s takovými partnery. Až v samotném konci týdne některým z nich začalo docházet, že divadlo, které se u obvodního soudu v Praze 5 odehrává, přesahuje představitelné meze. A že už zdaleka nemusí jít „jen“ o verdikt, se kterým Vít Bárta nakonec od soudu odejde…

Rychle ztracená sebedůvěra

Na zahájení soudního přelíčení přicházel v pondělí Vít Bárta se sebedůvěrou, která se ani nezdála být příliš hranou. „Tohle je největší místnost, kterou tu mají? Tak malou nemám ani pracovnu,“ prohlašoval při vstupu do jednací síně. Když ale po několika chvílích soudce Jan Šott poznamenal, že „problém je v tom, že když poslancům nabízíte, jak jim budete finančně k dispozici, tak ovlivňujete jejich jednání“, dostala ona Bártova suverenita citelnou ránu. Jak popsala MF Dnes, Bárta si v tu chvíli začal „mnout prsty u pravé ruky a poklepávat na hrazení stupínku“, protože „tohle evidentně nečekal“.
Poté už naplno propuklo něco, co by se dalo právem nazvat politickou pornografií v přímém přenosu. Véčkaři narychlo povolaný svědek, který sám o sobě tvrdil, že je bývalým milencem Kristýny Kočí, přičemž i místopředseda strany Tomáš Jarolím tvrdil, že patří „spíš k doktorovi než k soudu“. Obskurně komediální vystoupení Radka Johna s větami typu: „Pro Víta Bártu je 500 tisíc korun něco jako pro mě pětistovka. Půjčil by i Tluchořovi.“ Dále třeba výpovědi o tom, jak jezdila Kočí za Škárkou s pytlem přes hlavu. Následná obhajoba výroků Kočí plných vulgarit s tím, že „plácala páté přes deváté, protože myslela, že ji budou vydírat“. Škárkovo bombastické oznámení, že má nahrávku z momentu, kdy mu Bárta předával peníze. Vzápětí poté roztřesená brada Víta Bárty, který se začal zakoktávat a nakonec se málem rozplakal. To vše ze strany bývalého šéfa agentury ABL, která se kromě jiného věnovala masivnímu sledování a nahrávání lidí, doprovázené lkaním, že nahrávání považuje „za nepochopitelné a spontánně reagovat na míru účelovosti a záludnosti lidí, které znám, je strašné“. Co je na nahrávce skutečně slyšet se ale veřejnost dozví až 4. dubna, do kdy soudce chce mít k dispozici její expertizu. Sám Škárka totiž před soudem přiznal, že ty nejdůležitější části z předávání peněz nejsou slyšet kvůli údajné rušičce v Bártově bytě.

„Vedlejší produkty“ pro policii

Kromě výše zmiňovaných i řady dalších podivuhodností ale u soudu jako by mimoděk zazněla i mnohem závažnější tvrzení. Pokud by na nich byla jen trocha pravdy, mohlo by Česko v budoucnu sledovat neméně dramatická soudní líčení.
Bývalý šéf véčkařů z Prahy 1 Škárka například konkrétně popsal, o čem se spekulovalo před volbami i po nich. Totiž že vzestup Věcí veřejných se datuje od doby, kdy do nich finančně vstoupili pražští podnikatelé Roman Janoušek s Tomášem Hrdličkou. Společně podnikající přítel bývalého primátora Pavla Béma Janoušek a člen regionální rady ODS Hrdlička měli podle Škárky do projektu Věci veřejné vložit 200 milionů korun s tím, že si peníze v dvojnásobné výši vyberou třeba v podobě nadhodnocených veřejných zakázek.
Původní kalkul přitom byl, že si tak vytvoří partnera pro ODS na pražském magistrátu. Zájem o stranu po příchodu Radka Johna ovšem předčil očekávání stejně jako volební průzkumy a posléze i výsledky. Mimochodem Bárta VV sice sponzoroval, ale zprvu s nimi nechtěl být nijak jinak spojován. I když se už ke straně přihlásil jako volební manažer, byl na původní kandidátce do sněmovny nejprve na nevolitelném místě. Když už bylo zřejmé, že se véčkaři do parlamentu dostanou, řekl svým nejbližším, že chce být na kandidátce třetí. Světe, div se, přesně tak dopadlo i následné stranické internetové referendum.
Druhou dříve tušenou – avšak ze strany politiků takto konkrétně nikdy nevyřčenou – informací bylo, že běžně manipulují výběrovými řízeními na vedoucí místa do státních podniků. U soudu zaznělo, že se místopředseda ODS a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil spolu se svým „vodičem“ (a členem výkonné rady ODS) Romanem Jurečkem pokoušeli ovlivnit výběrové řízení na šéfa plzeňského Ředitelství silnic a dálnic v neprospěch Pavla Rödla. Tedy bývalého úspěšného plzeňského primátora, který z ODS ve zlém odešel. Véčkaři v čele s tehdejším ministrem dopravy Bártou naopak chtěli Rödla zlákat do svých řad.
Bárta u soudu tvrdil, že Pospíšila s Jurečkem z ministerstva rychle „vyprovodil“. Jurečko schůzku týdeníku Euro nepopíral, byla ale prý jen „informační“ o postoji tamní ODS. Faktem je, že spokojeny nakonec mohly být obě strany. V čele ŘSD v Plzni totiž zůstal dlouholetý (a Jurečkem zjevně „prověřený“) ředitel Zdeněk Kuťák a pro Rödla superguru VV našel šéfovské místo v ŘSD v sousedním Karlovarském kraji.
Obě u soudu zmiňované historky jsou na samostatné vyšetřování a soudní procesy. V účetnictví Věcí veřejných totiž žádných 200 milionů od Hrdličky s Janouškem nikde nefiguruje. Buď tedy klamala strana stát, anebo Škárka lhal a měl by čelit minimálně žalobě. U druhé situace jde o jasné naznačení manipulace s výběrovým řízením. Ačkoliv obě věci zazněly veřejně, orgány činné v trestním řízení prozatím k akci zjevně nevyprovokovaly.
„Během soudního řízení nebudeme s ohledem na jeho průběh další postup nijak komentovat,“ řekl mluvčí protikorupční policie Jaroslav Ibehej. „U soudu je důležitá pozice toho, kdo věci říká. Pan Škárka je v pozici obžalovaného. Obžalovanému se přitom ze zákona připouští obhajoba lží. Není proto obvyklé, že bychom se zabývali tím, co tvrdí obžalovaní, neboť mohou lhát,“ tlumočila postoj vrchního žalobce v Praze Vlastimila Rampuly jeho mluvčí Irena Válová. Ani Tomáš Hrdlička žádnou žalobu pro pomluvu na Škárku nechystá. „Víte, kolik takových obvinění bych musel za uplynulých deset let podávat? To bych svůj čas trávil jen u soudu, a to nic nepřináší. Blahoslaveni chudí duchem,“ napsal.

Projekt, který se úplně nepovedl

Hrdličkův obchodní partner Roman Janoušek už před rokem při vládní krizi podle informací týdeníku Euro zhodnotil Věci veřejné slovy: „No, ten projekt se úplně nepovedl.“ Toho jsou si už dnes vědomi naprosto všichni. Paradoxní ale je, že zatímco při zdánlivě nicotnějších věcech, než je odhalování nechutností uvnitř vládní pseudostrany, partneři hrozili odchodem z koalice, nyní všichni mlčí.
Smířlivý je kupodivu i jindy impulzivní šéf poslanců TOP 09 Petr Gazdík, který se nyní do tvrdších výroků nepouští. „Dělá to ostudu celé politické reprezentaci, to ano. Ale to dělala i Vondrova kauza. Nyní je předčasné dělat závěry, musíme počkat na verdikt soudu,“ říká. „My se o tom vnitřně bavíme, odpovědnost ale nese pan premiér. Ten musí říct, zda je účast takové strany ve vládě ještě akceptovatelná, nebo ne. Až bude vynesen rozsudek, bude na Věcech veřejných, aby problém adekvátně vyřešily. Neumím si třeba představit, že bych jako šéf poslaneckého klubu na této úrovni jednal s Vítem Bártou, kdyby byl odsouzen. Teprve pokud by věc nevyřešily VV, vyzvali bychom naše partnery v čele s panem premiérem, aby to řešili oni. A až kdyby se nestalo ani to, byl by čas na naše tvrdší výroky, jak říkáte,“ dodal Gazdík.
Vysoce postavený zdroj z TOP 09, který si nepřál být jmenován, se navíc zaklíná tím, že nyní vláda prosazuje reformy, které by „se Štěchem a Sobotkou nikdy nešly udělat“. Dalším motivem může být fakt, že právě spojení se socialisty je za dnešního rozložení sil oproti současné vládě jedinou alternativou. To by ale stranu mohlo fatálně poškodit v podzimních krajských a senátních volbách.
Smířlivá a vyčkávací rétorika zní v souvislosti s Bártovým procesem také z ODS, jejíž předseda Petr Nečas už několikrát prokázal, že udržení vlády za všech okolností je jeho prvořadý cíl. „Až dosud jsme se všichni bavili de facto jen o tom, co bychom dělali, kdyby byl Bárta zproštěn viny a chtěl se vrátit do vlády. To si totiž nikdo nepřeje, ale v takové situaci by se jen stěží hledaly argumenty, proč to odmítnout. Faktem je, že to začíná být strašidelné a obludné. Jaká je ale alternativa?“ ptá se jeden z dobře informovaných zdrojů blízkých vedení ODS.
Bez ohledu na hrůzu, která se v přímém televizním přenosu valí ze soudní síně na pražském náměstí Kinských se tak nejspíše naplní rok stará prorocká slova véčkařského poslance Josefa Novotného na adresu společného vládnutí. „Je potřeba (…), abychom se pokusili se tady ještě doznemožnit. My už jsme se znemožnili, ale my to musíme dotáhnout do konce.“

Ochromený resort dopravy

Bárta se mimochodem stále zabývá myšlenkou, že ho soud očistí a on se vrátí do křesla ministra dopravy. Je proto dobré si jeho působení na tomto postu zrekapitulovat. Rychle přitom zjistíme, že to nebyly zrovna šťastné časy pro resort. A rozhodně ne proto, že by faktický šéf Věcí veřejných zkoušel nějaké racionální a tvrdé reformy. Spíše se dá říci, že Bárta ministerstvo manažersky příliš nezvládal.
Vzápětí po svém nástupu do funkce zastavil všechny dálniční a železniční stavby a prohlásil, že hodlá s dodavateli vyjednat snížení cen. S nasmlouvanými ceníky však ani nepohnul a snížení celkových nákladů na stavby dané dohodnutým snížením objemu prací pak trochu komicky vydával za své velké vítězství.
S velkou pompou prezentoval novou strategii výstavby dopravní infrastruktury do roku 2025, kterou bylo nutné připravit s ohledem na zcela nový výhled finančních zdrojů ovlivněný dopady hospodářské recese a nutností stabilizovat situaci veřejných rozpočtů.

To, co z jeho úřadu nakonec vypadlo a co sám Bárta označoval bombasticky jako superkoncepci, však byla jen velká blamáž, která neprošla vládou pro četné věcné chyby a svou naprostou nepoužitelnost.

Kromě toho Bárta začal válku se stavebními firmami, zejména se Skanskou, kterou opakovaně přes média obviňoval z odevzdávání nekvalitních staveb, což později nebyl schopen doložit. Velmi tvrdošíjně prosazoval rozšíření mýtného systému na prakticky celou silniční síť včetně okresek, ačkoliv existují důvodné obavy, že by náklady na vybudování a provoz systému převyšovaly budoucí výnosy z tohoto mýta.

Personální veletoče

Specifickou kapitolou pak je Bártova personální politika. S Bártou na ministerstvo nastoupili dva klíčoví náměstci. Martin Sýkora, obchodní ředitel bezpečnostní agentury ABL, a Radek Šmerda, bývalý náměstek ministryně obrany Vlasty Parkanové. Sýkora měl řídit chod ministerstva, a být tak nejvlivnější osobou po ministrovi. To se mu však příliš nedařilo. Na chod resortu měl během velmi krátké doby daleko větší vliv zkušenější Radek Šmerda. Na Sýkoru se navíc provalilo, že kromě náměstkovského platu bere ještě druhou mzdu od firmy, která měla zakázky od ABL, což považoval za problematické i Národní bezpečnostní úřad, který se Sýkorou zabýval kvůli potřebné bezpečnostní prověrce.
Personální zemětřesení pak postihlo i důležité ministerstvem řízené organizace. První na řadu přišel šéf Ředitelství silnic a dálnic Alfréd Brunclík. Bárta to zdůvodnil tím, že Brunclík do seznamu staveb určených k zastavení a zakonzervování pro nedostatek financí zařadil i stavby, které podle Bártova názoru byly velmi důležité. A Brunclíka obvinil, že mu klade do cesty miny. Nahradil ho Jiřím Švorcem, který měl mít zkušenosti, protože stavěl pumpy a obchodní domy. Volba to asi příliš šťastná nebyla, protože Švorce se zbavil i Bártovi loajální současný ministr dopravy Pavel Dobeš hned loni v září.
Ještě méně šťastnou ruku měl Bárta v ČD Cargo, které před jeho nástupem do funkce dočasně řídil šéf Českých drah Petr Žaluda. Bárta do šéfovského křesla dosadil zcela nezkušeného Jiřího Vodičku z Fio banky. Nevydržel ani rok. Loni v červnu ho musel nahradit zkušený Gustav Slamečka, ministr dopravy ve vládě Jana Fischera.

ABL na vnitru

Podobný vývoj jako na dopravě měla invaze Věcí veřejných na ministerstvo vnitra. Nejvyšší post nechal Bárta obsadit Radkem Johnem. Skutečnými hybateli však zřejmě měli být jeho náměstci z líhně ABL. Poměrně krátce se na ministerstvu zdržel Miroslav Zahálka, někdejší člen představenstva bezpečnostní agentury, kde zodpovídal za fúze a zakládání dceřiných společností. Po pár měsících na funkci náměstka rezignoval ze zdravotních důvodů. Další Bártovy „koně“ odstavil po svém příchodu nový ministr Jan Kubice na jaře 2011. Michal Moroz odešel z postu náměstka pro strategie a programové řízení „na vlastní žádost“ s vidinou, že zůstane v podobné funkci po přesunu Johna na post vicepremiéra pro boj s korupcí. Premiér Petr Nečas byl ale proti, a označil ho dokonce za bezpečnostní riziko. Papírový předseda VV se Moroze stejně nevzdal a vzal si ho s sebou jako poradce do čela bezpečnostního výboru sněmovny. S nástupem Kubiceho se odporoučel také náměstek pro veřejnou správu František Vavera. Příslušník hasičského sboru sice nikdy nepotvrdil spekulace o úzkých vazbách na ABL, podle MF Dnes byl ale neformálním konzultantem této agentury.

Po nuceném Bártově odchodu z ministerstva dopravy přišli o svoje posty i lidé Věcí veřejných v České poště. Pouhý půlrok strávil v čele oddělení business developmentu Miloslav Rut. S ním se přitom údajně počítalo na místo šéfky pošty Marcely Hrdé, kterou John v únoru 2011 odvolal. Rut v minulosti vedl českou pobočku společnosti Foxconn, která patřila k největším klientům ABL. Z pozice šéfa divize správy majetku pošty loni odešel také další Bártův člověk Filip Bouček.

Přeživší Dobeš

Nejvýše postaveným mužem z úzkého okruhu vedení VV, který přežil otřes po skandálu s údajným uplácením Kristýny Kočí a Jaroslava Škárky, zůstal ministr školství Josef Dobeš. V novodobé české historii asi nenajdeme jiného šéfa resortu, který by musel snášet takovou kritiku za personální přešlapy. Negativní publicitu si někdejší člen představenstva ABL užil hlavně kvůli podpoře prostořekého národovce Ladislava Bátory. Ani „nejlepší ministr“, jak Dobeše označil prezident Václav Klaus, se ale zpočátku nechtěl obejít bez kolegů z ABL. Do února 2011 mu ve vedení ministerstva sekundoval další bývalý zaměstnanec agentury Kryštof Hajn. Nejdříve byl prvním náměstkem a měl na starost oblast vysokých škol. Po trestním oznámení Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, která Hajna obvinila z vydírání, ale o tento post přišel. Jeho propuštění v březnu 2011 Dobeš vysvětlil snahou o zeštíhlování resortu. Hajn se poté přesunul do funkce manažera rizik v ČD Cargo, kde působí dosud. Jediným vládním úřadem zpod křídla Věcí veřejných, který zůstal ušetřen větších personálních otřesů, je ministerstvo pro místní rozvoj. Jeho šéf Kamil Jankovský nepatří mezi lidi přímo spjaté s ABL. Bývalý člen ODA a Evropských demokratů vedl společnost Phar Service a do strany vstoupil jako jeden z jejích hlavních sponzorů. Během mediálních bouří kolem Bárty a Kočí se vždy držel stranou a potichu se tím od neformálního šéfa strany distancoval. Nebyl by to ale Bárta, kdyby neposlal k Jankovskému svého „hlídače“. Tím je podle dostupných informací náměstek pro regionální rozvoj a cestovní ruch Michal Janeba. Mimochodem celkem zajímavá osoba, a to nejen v kontextu vzestupu a pádu VV. Janeba v letech 1998 až 2005 vedl společnost B.H. Centrum, která patřila do skupiny Strabag a postavila a poté provozovala obchodní komplex Millennium Plaza a hotel Marriott v Praze. Pozemky pod nemovitostmi vedle Lidového domu B.H. Centrum koupilo od ČSSD. V roce 2002 společnost obdarovala sociální demokracii pětimilionovým darem. Ostrahu v komplexu měla na starost ABL. Do července 2010 byl Janeba majitelem a jednatelem společnosti Euro Golf Services. Důvody, proč si tuto firmu náměstek neuvádí ve svém oficiálním životopise na stránce ministerstva, mohou být různé. Třeba ten, že Euro Golf Services figurovala v několika jihočeských korupčních kauzách. Ředitel obecní společnosti Českokrumlovský rozvojový fond Miroslav Reitinger měl pro Janebu získat pozemky od restituentů za zády vedení města, které v těchto místech připravovalo projekt sportovního a turistického areálu. Reitinger byl v roce 2006 odsouzen k pokutě za poškozování cizích práv. V roce 2009 bylo jméno společnosti zmiňováno v souvislosti s aférou zneužívání evropských dotací. Tajemník jihočeského hejtmana Petr Podhola měl tehdy kárat ředitele Úřadu regionální rady Jihozápad Jiřího Trnku za to, že vyškrtl žádost Euro Golf Services o 27,7 milionu korun na výstavbu kempu. Hlavní pojítko Janeby s ABL lze nalézt přes jazykovou agenturu AZ Institute. Janeba, který tuto společnost dříve z poloviny vlastnil, loni potvrdil, že firma fakturovala ABL překlady z cizích jazyků a zároveň platila inzerci ve stranickém časopise Pražan. Jakousi třešničkou na dortu může být informace, že Janeba měl nejspíše klíče od služebního bytu ministerstva i v době, kdy v něm bydlela a přitom byla odposlouchávána Kristýna Kočí.
Připomeňme, že Vít Bárta nevyužíval ke svému politickému vlivu pouze vlastní stranu. Několik spřízněných duší měl i v ODS (bývalý předseda pražské organizace Boris Šťastný, starosta Prahy 11 Dalibor Mlejnský). S ABL v minulosti spolupracoval také náměstek ministra obrany Michael Hrbata. A samozřejmě nelze opomenout podporu z Hradu, kde Bárta vícekrát našel zastání.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče