Politická sázka na hazard

27. dubna 2011, 09:39 - Dalibor Dostál
27. dubna 2011, 09:39

Hazard v Česku zažívá svoji zlatou éru. Hracími automaty protečou ročně desítky miliard korun, přibývá gamblerů i sebevražd. Stát stále nedostává na daních ani korunu. Změny navrhované vládou situaci ještě zhorší, varují odborníci.

Foto: Nissan

Takový „úspěch“ od současné vlády v boji s hazardem nečekali ani největší pesimisté. Přestože se o nablýskaných kasinech i zaplivaných hernách, kudy protékají nezdaněné desítky miliard korun, mluvilo před posledními volbami jako o jednom z největších problémů Česka, ani rok po volbách současný kabinet Petra Nečase neudělal nic, co by přispělo alespoň k malému zlepšení. Naopak. Týdeníku Profit se podařilo zjistit, že od volebního vítězství současné vládní koalice, která slibovala omezení rozbujelého hazardu, povolil stát dalších 22 324 videoloterijních terminálů. Tedy hracích zařízení, která na rozdíl od klasických automatů nemohou obce na svém území zakázat a povoluje je ministerstvo financí. Často přes odpor radnic. „Ukazuje se, že vládní koalice je prolezlá kmotry a je lokajem hazardu. Ztratili jsme další rok,“ zlobí se poslanec Josef Novotný (VV), který proti hazardu dlouhodobě bojuje. Kritizuje především přístup rezortu financí, který má regulaci hazardu na starosti.

Hazard slaví vítězství

Co tedy současná koalice za rok stihla? Výsledek je velmi hubený, pokud použijeme eufemismu. Ve Sněmovně leží tři návrhy na regulaci hazardu. Jeden z nich předložila vláda, druhý opoziční ČSSD a třetí pražský magistrát. Schválení některého z nich je v nedohlednu, jejich projednávání bylo odsunuto až na květen. Podobná hra o čas je důvěrně známá snad ze všech předchozích volebních období. Výsledek byl vždy tentýž. Roky diskuzí ve vládě i v parlamentu, takže se nakonec žádný návrh nestihl dotáhnout do konce. A pokud se to výjimečně podařilo, byl již během projednávání „vyšperkován“ tolika doplňovacími přílepky, že naprosto ztratil původní smysl. Jen jednou prošel zákon omezující hazard až do finále. To když ministerstvo financí v roce 2007 prosadilo zdanění manipulačních poplatků. Danění zhruba 1,2 miliardy korun, které sázkařské firmy vyberou na manipulačních poplatcích, však nemělo dlouhého trvání. Již v létě roku 2008 prosadil poslanec ODS Pavel Hrnčíř přílepkem změnu zákona, která firmy provozující hazard od zdanění poplatků opět osvobodila.

Takto neslavně skončilo zatím největší tažení proti tuzemskému hazardu za posledních 20 let. Nynější vláda podle odborníků dělá vše pro to, aby její boj s hazardem skončil stejně neškodně jako všechny předchozí pokusy. „Pochybuji, že od politiků, kteří se nechají úkolovat od lidí spojených s hazardem, vzejde něco dobrého,“ říká Novotný. Spolu s dalšími poslanci z Věcí veřejných sice předložil pozměňovací návrh, který odstraňuje největší nedostatky vládní novely, ten se však zatím vůbec nezačal projednávat.

Za naprosto bezzubý považují vládní návrh regulující hazard také další experti. „Současná vláda se chová prohazardně. Faktický důsledek vládní novely by bylo zvýšení počtu hracích zařízení,“ říká Matěj Hollan z občanského sdružení Brnění, které proti hazardu vystupuje. Návrh zákona, který se bolestně prosazuje v parlamentu, tak skvěle ilustruje, že veškerý boj tuzemských politiků s hazardem je vlastně jen skvěle sehranou parodií. Na jejím konci totiž podle expertů bude další zlepšení podmínek pro hazard v Česku.

Expanze korupce

Největší předností novely má být podle vlády větší kontrola hazardu ze strany obcí. Radnice dostanou větší pravomoc určovat, kde mohou herny existovat. V zemích, jako je Švýcarsko či Finsko, by podobná úprava možná fungovala. Jenže ve zkorumpovaném Česku bude mít podle expertů jediný důsledek. Korupce spojená s hazardem se pouze přesune z celostátní úrovně do regionů. Hazard, který se opírá o desítky miliard, tak dostane mnohem slabšího soupeře – v porovnání s celostátními politiky a úředníky výrazně hůře placené politiky a úředníky v regionech. „Hazard musí regulovat stát, plošně. Neexistuje žádný důvod, proč by ho zde měl trpět, stejně jako netrpí obchod s dětmi, orgány, heroinem, nájemnými vraždami… Na hazardu stát výrazně prodělává, na automatech jsou závislé stovky tisíc hráčů, vyprat peníze zde dokáže malé dítě, státní dozor nad sázkovými hrami neplní vůbec svoji funkci,“ kritizuje Hollan současné návrhy na kosmetické změny fungování hazardu.

Komu by se zdály předpovědi o dalším rozkvětu hazardu po posílení role měst a obcí příliš chmurné, může se podívat do zahraničí. Zkušenosti z ciziny totiž ukazují, že pokud hazard pevně nereguluje stát, vymkne se kontrole. Názorný je příklad našeho jižního souseda. V Rakousku zkoušeli před několika lety model, kdy obce rozhodovaly ve svém správním obvodu o povolování hazardních přístrojů. Vznikla přitom „patologická“ motivace volených komunálních politiků, odehrála se řada korupčních skandálů a poté se musel stát znovu vrátit k modelu centrálního povolování ve spolupráci s dvěma licencovanými firmami.

Jak by podle odborníků vypadal vládní návrh v praxi? Na mapě České republiky by sice vzniklo několik málo ostrůvků bez hazardu, zejména tam, kde je toto téma pro radnice prioritou, celkově by se však situace zhoršila. „Vytvoří se obrovské korupční tlaky, zastupitelé budou korumpováni přímo či nepřímo různým balamucením, jak z peněz z hazardu budou mít zisk do rozpočtu a budou moci postavit dětem skluzavku,“ upozorňuje Hollan. Provozovatelé hazardu se však i návrhům na kosmetické změny brání a hovoří o „legislativní šikaně“. Vadí jim především to, že kromě vládního návrhu leží ve Sněmovně další dvě předlohy. „Se současným legislativním stavem nemůže být nikdo spokojen. Uznáváme nutnost změny legislativy včetně tendence k růstu odvodového zatížení herního průmyslu a posilování pravomocí státu i obcí v této oblasti,“ říká mluvčí Unie herního průmyslu Andrej Čírtek.

Daně? Možná v roce 2013

Kromě toho, že novela zákona vytvoří nové korupční tlaky, neřeší další velký problém – (ne)zdanění hazardu. Na rozdíl od neziskových organizací, nadací, nemocnic, zoologických zahrad, knihoven, hospiců a dalších užitečných institucí a zařízení totiž herní společnosti nemusí platit daně. Ani haléř. Mají sice povinnost odvádět část výtěžku na veřejně prospěšné účely, ale nebylo by to Česko, aby se z toho nějak nevyvlékly. Veřejně prospěšné účely zákon definuje velmi vágně, a tak s tichým souhlasem politiků odvádí podstatná část hazardních společností poplatek na formálně existující organizace, v nichž figurují lidé spojení s hazardem. Peníze tak posílají v podstatě sami sobě. Ministerstvo financí slibuje, že hazard zdaní, jenže podobný slib už zazněl několikrát. Když se zdanění hazardu loni objevilo při schvalování Janotova úsporného balíčku, dobře sehraná poslanecká parta okamžitě návrh vyřadila. Nečasova vláda se pak loni na podzim už ani neobtěžovala zdanění hazardu do úsporných opatření navrhnout. Přestože jinak obrala o peníze snad úplně všechny – ženami s malými dětmi počínaje a tělesně postiženými konče.

Nový termín, kdy společnosti vydělávající na hazardu začnou platit daně? Podle ministerstva financí rok 2013. Do té doby dál stát nebude mít z hazardních her ani korunu. Zdaněním hazardu by přitom mohl získat zhruba sedm miliard korun. Umělým prodlužováním současného stavu tak vládní koalice připravuje státní rozpočet o 21 miliard korun. To je necelá polovina částky, kterou země potřebuje na náklady spojené s důchodovou reformou.

Ministerstvo financí plánuje, že hazardní firmy budou platit klasickou devatenáctiprocentní daň plus pětiprocentní daň z hazardu. Občas sice veřejně vyhlásí, že chce zdanění zavést již od roku 2012, ovšem řada odborníků to pokládá jen za součást hry na boj s hazardem; při jiných příležitostech totiž představitelé ministerstva hovoří jako o reálném termínu právě až o roce 2013. Důvod, proč stát s výběrem peněz otálí, je jasný. Firmám s příjmy z hazardu se daňové prázdniny trvající téměř čtvrt století líbí.

Firmy podnikající v hazardu se brání rovněž sjednocení odvodů na veřejně prospěšné účely. Podle velikosti nyní odvádí šest až 20 procent z rozdílu mezi vsazenými penězi a vyplacenými výhrami na veřejně prospěšné účely. Za rok 2009, ze kdy jsou poslední dostupné údaje, tak zaplatily 3,36 miliardy korun. Sjednocení odvodů na 20 či 22 procent, které předkládají některé poslanecké návrhy, se firmám nelíbí. „Unie herního průmyslu upozorňuje, že jakýkoliv návrh na zvýšení příjmů z herního průmyslu cestou zvýšení, respektive sjednocení odvodu na veřejně prospěšné účely do jednotné sazby má několik úskalí,“ říká Andrej Čírtek a dodává: „Jednotná zvýšená sazba znevýhodní menší hráče na trhu na úkor velkých. Je dokonce možné, že část menších provozovatelů v případě zvýšení odvodů nadobro skončí, a tím pádem žádné prostředky na veřejně prospěšné účely odvádět nebudou, čímž se deklarovaný účel zvýšit příjmy veřejných rozpočtů zcela ztrácí.

Vedle školy? Samozřejmě!

Peníze nejsou jedinou oblastí, kde veřejnost prohrává boj s hazardem. Herny nyní naprosto ignorují platné zákony, které zakazují umisťování provozoven s hracími přístroji v okruhu 100 metrů od škol, úřadů, nemocnic a dalších institucí. Většina úřadů platnost této části zákona nevymáhá. Mapa heren, která vznikla v Brně, dokazuje, že většina provozoven s hazardem se v centu města nachází v zakázaných zónách. A nejde jen o zařízení fungující několik let. Ministerstvo financí povolilo za posledního půl roku přes odpor brněnské radnice ve městě další tři stovky nových videoloterijních terminálů, podstatnou část z nich opět v oblastech blízko škol, školek, nemocnic a úřadů. I tak vypadá v Česku boj s hazardem.

Navíc má z nové úpravy zákona zmizet právě toto celostátně platné nařízení. To, že Česko přijde o nejúčinnější formu vytěsňování hazardu z nevhodných míst, potvrdilo Profitu i ministerstvo financí. „Výklad neurčitého právního pojmu sousedství, jakož i vyhlášky obcí typu ,zákaz provozování v okruhu do 100 metrů od chráněných objektů‘ činí v praxi problémy, respektive vyhlášky tohoto typu se v praxi příliš neosvědčily. A to především vzhledem k faktické nemožnosti formulování optimálního způsobu stanovení předmětné vzdálenosti,“ uvedl v nepříliš přesvědčivém vysvětlení Jakub Haas z tiskového odboru ministerstva. „Problémy se projevují nejen při povolování, ale také ve fázi výkonu státního dozoru,“ dodal.

Podle ministerstva má celostátní předpis zakazující hazard v okolí školek a nemocnic nahradit právě možnost obcí hazard regulovat nebo zcela zakázat. Podle odborníků však vznikne pro herny vítaná příležitost, jak ve městech a obcích zlegalizovat své umístění, které nyní porušuje zákon. „V okamžik vstupu zákona v platnost si požádají všichni provozovatelé o povolení a budou ho muset dostat. Města nestihnou – když by náhodou chtěla – přijmout tak rychle vyhlášky, které by hazard omezily,“ obává se Matěj Hollan. Řada z více než 22 tisíc hracích zařízení, které ministerstvo financí povolilo od loňského června, přitom působí právě v zakázaných zónách. Protesty radnic pomáhají jen částečně. Jen 2 855 z nich bylo ministerstvem financí zrušeno nebo přemístěno do jiné lokality.

Zlatá jízda

Novodobá historie hazardu v Česku se začala psát v roce 1990. Tehdy začal platit zákon o sázkových hrách a loteriích. Právě jemu vděčí tuzemské společnosti provozující hazard za svůj zlatý věk a tučné roky. Od začátku sice umožňoval obcím regulovat počty hracích automatů na svém území, jenže v porevolučním Česku byla zpočátku všechna omezení považována za socialistický přežitek. A síla peněz spojených s hazardem hrála svoji roli již tenkrát. Teprve po mnoha letech, když se začalo více hovořit o negativních vlivech heren na společnost, přikročila alespoň některá města a obce k omezování počtu hracích automatů. Společnostem vydělávajícím na hazardu však stačil jednoduchý trik. Přišli s definicí „videoloterijního terminálu“. Přestože zařízení vypadá jako klasický automat, je jen poněkud jinak technicky řešeno, podle provozovatelů hazardních her jde o přístroj spadající do kategorie „ostatní zařízení“. A jejich provoz již nepovolují a nezakazují obce, ale ministerstvo financí.

A tak začal marný boj radnic s hazardem. O co více hracích automatů obce zakázaly, o to více videoloterijních terminálů ministerstvo financí povolilo. Zatímco počet hracích automatů klesl mezi roky 2009 a 2010 díky radnicím z 55 tisíc na zhruba 42 tisíc, celkový počet hracích zařízení v zemi zůstal stejný. Více než 120 tisíc. Například v Praze se v poslední době podařilo radnicím snížit počet hracích automatů o tři tisíce, ale ministerstvo ve stejné době povolilo sedm tisíc nových videoloterijních terminálů. Hazardu tak je stále stejně nebo více, jen obce přišly o místní poplatky z automatů. A tak jich velká část od rozsáhlejšího tažení proti hazardu ustoupila. Výjimkou je například již zmíněné Brno. Tamní radnice vytáhla do boje proti dosavadnímu výkladu zákona a domáhá se určovací žalobou, aby soud jasně řekl to, co v Česku ví v podstatě každý s výjimkou státních úředníků – že videoloterijní terminál není specifické zařízení, ale jen jeden z typů hracích automatů. A že i videoloterijní terminály tedy mohou radnice regulovat.

Proti výherním automatům se postavila i Praha 1 a Praha 2. Z obou částí, zejména díky iniciativě starostky Prahy 2 Jany Černochové, výherní přístroje zmizely. Některé herny ovšem jen vyměnily automaty za videoterminály. S těmi vedení radnic zatím nic nezmůže. Jana Černochová prosazuje omezení hazardu i ve Sněmovně, kam byla minulý rok zvolena. Když proti němu vystoupila ještě před volbami, stala se terčem výhružek. Do schránky dostala svou fotku s propíchanýma očima a zlomenou tužku. Tehdejší boj za omezení hazardu zastavilo veto prezidenta. (O současném úsilí a návrzích, které jednotlivé strany ve Sněmovně projednávají, si můžete přečíst v rozhovoru s Janou Černochovou)

Zatím však hazard pokračuje ve své zlaté jízdě. Dopady jsou pro Česko naprosto tragické. Zatímco ve Francii vychází jeden automat na 18 000 lidí, v Česku připadá na 170 osob. A v Brně dokonce na každých 60 obyvatel. Zatímco jen v Praze je 146 kasin, v celé Belgii jejich počet omezuje zákon na devět. Nebo jinak. V Praze s jedním milionem obyvatel je více heren a kasin než v celých USA s 266 miliony lidí. Jaké má hazard podmínky v dalších zemích? V Norsku má automaty jen státní monopolní organizace. Ve Švédsku může mít povolení k hazardu jen státní společnost. Na Slovensku brání rozšiřování technických her přísný zákon – v roce 2008 jich bylo v provozu pouze pět desítek, a to v přísném kasinovém režimu. V Rusku platí absolutní zákaz od roku 2007, s výjimkou čtyř herních zón vzdálených od Moskvy. Rovněž v Irsku platí úplný zákaz hazardu. Z vyspělých zemí má hazard zelenou snad pouze v Česku. Výsledkem jsou nespočetné lidské tragédie. Z chorobného hráčství se léčí na 15 stovek lidí, což je téměř o 20 procent víc než před osmi lety. Kvůli gamblerství páchá ročně sebevraždu až 600 lidí. „Navíc z posledních výzkumů vyplývá, že hazardu propadají nové skupiny obyvatel, například ženy, u kterých jsou pak následky mnohem ničivější než u mužů,“ říká Jasna Flamiková z iniciativy Stop hazardu.

O hazardu v podstatě nelze říci ani napsat nic nového. Vše už bylo řečeno mnohokrát, chybí pouze jediné. Rozhodnutí politiků. O tom, jak je tato problematika komplikovaná a jak ji nelze uspěchat, se již naučily recitovat romány. Jisté je jen jedno – řešení jsou jednoduchá, všichni je znají a v zahraničí fungují. Schválit zdanění hazardu, zrušit výjimku pro videoloterijní terminály nebo odsouhlasit plošný zákaz hazardních her mohou poslanci hned na nejbližší řádné schůzi Poslanecké sněmovny, která začíná v úterý 26. dubna. Řád Sněmovny zná rychlé procedury pro mimořádné situace a v málokteré oblasti v zemi je situace tak alarmující a potřebuje okamžité řešení jako v případě hazardu. Ovšem na to, že se k tomu zákonodárci v nejbližších dnech odhodlají, by si nevsadil ani ten největší hráč…

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče