Politická ostuda

08. ledna 2009, 10:41 - Luděk Bednář
08. ledna 2009, 10:41

Většina manažerů souhlasí s pokračováním mise české armády v Afghánistánu

Měla by pokračovat česká vojenská mise v Afghánistánu?

  • Ano 80,6 %
  • Ne 13,4 %
  • Nevím 6 %

Na konci loňského roku sociální demokraté ve sněmovně nepodpořili vládní plán zahraničních misí české armády na rok 2009. Vláda poté musela exekutivně rozhodnout a prodloužit pobyt českých vojáků v misích o dva měsíce. ČSSD nepodpořila mise, protože nesouhlasila se zvýšením počtu vojáků v Afghánistánu. A schválení misí spojila se zrušením poplatků ve zdravotnictví. S tímto jejím rozhodnutím nesouhlasí 80,6 procenta manažerů.
Patří k nim i tento respondent: „Považuji za ostudu české politické reprezentace, že spojila 30korunové poplatky s misí v Afghánistánu. To je nepřijatelné. Určitá témata musejí být vyňata z handlů. Jde o víc – o pověst České republiky. Nemá to v historii obdobu. Jde o pošpinění demokratických zásad a památky těch, kteří padli za Česko v dávné minulosti či nedávno. To si asi nikdo neuvědomuje. Politici tím dávají pozůstalým jasný vzkaz: Je nám jedno, že vaši synové padli.“
Podobně jednoznačně odpovídá další manažer: „Jsem zastáncem boje proti terorismu a názoru, že se s teroristy nevyjednává. Pro mnoho států je obtížné posílat vojáky do zemí, v nichž jsou ohroženy jejich životy, ale teroristické zlo se nevymýtí jednáním – bohužel.“
Výhrady k misím však má jiný respondent: „Každá vojenská mise je problematická. Už slovo mise, misionář naznačuje, že se někdo pokouší nastolit pořádek, systém, mravy či kulturu u někoho jiného. Otázkou je, zda si to druhý subjekt přeje. Pochopitelně, že nás příslušnost k NATO zavazuje k určité spolupráci. A je také zřejmé, že naše vojenská mise je v Afghánistánu poněkud jiného, humanitárního charakteru. Právě v tom však vidím problém a vnitřní rozpor. Jedna část NATO (také pod označením mise) operuje v Afghánistánu skutečně vojensky, při tom však nastávají značné škody na životech a majetku. Druhá mise (naše) se snaží jejich dopad zmírnit nebo odstranit. To je přece naprosto schizofrenní situace! Přirovnal bych to k situaci, kdy jsou vydávány nemalé finanční prostředky na konzumaci jídla a pití a po ztloustnutí ještě vyšší na zhubnutí formou různých diet. Příčinu problémů v Afghánistánu je třeba hledat v zemi samé – v její historii, kultuře, mentalitě a zvyklostech obyvatel. A každá mise, která se bude snažit toto změnit proti vůli země, je odsouzena k nezdaru.“
Pochybnosti jsou znát i v kladné odpovědi. „Je nezbytné jasněji koncipovat cíle, které chceme jako ČR v tomto teritoriu, popřípadě v rámci mise, dosáhnout. S ohledem na historii Afghánistánu (byl součástí čtrnácti velkých říší) nelze očekávat řešení pouze v oblasti vojenské, popřípadě ve snaze o vývoz západní demokracie. Ministerstvo zahraničních věcí čeká ještě mnoho práce, aby rozumně vysvětlilo, proč by armáda měla utratit zhruba miliardu korun ročně, jestliže prognóza Světové banky vidí řešení v tomto teritoriu až v horizontu 24. století.“
Jasný názor vyslovuje manažer: „Nemůžeme předpokládat, že za nás někdo vyřeší globální problémy. A terorismus jím dnes je. Každé zúžení manévrovacího prostoru pro teroristy v arabském prostředí o něco zvýší bezpečnost v ostatních částech světa. Při pohledu do minulosti lze na mnoha případech vidět, kam vede izolacionismus aneb ,problémy někde daleko se nás netýkají‘. Bohužel týkají. Po prvním teroristickém útoku na území ČR bude na změnu názoru pozdě.“
Nesouhlasí s ním respondent: „V Afghánistánu se bojuje už dvě stě let a je to k ničemu. Nejlepší je si tálibánců nevšímat. A ve chvíli, kdy jejich aktivity překročí hranice Afghánistánu, je jednorázově potrestat. Udržovat v této zemi permanentně armádu nemá smysl. Ve Vietnamu to také nemělo smysl a dnes je to země bez problémů. Uživí se sama a Západu se stále víc přibližuje.“
Opačný postoj zaujímá manažer. „ČR by měla dostát závazkům vůči spojencům. Naše postavení na mezinárodní scéně bude navíc vždy záviset na tom, jak čitelným a důvěryhodným partnerem pro ostatní budeme. Tuto důvěru lze rychle ztratit a obtížně ji budeme znovu získávat, až budeme potřebovat pomoc ostatních. Souhlasím s hodnocením expředsedy ČSSD Miloše Zemana, že jakékoli ohrožení našich mezinárodních závazků a příslibů ve vojenské oblasti hraničí se zločinným chováním.“

Odpovídalo 134 manažerů

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče