Politici jsou sluhové voličů

31. července 2006, 00:00 - PETR BÝM
31. července 2006, 00:00

KAREL HAVLÍČEK, SINDAT GROUP: Pro podnikatele nepředstavuje politická orientace příští vlády zásadní problém. Jejich úspěch totiž z 90 procent závisí na nich samotných. Tvrdí to Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků a středních firem a obchodně-marketingový ředitel průmyslového holdingu Sindat Group.

KAREL HAVLÍČEK, SINDAT GROUP: Pro podnikatele nepředstavuje politická orientace příští vlády zásadní problém. Jejich úspěch totiž z 90 procent závisí na nich samotných. Tvrdí to Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků a středních firem a obchodně-marketingový ředitel průmyslového holdingu Sindat Group. Co říkáte výsledkům červnových voleb do Poslanecké sněmovny?

Nejsou nijak překvapivé. Lidé se prostě vyjádřili, je to odraz toho, co chceme. Polovina voličů je orientovaná napravo, liberálně, druhá preferuje sociální stát -v té hrají velkou roli starší lidé, státní zaměstnanci a podobně. My všichni a hlavně politici toto rozložení sil musíme respektovat. Takto si prostě volič vybral.

Z hlediska podnikatelů ale volební výsledek není zrovna ideální.

Podnikatelská sféra už z logiky věci samozřejmě preferuje pravicové strany. Ale ani pod tímto úhlem pohledu nevidím ve volebním výsledku nějakou fatální záležitost. Máme standardní parlamentní demokracii a tržní ekonomiku, to je základ. Pro vlastní podnikání je - troufám si tvrdit - skoro lhostejné, zda-li nakonec bude vládnout koalice pravostředová, či levostředová.

Skutečně v tom nebude žádný rozdíl?

Jistě, určité strany vytvářejí pro podnikání příznivější, řekl bych pohodlnější prostředí, třeba v podobě nižších daní. Nicméně žádný podnik, přesněji řečeno úspěšný podnik, nemůže být závislý na podmínkách, které mu vytvoří stát -pokud nebudeme mluvit o zemích, kde je u moci extrémní levice či pravice. Efektivita podniku se odvíjí od toho, jestli dokáže vyvinout, vyrobit či nakoupit konkurenceschopný produkt a ten pak dobře umístit na trhy. To je 90 procent podnikatelského úspěchu. Jen ten malý desetiprocentní zbytek představují vnější podmínky. Může to být třeba celková situace na světových trzích, vlivy technologické, sociologické. Napadají mě ještě ekologické vlivy a v neposlední řadě také politická orientace vlády země, kde firma působí. A co se toho posledního týká, není to zásadní faktor. Podnikatel nemůže plánovat svou budoucnost na základě toho, kdo v jeho domovské zemi vyhraje volby.

Skoro se zdá, že podnikatelům je lhostejné, kdo je u vládního vesla. Myslíte, že kvalita podnikatelského prostředí nezávisí na tom, zda vládne ODS, nebo ČSSD?

Podívejte se na to prostřednictvím toho, co české podnikatele trápí nejvíce. Já například za velký neduh považuji přebujelou legislativu a s tím spojenou tíživou administrativu. V druhé řadě pak špatnou vymahatelnost práva. Potřebujeme tedy mimo jiné zjednodušení celého legislativního systému a současně rychlé a pružné soudy. Dále potřebujeme kvalitní státní úředníky. Mám za to, že takové cíle najdete v programech všech parlamentních stran.

Rozdíly ale určitě existují. Třeba v přístupu k daním, respektive k jejich výši.

Daně jsou důležité a určitě bude příjemné, budou-li nižší, ale zase nemají takový význam, jaký jim přisuzují média. Navíc daň z příjmů, o které se mluví nejvíce, podnikatel či firma může relativně dobře ovlivnit. Na rozdíl od jiných daní, třeba DPH. U daně z příjmů každý může svůj daňový odvod v rámci platných předpisů optimalizovat. Pro velké společnosti, nadnárodní korporace, má jistě význam každá půlka procenta, ale jsem přesvědčen, že pro většinu ostatních podniků není takový rozdíl, jestli je sazba 17, nebo 19 procent.

Vpravo a vlevo na naší politické scéně se také různí názory na potřebné reformy, zmiňme za všechny reformu penzijního systému. Patový výsledek proreformním snahám moc nenahrává. Myslíte, že to podnikání v Česku prospěje? Reformy bez diskuze potřebujeme. Pravda je, že je prosazuje hlavně pravá část politického spektra. Ale nevyhne se jim nikdo. Pokud jakákoli vláda bude chtít stabilní ekonomiku, pak technologicky vzato nemá moc možností. Katalog nástrojů, které může využít, je poměrně úzký a omezený. Tady žádná bipolarita neexistuje. Diskuze může být jenom o tom, v jaké míře se ten či onen nástroj použije a v jakém časovém horizontu. Co podle vás do katalogu prorůstových opatření patří především? Jsem přesvědčen, že zásadní význam má podpora investic a také proexportní opatření. Právě investiční pobídky ovšem bývají zhusta kritizovány zprava. Jejich přítelem není například prezident Václav Klaus.

Pokud si někdo myslí, že se bez investičních pobídek obejdeme, je na hlubokém omylu. Má-li jakákoliv země na světě zájem o příliv zahraničních investic, musí mít vytvořen kvalitní systém jejich podpory. Lákat investory na kvalifikovanou a relativně levnou pracovní sílu, to je v globální ekonomice málo. To je totiž základní předpoklad k tomu, abychom se vůbec dostali do „nominace“. Zapomeňme na zlaté české ruce a příznivou polohu v centru Evropy. V současném konkurenčním prostředí mají rozhodující váhu detaily, nuance, prostě konkrétní nabídka. Nedávno jsem v Indii viděl vyhodnocení světových teritorií z pohledu lokálních podpor zahraničních investic. Česká republika tam figurovala v celosvětové tabulce, jakési matici různých faktorů, na předním místě, v regionu dokonce nejvyšším. Já to považuji za excelentní vizitku naší ekonomiky.

A co ty nerovné podmínky pro domácí a zahraniční podniky na tomto poli?

Optimální by samozřejmě bylo, kdyby pobídky platily pro všechny bez rozdílu. Ale ten problém nelze řešit zrušením podpory jedné skupiny, v tomto případě zahraničních investorů. To by bylo přesně v duchu hesla: já kozu nemám, ať tedy chcípne i sousedovi. Politicky je to vděčné, v důsledku ale můžeme dopadnout tak, že v citovaném vyhodnocení nebudeme figurovat vůbec.

Zmínil jste před chvíli také proexportní politiku. Jak hodnotíte její aktuální stav? Funguje docela solidně. Česká exportní banka, ale hlavně EGAP a Českomoravská záruční a rozvojová banka, malým a středním podnikům při pronikání na světové trhy pomáhají velmi efektivně. A myslím, že i jejich informační politika je dostatečná. Druhá věc je, že některé podniky potřebné informace nedokáží získat a vyhodnotit, tedy vybrat si ten pro sebe optimální program, a v praxi použít. Jenže to je zase o podnikatelských schopnostech. Při nejrůznějších příležitostech často slýchávám stížnosti na deficit informací. Jsou lidé, kteří čekají, že jim někdo všechno přinese až pod nos na zlatém podnosu. Ale tak to není, sběr a efektivní použití informací je jedním z hlavních předpokladů úspěchu v jakémkoli oboru lidské činnosti, a to bezezbytku platí i pro podnikání. Kdo se toto nenaučí, ztrácí významnou konkurenční výhodu a jen stěží na trhu uspěje. Vraťme se závěrem ještě k aktuálnímu politickému dění. Jste manažer, denně řešíte nějaké problémy. Jak se podle vás s problémy vypořádávají politici? Připadá mi, že v politických stranách a v politice obecně je třetina lidí velmi schopná, ta druhá průměrná a ta poslední představuje neschopné. Samozřejmě trochu zjednodušuji. Obecně vzato, našim politikům nescházejí vědomosti, ale cítím u nich velký deficit v oblasti komunikace. Postrádám u nich umění vyjednávat a prodávat. Přitom jejich situace je v podstatě stejná jako naše: na trhu je pět či deset víceméně stejných produktů ve stejné ceně a pak záleží na marketingu, vaší schopnosti výrobek nebo myšlenku prodat zákazníkovi či partnerovi. Na druhou stranu ten poměr 100 na 100 vytvořil velmi složitou situaci. Ale zase - není to nic výjimečného nebo nezdravého. To se v parlamentní demokracii prostě stává. Nakonec se ale východisko najde, nepodstatné slovní půtky budou slábnout a naopak bude sílit tlak voličů. Jak to podle vás dopadne? Myslím, že logika vývoje vede Česko k velké, tedy pravolevé koalici. Co předčasné volby? To by znamenalo, že naše politické špičky nejsou schopny splnit úkol, který jim voliči dali. A ten je jednoznačný: dohodněte se. Politici musí vnímat nejen své příznivce, ale i své „nevoliče“. Rozložení sil je takové, že dohoda, nejspíš se značnými kompromisy obou stran, je nutná. Politik není sluhou boží, ale sluhou voličů, veřejnosti. Předčasné volby by představovaly naprosté selhání českých politiků. Pak bych očekával odchod současné politické garnitury ze scény. Ale opakuji: pro podnikatele není rozhodující, kdo bude nakonec vládu sestavovat. Pravicové strany jsou vůči našim potřebám a požadavkům vstřícnější, ale ani vítězství druhé strany nebude pro české podnikání představovat nějakou diskvalifikaci. Ing. KAREL HAVLÍČEK, Ph. D., MBA**

Narodil se v roce 1969. Absolvoval Vysokou školu ekonomickou. Později ve studiu pokračoval na Manchester Metropolitan University, kde získal titul MBA. Od počátku profesní kariéry působil v podnikatelské sféře, dnes je marketingovým a obchodním ředitelem skupiny Sindat Group. K jejím nejvýznamnějším částem patří firma Technistone, jeden z největších evropských producentů umělého kamene, a trio Syntex, Tylex a Spolsin, vyrábějící speciální průmyslové textilie. Havlíček je místopředsedou Asociace malých a středních podniků a viceprezidentem Evropské asociace malých a středních podniků. Má za sebou také bohatou publikační činnost. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčkem jsou dějiny umění. Má unikátní schopnost: dokáže říkat věty pozpátku.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče