Politici jsou nepoučitelní

08. června 2010, 20:09 - Karel Zaoral
08. června 2010, 20:09

Plýtvání, sliby a zadlužování daňových poplatníků jsou samou podstatou politiky, ...

Celý podtitul: Plýtvání, sliby a zadlužování daňových poplatníků jsou samou podstatou politiky, říká uznávaný ekonom

EURO: Jak hodnotíte nynější snahu o sjednocení fiskální politiky v EU? ZELENÝ: Jde o sjednocení politické, ne ekonomické. Jelikož je politická a hospodářská výkonnost členů EU tak rozdílná a nadále se diferencuje, jeví se sjednocená fiskální politika až příliš makroekonomická, tedy hodnoty přerozdělující, a málo mikroekonomická – hodnoty tvořící. Diferencovaná fiskální politika by byla lepší odpovědí na dlouhodobou nevyrovnanost, kdy ti výkonnější musejí z politických důvodů financovat ty méně výkonné či méně zodpovědné. Dlouhodobě to není udržitelné. EU nikdy nebyla a nebude USA, kde „sjednocení“ vyrůstá zdola, ne shora.

EURO: Je dle vašeho názoru kontrola návrhů státních rozpočtů a případné sankce za překročení deficitu správnou cestou, jak Evropu zbavit nebezpečí řetězového bankrotu jednotlivých zemí? ZELENÝ: Jsem poněkud rozčarován politiky a jejich „ekonomy“, z nichž se dnes stávají spíše účetní. Ten škrtá to a ten zas tohle, ten přidává to a ten ono – a všichni dohromady udělají velké nic. Deficity přece nejsou příčinou něčeho, ale jsou důsledkem skrytých, málo průhledných a tvrdošíjně přetrvávajících socio-politických mechanismů, jichž jsou schodky hospodaření pouze specifickou manifestací. Umělé účetnické vyrovnávání deficitů navozuje falešný pocit, že se něco významného děje, zatímco mlýny mechanismů melou a melou. Bankrotovat mohou ekonomiky na různých úrovních zadlužení a řetězové reakce jsou řetězové právě proto, že vyvolávají nepředvídatelné kolapsy důvěry, jen nepřímo korelované s absolutní výší zadlužení. Tempa změny jsou mnohem důležitější než jejich účetní hodnoty. Ani to však kritéria EU neodrážejí.

EURO: Jsou navrhované sankce dostatečně důrazné, aby dokázaly zabránit politikům v plýtvání? ZELENÝ: Jakákoliv ekonomika založená na sankcích a trestných intervencích nemá v dnešním světě naději na úspěch. Opuštění principů svobodného trhu a jeho další deformace intervencemi státu i „nadstátu“ vede jen k dalšímu zatemňování a mlžení podstatných a skrytých rizik. Stát může a musí ekonomiku regulovat pomocí dlouhodobých soustav pravidel, ale ne do ní intervenovat pomocí zásahů, injekcí a vykupování, nebo dokonce trestání podniků a států jedněch na úkor druhých. Nadstát, který sám takto plýtvá a intervenuje, nemůže efektivně dohlížet a zamezovat ostatním státům v politickém plýtvání. Plýtvání, sliby a zadlužování daňových poplatníků jsou samou podstatou politiky a EU je seskupením politickým, ne hospodářským.

EURO: Jaká jsou rizika plánované centrální kontroly fiskální politiky obecně a konkrétně pro ČR? ZELENÝ: Spočívají v narůstající roli státu a nadstátu, vzniku kultury intervence a oslabení kultury plošné a obranné regulace. Největší riziko pro ČR je v kulturně zakotvené schopnosti a motivaci umělá pravidla kreativně obcházet a s nevšední tvořivostí reinterpretovat. Řekové jsou relativně jednodušší, průhlední a naivní, jsem ale přesvědčen, že se budou učit. Za „Řecko“ lze vinit pouze politiky, nikdy ne populaci, neboť za populismus mohou politici, ne ti populizovaní. Německé peníze nejdou Řecku, ale přímo bankám držícím jejich dluhopisy. EU zbavuje rizikovosti banky, ne Řecko. Evropské banky tyto peníze použijí na bonusy a další nákup dluhopisů a spekulativních akcií, ne na podporu podnikatelských záměrů a inovačních projektů. Banky, kterým riziko vyjde, čekají takzvané „balíky“ (zisků – pozn. red.). Banky, kterým riziko nevyjde, čekají „balíky“ ještě větší. Samozřejmě ze zdrojů daňových poplatníků EU.

EURO: Je vám blíže myšlenka povinně nulového deficitu s jistými výjimkami (švýcarský model), návrh ODS na zpětně korigované platy podle vývoje ekonomiky a deficity reagující na ekonomický cyklus, nebo návrh na „povinnou nulu“, tedy například při dvouprocentním růstu maximálně dvouprocentní deficit? ZELENÝ: Mně se osobně zamlouvá systémový přístup, kdy jsou společenské výdaje přímo svázány s výkonem ekonomiky a upravují se jako provázaný celek, a ne položka po položce. Částečné úpravy vedou k politické manipulaci a k úniku některých položek z hospodářské rovnováhy. Jak tomuto státu již dvacet let chybí strategie rozvoje, která by umožňovala tvorbu většího koláče namísto bezvýchodného přerozdělování koláče stále menšího, tak mu chybí i jakákoli strategie provázaných rozpočtových pohybů ve vzájemné závislosti všech položek mezi sebou a na hospodářském výkonu společně.

EURO: Co konkrétně to znamená pro politickou reprezentaci? ZELENÝ: Cílem je nastavit obě strategie dlouhodobě tak, aby se politické strany musely podřizovat určitým pravidlům výkonnosti ekonomiky, a ne vystavovat jednotlivé složky rozpočtu nákladným, opakujícím se a k ničemu nevedoucím politickým bojům a zákulisním bojůvkám. Ekonomové a podnikatelé mají hospodářský koláč vytvářet a politici jej rozdělovat podle pravidel dlouhodobé strategie, ne podle okamžitých výkyvů politické moci, která v ČR stejně za moc nestojí. Současná úřednická vláda zde promarnila historickou příležitost k prokázání strategického myšlení a dlouhodobé stability v rozhodování. Nyní nás již čekají jen další patové situace, nefunkční koalice a obnovená éra stranických politických slibů.

EURO: Kolik času zůstává České republice, než riziková přirážka k dluhopisům vzroste natolik, že nebude pro vládu reálné jít na trhy pro financování dluhu? ZELENÝ: Na komplikovanou otázku je pouze jednoduchá odpověď – času není nikdy dost. Neznáme přesně dynamiku mechanismů, které k zadlužování a deficitním rozpočtům vedou. Víme jen, že sankce nemohou být řešením, tak jako nebyly v celé historii socialismu a komunismu. Dynamika ztráty ratingu a nárůst dluhopisové přirážky mohou být náhlé a nezáleží jen na nás, ale na řetězové reakci zóny, které jsme součástí. Lituji, že jsme nevyužili mezidobí úřednické vlády k položení základů trvalých systémových reforem. Naše politické strany se nedohodnou nikdy a politický paroválec jedné strany se setká s odporem veřejnosti.

EURO: Jaké jsou alternativní možnosti řešení problémů společné měny? ZELENÝ: Největším „tahákem“ společné měny se dnes stává princip jakési „kolektivní viny“, který dává selhávajícím státům záruky kolektivní záchranné intervence. Tato politická, nikoli hospodářská zodpovědnost zaručuje kolektivní odměnu v časech dobrých a kolektivní záchranu v časech špatných. Takové uspořádání je dlouhodobě neudržitelné, protože nemotivuje k vlastní zodpovědnosti a tvorbě národní hospodářské strategie. Již první vyloučení následkem sankcí by vedlo k řetězovému rozpadu EU. Role společné měny se přeceňuje.

EURO: V jakém smyslu? ZELENÝ: Společná měna nemůže být výrazem politické vůle, ale hospodářské provázanosti relativně autonomních regionů. Přirozeně spontánní integrační proces byl zbytečně a ukvapeně politicky uspěchán a společná měna nasazena na nesouměřitelné, silně diferencované ekonomiky států. Nyní už je bohužel záchrana eura spojena se záchranou unie a politici vynaloží všechny prostředky svých poplatníků, aby nevyhnutelný kolaps alespoň na čas oddálili. Nebezpečí postupujícího rozkolu Německa a Francie, s paralelní separací a historickým transatlantismem Británie, již začíná připomínat strukturu historické Evropy, tak jak ji známe ještě před poválečnou unifikací. Otázky společné měny blednou za takových podmínek.

Milan Zelený (68)
Patří k nejcitovanějším českým ekonomům. Je řádným profesorem na Fordham University v New Yorku a profesorem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Působil jako mezinárodní konzultant podniků, institucí a vlád v zahraničí. Sám sebe označuje za celoživotního zastánce kapitalismu a volného trhu, stoupence nestranického a neideologického přístupu k ekonomice i přímé demokracie.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče