Pokořená Británie

22. června 2010, 21:29 - Luděk Bednář
22. června 2010, 21:29

Levicová a pravicová revoluce atomizovaly a rozdělily společnost hrdého Albionu

Velká Británie se nachází v ideové politické krizi. Jedním z jejích projevů je rozpad ideje „tržního státu“. V důsledku toho zastaral politický konsenzus, jenž v Británii vládl v posledních 30 letech. Proto je třeba provést novou analýzu tohoto hlavního ideového přesvědčení.

Nárůst centralizovaného státu

O tuto novou analýzu se pokouší v knize Red Tory: How Left And Right Have Broken Britain And How We Can Fix It (Rudý tory. Jak levice a pravice pokořily Británii a jak to lze napravit) bývalý profesor teologie na Univerzitě v Cumbrii a zakladatel a ředitel britského think tanku ResPublica Phillip Blond. Dle něho poslední generace Britů byla svědkem dvou revolucí. Obě se snažily osvobodit člověka, čímž však zničily místní spolky.
První revoluci uskutečnila levice. Šlo nejen o kulturní revoluci, která odstranila tradiční britské způsoby chování a zvyky, ale i o právní, jež upřednostnila lidská práva před povinnostmi. A navíc i o revoluci zaopatřovacího státu, v níž sociální státní pracovníci nahradili činnost samostatně se organizujících místních spolků a sdružení. Druhá revoluce byla záležitostí pravice. Ve věku deregulace zničily mamutí obchodní řetězce, jako je Wal-Mart, vlastníky místních obchodů. Globální finanční trhy převzaly kontrolu nad malými bankami, čímž městské bankéře, kteří znali místní poměry, nahradili obchodníci, již rozhodují z míst vzdálených tisíce kilometrů. V důsledku této pravicové revoluce také přišly o moc odbory.
Obě revoluce se dle Blonda zaštiťovaly lidskou svobodou, ale ve skutečnosti zvýšily státní centralizaci. Atomizovaly a rozdělily britskou společnost, načež nastoupil stát a pokusil se napravit škody, jež tím vznikly. Pravicová revoluce volného trhu nevytvořila pluralitní decentralizovanou ekonomiku, ale centralizovanou finanční kulturu, která vyžaduje obrovský stát, jenž ji kontroluje. Snaha osvobodit lidi od sociálního útlaku nevyvolala rozvoj svobody. Naopak oslabila rodinu, zvýšila počet dětí narozených mimo manželství a odcizila sousedy. V Británii se začala zvyšovat zločinnost, v důsledku čehož byly rozmístěny čtyři miliony bezpečnostních kamer.

Nevědomé spolčení

Blond v článku Nástup rudých toryů, který kniha rozšiřuje a jejž v únoru 2009 publikoval britský měsíčník Prospect, napsal: „Jak vypadá současná britská společnost? Stal se z ní národ rozdělený na dvě části. Nefunkční byrokratický a centralizovaný stát dohlíží na stále více rozdělené, bezmocné a izolované občany.“ A dodal: „Zaopatřovací a tržní stát jsou dnes dva nefunkční a vzájemně se podporující neúspěchy.“ Dle Blonda levice i pravice několik generací poškozovaly občanské vazby, které udržují společnost pospolu, a proto jsou odpovědné za její mravní úpadek.
Základ Blondovy úvahy tvoří tradiční konzervativní názor, dle něhož zaopatřovací stát, jenž vznikl po druhé světové válce, vytvořil závislost lidí na centrální vládě, oslabil systém vzájemné pomoci a vyčerpal síly, které občanům pomáhají spoléhat se sami na sebe. A poté, co byli britští pracující vykořeněni, začal je nejprve v šedesátých letech minulého století ničit společenský liberalismus a následně v osmdesátých letech ekonomický liberalismus volného trhu.
Blond naznačuje, že se hnutí hippies a yuppies nevědomky spolčila, aby z chudých Britů učinila otroky konzumu. Ti se svými ubohými platy začali hledat materiální uspokojení a falešnou duševní útěchu a zapomnění v drogách a alkoholu. Dle Blonda liberalismus do jisté míry paradoxně narušil tradiční instituce, které v minulosti zklidňovaly konkurenční společenské zájmy, protože z lidských práv učinil modlu. Tím se stal nezbytným dominantní a autoritativní stát a namísto lidského společenství vznikl spolek televizních diváků.

Nové formy vlastnictví

Blondovo zděšení nad stavem britské společnosti má pro něho teologické i politické důsledky. Je přesvědčen, že nejlepší síla, která udržuje lidi pospolu, je „religiózní představa transcendentního Boha“. Jeho zármutek nad úpadkem politiky je výrazem skutečné existenciální nevolnosti z nepřítomnosti morálních jistot ve zrelativizované a sekularizované společnosti. A domnívá se, že náprava tohoto stavu spočívá ve spojení kulturního konzervatismu a radikálních protitržních opatření – třetí cestě ekonomické filozofie, distributismu, zformulované Gilbertem Keithem Chestertonem (1874–1936) a Hilairem Bellocem (1870–1953). Tito dva britští katoličtí spisovatelé hlásali, že od reformace, jež začala v polovině 16. století a doznívala ještě ve století osmnáctém, svět upadal. Největší vliv měli ve dvacátých letech 20. století, kdy pro torye vytvořili ideu demokracie založené na vlastnictví lidí.
Dle Blonda lze „pokořenou Británii“ napravit a znovu zavést soudržnou a přirozeně fungující společnost propojením tohoto antikapitalistického konzervatismu s politikou zaměřenou na posílení sociálních a morálních vazeb. Jeho výzva k novým formám vlastnictví v soukromé i veřejné sféře však bude pro torye příliš radikální.

Kritika zleva i zprava

Konzervativci naopak určitě uvítají Blondovu zdrcující kritiku arogantního státu. Dle Blonda totiž jen Čína dusí své občany stejně jako britský stát Brity. Zaopatřovací stát labouristů zničil prosperující intelektuální a občanskou kulturu pracujících a téměř zahubil chvályhodné a propojující aktivity dobrovolnických skupin a komunitních aktivistů. Tento stav popisuje následovně: „Britové apaticky a bez odporu sklouzávají do postdemokratické kultury pasivní konzumace a politického přizpůsobení se.“ Blondovo katolické vyznání prostupuje jeho útok na levici. Ta totiž sleduje sekularizovaný individualismus, který povzbuzuje pornografii a používání drog a povyšuje stát do role strážce etiky.
Jeho nekompromisní odsouzení dědictví bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové se však bude toryům zamlouvat méně. A je možná důvodem ostražitosti jejich současného vůdce Davida Camerona vůči Blondovi. Dle Blonda totiž rodina pomáhala snášet chudým Britům příkoří reformace a průmyslové revoluce. Její postupné zanikání od konce druhé světové války je však zanechalo bezmocnými. A tuto jejich bezmocnost ještě posílil thatcherovský důraz na individualismus. V důsledku deregulačních tržních opatření „železné lady“ přestali mít chudí Britové jakoukoli ochranu proti vše prostupujícímu zlu labouristického megastátu.

Oživení občanské společnosti

Blond by však chtěl stejně jako současný premiér Velké Británie Cameron oživit občanskou společnost. Domnívá se, že by úsilí několika tisíc malých sdružení povzbudilo britskou společnost a dodalo jí smysl. Jeho řešení však bude pro torye nejen obtížně pochopitelné, ale i přijatelné. Zasazuje se sice o převod majetku chudým Britům, ale jeho návrh, jak to učinit, není příliš konkrétní – možná podporou malých půjček rodinám a sdružením. A zastává se i kapitalizace sociálních dávek a obnovy důvěry rodinám a přátelům, aby si mohli půjčit na založení malých podniků.
Blondovým cílem je vznik občanského státu. Za tímto účelem by snížil moc vysokých státních úředníků a rozšířil by pravomoci občanských zaměstnanců, kteří mají blízko k místním společenstvím. Decentralizoval by státní moc, poskytl by vyšší rozpočtová oprávnění malým státním orgánům, umožnil by charitativním organizacím zajišťovat více služeb a zvýšil by investice do infrastruktury, aby mohlo více oblastí ekonomicky prosperovat. Navíc by přestavěl koleje vysokých škol vybudované dle vzoru vesnic, aby univerzity byly více propojené s blízkými městy.

Nepatřičné peskování

Katolický romantik Blond opovrhuje masovou výrobou a makroekonomickými kritérii a považuje je za příčiny zotročení Britů. Odmítá koncept ekonomické volby jako chiméru a je přesvědčen, že v důsledku sebeklamu Britové chtějí nakupovat kvalitní potraviny za nízké ceny.
Blond chce nahradit prohnilý zaopatřovací stát „politikou založenou na ctnosti“. V tomto ohledu je však politicky i intelektuálně nedůsledný. Současný zaopatřovací stát sice dle něho podporuje úpadek morálky, ale za jeho jedinou možnou reformu považuje přesun pravomocí ze státní, vertikální úrovně na místní, tedy horizontální. Co to však má společného se ctností? Navíc ve své výzvě k systému založenému spíše na ctnosti než na trhu a státu nijak neupřesňuje, co ctností myslí. Jako praktikující katolík je možná přesvědčen, že by se Britové měli chovat dle Bible. Možná se i obává výsměchu sekularizovaných čtenářů. Možná však ani není férové se mu vysmívat. Není totiž ekonom, a proto lze v jeho analýze nedostatků volného trhu snadno odhalit chyby.
Pokud však Blond nedokáže přesně popsat zákony, které by prosazovaly „ctnost“, nemá ani právo peskovat sekularizované politiky, protože neposkytují společnosti mravní vzory.

Box:
RED TORY: HOW LEFT AND RIGHT HAVE BROKEN BRITAIN AND HOW WE CAN FIX IT
(Rudý tory. Jak levice a pravice pokořily Británii a jak to lze napravit)
AUTOR
Phillip Blond
VYDAL
Faber and Faber Londýn 2010
ROZSAH
310 stran

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče