Poker nemůže hrát každý

10. září 2009, 16:36 - Luděk Bednář
10. září 2009, 16:36

Většina manažerů se domnívá, že by se odměny bankéřů měly regulovat

Považujete za správné regulovat odměny bankéřů, jak se na tom dohodli představitelé G20 v Londýně, aby je odradili od velkého riskování?

  • Ano 45,8 %
  • Ne 40,8 %
  • Nevím 13,4 %

Finanční krize způsobila většině velkých finančních domů v Evropě i v USA obrovské ztráty. Mnoho bank získalo od vlád miliardy dolarů na další existenci. Jejich vrcholní manažeři však stále často pobírají odměny v řádu několika milionů dolarů. Představitelé nejvyspělejších světových ekonomik G20 se proto předminulý víkend na summitu v Londýně dohodli, že odměny manažerů omezí. S tímto jejich rozhodnutím souhlasí 45,8 procenta našich manažerů. Jednoznačně na otázku nedokáže odpovědět první respondent: „Jsem proti jakékoli regulaci odvětví, v němž neexistuje přirozený monopol. V pořádku jsou však úvahy, že by bankéři měli být odměňovaní dle střednědobých a dlouhodobých výsledků. O tom by však měli v první řadě rozhodovat akcionáři, nikoli nějaký úřednický dohližitel.“
Vyhraněný, ale zajímavý názor zaznívá v záporné odpovědi: „Nebylo to velké riskování, ale ,nenasytnost‘ bankovních kaprů, protože nedokázali posoudit výši rizika. Zjednodušili činnost na výtěžek a nezabývali se riziky. Výše rizika je doménou hráčů. Ti by nikdy nepřipustili konec hry. Vždy reagují na situaci. Potřebují, aby hra pokračovala. Do řemesla hráčů – spekulantů, kteří jsou dobrodiním pro trh, protože určují relace – začali fušovat tupci s ambicí překonat rekordy schopných. Je to pořád stejné – nejsme si rovní. Prodere-li se na místa schopných odpad, má to katastrofální následky. Poker nemůže hrát každý.“
Opačné stanovisko zaujímá tento dotázaný: „Každá regulace je problematická. V tomto případě s ní však souhlasím, protože banky pracují s cizími penězi, což vyžaduje velkou odpovědnost. A pokud ji nemají akcionáři ani bankéři, musí se to řešit jinak.“
Záporně odpovídá následující respondent: „Vidí-li někdo přímou úměru mezi výší bonusů a mírou riskantních rozhodnutí, bude pro regulaci. A bude mít pravdu. Pokud někdo řekne, že až donedávna banky tloustly, a proto jejich rozhodnutí nebyla natolik riziková a špatná, bude proti regulaci. A také bude mít pravdu. Je tedy pravda někde uprostřed? G20 či někdo jiný s právem rozhodovat o osudech bankéřů by měl zvážit zdraví každé banky a rizika ohrožující její klienty či ekonomiku států, kde působí. A až poté přijímat opatření. Plošné, byrokratické řešení se vymstí. Přinese jen další zmatky a mohlo by zapůsobit i kontraproduktivně – demotivačně.“
Souhlasný postoj vyznává další manažer: „V tomto případě platí staré přísloví Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Pokud státy podpořily banky miliardami dolarů z rozpočtů, mají právo kontrolovat, jak s nimi hospodaří. Připomínám, že americké banky loni na podzim dostaly finanční prostředky a nejprve je použily na úhradu odměn manažerů a na výplatu dividend.“
Snaha o řešení se objevuje v záporné odpovědi: „Mine se to účinkem. Lidé na těchto postech mají takový mozkový potenciál, že každou regulaci obejdou. Je-li někdo naprogramován na co nejvyšší osobní profit bez ohledu na následky, nelze mu v tom nijak zabránit. To je velký sociologický problém. Mnoho těchto lidí, nejen bankéřů, je sice v byznysu geniální, ale naprosto postrádá sociální inteligenci. Hromadí bohatství, které prakticky k ničemu nepotřebují, neboť vše mají. Nejsou schopni brát ohled na potíže způsobené většinové společnosti. Jak to změnit? Socialismus nefunguje, větší daně trochu. Snad jen trvalá výchova od školních lavic a následné pozvolné změny v chování společnosti mohou mít plošnější dopad.“
Jiné řešení nabízí tento respondent: „Je správné, aby vlastníci a akcionáři regulovali odměny manažerů firem. Je to jejich právo. Nechápu, jak je možné vyplácet odměny manažerům – ať v bankovnictví či jiném odvětví – kteří způsobí firmě ztrátu, nezvládnou rizika, nezajistí její rozvoj nebo ji dokonce dovedou ke krachu. Vždyť jako správci majetku a hospodáři nesplnili úkol. To už se netýká bonusů a odměn, ale diskuse o základním platu a setrvání manažera ve firmě. Samozřejmě že je nutné zohlednit třeba dopady ekonomické krize, takzvané ,objektivní příčiny‘, na byznys. I za krize však existují měřítka úspěšnosti. Základním je krizi přežít, dalším měřítkem je například tržní podíl. Pokud je vlastník či akcionář moudrý, nastaví odměny manažerům tak, že je bude i v krizi motivovat a zároveň dle plnění kritérií pro manažerské bonusy řídit rozvoj a rizika firmy.“

Odpovídalo 142 manažerů

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Polil vás v hospodě číšník? Kdo to zaplatí?
Návod, jak zatočit s neplatiči alimentů
Jak se vám zvýší splátka hypotéky při refinancování?
8 mýtů, kterým při placení sociálního pojištění nevěřte
Týkají se vás nedoplatky na daních? Pozor, exekutoři už je začali vymáhat
Auta
Video: To nejlepší z Goodwood Revival 2017
Také Toyota Auris (ne)míří do terénu. Verze Freestyle přidává plasty, ale nic dalšího
Už i Hyundai přechází na uhlíková vlákna, prozrazuje nový patent
Mazda představila svou Škodu Kodiaq. Sedmimístná CX-8 ale do Evropy nemíří
Hyundai i30 N se už vyrábí. Do konce roku vznikne pouze 1450 exemplářů
Technologie
Na nereferenční Radeony RX Vega se může čekat až do půlky října, výrobci nemají čipy
Některé počítače HP se po servisní aktualizaci Windows 10 spouští až 10 minut
Tohle by mohla být revoluce. Pi Charger slibuje první opravdu pohodlné bezdrátové nabíjení
Ovladač od Nvidie způsobuje problémy s Nočním osvětlením [Windows Insider]
Naděje v kauze drahých pamětí. Výrobci DRAM konečně investují do zvýšení kapacit
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít