Pohrajte si s miliony

04. února 2008, 00:00 - Jan Němec
04. února 2008, 00:00

POČÍTAČOVÉ HRY - Svět videoher přestává být doménou uhrovitých mladíků. Výrobci cílí na nejširší publikum a vyplácí se jim to. Výdělky herního průmyslu rostou o desítky procent a přitahují inzerenty i z oblastí mimo počítačový průmysl. „Paření“ se také stalo regulérním sportem, jímž ti nejlepší vydělávají stejně jako špičkoví sportovci.

Světový herní průmysl prožívá zlaté časy. Globální tržby z prodeje videoher trhají rekordy, rostou o desítky procent ročně a lidé za ně utrácejí mnoho miliard dolarů. Za stále větším zájmem o hraní stojí rostoucí kvalita a realističnost her, pokles jejich cen, stále „vychytanější“ konzoly i klesající ceny hardwaru. Vliv má i rostoucí počet domácností s internetem, a to zejména pro on-line hry. Vývojáři také zacílili na co nejširší veřejnost. A úspěšně. Hraní tak přišly na chuť i ženy či lidé středního věku.

Nejsilnějším trhem v herním průmyslu jsou Spojené státy americké. Podle agentury NPD Group v loňském roce vzrostly tržby v tomto odvětví v USA o 43 procent a lidé za ně celkem utratili rekordních téměř 18 miliard dolarů. Ještě markantnější nárůst zaznamenal loni český trh. Podle odhadů si prodeje loni v Česku polepšily o více než 100 procent a dosáhly bezmála jedné miliardy korun.

Obecně největší poptávku obchodníci registrují na konci roku. Například v USA činily předvánoční tržby téměř pět miliard dolarů. „Hry jsou do značné míry vánoční byznys. Odhaduji, že na konci roku se uskuteční polovina všech nákupů a většinou se jedná o dárky. Proto také největší hity vycházejí na podzim,“ tvrdí šéfredaktor časopisu Score Jan Modrák.

Rozhoduje hratelnost, cena i požadavky na PC

NEJVĚTŠÍ VÝROBCI A PRODEJCI NA ČESKÉM TRHU

Cenega Czech – původně česká firma zabývající se distribucí počítačové zábavy. Prodává hry pro PC i konzoly a herní hardware. V roce 2005 firmu koupila ruská 1C Company.

Conquest Entertainment – zabývá se prodejem her i konzolí a herního příslušenství.

Playman – česká firma, specializující se na vydavatelstkou činnost v oblasti počítačových her.

CD Projekt – polský distributor her, původně jediný na tamním trhu, zabývá se i lokalizací her. Od roku 2002 rozšířil své působení i do Česka.

JRC – síť obchodů s herním softwarem i hardwarem, v České republice má 17 prodejen. Firma vznikla už v roce 1988, kdy prodávala hry na počítače Atari a Commodore.

Illusion Softworks, nyní 2K Czech

– původně česká vývojářská firma, kterou v roce 1997 založil Petr Vochozka.

Bohemia Interactive Studio – česká vývojářská firma, založená v roce 1999 bratry Markem a Ondřejem Španělovými. Orientuje se na vývoj realistických válečných her.

Cyber Café – Společnost Progamers v Česku provozuje síť devíti počítačových heren s názvem Cyber Café. Vedle vlastních zařízení v bchodních centrech sdružuje Cyber Café také přibližně 40 partnerských heren.

Nových počítačových her vznikají každoročně tisíce. Úspěchu v podobě velké prodejnosti se však dočká jen zlomek z nich. Co je v dnešní době pro uživatele důležité a co nejvíc ovlivňuje jejich výběr? „Dá se říci, že rozhoduje zejména technické zpracování, to jest, jak je hra realistická a jak věrohodná je grafika,“ odpovídá Modrák. „Obecně bývá ale stále hlavním hlediskem zábavnost, která se nazývá odborně hratelnost. Do této složky lze částečně zařadit příběh, ovládání a další faktory. Předpoklady úspěšnosti nelze stručně definovat, ale je nutné vidět ten základní rozdíl mezi filmem a hrou – hra je interaktivní zážitek,“ dodává Modrák.

Podle vedoucího herního serveru Bonusweb.cz Ondřeje Zacha jsou důležité i další faktory. „Pomineme-li individuální preference podle žánrů, může jimi být cena, zda je hra lokalizována do češtiny, ale i náročnost na hardware. Dnes již není žádným překvapením, že si technologicky vyspělá hra nevede v prodejnosti tak dobře, jak by se očekávalo, poněvadž si ji zkrátka většina lidí na svém průměrném počítači nemůže zahrát. Nejúspěšnější tituly proto nebývají náročné na hardware a jsou svým pojetím přístupné široké veřejnosti,“ vysvětluje Zach.

O prodejnosti jednotlivých her v tuzemsku prozatím neexistuje oficiální statistika. To by se však mohlo již brzy změnit. Podle Daniela Mikšovského ze společnosti Progamers totiž přední výrobci zastoupení v Česku plánují založení Asociace herního průmyslu a internaktivní zábavy a objednání oficiálního průzkumu českého trhu od společnosti GfK. Prozatím jsou k dispozici pouze údaje od samotných firem.

Například jednoho z nejsilnějších titulů – fotbalové hry FIFA 2008 od společnosti Electronic Arts – se v Česku prodalo velmi slušných 35 tisíc kopií. Podobně úspěšný byl i další sportovní hit – hokejová NHL 2008. Herní divize společnosti Microsoft vstoupila na český trh na začátku listopadu 2006 a od té doby prodala přes 20 tisíc kopií svých produktů. Jako nejúspěšnější uvádí tituly Halo 3, Gears of War nebo Forza Motosport. U Playstation pak vedou GTA San Andreas, God Of War nebo Gran Turismo 4.

Ve světě vedou konzoly, v Česku „písíčka“

Americké statistiky prodejnosti jasně ukazují nadvládu konzolí. Zatímco nejprodávanější PC hry World of Warcraft se prodalo 2,25 milionu kopií, všechny další tituly nedosáhly ani milionové prodejnosti. Na konzolích nejžádanější Halo 3 oproti tomu překročila dokonce čtyřmilionovou hranici. Dvěma milionům prodaných kusů se přiblížila i desátá nejprodávanější hra Mario Party 8.

Rozdíl mezi trhem v USA a Česku je nejenom ve velikosti, ale také v rozložení tržeb mezi hry pro stolní počítače a pro herní konzoly. „V České republice má stále velmi silnou pozici hraní na počítači. V zahraničí se stále více trend přiklání ke konzolím. Například v Německu rozšířenost PlayStation 2 přesáhla 20 procent domácností. U nás je to mnohem méně,“ tvrdí manažer PlayStation pro ČR a SR Andrej Dula.

„Světově jsou konzolové hry stále na vzestupu a tento trend bude nadále nepochybně pokračovat. Co se týče podílu, ve světě se odhaduje na přibližně 70:30 ve prospěch konzolí. U nás je přibližně 60:40 pro stolní počítače,“ vypočítává Modrák. Podle něj ale i v Česku podíl konzolí rychle roste. Důvody „zpoždění“ a stále převládajících stolních počítačů jsou i historické. „Za minulého režimu tu konzoly prakticky neexistovaly. Hry nešlo kopírovat a originály byly na tehdejší plat nepředstavitelně drahé,“ vysvětluje.

Za stále rostoucím podílem konzolí na herním trhu stojí vedle nabídky her hlavně konzole nové generace: Nintendo Wii, Playstation 3 a Xbox 360. Ty už zdaleka nejsou jen „hracími krabičkami“, ale zvládnou i přehrávání hudby, videa nebo surfování na internetu. Dokáží tak nahradit počítač a mohou sloužit i jako domácí multimediální centrum.

Oficiální statistiky prodeje konzolí v Česku také nejsou k dispozici. K posouzení úspěšnosti lze tedy využít pouze odhady či statistiky jednotlivých prodejců. Jeden takový průzkum uskutečnil portál GamePro.cz. Z odpovědí jím oslovených prodejců vyplývá, že na českém trhu patří mezi nejoblíbenější konzoly Playstation 2 a Playstation 3, podle jiných pak Xbox 360. Firma Nintendo, úspěšná v podstatě všude jinde ve světě, se v Česku prosadila méně. Důvodem je, že na rozdíl od Sony a Microsoftu doposud v Česku neotevřela pobočku. Nejúspěšnější konzolí nové generace je pak v Česku Xbox 360.

Například v USA ale zaznamenala na konzolovém trhu největší úspěch právě firma Nintendo. Ta v posledních letech na Microsoft s Xboxem a Sony s Playstation výrazně ztrácela. Odborníci označují za hlavní důvod „zmrtvýchvstání“ Nintenda především konzoli Wii, která svým revolučním ovládáním přiblížila hraní i lidem, kteří se o něj dříve ani nezajímali. Hry jako tenis nebo bowling se staly hitem večírků a u některých nejvášnivějších hráčů údajně způsobily dokonce ryze sportovní zranění – tenisový loket.

Rostoucí náklady má pomoci krýt reklama

Náklady na vývoj stále reálnějších, graficky a hardwarově náročných videoher dosahují v dnešní době milionových hodnot. „Vývoj je stále nákladnější – některé vysokorozpočtové hry stojí i desítky milionů dolarů. Kvalitní hru na špičkové úrovni obecně pod deset milionů dolarů už dnes vytvořit nelze,“ potvrzuje Modrák. Výrobci se s rostoucími náklady vypořádávají různě. Jednou cestou může být současný vývoj jedné hry pro stolní počítače i herní konzoly. Relativní novinkou je pak zařazování reklamy do her.

„Reklama ve hrách je novým trendem, ale zatím se o ní mluví především na odborných nebo byznysových herních serverech. Praktické využití je zatím stále v začátcích,“ říká Modrák. V budoucnu by podle něj ale mohla právě reklama či product placement k financování her významně přispět. Oproti běžné reklamě má totiž tato její forma několik výhod. „Zatímco reklama ve filmu je pevná a neměnná, ve hrách může být billboard plynule obměňován podle inzerentů. Jinými slovy, hra si plynule z internetu stáhne to, co potřebuje,“ vysvětluje Modrák. Reklama se tak ve hře může obměňovat například podle lokality nebo podle času a aktuálně běžících reklamních kampaní. Nejběžnější formou jsou klasické billboardy nebo reklamní tabule kolem sportovních hřišť.

Zatímco za product placement ve filmech inzerenti tvrdě platí, ve hrách tomu je často doposud naopak. Podle Modráka tak například automobilky za použití svých aut ve hrách dokonce inkasovaly licenční poplatky. To se však postupně také mění.

Na reklamu se rozhodla vsadit jako jedna z prvních firma Electronic Arts. Ta přišla na konci ledna s novou obchodní strategií a hodlá své produkty distribuovat prostřednictvím systému Play 4 Free zdarma. Vydělávat pak chce hlavně na reklamě ve hrách a drobných poplatcích, které budou uživatelé odvádět za lepší vybavení ve hře.

Hraní jako profesionální sport

Na počítačových hrách v dnešní době nevydělávají jen vývojářské firmy. Takzvaný progaming, tedy hraní profesionálně, se totiž stává sportem se vším všudy – se sponzory, žebříčky, národními týmy, světovými turnaji, olympiádou či dokonce specializovanými televizními kanály. „V Česku hraje profesionálně zhruba 20 tisíc lidí,“ tvrdí Daniel Mikšovský ze společnosti Progamers. Ta v tuzemsku provozuje síť počítačových heren a pořádá i turnaje. „Nejlepší tři až čtyři hráči v Česku se hraním dokonce uživí. Pokud za uživení počítáte výdělek kolem 15 až 20 tisíc měsíčně,“ říká Mikšovský.

Hráči v jednotlivých zemích se sdružují do progamingových asiociací, podobných těm sportovním. V Česku je to od roku 2003 Českomoravský svaz progamingu s 12 tisíci členy, jehož předsedou je právě Daniel Mikšovský. Hlavním úkolem těchto asociací je pořádání národních turnajů a získávání kvalifikace na turnaje mezinárodní. Pravidlem bývá, že na celosvětovou akci postoupí z milionů „pařmenů“ pouze jeden nejlepší hráč či tým z každé země. Kvalifikace přitom není nejlevnější záležitost. „Licence na účast na mistrovství World Cyber Games stojí 20 tisíc dolarů,“ upřesňuje Mikšovský. „Dostat reprezentanta na světový turnaj vyjde celkově na statisíce až miliony korun,“ dodává.

České finále mistrovství v počítačových hrách pořádá Progamers již několik let na veletrhu Invex. Mezinárodní turnaje se pak konají zejména v progamingově nejvyspělejších zemích, jako jsou Jižní Korea, USA nebo Německo. Náklady na uspořádání světového turnaje se pohybují už v řádech desítek milionů dolarů.

Výdaje hradí z převážné části sponzoři. Ti se v oblasti progamingu rekrutují logicky především z řad vývojářských firem – Activision, Vivendi, Microsoft nebo Sony, v Česku pak Electronic Arts nebo Ubisoft. Výrobci také vybírají, v jakých hrách se bude soutěžit. Nejčastěji jsou to sportovní nebo akční tituly jako FIFA, NHL nebo Counter Strike.

Dalšími sponzory jsou firmy zabývající se počítačovým hardwarem. „Třeba WCG z devadesáti procent sponzoruje firma Samsung,“ dává příklad Mikšovský. Podle něj jsou totiž hry jedním z motorů počítačového průmyslu. „Nové hry bývají většinou hardwarově velmi náročné. Největší novinky často vyžadují nákup nových komponent, protože starší stroje je nezvládnou,“ vysvětluje. Poslední skupinou jsou firmy, pro které je lákavá cílová skupina hráčů, tedy především mužů do 25 let. Podobně jako u hudebních festivalů jsou to podle Mikšovského například fastfoodové řetězce, výrobci nápojů nebo kávy či výrobci mobilů.

V některých zahraničních zemích je podle Mikšovského paralela mezi hrami a sportem ještě výraznější než v Česku. „Nejlepší tři až čtyři světové týmy mají vlastní sponzory, jejichž loga nosí na dresech. Hraním si dokáží vydělat klidně tolik, co u nás Šebrle nebo Neumannová,“ srovnává Mikšovský. Zvláštní skupinu pak tvoří liga Cyberathlete Proffesional League. Ta sdružuje padesát nejlepších světových týmů. Turnaje pořádá v luxusních hotelích a je velmi obtížné se mezi tuto elitu probojovat.

V Asii a USA je profesionální hraní natolik prestižní a výnosnou oblastí, že má i specializované televizní kanály. Ty vysílají čtyřiadvacet hodin denně přenosy z turnajů a získávají peníze z reklam. „Je to jakási obdoba MTV,“ přirovnává Mikšovský. V Česku funguje podobná televize také, avšak zatím pouze na internetu (www.pg24.cz).

Hry se kradou víc než jiný software

Podobně jako ostatní softwarové firmy, i výrobci her se potýkají se značnými ztrátami, které způsobuje nelegální kopírování. V případě videoher je situace ještě horší než u klasických programů. „V herním průmyslu je míra pirátství vyšší než průměr, troufl bych si říci až dvojnásobně. Hry totiž cílí především na mladé lidi, školáky, studenty, pro něž je možnost získat nový titul zdarma z internetu příliš lákavá na to, aby za něj v obchodě zaplatili 1000 až 1500 korun,“ vysvětluje mluvčí BSA Jan Hlaváč. „Zatímco nelegálně získaná Windows nebo Microsoft Office slouží několik let, hra po jednom odehrání ztratí na přitažlivosti,“ dodává Hlaváč.

Šéfredaktor časopisu Score Jan Modrák odhaduje poměr nelegálních her k legálním na 70 ku 30. „V posledních letech je však pirátství na mírném ústupu, zejména díky poklesu cen a zároveň rostoucí kupní síle,“ říká Modrák. Špičkové hry se podle něj často dají pořídit už za méně než tisíc korun. „Navíc se hodně prosadily nejrůznější zlevněné edice starých her za pár stovek. Na to lidé slyší,“ dodává.

Softwarový detektiv Jiří Jakubka, který v Česku zastupuje zájmy některých herních firem, upozorňuje i na rozdíl mezi hrami pro konzoly a stolní počítače. Pirátství je podle něj daleko rozšířenější u PC her, u konzolí narůstá především v posledních letech. „Herní konzoly mají i hardwarovou protipirátskou ochranu, která znesnadňuje používání kopírovaných her,“ vysvětluje Jakubka. I s takovou ochranou si ale dnes dokáží piráti poradit. „Konzoly je třeba speciálně upravit. Vzniká tak nová forma pirátství. Setkáváme se s nabídkami speciálních čipů, které po vložení do konzoly protipirátskou ochranu odstraní,“ uzavírá.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče