Podvody s úroky ničí pověst bank

19. července 2012, 08:04 - Martin Čaban, Petr Třešňák
19. července 2012, 08:04

Bankovní sektor zažívá další krizi důvěry. Velké světové banky jsou viněny z různých prohřešků od nevýhodných obchodů přes napomáhání k praní špinavých peněz až po skandál nejzávažnější, jímž je kartelová dohoda o manipulaci s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR. Ta ovlivňuje výši úroků z úvěrů i investičních derivátů. Má být určována tržní silou, ale představitelé 18 světových bank s ní zřejmě svévolně manipulovali tak, aby vyhovovala jejich zájmům. Ekonomičtí komentátoři jsou rozhořčeni.

Der Strandard: Extrémní poklesek

Největší případ manipulací s úrokovými sazbami v nedávné historii finančnictví se točí kolem morálky. Londýnský dohled reaguje na lži v případu mezibankovních sazeb LIBOR – aktuálně spíše „Lie-bor“ – přáním změnit v bankách profesní kulturu. Politici a bankovní dozor pranýřují morální nedostatečnost obchodníků v City, jeden z centrálních bankéřů hovoří o žumpě. Tento přístup je ale naivní. Je jistě důležité vědět, který bankéř z Barclays nebo jiné finanční instituce věděl o manipulacích, jež ovlivnily hodnotu derivátů a úvěrů v řádech stovek miliard eur.

Bude to mít trestněprávní i občanskoprávní následky, když budou fondy a klienti 18 velkých bank požadovat náhradu škody. Že se ale bankovní dozor pohoršuje nad „kulturou“ bankovních obchodů, je teprve extrémní poklesek. Vytváření kartelů není otázkou morálky, ale otázkou pobídky a motivace. Dalekosáhlost, trvalost a zřejmě každodennost manipulací s úroky jsou dokladem toho, že v bankovním systému neexistuje soutěž, nýbrž vlastně vládne oligopol. A také to ukazuje, že strach z následků tu není v žádném vztahu k pobídkám, leda snad k vyplacení bonusů přiklepnutých za úspěšnou manipulaci.


Čtěte také:

Skandál se sazbou Libor se šíří, už v něm uvízla i banka Lloyds

Skandál Libor: manipulovaly se prý i ceny pohonných hmot


Financial Times: Ať banky za podvody platí

Dění kolem skandálu LIBOR nás přivádí k otázce, jakým způsobem mezibankovní úrokovou sazbu vlastně nastavovat. Hlavním problémem současné metody je, že různé míry LIBOR jsou jen průzkumy. Každá banka podstoupí „odhady“ svých úrokových sazeb Britské asociaci bankéřů (BBA), privátnímu subjektu.

Nikdo není povinen za tyto sazby půjčovat. A neexistuje ani okamžitý následek při poskytnutí nepravdivých údajů. Z nedávné historie finančních skandálů víme, že nenásleduje-li po podvodu bezprostřední trest, ostatní se zapojí do podvodného chování. LIBOR je jen další v řadě.Bankéři se soustředí na okamžitý zisk. Následky nejsou důležité ani pravděpodobné: reputace několika bank utrpí, ještě méně individuálních bankéřů bude mít problémy. Tento perverzní stav je těžké korigovat, ale v případě LIBOR řešení existuje: přinutit banky, aby poslaly své peníze tam, kam směřují jejich slova. Nejprve by regulátoři měli vytvořit globální pravidla vyžadující od každé velké banky odhad LIBOR pro každou měnu. BBA by nahradilo nové těleso. To z doručených odhadů stanoví nejnižší a nejvyšší podání v každé kategorii. Následně by nové pravidlo nařizovalo bance s nejnižším odhadem LIBOR půjčit velký obnos, třeba miliardu dolarů, novému tělesu. A naopak banka, jež poskytla nejvyšší odhad LIBOR, by si musela tutéž částku v relevantní měně na určitý čas od téhož tělesa půjčit s úrokem dle poskytnutého odhadu. Banka, která poskytne špatný odhad, ihned pocítí následky.

The Guardian: Cynický étos

Londýnská City a Wall Street soupeří o pozici nejneoblíbenějšího a nejméně důvěryhodného finančního centra. HSBC v Londýně je obviněna z praní peněz, velké banky v Londýně z manipulací se sazbou LIBOR a JP Morgan v New Yorku ze způsobení až devítimiliardové škody špatným obchodováním.

Finanční svět vyrostl tak rychle, že idea „pracuj pro ostatní jako pro sebe“ už nemá význam – ani nikdy neměla. Co se změnilo, je duch soutěže.

Risk a podíl. Britská ekonomika se měří porovnáním HDP a hodnoty transakcí v City. City dominují obchodníci, stejně jako v 18. století. Na Wall Street sice nyní také dominují obchodníci, ale étos je jiný: mezinárodní banky nemají tak výraznou úlohu jako v Londýně. Národnost a identita HSBC je pro pozorovatele zvenčí záhadou. V takovém kontextu nepůsobí pomoc s praním peněz jako vážný přešlap, spíše jako další ze služeb pro klienty v ultrakonkurenčním globalizovaném finančním světě. Rozvíjející se skandál LIBOR je další důkaz pokleslého chování obchodníků. V tomto případě to trvalo léta – při nesprávném předpokladu, že pokud největší banky na dolarovém trhu jsou dotázány na standardní globální úvěrovou sazbu, nebudou tajně spolupracovat, ač jsou sazby použity pro úvěry i pro trh se swapy. Zdá se, že jediný, kdo žije ve starém bankovnictví, jsou regulátoři.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče