Podnikaví mladočeši

12. února 2007, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
12. února 2007, 00:00

BRATŘI GRÉGROVÉBratři Eduard a Julius Grégrové patřili mezi přední české politiky druhé poloviny 19. století. Mladší Julius byl zakladatelem Národních listů, starší Eduard majitelem významné pražské tiskárny. Oba se výborně doplňovali a tvořili obávané radikální křídlo takzvaných mladočechů.

BRATŘI GRÉGROVÉ Bratři Eduard a Julius Grégrové patřili mezi přední české politiky druhé poloviny 19. století. Mladší Julius byl zakladatelem Národních listů, starší Eduard majitelem významné pražské tiskárny. Oba se výborně doplňovali a tvořili obávané radikální křídlo takzvaných mladočechů.

Česká politická scéna druhé poloviny 19. století byla rozdělena na dva nesmiřitelné tábory - jeden tvořili konzervativní staročeši, druhý svobodomyslní mladočeši. Politické boje byly nelítostné a obě strany se často osočovaly a napadaly. Není proto divu, že se politika podle mnoha lidí brzy stala „špínou, které se slušný člověk raději vyhne“.

Bratři Grégrové ale podobný názor rozhodně nezastávali. Program mladočeské strany, který se začal utvářet již po roce 1848, byl pro ně vidinou lepších zítřků. Nespokojoval se totiž jen s tím, že všechny české problémy vyřeší historické právo, ale vyzýval k aktivitě. Pro jednotlivce měl zajistit liberální svobody, všem dát volební právo, zrovnoprávnit náboženství a Rakousko-Uhersko proměnit ve federaci bratrských států.

NOVINY PRO ČECHY

Eduard a Julius Grégrové byli synové fořta z Březhradu u Hradce Králové. Ačkoliv jejich matka byla Němka a po otci se původně psali „Grögerové“, patřili již od mládí k českým vlastencům. Dlouho to ale nevypadalo, že by některý z nich měl ovlivňovat veřejné dění. Eduard se věnoval medicíně a stal se asistentem Jana Evangelisty Purkyně. Julius vystudoval práva a přijal místo advokáta ve Frýdlantu.

Do politiky vstoupili teprve po pádu Bachova absolutismu v roce 1859. Palacký s Riegerem tehdy usilovali o založení nového českého deníku, protože po zániku Havlíčkova Slovana v roce 1852 neměli Češi žádné vlastní noviny. Úřady ale odmítaly vydat povolení „nedůvěryhodným lidem“, kteří se už v minulosti postavili proti režimu, a bylo tedy nutné najít někoho politicky čistého.

Nakonec padlo jméno Julia Grégra, kterého doporučil profesor Emanuel Tonner. Julius odpovědnost přijal a z „ředitele advokátní kanceláře“ doktora Purkrábka ve Frýdlantě se stal vydavatelem Národních listů, jejichž první číslo vyšlo 1. ledna 1861.

REBEL POD ZÁMKEM

Nevedl si vůbec špatně. Měl politický talent a projevil se jako novinář „břitkého pera a vzletného slohu“. Navíc měl šťastnou ruku při výběru spolupracovníků. Členy redakce totiž byli i takoví velikáni jako Jan Neruda, Vítězslav Hálek nebo Josef Václav Sládek. Roku 1865 pak s Národními listy splynul i časopis Hlas, čímž se popularita listu ještě zvýšila. Rakouské vládě se ale taková koncentrace vlasteneckých intelektuálů pochopitelně nelíbila. Julius Grégr byl pod neustálým dohledem a brzy si za několik protirakouských textů vysloužil i desetiměsíční žalář.

Koncesi na vydávání novin proto již roku 1862 převzal bratr Eduard, který prokázal velmi dobré manažerské schopnosti. Věděl, že pro dlouhodobý úspěch Národních listů je nutné zřídit vlastní tiskárnu. Z provizoria v hostinci „U Tří kaprů“ proto výrobu brzy přemístil do Růžové ulice. Podmínky tu ale nebyly optimální, takže se místo ještě několikrát změnilo. Konečným řešením se stalo až vybudování zcela nové tiskárny v dnešní Hálkově ulici.

RADIKÁLOVÉ A HONÁCI

Julius Grégr se po propuštění z vězení do redakce vrátil a jeho postoje byly ještě radikálnější. Na zemském sněmu a později i na říšské radě ostře vystupoval proti pasivní politice a požadoval rozhodnější postup vůči staročechům a jejich aristokratickým a klerikálním spojencům.

Již počátkem 70. let 19. století se situace natolik vyostřila, že se mladočeši rozhodli osamostatnit. Roku 1874 vznikla Národní strana svobodomyslná, do jejíhož čela se postavili novinář Karel Sladkovský a oba bratři Grégrové. Neúnavně kritizovali Palackého s Riegerem a do politiky vnesli nevídané konfrontační prvky. Eduard Grégr dokonce o uznávaném Riegerovi prohlásil, že se vyjadřuje jako „sprostý honák“.

Taktika ale přinesla kýžené ovoce a mladočeši roku 1891 drtivě vyhráli ve volbách do říšské rady. Výrazně jim k tomu pomohla vlastní tiskárna, v níž se kromě Národních listů tiskly také různé letáky, oběžníky a plakáty. Komerční využití ale Eduard Grégr odmítal. Podnik sloužil výhradně jako nástroj pozvednutí a propagace českého národa a kultury.

NÁVRAT SLAVNÉ ZNAČKY

Změna nastala teprve s nástupem Eduardova syna Zdislava. Ten tiskárnu v Hálkově ulici do roku 1912 výrazně rozšířil a modernizoval, takže se zařadila k největším polygrafickým závodům v Čechách. Po jeho smrti v roce 1918 vedl tiskárnu její ředitel Malý a v roce 1933 ji převzal Zdislavův syn Eduard ml.

Firma úspěšně přežila okupaci, roku 1948 však přišlo znárodnění. Rodina Grégrů byla vystěhována a závod se stal součástí národního podniku Středočeské tiskárny a poté státního podniku Tiskařské závody. Národní listy se přestaly tisknout už před válkou a tradice se zdála být navždy zpřetrhána.

Po listopadu 1989 se však Tiskařské závody rozpadly na řadu samostatných firem a o budovu v Hálkově ulici zažádali dědicové Eduard a Vladimír Grégrové. Po nezbytné modernizaci začali soustavně pracovat na znovuoživení slavné značky. Tiskárně vrátili název „Dr. Eduard Grégr a syn“ a přes velké těžkosti se jim nakonec podařilo výrobu udržet. Mezi četné zákazníky dnes patří Nakladatelství Fortuna, Krátký film či vydavatelství Práce.

EDUARD GRÉGR (1827-1907)

Český politik a podnikatel Eduard Grégr se narodil 4. března 1827 v rakouském Štýru. Po mládí prožitém v Písku začal studovat v Praze medicínu a stal se asistentem profesora J. E. Purkyně. Roku 1858 se habilitoval, již roku 1861 se ale docentury vzdal a začal se věnovat politice a práci v Národních listech. Stal se poslancem českého sněmu a roku 1865 i rakouské říšské rady. O devět let později spoluzakládal Národní stranu svobodomyslnou. Zároveň byl ale i schopným podnikatelem a již roku 1862 vybudoval v Praze tiskárnu. Zemřel 1. dubna 1907.

JULIUS GRÉGR (1831-1896)

Český politik a novinář Julius Grégr se narodil 19. prosince 1831 v Březhradu u Hradce Králové. Mládí strávil s rodiči a bratrem v Písku a po gymnáziu vystudoval právnickou fakultu v Praze. Do roku 1860 pracoval jako advokát v severočeském Frýdlantu, poté však praxe zanechal a začal se věnovat politice. Získal licenci pro první český politický deník -Národní listy. Byl jejich redaktorem, vydavatelem a od roku 1865 i majitelem. Společně s bratrem Eduardem se postavil do čela mladočechů a stal se spoluzakladatelem nové strany. Zemřel 4. října 1896.

Prameny: Historie a současnost podnikání v Praze, Kdo byl kdo v našich dějinách, Český biografický slovník XX. století

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče