Podnikatelům chybí tah na branku

07. června 2004, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
07. června 2004, 00:00

Těžko by se asi hledal zákon týkající se podnikatelského prostředí, s nímž by podnikatelé byli spokojeni. A netýká se to zdaleka jen těch, kterým by se nejlépe podnikalo, kdyby neexistovala žádná pravidla a legislativní omezení.

Jen s mírnou nadsázkou lze říci, že nad čímkoli, co opustí Poslaneckou sněmovnu, podnikatelé nevěřícně kroutí hlavou a okamžitě začnou upozorňovat na řadu nesrovnalostí, ne-li rovnou nesmyslů. Přitom není nijak neobvyklé, že v civilizovaném světě se podnikatelská veřejnost prostřednictvím svých zástupců k tvorbě podmínek pro podnikání předem vyjadřuje a spolupracuje na nich. A také intenzivně ovlivňuje hospodářskou politiku státu. V Česku se to však nenosí. Jednak tu stále panuje nechuť k houfování se pod křídla nějaké instituce, jednak to znamená projevit více zájmu o věci, které s jednotlivou firmou či živností souvisejí třeba jen zprostředkovaně. A také od čeho je tu stát, ten má přece tyto problémy řešit. Jenomže potom si čeští podnikatelé nad jeho kroky hlavy nejspíš úplně vykroutí. Není málo těch, kdo si to uvědomují. Zatím to bylo poměrně jednoduché. Ti, kdo byli u mocných lidí dobře zapsaní, si své zájmy obstarali i bez nějakých všepodnikatelských lobby. Ty ostatní nebylo tak těžké opít rohlíkem v podobě nejrůznějších Rad, jejichž proklamovaným úkolem bylo zkoumat problémy podnikatelské veřejnosti. Rady zkoumaly, podnikatelé nadávali na nemožné podnikatelské prostředí, poslanci produkovali ne dvakrát kvalitní legislativu. Změnit se to může zřejmě jen soustředěným tlakem podnikatelské veřejnosti. Ona se sice v zásadě nerada sdružuje, ale podle počtu jednotlivých asociací, sdružení, spolků a společenstev to možná ani tak zlé nebude. Některé obory jsou na tom tak dobře, že mají svých speciálních asociací hned několik. A každá z nich ví, že právě ona je - na rozdíl od těch ostatních - ta jediná správná a užitečná. Příkladem mohou být třeba cestovní kanceláře, kde by ještě před dvěma lety představitelé čtyř nejsilnějších asociací nešli společně nejspíš ani po stejném přechodu přes ulici. Jedinou institucí, která je na několik měsíců spojila všechny, byla hospodářská komora těsně po svém založení. Vedle nechuti být někde povinně se v podnikatelích vařila krev i při představě, že jakási komora bude rozhodovat o tom, kdo podnikat bude a kdo ne a jak to bude dělat. Hlasité ujišťování představitelů některých oborů, že mezi sebe jen tak někoho pustit nehodlají, je jen utvrzovala v odporu proti povinnosti být členem něčeho takového. Povinné členství tedy padlo. Žádná škoda to zřejmě není. Problém je, že svobodní a nezávislí podnikatelé se za čtrnáct let nedokázali dát dohromady, aby si prosadili snesitelnější podmínky k životu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče